472

Směrovati, vz Směřiti.

Směrový. S. básnictví, die Tendenzpoesie.
Nz. S. pře, der Tendenzprocess. J. tr.

Směs (směs), i, směska, směška (Us.), y,
směsice, e, f., směs, u, směsek, sku, m.,
něco smíchaného, tutti frutti, všeličeho chuť,
Quodlibet, Geinenge, n., die Mischung. S.,
strsl. sъmêsъ, commixtio, lit. mišti (intr.),
maišiti (trans.), prus. maysotan, gemengt,
stind. mis: miśra, mêzga, succus. Koř. mьg.
Mkl. aL. 138. Dle Mkl. B. 16. koř. mьs. Pe-
strá s. Dch. Účet s-si (drobnůstek, Conto
per diversi); S. kovová (slitina, Legirung,
f.). Nz. Náuka ta nějaká byla s. z rozlič-
ných osnov slitá. Sš. II. 210. Čieše pilna
s-ce. Žalt. wit. 74. 9. S. mirry a aloe. ZN.
S-ci s plevami jiesti budú. BO. O smě-
sici zde zlých a dobrých. Kom. Na zejtří
přijde na Egyptské směsice všelikých žížal.
V. — S., obecný lid, der grosse Haufe. V. —-
S., tělesné obcování, die (fleischliche) Ver-
mischung. Lom. — Směska, D., směsice, V.,
směsek, Reš = smíšená setá píce dobytčí
(ječmen, vikev, oves). Vz KP. III. 255. Das
GemeNge, Geraengsel, Mengkorn, Wickfutter.
— Směsice, směs = hromada rozličných věcí,
jakáž byla ta první látka, z níž prý svět a
všechny věci stvořeny, chaos, das Chaos.
V. S., spousta netvorná a neupravená, již
Bůh na počátku stvořil a potom v 6 dnech
upravil. Sš. Ž. 103. Jak byl druhdy duch
sv. nad směsí se vznášel. Sš. Sk. 18. Tu
směsici na 4 tvářnosti rozdělil. Kom. —
Směsice (směska) = míšenina, něco zmate-
ného, neřád, die Verwirrung, der Misch-
masch. V. Bude v súdný den plně a doko-
nale vyčištěno královstvie Kristovo, jenž
jest sbor všech vyvolených, v němž ve čas
jest směsice. Hus I. 324. V církvi nastává
hanebná s. Kom. — S. v horn. = nespojené
složivo některé horniny, ku př. s. žulová
skládá se ze zrn křemene, slídy a živce
různě smíšených. Schd. II. 76. — Ve směs
= vše pospolu, bez rozdílu, ohne Unter-
schied, Apol., obecně. Plk.

Směsičný, ze směsice, míchaný, gemischt,
gemengt, chaotisch. S. množství lidu (obecný
lid). V. Lidé s-ní a nevážní to činili. Bart.

Směsitelný, mischbar. Zlob.

Směsiti, zastr., vz Smísiti.

Směska, y, f., vz Směs.

Směsknouti se, skl, utí, směstnati se,
sich zusammendrücken, Platz o. Raum ein-
nehmen. Pláč. Vz Směstiti.

Smésti, smetu, smeť, ta (ouc), tl, ten,
ení; smetati, smetám n. smeci; smítati, sme-
távati, smítávati = shoditi, svrci, herab-
weríen, den Wein abblatten; absetzen, stür-
zen ; porážeti, widerlegen, über den Haufen
werfen; odstraniti, vyčistiti koštištěm, sme-
tákem atd., weg-, abkehren, wegputzen; od-
ciziti, schnipsen, wegputzen, stehlen; dohro-
mady mésti, zusammenkehren o. werfen;
zmítati, dáviti, sich erbrechen, brechen. Jg.
— abs. Dům prázdný, jakoby smetl (vy-
metl). Us. Studenti nemívají peněz, vojáci
jak by smet. Us. Vrů. Všecko sežibroval,
jak by smetl. Us. Sd. — Sš. P. 190. — co,
koho. Tyran tyrana smítá. Us. S. tříslo,
Šp., most (strhnouti). Bart. 4. 14. Smítá dů-

vody jejich. Br. S. námitky, nářky (calum-
nias = porážeti), V., obilí (sháněti), D.,
hradby. Šm. A smeče květ svůj jako oliva.
Br. Kdyby koza delší ocas měla, hvězdy
by smetla. Prov. Mus. S. co = odciziti. Us.

