Předchozí (480)  Strana:481  Další (482) |
|
|||
481
|
|||
|
|||
vají. Vl. zř. 407. S-ové co vyřknou, na tom
strany přestaňte. Pr. S-ce, kteříž lidi smlou- vají, nemají od jiných poháněni býti, by to svědčili, oč lidi smlouvají. Zř. F. I. S. XIII. Smlouvčí, od smlouvce, Unterhändler-,
Schiedsrichter-. S. výpověď. Jg. Posýláme dvě cedule s., naučení na to žádajíce. NB. Té. 147. Ale chci to tím listem s-čím ukázati; Aby na tom dosti měl, jakož s. list svědčí. Půh. II. 603. — S., ího, m. = smlouvce. On jest náš s. Us. Já jsem byl s-čím mezi vámi a Hospodinem. Sš. II. 39. Smlouvka, y, f., die Behandlung. Šm.
Smlouvní, vertragsmässig. Šm.
Smlsati, al, án, ání; smísiti, il, en, ení;
smlsnouti, snul a sl, ut, utí; smlsávati, auf- naschen; zaviniti, verschulden. — co komu. Kočka nám smlsala máslo. Us. Musila mu něco moc s. (zaviniti), že se tak dlouho na ni hněvá. Plk. Rád si smlsne. Kos. Ol. I.145. Smluva, y, f., die Verabredung. Dch.
Smluvba = smlouva. Šm.
Smluvce, vz Smlouvce. Pal.
Smluvčí, vz Smlouvčí.
Smluvební, Vertrags-. Šm.
Smluvení, n. Vz Smluviti. Doba s. Die
Verabredung. Smluvený; smluven, a, o, verabredet. S.
pokoj. Jel. S. náhrada, der Abfindungsbe- trag. J. tr. — s kým oč. Kterážby žena muži svému statek prodala a přátely o ten trh s mužem svým s-ena byla. Vl. zř. 515. Smluviti, smluv, smluvě (íc), il, en, ení;
smlouvati (smluvovati, zastar.) = sjednati, mluvením ustanoviti, verab-, be-, abreden, bedingen, be-, unterhandeln, feilschen; smí- řiti, vergleichen, vereinigen; s. se = snésti se oč, sjednotiti se, sich verabreden, sich ver- einigen; rozuměti něčí řeči, einander verste- hen. Jg. — abs. Smlouval, ale nesmluvil; Smluveno, der Kauf ist geschlossen! — co, koho, se s kým. Což by s panskými n. rytířskými osobami smluvili. Václ. II. Něco s někým s. D., Har. Já s ním budu smlou- vati, snad to dá laciněji. Us. Snad se s ním smluvím (sjednotím). Sych. Krále českého s Vratislavskými smluvili (smířili). V. Ne- mohli se Češi s Němci s. (sobě rozuměti). V. Pro rozdílnosť řeči jedni s druhými s. se nemohli. Cyr. S-iti se s pastuchú. Dal. 62. On dá s sebou smlouvati (handeln). Dch. A smluvil se s velkoknězi a důstojníky, kterak by ho vydal jim. Sš. L. 195. O to, oč jsú s ním smluveni, o to nechce proti němu mluviti. Půh. I. 307. — koho za koho: dívku za muže. Boč. Neb mu byla s-vena za manželku dcera krále franského. Dač. I. 37. — co: válku, Reš., různice po- kojiti a smlouvati. Pláč. S. cenu. Us. Ne- smluvil ovšem hříšník mzdu tuto. Sš. I. 74. Mieře a s-vaje hněvivé. Hus I. 122. Strany sobě odporné s. (smířiti). V., Bart. 277. — co mezi kým: odpor, nevoli, nesnáz mezi stranami s. V. Mezi nimi jest věc smluvena; Ježto jsú to mezi nimi dobří smluvili. Půh. I. 207., II. 395. — se, koho oč. Smluvil (smířil) oboji Pražany o tu nevoli. V. Spolu se o to smluvili. V. O nevole se přátelsky smluvili, V., o dědictví. D. Oč se strany smluví, to mezi nimi stálé buď. Rb. Titoť se |
o jakous na mne uzdu smlouvají. Kom. S-li
