Předchozí (477)  Strana:478  Další (479) |
|
|||
478
|
|||
|
|||
S., dobře měřící, trefný, gut zielend, tref-
fend. S. ruku míti (dobře stříleti). — Š., příměrný, 'srovnávající se v míře, ange- messen, gleich, proportionirt. St. skl., Kat. 1720. S. návrh učiniti. Sš. Sk. 181. — S., rozumný, vernünftig. — v čem: ve všech věcech. St. skl. — S., skrovný, mässig. S. náklad. Kom. — v čem : v jedení a pití. Hus II. 241. — S., mírný, tichý, pokorný, pokojný, klidný, friedlich, versöhnlich, mäs- sig, modestus. ŽN., Jel. Která jest tak smierná panna ? Št. N. 27. Človek smírného ducha. Stav. manž. — Kat, 24G1. — S., Friedens-. S. soudce (smírce). J. tr. — S., Versöhnungs-. S. den (dlouhý u židů), Bibl., smrť, MP., krev, oběť. Sš. L. 198., I. 47. (Hý.). Smírochtivý, versöhnungslustig. Div.
z o cht. Smírochvalstvo, a, n., das Versöhnungs-
lob. Div. z ochot. Smísení, smísený, vz Smíšeni, Smíšený.
Smísilosť, i, f., smísení, die Mengung,
Mischung. — S., das Temperament, Krab. 8. Smísilý = smíšený, smíchaný, gemischt,
gemengt. S-lí su mezi narodi. Žalt, wit. 105. 5. Ale toto čtení jest asi chybné; lepší vz ve Smísiti co kam. Smísiti, směs, smíše (íc), il, šen, šení;
smíšeti, 3. os. pl. -ejí, el, en, ení; smíchati, směšovati, unter-, vermischen, unter-, ver- mengen, anrühren. Jg. — co: barvy. D. — co s čím (jak). Jedno s druhým bez řádu s.; nápoj s jedem, V., víno s vodou, Reš., lir., lék s medem, Byl., město s prstí (sbo- řiti), 131., spravedlnost s nespravedlností. Jel. S. vodu s ohněm, Jel., žluč s octem. Us. Obilí s plevami zespoda s. (za příčinou podvodu). Chč. 449. S prstí něco s. Hus I. 341. — se komu. Smíchalo se mi to. Us. — se s kým (čím, v čem). Smíchati se s těmi národy. Proch. Tělesným skutkem s pannou se s. Lk. Se samcom nesmiesíš sě chlipú ženskú. BO. S národy smiesiti se v svatbách. BO. — co, kam. Mus. I smísili jsú (sě) mezi vlasti i naučili sě skutkom jich. Ž. wit, 105. 35. S. všecko v hromadu. V. Smistiti se = směstnati se. U Opav. Klš.
Smíš, c, f. = směsice obilí (setého). U Ry-
chnova. Prk. Smíšek, šku, m. — smích. Z jiných své
smíšky (posmíšky, žerty) míti. V. Na pláč a s. mají (ženské) jeden míšek. Šd. Ženské s-ky jsou lišky. Slez. Té. Smíškové = špry- mové. A". — S., a, m., kdo se rád směje, der Lacher, Lachhans. Hlupec — smíšek nebo tintíšck. Pk. Přišel k vám smíšek? Přišel. Měl kožený míšek? Měl. Plhal se po stěně? Plhal. Sš. P. 7G4. To jest celý s. Us. Smíš- kovi není dnes dö smíchu. Sych. Smíšenec, nce, m., der Mischling (z. B.
von Weissen u. Indianern). Dch. Smíšení, n., smíchání, die Vermischung,
Vermengung; též skutek, das Gemenge, Ge- mengsel. Pravé a mírné s. V. S. řečí = zma- tečnosť, zpletení. Reš. S. barev. V. Obcování a s. s mužem. Krab. — S., vz Směška. Smíšenice, e, f., něco smíšeného, das Ge-
misch. V. Smíšenina, y, f. = smíšenice, die Mi-
schung, die Mixtur, Vermischung, das Ge- |
menge. S. zimotvorná, die Frostmischung.