— co, koho odkud (čím). Kůň s sebe
dolů smítá. V. Pták staré peří s sebe smítá.
Rad. zv. Někoho s úřadu s. (svrci), Br., s dů-
stojenství. Konšely s (z) radnice s. V. Voda
zábradla s mostu smetala. Let. 85. Zbytečné
příměty s rév s. (seřezávati. Vz Smítka).
Us. Sd. Smetali konšele na Novém městě
s rathauzu. Dač. I. 32. Všecky rúchy i s čep-
cem se svej hlavy smetala. GR. Smetavši
se sebe rúcho králové, vzala . . . BO. S.
koho s koně oštípem, Háj., prach se zdi
smetákem, Us., někoho (s prvního patra)
okny s., V., něco chvojštištěm, V., kosin-
kou. Us. Neumí troupem s štoku smésti.
Prov. — co (komu) čím: hlavu mečem.
Kom. Za město ju kázal vést a jí mečem
hlavu smést. Sš. P. 9. Co paks tam dělá-
val? Prach smetal pometlem. Sš. P. 743.
Nébrž smítá ty vývodky odvoláním-se ku
skutečnosti. Sš. I. 73. S. střelbou nepřátele.
Us. Dch. — komu. Smítalo jim (chtivě
jedli). Šm. — co kam: vše na jednu hro-
madu s., Jg., smeti ke zdi. Tudíž nějakou
vinu naň (Pavla) smítati hodlajíce. Sš. I.
142. Tak horlilo se řečmi sice proti Čechům
dosti, ale skutky smítal každý na druhého.
Pal. III. 2. 36. S. kamenie v hromadu. BO.
— kde proč. Mlynář k těch loupežníkóv
libosti most podlé sebe smetával. Pč. 16.

— kde. Každý ať před svou síní smete.
Pk. — co jak (odkud) kam. Z oken po
hlavě je smetli. V. Smítá v lehkém roz-
přahu do lítých ji do vrahů. Sš. Bs. 29.
Aby česká země s prstí smetena byla. Skl.
I. 370. — kdy: po léku s. (dáviti). Krab.

— se — házeti sebou. Co se smítáš? Plk.
Směsti, vz Smásti.

Směstiti, il, ěn, ění; směstnati (směst-
knávati), směsknávati, směsnávati — v místo
jedno připraviti, zusammenpressen; se =
vejíti se v místo, hineingehen, Raum haben.
Jg. — abs. Dal mi on obrázek, ten byl živý.
Dáti ho do knížek, nesměstná se, zamknót
ho do truhly, udusí se. Sš. P. 474. — se kde.
Aniž mohly se na něm směstknati oběti zá-
palné. Br. — Jel., Leg. Tak veliké všeho světa
lidí množství na tak malém údolí směst-
knati by sě nemohlo. Pass. 15. (Hý.). Sed-
meracká braná dosť široka byla, ještě se ta
sanuť v ni směstić nemohla. Sš. P. 776. Ne-
čistota tělesná, s kterúž se nemóž milosť
božie v jedné duši směstnati, jest přiekaza
také přijímánie těla božieho. Hus III. 176.
V městě, Jel., v malém pokojíčku se s.
Sych. — Br. Aby se kámen mezi nebem a
zemí s. mohl. V. — se kam: do hlavy.
Zlob.

Směstnání, n., das Zusammenpressen.
Vz Směstiti.

Směstnatosť, i, f., die Dichtheit, Ge-
drängtheit. Rostl.

