477

snadně prchne v smilstvie; Běžte před smil-
stvím jako před jedem; Prázní nemají ji-
ného co činiti, jediné o lakomstvie a s. mlu-
viti; Jestliže který s kterú popaden bude
v s-ie: Chceš-li se vystřieci s-a i času se
varuj, neb čas a miesto vede lidi v všeliké
s-o. Hus I. 136., 179., 192., 197., 200., 201.,
202., 207., 243., 288., 336., 373., 380, II.
15., 64., 73., 94., 372., 426., III. 139., 188.,
189., 201., 259. (Tč.). V s-u živu býti; s-em
hanebným s kurvami se zprzniti; z s-a zplo-
zený, narozený, V.; s-a se dopustiti. D.,
Hus. S-í páchati. Plk. Nevěstčí s. Boč. S-í
násilné, die Nothzucht, lépe: zprznění. Pe-
likán. S. násilné na ženě spáchané slulo
v starém právě českém podávením, u dívky
pak odnětím děvojstva. S. N. Trestání smil-
stva, strany toho vz Mravopočestnosť. Ně-
koho k s-u svésti; s. proti přirozenosti; s.
mezi příbuznými. J. tr. Smilstvo jako louže,
neodteče, ale vyschne. Č. Vz Doma, Cho-
cholka, Les, Roh.

Smíní, zastr. = smáni. Vz Smáti se.

Sminthský Apollon, od Sminthy, města
v Troadě.

Smír, u, m., smíření, poklid, die Versöh-
nung, der Friede. S. či narovnání (transactio)
jest smlouva, kterouž dvé neb více osob
práva sporná n. pochybná určují tak, že
sobě strany ohledně těchto nároků na vzá-
jem povolují. S. N. S. způsobiti, učiniti.
Dch. Účel a záměr s-ru toho. Sš. II. 201.
Kristus jakožto Buoh nesmierný od věč-
nosti všecky věci vie, ale světí věděti budú,
jakož jim milý Bóh zjeviti ráčí časně a v mieru.
Hus III. 298. Ve smír spolu vešli. Bart. K
smíru přivésti. 1693. Přijali smír. Hlas. Krev
cezena větrům na smír. Mus. Rozepři do-
brovolným smírem urovnati. Č. exc. Vz
více v S. N. — S., smlouva, der Vergleich.
Us.

Smíra (zastr. směrá, smiera), y, f. = das
Mass, die Massigkeit. Bez smíry náramně
velmi lhou. Aesop. Bez s-ry něco činiti.
Jel. Svým slzám smieru ulož. St. skl. S-ru
ve svej řeči míti. Kat. 2960. Vlasta jim dá
v pitiu s-ru. Dal. 17.

Smířati, vz Zmířati.

Smiratice, Smiratitz, ves u Strakonic.
PL.

Smírce, e, m. a f. = smiřitel, smiřitelka,
smírce, der Versöhner, Friedensstifter, die
Friedensstifterin. V. Jehož Bůh vydal za
smírci. Ben. V. Pán náš mezi císařem a tebú
bude smírci (smírcem). Háj. Kristus s. člo-
věčenstva. Sš. J. 29. Po s-cě, to věz po
Kristově příchodu v královstvie uvedeni
býváme; On jest s. za hřiechy naše. Hus
II. 68., III. 65. (Hus I. 100., 11. 33.).

Smírcovský, friedensrichterlich. S. ří-
zení, konání. J. tr.

Smírčí soud, das Friedensgericht.

Smírčivý, versöhnlich. Ros.

Smíření, n., die Versöhnung. K s. se na-
kloniti; pánu Bohu za s. se modliti. V. Den
s. D. O s. zoufati. Vš. Míti, nutiti někoho
ku s. Us. Dch. S. lidí. Hus I. 199. - S.,
směr, die Richtung. Plk.

Smířenlivosť, i, f. = smířlivost, die Ver-
söhnlichkeit. Jedná o s-sti. Sš. Mr. 49.

Smířenlivý — smířlivý. Sš.

Smířený; smířen, a, o, versöhnt. Řídko
dobré maso dvakrát vařené a přítel dvakrát
smířený. Kron. Bart. Žid křestěný, vlk skro-
cený, to je nepřítel smířený. Koll. — Jg. —
Píti na smířenou, auf Versöhnung trinken.

Jg-

Smířeti, vz Směřiti.

Smirgl, vz Korunt, KP. III. 187., Krč.
228., Prm. V. č. 2., 3.

Smiřice, dle Budějovice, ves v Králové-
hradecku. Vz S. N., Dač. I. 232.

Smířidlo, a, n. = prostředek ku smíření,
das Versöhnungsmittel, rö ilaôtŕ^iov. Krista
ustanovil Bůh s-dlem. Sš. I. 47.

Smiřitel, e, m., der Versöhner.

Smiřitelka, y, smiřitelkyně, ě, f., die
Versöhnerin. Jg.

Smířitelný, V., smiřitelný, D., versöhn-
lich.

