478

S., dobře měřící, trefný, gut zielend, tref-
fend. S. ruku míti (dobře stříleti). — Š.,
příměrný, 'srovnávající se v míře, ange-
messen, gleich, proportionirt. St. skl., Kat.
1720. S. návrh učiniti. Sš. Sk. 181. — S.,
rozumný, vernünftig. — v čem: ve všech
věcech. St. skl. — S., skrovný, mässig. S.
náklad. Kom. — v čem : v jedení a pití.
Hus II. 241. — S., mírný, tichý, pokorný,
pokojný, klidný, friedlich, versöhnlich, mäs-
sig, modestus. ŽN., Jel. Která jest tak smierná
panna ? Št. N. 27. Človek smírného ducha.
Stav. manž. — Kat, 24G1. — S., Friedens-.
S. soudce (smírce). J. tr. — S., Versöhnungs-.
S. den (dlouhý u židů), Bibl., smrť, MP.,
krev, oběť. Sš. L. 198., I. 47. (Hý.).

Smírochtivý, versöhnungslustig. Div.
z o cht.

Smírochvalstvo, a, n., das Versöhnungs-
lob. Div. z ochot.

Smísení, smísený, vz Smíšeni, Smíšený.

Smísilosť, i, f., smísení, die Mengung,
Mischung. — S., das Temperament, Krab. 8.

Smísilý = smíšený, smíchaný, gemischt,
gemengt. S-lí su mezi narodi. Žalt, wit. 105.
5. Ale toto čtení jest asi chybné; lepší vz
ve Smísiti co kam.

Smísiti, směs, smíše (íc), il, šen, šení;
smíšeti, 3. os. pl. -ejí, el, en, ení; smíchati,
směšovati, unter-, vermischen, unter-, ver-
mengen, anrühren. Jg. — co: barvy. D. —
co s čím (jak). Jedno s druhým bez řádu
s.; nápoj s jedem, V., víno s vodou, Reš.,
lir., lék s medem, Byl., město s prstí (sbo-
řiti), 131., spravedlnost s nespravedlností.
Jel. S. vodu s ohněm, Jel., žluč s octem.
Us. Obilí s plevami zespoda s. (za příčinou
podvodu). Chč. 449. S prstí něco s. Hus I.
341. — se komu. Smíchalo se mi to. Us.
— se s kým (čím, v čem). Smíchati se
s těmi národy. Proch. Tělesným skutkem
s pannou se s. Lk. Se samcom nesmiesíš sě
chlipú ženskú. BO. S národy smiesiti se
v svatbách. BO. — co, kam. Mus. I smísili
jsú (sě) mezi vlasti i naučili sě skutkom
jich. Ž. wit, 105. 35. S. všecko v hromadu. V.

Smistiti se = směstnati se. U Opav. Klš.

Smíš, c, f. = směsice obilí (setého). U Ry-
chnova. Prk.

Smíšek, šku, m. — smích. Z jiných své
smíšky (posmíšky, žerty) míti. V. Na pláč
a s. mají (ženské) jeden míšek. Šd. Ženské
s-ky jsou lišky. Slez. Té. Smíškové = špry-
mové. A". — S., a, m., kdo se rád směje, der
Lacher, Lachhans. Hlupec — smíšek nebo
tintíšck. Pk. Přišel k vám smíšek? Přišel.
Měl kožený míšek? Měl. Plhal se po stěně?
Plhal. Sš. P. 7G4. To jest celý s. Us. Smíš-
kovi není dnes dö smíchu. Sych.

Smíšenec, nce, m., der Mischling (z. B.
von Weissen u. Indianern). Dch.

Smíšení, n., smíchání, die Vermischung,
Vermengung; též skutek, das Gemenge, Ge-
mengsel. Pravé a mírné s. V. S. řečí = zma-
tečnosť, zpletení. Reš. S. barev. V. Obcování
a s. s mužem. Krab. — S., vz Směška.

Smíšenice, e, f., něco smíšeného, das Ge-
misch. V.