Směstnaný, směstknaný = stěsnaný, se-
vřený, compactus, gedrungen. S. větve přímé
a koncemi ku kmenu, vřetenu n. větvím hlav-
ním obrácené n. př. topol vlaský. Rst. 49S.



	472

	Směrovati, vz Směřiti. Směrový. S. básnictví, die Tendenzpoesie. Nz. S. pře, der Tendenzprocess. J. tr. Směs (směs), i, směska, směška (Us.), y, směsice, e, f., směs, u, směsek, sku, m., něco smíchaného, tutti frutti, všeličeho chuť, Quodlibet, Geinenge, n., die Mischung. S., strsl. sъmêsъ, commixtio, lit. mišti (intr.), maišiti (trans.), prus. maysotan, gemengt, stind. mis: miśra, mêzga, succus. Koř. mьg. Mkl. aL. 138. Dle Mkl. B. 16. koř. mьs. Pe- strá s. Dch. Účet s-si (drobnůstek, Conto per diversi); S. kovová (slitina, Legirung, f.). Nz. Náuka ta nějaká byla s. z rozlič- ných osnov slitá. Sš. II. 210. Čieše pilna s-ce. Žalt. wit. 74. 9. S. mirry a aloe. ZN. S-ci s plevami jiesti budú. BO. O smě- sici zde zlých a dobrých. Kom. Na zejtří přijde na Egyptské směsice všelikých žížal. V. — S., obecný lid, der grosse Haufe. V. —- S., tělesné obcování, die (fleischliche) Ver- mischung. Lom. — Směska, D., směsice, V., směsek, Reš = smíšená setá píce dobytčí (ječmen, vikev, oves). Vz KP. III. 255. Das GemeNge, Geraengsel, Mengkorn, Wickfutter. — Směsice, směs = hromada rozličných věcí, jakáž byla ta první látka, z níž prý svět a všechny věci stvořeny, chaos, das Chaos. V. S., spousta netvorná a neupravená, již Bůh na počátku stvořil a potom v 6 dnech upravil. Sš. Ž. 103. Jak byl druhdy duch sv. nad směsí se vznášel. Sš. Sk. 18. Tu směsici na 4 tvářnosti rozdělil. Kom. — Směsice (směska) = míšenina, něco zmate- ného, neřád, die Verwirrung, der Misch- masch. V. Bude v súdný den plně a doko- nale vyčištěno královstvie Kristovo, jenž jest sbor všech vyvolených, v němž ve čas jest směsice. Hus I. 324. V církvi nastává hanebná s. Kom. — S. v horn. = nespojené složivo některé horniny, ku př. s. žulová skládá se ze zrn křemene, slídy a živce různě smíšených. Schd. II. 76. — Ve směs = vše pospolu, bez rozdílu, ohne Unter- schied, Apol., obecně. Plk. Směsičný, ze směsice, míchaný, gemischt, gemengt, chaotisch. S. množství lidu (obecný lid). V. Lidé s-ní a nevážní to činili. Bart. Směsitelný, mischbar. Zlob. Směsiti, zastr., vz Smísiti. Směska, y, f., vz Směs. Směsknouti se, skl, utí, směstnati se, sich zusammendrücken, Platz o. Raum ein- nehmen. Pláč. Vz Směstiti. Smésti, smetu, smeť, ta (ouc), tl, ten, ení; smetati, smetám n. smeci; smítati, sme- távati, smítávati = shoditi, svrci, herab- weríen, den Wein abblatten; absetzen, stür- zen ; porážeti, widerlegen, über den Haufen werfen; odstraniti, vyčistiti koštištěm, sme- tákem atd., weg-, abkehren, wegputzen; od- ciziti, schnipsen, wegputzen, stehlen; dohro- mady mésti, zusammenkehren o. werfen; zmítati, dáviti, sich erbrechen, brechen. Jg. — abs. Dům prázdný, jakoby smetl (vy- metl). Us. Studenti nemívají peněz, vojáci jak by smet. Us. Vrů. Všecko sežibroval, jak by smetl. Us. Sd. — Sš. P. 190. — co, koho. Tyran tyrana smítá. Us. S. tříslo, Šp., most (strhnouti). Bart. 4. 