Nz. S., smíšená píce, das Futtergemenge. Kram. — S., matenice, zmatek, die Verwir- rung. Ms. pr. hor. — S. souhlásková. S-ny souhláskové rozeznávati sluší ode skupenin souhláskových; jsou to souhlásky jedno- duché, které smíšením dvou jiných souhlá- sek vznikly; v češtině jsou to zejména c (== ts), č (= tš), dz, dž a ř (= rź, před tem- nými rš). Gb. Hl. 21. Cf. Bž. 14. Smíšenka, y, f. Včely s-ky. Dch.
Smíšenočarý, gemischtlinig. Prm.
Smíšenosť, i, f., smísilosť, die Mengung,
Mischung. Bur. Smíšený; smíšen, a, o, gemischt, gemengt,
S. píce, Kom., spisy, počet, D. S. kommisse, manželství, senat, zboží; obchod se smíše- ným zbožím. J. tr. S. kresby (Miscellen- Zoichnungen), plyn, hornina, zob, Dch., číslo: a -/- S. číslo v obyčejný zlomek uvésti. a -/- c. Nz. S. souhlásky, vz Smíšenina.. — s čím. Smola s klím smíšená. V. Čili snad s-ni jsme s pohany? Hus I. 78., III. 16 — kde. S-ni jsou jako ve vrši ryby. Štr. — Vz Smísiti. Smísiti, il, en, ení, k smíchu popuzovati,
zum Lachen bringen. —- koho čím. Písnič- kou všecky smíší. Jel. Enc. m. 18. — se. Kůň se smíšil, das Pferd sitzt auf. Rk. Smíška, y, f., kočičí svatba, pokrm, Erb-
sen und Graupen. Puch.. Smíšný = směšný. Šf. Rzp. 113.
Smíta, y, m., osob. jm. Cf. Smítal. Šd.
Smítač, e, m., podlamovatel (listí), der
Abblatter. Smítačka, y, f., die Abblatterin.
Smítal, a, m., osob. jm. Cf. Smésti, Smítka.
Šd. Smítání, n., das Herab-, Abwerfen. Vz
Smésti. - S. listí atd. se stromu. Vz Smítka. D. — S., dávení-se, blití, das Erbrechen, Speien. Krab. Smítati, vz Smésti.
Smítavý, abwürfig. Šm.
Smítek, tku, m. = smítka. Rst, 65., 493.
— S. výtrusnatý, větev nejčastěji s. někte- rých řasovitých, do něhož vačky n. kuličky výtrusové obyčejně řadmo jsou zapuštěny. Rst. 216., 493. Smítěnka, y, f., vz Smíděnka, Smrdénka.
Mor. Brt. Smitha, y, f., Smithia, rostl, vikvovitá,
Rostl. I. 230. Smithsonit, u, m., kalamín, štěpná zin-
ková ruda, der Zinkspath, nerost z oddělení těžovců (Barytoide). Vz S. N., Bř. N. 150., 241. 1. Smíti (zastr. směti), smím (zastr. směji
n. směju), směj, směje (íc), směl, smění; smívati = moc míti, důvěřovati sobě, nebáti se, odvážiti se, dürfen, sich unterstehen, die Erlaubniss o. Macht haben, wagen. Jg. Opak : nesmíti, nesměti. S., strsl. stměti, andere. Koř. mê, tudy sъ -/- mê -/- ti. Fk. 2. 427. srovnává stnord. mōhdr, strhornoněm. muot, řec. /in-ío/tai, fiéfian. Andere stellen strne in der Form smê mit der Wurzel smi reflexiv ridere zusammen. Sr. rum. sumec verwegen. Mkl. aL. 57., 144. — abs. Řekl : Směj, dcero má (— nabuď mysli, aude). Hugo. Nesmíti |
||
|
|||
Předchozí (477)  Strana:478  Další (479) |