481

vají. Vl. zř. 407. S-ové co vyřknou, na tom
strany přestaňte. Pr. S-ce, kteříž lidi smlou-
vají, nemají od jiných poháněni býti, by to
svědčili, oč lidi smlouvají. Zř. F. I. S. XIII.

Smlouvčí, od smlouvce, Unterhändler-,
Schiedsrichter-. S. výpověď. Jg. Posýláme
dvě cedule s., naučení na to žádajíce. NB.
Té. 147. Ale chci to tím listem s-čím ukázati;
Aby na tom dosti měl, jakož s. list svědčí.
Půh. II. 603. — S., ího, m. = smlouvce. On
jest náš s. Us. Já jsem byl s-čím mezi vámi
a Hospodinem. Sš. II. 39.

Smlouvka, y, f., die Behandlung. Šm.

Smlouvní, vertragsmässig. Šm.

Smlsati, al, án, ání; smísiti, il, en, ení;
smlsnouti, snul a sl, ut, utí; smlsávati, auf-
naschen; zaviniti, verschulden. — co komu.
Kočka nám smlsala máslo. Us. Musila mu
něco moc s. (zaviniti), že se tak dlouho na
ni hněvá. Plk. Rád si smlsne. Kos. Ol. I.145.

Smluva, y, f., die Verabredung. Dch.

Smluvba = smlouva. Šm.

Smluvce, vz Smlouvce. Pal.

Smluvčí, vz Smlouvčí.

Smluvební, Vertrags-. Šm.

Smluvení, n. Vz Smluviti. Doba s. Die
Verabredung.

Smluvený; smluven, a, o, verabredet. S.
pokoj. Jel. S. náhrada, der Abfindungsbe-
trag. J. tr. — s kým oč. Kterážby žena
muži svému statek prodala a přátely o ten
trh s mužem svým s-ena byla. Vl. zř. 515.

Smluviti, smluv, smluvě (íc), il, en, ení;
smlouvati (smluvovati, zastar.) = sjednati,
mluvením ustanoviti, verab-, be-, abreden,
bedingen, be-, unterhandeln, feilschen; smí-
řiti, vergleichen, vereinigen; s. se = snésti
se oč, sjednotiti se, sich verabreden, sich ver-
einigen; rozuměti něčí řeči, einander verste-
hen. Jg. — abs. Smlouval, ale nesmluvil;
Smluveno, der Kauf ist geschlossen! — co,
koho, se s kým. Což by s panskými n.
rytířskými osobami smluvili. Václ. II. Něco
s někým s. D., Har. Já s ním budu smlou-
vati, snad to dá laciněji. Us. Snad se s ním
smluvím (sjednotím). Sych. Krále českého
s Vratislavskými smluvili (smířili). V. Ne-
mohli se Češi s Němci s. (sobě rozuměti). V.
Pro rozdílnosť řeči jedni s druhými s. se
nemohli. Cyr. S-iti se s pastuchú. Dal. 62.
On dá s sebou smlouvati (handeln). Dch.
A smluvil se s velkoknězi a důstojníky,
kterak by ho vydal jim. Sš. L. 195. O to,
oč jsú s ním smluveni, o to nechce proti
němu mluviti. Půh. I. 307. — koho za
koho: dívku za muže. Boč. Neb mu byla
s-vena za manželku dcera krále franského.
Dač. I. 37. — co: válku, Reš., různice po-
kojiti a smlouvati. Pláč. S. cenu. Us. Ne-
smluvil ovšem hříšník mzdu tuto. Sš. I. 74.
Mieře a s-vaje hněvivé. Hus I. 122. Strany
sobě odporné s. (smířiti). V., Bart. 277. —
co mezi kým: odpor, nevoli, nesnáz mezi
stranami s. V. Mezi nimi jest věc smluvena;
Ježto jsú to mezi nimi dobří smluvili. Půh.
I. 207., II. 395. — se, koho oč. Smluvil
(smířil) oboji Pražany o tu nevoli. V. Spolu
se o to smluvili. V. O nevole se přátelsky
smluvili, V., o dědictví. D. Oč se strany
smluví, to mezi nimi stálé buď. Rb. Titoť se

o jakous na mne uzdu smlouvají. Kom. S-li
se o víru křesťanskou v jednotu. Dač. I. 26.
A s kýmžby se koli o tištění týchž práv
a zřízení zemských snésti a s. mohl; Než
jestliže by se strany o mord smluvili, toto
JMK. při tom zůstaviti ráčí; Nemá stranám,
aby se o to smlouvati měly, dopuštěno býti.
Zř. F. I. A. II. VIL, XVIII. Aby s-li Pra-
žany s vypověděnými o ty všecky nesnáze.
Bart. 256. 34., 366. 1. Nemají (smlouvcové)
o to poháněni býti, oč lidi smlouvají. Zř.
F. I. S. XIII. Učiniti musil tu věc, o kterouž
mezi nimi správně jest smluveno. CJB. 387.
Smluvili se o ty všecky různice a nesnáze
i o všeliká záští. Václ. I. S. se o přátelství.
Dch. S. se o něco. Tov., J. tr., Nz. V ne-
dělil půjdem namlúvat, v pondělí o věno
smlúvat. Sš. P. 665. Nemohl se smluviti
o manželství se paní. Dač. I. 55. S. se o při,
Arch. I. 156., o křivdu. Chč. 374. O tu řeč
se všichni smluvichu. Pass. 423. Sami jsme
se chtěli v tu věc vsaditi a je o to přá-
telsky s. NB. Tč. 279. Že je o to s ním
smluvil, že jměl jemu o to konec učiniti.
Půh. II. 107. (Půh. I. 121., 211., II. 122.,
187., 350., 544., 577.). — se o čem. Takž
se o tom smluviti neuměli velmi dlúho, až
na tom zuostali, aby je zavezli do Hradce.
Let. 52. Smluvili se o tom, co se jich do-
týče. Dch. — se nač. Smluvil se s tvými
nepřátely na tvú záhubu. Kat. 63. a 66. S-en
pokoj na ty výminky. V. — s infint. On
mi jest slíbil a se mnú smluvil na tom dvoře
nepřekážeti. Půh. I s-vil se mnú na přátely
přijeti o ty věci. Půh. II. 530. — se. Ludé
sa smúvajú, co tito dvá majú; Smlóvali se
dvá, smlóvali, by preč vandrovali z jedné
dědiny do druhé, do krajiny cizé. Sš. P.
101., 148. Nechce se smlouvati (laciněji dáti).
Us. Smluvíte-li se, koupíme všecko. Us. —
se proti komu (spolčiti se). Har. — se
v čem. Ve všem se dobře smluvili. Har.
V trhu v koupi se sm. Sp. A v tom se
smluvili. Dač. I. 40. — s aby. