471

odděliti (abzweigen), vyplatiti, zaplatiti, pro-
dati, uměstiti (domiciliren), směniti, k ná-
hradě odeslati (lichten), obstarati, za hotové
peníze vyměniti; s. na 100 zl. k 10. srpnu;
na směnce jmenovati místo, kde se zaplatí;
příjemce s-ky pro česť podpisu; za s-ku
peníze vybrati, přijati; náklady na osvěd-
čení s-ky. Šp. S. naň svědčí, Šp., dospívá,
dospěla (k placení). J. tr: S-ku vystaviti,
šp. m.: učiniti, zdělati, udělati, vydati, vy-
hotoviti, od sebe dáti. Brs. 2. vyd. 264. Na
směnku půjčiti. Us. Propadnutí s-ky. D.

Směnkářství, n., das Wechselwesen.

Směnkovatel, e, m., der Trassant. Skř.

Směnkovati na někoho — směnky na
něho vydati, trassiren auf Jemanden, einen
Wechsel abgeben. Nz., Skř.

Směnkovna, y, f. = směnárna. Rk.

Směnkový = směneční, Wechsel- S. dluh,
účet. Šd.

Směnkoznalství, n., die Wechselkunde.

Směnný, -ní, k směně se vztahující, smě-
ňovací, Wechsel-, Tausch-, S. spravedlnost',
list, Kom., peníze, právo, D., Th., řád, Víd.
list., obchod, tržba, smlouva, hodnota, jed-
nání. Nz.

Směňovati, Verwechslungs-. S. pokladna.

Směnovadlo, a, n., das Tauschmittel.
Nz. Vz Srněnivo.

Směňování, n., das Wechseln, Umtau-
schen, die Veränderung. S. slov, Kom.,
zboží. Us.

Směňovati, vz Směniti.

Smentiti — selhati, klamati, täuschen.
Výb. I. 277., Leg. — v čem. Co jsú slíbili,
by v tom nesmentili. Výkl. na Mat. 14. stol.

— kým. Po třikrát jsi mnú smentil. BO.
Směr, u, m., směřování, zaměření, smě-

ření; zastr. pravina, die Richtung. Jg. S.
rovný, přímý, vztyčený, šikmý, Rostl., pro-
tivný. Sedl. Slovo s. jest nové, nyní však
stalo se již vědeckým terminem. Co do tvo-
ření a přechodu od žen. míra k muž. rodu
sr. jiná již zobecnělá slova: záměr, výměr,
poměr, rozměr atd. Můžeme-li dobře říci:
původ, začátek, konec vzíti, i frase : směr
bráti n. vzíti bude připuštěna. Mš. Vz Prů-
běh. Jistým směrem jíti, se někam ubírati,
pracovati, jeti. Us. Dáti, bráti se směrem
jest dobré dle: bráti, dáti se cestou, polem
atd. Mš., Brs. 2. vyd. 223. S. cvičiště (v tě-
locviku). Vz KP. I. 436. S. vrstev horních.
Vz Bř. N. 238., Rostl. 1437. Úhel s-u, der
Richtungswinkel. Nz. Čisté srdce žádostem
pravý směr dává. MP. S-rem se nésti; ji-
stému s-ru hověti. Dch. V přímý směr!
Grad — aus! S. příčný. Čsk. S. stupující,
klesající (na burse), Tendenz steigend, fal-
lend. Skř. Politický směr. J. tr.

Směra, y, f., vz Smíra.

Směrati se, měřením ubyti, durch Mes-
sen weniger werden. Slov. Plk.

Smerd-is, a, m., syn Kyrův, bratr Kam-
bysův. Vz S. N.

Smerek, rku, m. = smrk, strom.

Směření, n., zřízení k jistému místu, die
Richtung, das Zielen. Us. S. okem (míra
oční, podlé oka, okem, das Augenmass). Nz.

— S. = úmysl, die Absicht. V. — S., Sym-
metrie, die Symmetrie. Res.

1. Směřiti, il, eu, ení; smířeti, el, en,
ení; směřovati — něčím někam měřiti, obrá-
titi, cíliti, zielen, messen, zwecken; slova,
úmysl, jednání k něčemu obrátiti, zielen,
anspielen, ansehen, münzen, trachten, ge-
richtet sein; přirovnati, gegen einander
halten, messen. Jg. — abs. Pocestný, kam
směřuje (jíti chce), přímo ať se ubírá. Kom.
Víme, kam směřuje. Sych. — kam, k čemu
nač (čím): k cíli. V., Kom. Šíp k cíli smě-
řiti. Reš. Směřoval tím k obecnému dobrému;
úmysl jeho k tomu směřuje. Har. Vše smě-
řuje k tomu. D. Tím nejblížeji k písmu smě-
řuje; ta věc k tomu konci směřuje. Plk.
S. k něčemu. J. tr., Dch., Nz. K čemuž po-
něvadž nepochybně i vaše milosť směřovati
ráčíte, nechci řeči šířiti. Žer. 313. Směřují
slova ta k vytčení podivení apoštolova. Sš.
II. 31. Veškeren smysl jeho toliko k vy-
hlazení nenáviděné církve boží směřoval.
Sš. II. 13. S. na někoho, gegen Jemanden
richten, abzielen. J. tr. Poznali, kam směruje
celým dovozováním svojím. Sš. Sk. 88. S. na
někoho ručnicí n. ručnici. Faukn. Sochorem
s. Har. Na tebe tím směřoval (tebe myslil).
D. — co. Obuch letí, kam ho Marko smě-
řil. Mus. — (kam) jak. A vším úsilím smě-
řuje k oslavě Páně s vlastním pokořením
svým; A z příma směřoval do Makedonie.
Sš. J. 31., Sk. 192. - (kam) kde. Tolikéž
Kristus k jednotě směřuje ve své modlitbě;
Tam zajisté spis jeho v druhé části smě-
řuje. Sš. II. 113., Sk. 233. A tudy ve slo-
vech a semeni tvému přede vším ku Kristu
oním proroctvím směřoval. Sš. II. 37. —
proti čemu. Dch. — s čím. Směřuje pak
Pavel s pokornou svou prosbou, aby . . .
Sš. II. 107. — aby. Tam všechna mysl
Pavlova směřovala, aby nezůstal na půl
cestě, nébrž aby dokonal a dovršil běh svůj.
Sš. Sk. 237. — kdy. Cíl a konec, kam
apoštolé ve svém apoštolování a vůbec lidé
ve svém životě směřovati mají. Sš. Sk. 18.
— s inft. Člověk upřímný upřímo kráčeti
směřuje. Br. — co s čím (srovnati). Po-
vahy onoho starého lidu s obyčeji nyněj-
šími směřiti. Br.

2. Směřiti, abmessen. — co. Tu jest Jan
kázal s. dva mta pšenice. Půh. II. 275.

3. Směřiti, dříve a na Slov. posud —
smířiti. — koho: nepřátely, Výb. I., bratry.
LS. — se oč: o dědiny. Tamtéž. Vz Smí-
řiti. — se s kým: s bratrem. Lom. Napo-
menul jej opět, aby se s ním směřil v šesti
nedělích. Výb. I. 620.

Smerkust, u, m. = pomláska. Co mi
dáte s-u? Chrud. Kd.

Směrné, ého, n. = pití na smířenou,
Versöhnungstrank, m. Slov. Plk.

Směrnosť, vz Smínosť.

1. Směrný = mírný, mässig. Řeči té býti
směren. Výb. I. 962. Vz Smírný.

2. Směrný, Richtungs-. S. třída, die strei-
chende Strecke, v horu. Hř.

Směroměr, u, směrostroj, e, m., der
Axiometer. Nz.

Směřování, n., die Zielung, Absicht, An-
spielung, das Münzen. S. k úmyslu. Kom. —
S., v horn., das Streichen, die Streichungs-
richtung. Hř.