Smířiti, il, en, ení; smiřovati = v mír
uvésti, smluviti, smír učiniti, versöhnen;
se = ve smír jíti, udobřiti se, smluviti se,
sich versöhnen o. vertragen. Jg. — koho,
co. Aby vraždu Kylonovu smířil. Sš. Sk.
206. Ký by smířil rozvaděna bratry. LS. v.
68. — koho, se s kým. S-il je s odchodem
Petra ku Korneliovi. Sš. Sk. 125. Ten, jenž
se narodil, smieří člověka s Bohem a s an-
gelem a člověka s člověkem. Hus I. 254. —
Hus I. 77., 295., II. 25., 281., 287., III. 181.
(Tč.). Směřte se s paní manželkou vaší
(m. svou). Žer. 322. Směr se s bratrem. ZN.
— Alx., V., Br., D. — se. Urazil-lis někoho,
smířiti se nestyď se. Kom. — se s kým
oč. O vše dobré se s ním smíří. Dal. 48.
Smieřita se tako o dědiny. LS. v. 89. Smie-
řili sě o Betlém s faráři. Hus II. 113. —
koho čím. S. strany poklidem. Bdl. — jak.
Smířeni jsme s Bohem skrze smrť syna
jeho. Sš. I. 58. A tu je v hromadu s panem
Zdenkem a s Rosenberským smířili. Let. 201.
Člověk zhřešiv nemohl jest sám od sebe
se s. s Bohem; Nemohl jest býti smieřen
bez dosti učiněnie. Hus I. 295. Na bratrstvo
se s ním smířili. Sych. — kde. Na cestě,
v hospodě se s ním smířil. Us.

Smírkyně, é, f. = smiřitelka. D.

Smířlivost', i, f., die Versöhnlichkeit.

Smířlivý = smířitelný, versöhnlich. S.
Bůh. Kom.

Smírně, versöhnlich, mässig, friedlich. S.
a skrovně něco činiti. Hus I. 338. Jeziž med
s. BO.

Smírné, ého, m., der Versöhnungstrank.
Rk.

Smírnice, e, f. = smírkyně, die Versöh-
nerin. Reš.

Smírnosť, i, f. (zastr. smiernosť, směr-
nost), míra, das Mass. Aqu. — S., mírnost,
die Mässigkeit. Ryt. křesť. S. v řeči (opak :
mnohomluvnosť). Št. N. 239. S. nebo skrov-
I nosť. Št. N. 201. Ve všech věcech, v nichž
jest dáti prostředek neb smiernosť, taký
důvod se nehodí. Hus I. 290. — S., roz-
umnost, die Vernünftigkeit. Jel. — S., po-
kojnost, klidnost, die Friedlichkeit, Versöhn-
lichkeit.

Smírný (zastr. smierný, směrný) = smě-
řitelný, ermesslich, opak: nesmírný. D. —



	477

	snadně prchne v smilstvie; Běžte před smil- stvím jako před jedem; Prázní nemají ji- ného co činiti, jediné o lakomstvie a s. mlu- viti; Jestliže který s kterú popaden bude v s-ie: Chceš-li se vystřieci s-a i času se varuj, neb čas a miesto vede lidi v všeliké s-o. Hus I. 136., 179., 192., 197., 200., 201., 202., 207., 243., 288., 336., 373., 380, II. 15., 64., 73., 94., 372., 426., III. 139., 188., 189., 201., 259. (Tč.). V s-u živu býti; s-em hanebným s kurvami se zprzniti; z s-a zplo- zený, narozený, V.; s-a se dopustiti. D., Hus. S-í páchati. Plk. Nevěstčí s. Boč. S-í násilné, die Nothzucht, lépe: zprznění. Pe- likán. S. násilné na ženě spáchané slulo v starém právě českém podávením, u dívky pak odnětím děvojstva. S. N. Trestání smil- stva, strany toho vz Mravopočestnosť. Ně- koho k s-u svésti; s. proti přirozenosti; s. mezi příbuznými. J. tr. Smilstvo jako louže, neodteče, ale vyschne. Č. Vz Doma, Cho- cholka, Les, Roh. Smíní, zastr. = smáni. Vz Smáti se. Sminthský Apollon, od Sminthy, města v Troadě. Smír, u, m., smíření, poklid, die Versöh- nung, der Friede. S. či narovnání (transactio) jest smlouva, kterouž dvé neb více osob práva sporná n. pochybná určují tak, že sobě strany ohledně těchto nároků na vzá- jem povolují. S. N. S. způsobiti, učiniti. Dch. Účel a záměr s-ru toho. Sš. II. 201. Kristus jakožto Buoh nesmierný od věč- nosti všecky věci vie, ale světí věděti budú, jakož jim milý Bóh zjeviti ráčí časně a v mieru. Hus III. 298. Ve smír spolu vešli. Bart. K smíru přivésti. 1693. Přijali smír. Hlas. Krev cezena větrům na smír. Mus. Rozepři do- brovolným smírem urovnati. Č. exc. Vz více v S. N. — S., smlouva, der Vergleich. Us. Smíra (zastr. směrá, smiera), y, f. = das Mass, die Massigkeit. Bez smíry náramně velmi lhou. Aesop. Bez s-ry něco činiti. Jel. Svým slzám smieru ulož. St. skl. S-ru ve svej řeči míti. Kat. 2960. Vlasta jim dá v pitiu s-ru. Dal. 17. Smířati, vz Zmířati. Smiratice, Smiratitz, ves u Strakonic. PL. Smírce, e, m. a f. = smiřitel, smiřitelka, smírce, der Versöhner, Friedensstifter, die Friedensstifterin. V. Jehož Bůh vydal za smírci. Ben. V. Pán náš mezi císařem a tebú bude smírci (smírcem). Háj. Kristus s. člo- věčenstva. Sš. J. 29. Po s-cě, to věz po Kristově příchodu v královstvie uvedeni býváme; On jest s. za hřiechy naše. Hus II. 68., III. 65. (Hus I. 100., 11. 33.). Smírcovský, friedensrichterlich. S. ří- zení, konání. J. tr. Smírčí soud, das Friedensgericht. Smírčivý, versöhnlich. Ros. Smíření, n., die Versöhnung. K s. se na- kloniti; pánu Bohu za s. se modliti. V. Den s. D. O s. zoufati. Vš. Míti, nutiti někoho ku s. Us. Dch. S. lidí. Hus I. 199. - S., směr, die Richtung. Plk. Smířenlivosť, i, f. = smířlivost, die Ver- söhnlichkeit. Jedná o s-sti. Sš. Mr. 49.	Smířenlivý — smířlivý. Sš. Smířený; smířen, a, o, versöhnt. Řídko dobré maso dvakrát vařené a přítel dvakrát smířený. Kron. Bart. Žid křestěný, vlk skro- cený, to je nepřítel smířený. Koll. — Jg. — Píti na smířenou, auf Versöhnung trinken. Jg- Smířeti, vz Směřiti. Smirgl, vz Korunt, KP. III. 187., Krč. 228., Prm. V. č. 2., 3. Smiřice, dle Budějovice, ves v Králové- hradecku. Vz S. N., Dač. I. 232. Smířidlo, a, n. = prostředek ku smíření, das Versöhnungsmittel, rö ilaôtŕ^iov. Krista ustanovil Bůh s-dlem. Sš. I. 47. Smiřitel, e, m., der Versöhner. Smiřitelka, y, smiřitelkyně, ě, f., die Versöhnerin. Jg. Smířitelný, V., smiřitelný, D., versöhn- lich. Smířiti, il, en, ení; smiřovati = v mír uvésti, smluviti, smír učiniti, versöhnen; se = ve smír jíti, udobřiti se, smluviti se, sich versöhnen o. vertragen. Jg. — koho, co. Aby vraždu Kylonovu smířil. Sš. Sk. 206. Ký by smířil rozvaděna bratry. LS. v. 68. — koho, se s kým. S-il je s odchodem Petra ku Korneliovi. Sš. Sk. 125. Ten, jenž se narodil, smieří člověka s Bohem a s an- gelem a člověka s člověkem. Hus I. 254. — Hus I. 77., 295., II. 25., 281., 287., III. 181. (Tč.). Směřte se s paní manželkou vaší (m. svou). Žer. 322. Směr se s bratrem. ZN. — Alx., V., Br., D. — se. Urazil-lis někoho, smířiti se nestyď se. Kom. — se s kým oč. O vše dobré se s ním smíří. Dal. 48. Smieřita se tako o dědiny. LS. v. 89. Smie- řili sě o Betlém s faráři. Hus II. 113. — koho čím. S. strany poklidem. Bdl. — jak. Smířeni jsme s Bohem skrze smrť syna jeho. Sš. I. 58. A tu je v hromadu s panem Zdenkem a s Rosenberským smířili. Let. 201. Člověk zhřešiv nemohl jest sám od sebe se s. s Bohem; Nemohl jest býti smieřen bez dosti učiněnie. Hus I. 295. Na bratrstvo se s ním smířili. Sych. — kde. Na cestě, v hospodě se s ním smířil. Us. Smírkyně, é, f. = smiřitelka. D. Smířlivost', i, f., die Versöhnlichkeit. Smířlivý = smířitelný, versöhnlich. S. Bůh. Kom. Smírně, versöhnlich, mässig, friedlich. S. a skrovně něco činiti. Hus I. 338. Jeziž med s. BO. Smírné, ého, m., der Versöhnungstrank. Rk. Smírnice, e, f. = smírkyně, die Versöh- nerin. Reš. Smírnosť, i, f. (zastr. smiernosť, směr- nost), míra, das Mass. Aqu. — S., mírnost, die Mässigkeit. Ryt. křesť. S. v řeči (opak : mnohomluvnosť). Št. N. 239. S. nebo skrov- I nosť. Št. N. 201. Ve všech věcech, v nichž jest dáti prostředek neb smiernosť, taký důvod se nehodí. Hus I. 290. — S., roz- umnost, die Vernünftigkeit. Jel. — S., po- kojnost, klidnost, die Friedlichkeit, Versöhn- lichkeit. Smírný (zastr. smierný, směrný) = smě- řitelný, ermesslich, opak: nesmírný. D. —