475

stili. Rychn. Vk. Prohýbati se s-chy. Sá.
Měl sem to ve smích (— z toho s.) Na mor.
Zlínsku. Brt. K smíchu nutkati., Koll. Řeč
jeho v s. byla obrácena. Čr. Črtu nebieše
do s-chu. Žk. 20. 6. Mužóm do smiechu ne-
bieše. Dal. 21. Páni na smiech obrátichu
sen kněze svého. Dal. k. 8. 47. Napomenutí
v smích obrátili. V. Zbytečné, marné a
k smíchu podobné zdá se býti. Bart. Krej-
číř dělá pichy pichy, pukala bych se smí-
chy. Sš. P. 481. Blázen v s-chu povyšuje
hlasu svého, ale muž múdrý jedva tajemně
se zasměje; A který užitek oplzlosti? Věru
marný s., chechtáme, myšlení šeradné, po-
puzenie k smilstvie a tak času zmařenie;
A uzřech, že i to také jest. marnosť, s. sem
měl za blud a radosti sem řekl: Co se darmo
klamáš?; S. s bolestí bude smiešen a konec
radosti drží sě lkánie. Hus I. 272., 282., III.
110. Smiech, akoby tritisíc koňov zryho-
talo. Mt. S. Muži z smiecha nemúdrého
dojdú smutka velikého. Dal. Bude z toho
poctivý s. S-chem se všichni váleli. Div
s-chem nepukl (nepraskl). Rval si boky od
s-chu. Z loňských ohrabků s. (směje-li se
kdo, ano nic směšného není). Ros. Spíše
by z tebe jiskru vyrazil, nežli by z tebe s.
vyvábil. Vz Smutek, Zádumčivý, Pláč. č.,
Lb. S-chy o něčem tropiti. J. tr. Z loňského
s-chu pláč (napomenutí neopatrným děvča-
tům; o padlých pannách). Ros., Srnec, Č.,
Lb. Cizí hoře lidem s. Smil. Pí (pij) a s-u
nepropíjej. Smil. Má (moje) bolesť,"tvůj s.
Z ženského pláče s. Srnec. Toho jejich s-u
se nenajím. Sych. Blázen po mnohém s-chu
poznán bývá. Smíchu a pláče tuze mnoho,
blázna poznáš dle toho. Dch. Vám do s-u,
nám po hříchu. Vz Vysmáti se. Lb. Kdo
náchylen k s-chu, také k pláči. Pk. Strany
pořekadel vz: Máslo, Smáti se, Šklebiti se,
Usmívati se na koho, Vlk. — $., žert, hra,
der Scherz, der Unterhalt, die Freude, das
Lachen. V. Smíchem to řekl (žertem). Ros.
On to má jenom za s. (za žert). Nemastný
smích (jalový). Ros. — S., posměch, das
Gespötte, Gelächter. Vás položím hodny
k smiechu. Hus III. 140. Učiněni jsme v ru-
hotu susedom našim; smiech a pohráváme
těm, již okolo nás jsú. Ž. wit. 78. 4. S.
sobě z někoho dělati; s. z někoho míti, V.,
si strojiti. Kom. S. z někoho učiniti. Háj.
Někým smích pobíjeti, váleti = smích sobě
ztrhnouti z něho. Výb. I. 679., 681., 706.,
St. Kn. š. 100., Č. Ona všecky měla za s.
Us. Vk. Byl to dycky hoch tak za s. (— pro
smích). U Rychn. Msk. Já jsem pro vy na
s. zlým židuom byl bičován i křižován.
Pass. 16. (Hý.). Budú pannami smiech po-
bíjeti. Dal. 20. S. a kratochvil z něho měli.
Bart. 150., Pass. 221. Já sem volal leda
volal, leda z tebja s. udělal; Pověz mně,
milá, co v tobé vězí? Ach vězí mé těžké
hříchy, že sem dělala z mládenců s-chy.
Sš. P. 164., 200. Provodí s. z děvy té, jenž
se za to stydí. Sš. P. 763. Řeč jeho v s.
obrátili. Háj., Kram. Učinil námi všemu
světu smích. Sych. Vz Posměch.

Smíchané, vermischt. V.

Smíchání, n, die Vermischung. V.

Smíchanke, e, f., das Gemisch. Víd. list.

Smíchanina,y,f. = smíchanice. Pr. Chym.
Smíchaný; -án, a, o, gemischt, vermengt.

V. S. houf věcí na hromadě (směsice). V.—
s čím. Týž prach s octem smíchaný hlavy
bolení oblevuje. Byl. — kam. S. utrejch
do nápoje. Er. P. 479.

Smíchati, vz Smísiti.

Smíchavice, e, f. = smích, das Gelächter.
Slov.

Smíchohlav, a, m. = posměvač, der
Spötter. Fil. zám. post.

Smíchota, y, m. af. = smíšek Slov. —
S., směšík, columba risoria, die Lachtaube.
Slov. Plk.

Smíchotář, e, m. = posměvač. Slov. Nitra

VI. 170.

Smíchov, a, m., předměstí pražské. Vz
S. N.

Smichovisko, a, n. = posměch, smích,
das Gelächter, Gespötte, der Hohn, Spott.
Co má z toho? Nic, ene (= jen) s-sko.
U Opavy. Klš.

Smíchovný, k smíchu ponoukající, zum
Lachen bringend. S. řeči. Hugo. Jinde ča-
stěj i smiechovalný.

1. Smil, a, m. = Eusebius, dle jiných
Amandus.

2. Smil, u, m., helichrysum, die Immortelle.
Kk. 166., Čl. Kv. 195., FB. 44., Rostl. 909.
S. písečný, gnophalium arenarium, rostl. Vz
S. N.

3. Smil, u, m. = smilování. Sš. I. 102.
Cf. Slit.

4. Smil, a, Smílek, lka, m., osob. jm.
Šd., Pal.

Smilacin, u, m., pariblinová kyselina,
das Paraglin, Salseparin, jest glykosid ob-
sažený v rostl, smilax sassaparilla. Vz S. N.

Smílati, vz Semlíti.

Smílava, y, f., Schmeil, ves v Olomoucku.
Mus. Vz Soulová.

Smilec, lce, m. = smilník. Nynější s-lec
její mužům dřívějším se naproti staví. Sš.
J. 69.

Smilík, u, m., perfilos, kámen, zastr.
Rozk.

Smíliti se, il, en, ení, zastr. = zalíbiti
se, gefallen. Ž. wit. 55. 13., 25. 3., Kat. 748.
— se komu. Dal. S. se tělesnému oku,
sinnlich gefallen. Lk. — se v kom. Nebo
jsi sě smílil v nich (zalíbil sobě). Výb. I.
59.

Smilka, y, f., nardus, das Borstengras,
rostl. Vz S. N., Čl. Kv. 116., FB. 14., Slb.
162., Rostl. 1764.

Smilkov, a, m., ves u Votic. Vz S. N.

Smilkovitý. S. rostliny, nardoideae. Rostl.
1764.

Smilně, hurisch. D.

Smilnění, n., chlípnost, das Huren, die
Hurerei. S. s krevní přítelkyní. D.

Smilnice, e, f. = nevěstka, die Hure. V.
S-nic se přidržovati. Kram. Udělali z nich
s. Hus III. 201. — S., dum nevěstčí, das
Hurenhaus. Br.

Smilník, a, m., der Hurer. S., sr. lit.
pasmilinti, verleiten, smillus, der Näscher,
smailus, der Zeigefinger, smalstibê, der
Leckerbissen. Mkl. aL. 129. Někteří (mají
za bohy) ženy biedné, jako všichni smilníci