se o víru křesťanskou v jednotu. Dač. I. 26. A s kýmžby se koli o tištění týchž práv a zřízení zemských snésti a s. mohl; Než jestliže by se strany o mord smluvili, toto JMK. při tom zůstaviti ráčí; Nemá stranám, aby se o to smlouvati měly, dopuštěno býti. Zř. F. I. A. II. VIL, XVIII. Aby s-li Pra- žany s vypověděnými o ty všecky nesnáze. Bart. 256. 34., 366. 1. Nemají (smlouvcové) o to poháněni býti, oč lidi smlouvají. Zř. F. I. S. XIII. Učiniti musil tu věc, o kterouž mezi nimi správně jest smluveno. CJB. 387. Smluvili se o ty všecky různice a nesnáze i o všeliká záští. Václ. I. S. se o přátelství. Dch. S. se o něco. Tov., J. tr., Nz. V ne- dělil půjdem namlúvat, v pondělí o věno smlúvat. Sš. P. 665. Nemohl se smluviti o manželství se paní. Dač. I. 55. S. se o při, Arch. I. 156., o křivdu. Chč. 374. O tu řeč se všichni smluvichu. Pass. 423. Sami jsme se chtěli v tu věc vsaditi a je o to přá- telsky s. NB. Tč. 279. Že je o to s ním smluvil, že jměl jemu o to konec učiniti. Půh. II. 107. (Půh. I. 121., 211., II. 122., 187., 350., 544., 577.). — se o čem. Takž se o tom smluviti neuměli velmi dlúho, až na tom zuostali, aby je zavezli do Hradce. Let. 52. Smluvili se o tom, co se jich do- týče. Dch. — se nač. Smluvil se s tvými nepřátely na tvú záhubu. Kat. 63. a 66. S-en pokoj na ty výminky. V. — s infint. On mi jest slíbil a se mnú smluvil na tom dvoře nepřekážeti. Půh. I s-vil se mnú na přátely přijeti o ty věci. Půh. II. 530. — se. Ludé sa smúvajú, co tito dvá majú; Smlóvali se dvá, smlóvali, by preč vandrovali z jedné dědiny do druhé, do krajiny cizé. Sš. P. 101., 148. Nechce se smlouvati (laciněji dáti). Us. Smluvíte-li se, koupíme všecko. Us. — se proti komu (spolčiti se). Har. — se v čem. Ve všem se dobře smluvili. Har. V trhu v koupi se sm. Sp. A v tom se smluvili. Dač. I. 40. — s aby. Lid se s-al, aby ho ukamenovali. Br. — Kom., Flav. — že. Smluvili se, že půjdou do Prahy. — se kde: na popele = smířiti se po vojně, když si popálili. Prov. Bl. S týmiž stavy v jistých artikulích tak dobře o vyšší jako o nižší kovy narovnati a smluviti se ráčil. N. o h. a k. — se, co jak. S. se přátelským jed- náním a s celou i dokonalou k sobě obojích stran důvěrností. Václ. I. Různice skrze poselství s. V. S. se po dobrotě. Dch. Již jsme se s-li za jeden člověk. Bl. Gr. 245. Aby se s-il jménem našim s kapléřem. Arch. I. 32. Jednota s-vena byla pod pokutami nemalými. Bart. 14. Můžeš podlé uznání s tesařem smluviti. Žer. 310. Neviem, smlu- vili-li se k zástavě čili ke kúpenie; S-li se mezi sebú přátelsky; S-li se bez súduov; A v tom jsú sě sami beze mne s-li s tiem kovářem. NB. Tč. 164., 193., 235., 275. Jestliže se nemohú s. dobrotivě; Chce se s ním s. podlé jeho vóle; Aby se s-li beze všech súduov. Půh. I. 170., II. 4., 564. S nimiž úmysly vážnými smluvi to. Kat. 2519. Aby strany přátelským během s. mohl. Nar. o h. a k. Jednostejně smluvili jsme se za jeden člověk a slíbili jsme si tu jednotu |
||
|
|||
Předchozí (480)  Strana:481  Další (482) |