14. Smítá dů-	vody jejich. Br. S. námitky, nářky (calum- nias = porážeti), V., obilí (sháněti), D., hradby. Šm. A smeče květ svůj jako oliva. Br. Kdyby koza delší ocas měla, hvězdy by smetla. Prov. Mus. S. co = odciziti. Us. — co, koho odkud (čím). Kůň s sebe dolů smítá. V. Pták staré peří s sebe smítá. Rad. zv. Někoho s úřadu s. (svrci), Br., s dů- stojenství. Konšely s (z) radnice s. V. Voda zábradla s mostu smetala. Let. 85. Zbytečné příměty s rév s. (seřezávati. Vz Smítka). Us. Sd. Smetali konšele na Novém městě s rathauzu. Dač. I. 32. Všecky rúchy i s čep- cem se svej hlavy smetala. GR. Smetavši se sebe rúcho králové, vzala . . . BO. S. koho s koně oštípem, Háj., prach se zdi smetákem, Us., někoho (s prvního patra) okny s., V., něco chvojštištěm, V., kosin- kou. Us. Neumí troupem s štoku smésti. Prov. — co (komu) čím: hlavu mečem. Kom. Za město ju kázal vést a jí mečem hlavu smést. Sš. P. 9. Co paks tam dělá- val? Prach smetal pometlem. Sš. P. 743. Nébrž smítá ty vývodky odvoláním-se ku skutečnosti. Sš. I. 73. S. střelbou nepřátele. Us. Dch. — komu. Smítalo jim (chtivě jedli). Šm. — co kam: vše na jednu hro- madu s., Jg., smeti ke zdi. Tudíž nějakou vinu naň (Pavla) smítati hodlajíce. Sš. I. 142. Tak horlilo se řečmi sice proti Čechům dosti, ale skutky smítal každý na druhého. Pal. III. 2. 36. S. kamenie v hromadu. BO. — kde proč. Mlynář k těch loupežníkóv libosti most podlé sebe smetával. Pč. 16. — kde. Každý ať před svou síní smete. Pk. — co jak (odkud) kam. Z oken po hlavě je smetli. V. Smítá v lehkém roz- přahu do lítých ji do vrahů. Sš. Bs. 29. Aby česká země s prstí smetena byla. Skl. I. 370. — kdy: po léku s. (dáviti). Krab. — se — házeti sebou. Co se smítáš? Plk. Směsti, vz Smásti. Směstiti, il, ěn, ění; směstnati (směst- knávati), směsknávati, směsnávati — v místo jedno připraviti, zusammenpressen; se = vejíti se v místo, hineingehen, Raum haben. Jg. — abs. Dal mi on obrázek, ten byl živý. Dáti ho do knížek, nesměstná se, zamknót ho do truhly, udusí se. Sš. P. 474. — se kde. Aniž mohly se na něm směstknati oběti zá- palné. Br. — Jel., Leg. Tak veliké všeho světa lidí množství na tak malém údolí směst- knati by sě nemohlo. Pass. 15. (Hý.). Sed- meracká braná dosť široka byla, ještě se ta sanuť v ni směstić nemohla. Sš. P. 776. Ne- čistota tělesná, s kterúž se nemóž milosť božie v jedné duši směstnati, jest přiekaza také přijímánie těla božieho. Hus III. 176. V městě, Jel., v malém pokojíčku se s. Sych. — Br. Aby se kámen mezi nebem a zemí s. mohl. V. — se kam: do hlavy. Zlob. Směstnání, n., das Zusammenpressen. Vz Směstiti. Směstnatosť, i, f., die Dichtheit, Ge- drängtheit. Rostl. Směstnaný, směstknaný = stěsnaný, se- vřený, compactus, gedrungen. S. větve přímé a koncemi ku kmenu, vřetenu n. větvím hlav- ním obrácené n. př. topol vlaský. Rst. 49S.