Smíšenina, y, f. = smíšenice, die Mi-
schung, die Mixtur, Vermischung, das Ge-

menge. S. zimotvorná, die Frostmischung.
Nz. S., smíšená píce, das Futtergemenge.
Kram. — S., matenice, zmatek, die Verwir-
rung. Ms. pr. hor. — S. souhlásková. S-ny
souhláskové rozeznávati sluší ode skupenin
souhláskových; jsou to souhlásky jedno-
duché, které smíšením dvou jiných souhlá-
sek vznikly; v češtině jsou to zejména c
(== ts), č (= tš), dz, dž a ř (= rź, před tem-
nými rš). Gb. Hl. 21. Cf. Bž. 14.

Smíšenka, y, f. Včely s-ky. Dch.

Smíšenočarý, gemischtlinig. Prm.

Smíšenosť, i, f., smísilosť, die Mengung,
Mischung. Bur.

Smíšený; smíšen, a, o, gemischt, gemengt,
S. píce, Kom., spisy, počet, D. S. kommisse,
manželství, senat, zboží; obchod se smíše-
ným zbožím. J. tr. S. kresby (Miscellen-
Zoichnungen), plyn, hornina, zob, Dch., číslo:
a -/- S. číslo v obyčejný zlomek uvésti.
a -/- c. Nz. S. souhlásky, vz Smíšenina.. —
s čím. Smola s klím smíšená. V. Čili snad
s-ni jsme s pohany? Hus I. 78., III. 16 —
kde. S-ni jsou jako ve vrši ryby. Štr. —
Vz Smísiti.

Smísiti, il, en, ení, k smíchu popuzovati,
zum Lachen bringen. —- koho čím. Písnič-
kou všecky smíší. Jel. Enc. m. 18. — se.
Kůň se smíšil, das Pferd sitzt auf. Rk.

Smíška, y, f., kočičí svatba, pokrm, Erb-
sen und Graupen. Puch..

Smíšný = směšný. Šf. Rzp. 113.

Smíta, y, m., osob. jm. Cf. Smítal. Šd.

Smítač, e, m., podlamovatel (listí), der
Abblatter.

Smítačka, y, f., die Abblatterin.

Smítal, a, m., osob. jm. Cf. Smésti, Smítka.
Šd.

Smítání, n., das Herab-, Abwerfen. Vz
Smésti. - S. listí atd. se stromu. Vz Smítka.
D. — S., dávení-se, blití, das Erbrechen,
Speien. Krab.

Smítati, vz Smésti.

Smítavý, abwürfig. Šm.

Smítek, tku, m. = smítka. Rst, 65., 493.
— S. výtrusnatý, větev nejčastěji s. někte-
rých řasovitých, do něhož vačky n. kuličky
výtrusové obyčejně řadmo jsou zapuštěny.
Rst. 216., 493.

Smítěnka, y, f., vz Smíděnka, Smrdénka.
Mor. Brt.

Smitha, y, f., Smithia, rostl, vikvovitá,
Rostl. I. 230.

Smithsonit, u, m., kalamín, štěpná zin-
ková ruda, der Zinkspath, nerost z oddělení
těžovců (Barytoide). Vz S. N., Bř. N. 150.,
241.

1. Smíti (zastr. směti), smím (zastr. směji
n. směju), směj, směje (íc), směl, smění;
smívati = moc míti, důvěřovati sobě, nebáti
se, odvážiti se, dürfen, sich unterstehen, die
Erlaubniss o. Macht haben, wagen. Jg. Opak :
nesmíti, nesměti. S., strsl. stměti, andere.
Koř. mê, tudy sъ -/- mê -/- ti. Fk. 2. 427.
srovnává stnord. mōhdr, strhornoněm. muot,
řec. /in-ío/tai, fiéfian. Andere stellen strne
in der Form smê mit der Wurzel smi reflexiv
ridere zusammen. Sr. rum. sumec verwegen.
Mkl. aL. 57., 144. — abs. Řekl : Směj, dcero
má (— nabuď mysli, aude). Hugo. Nesmíti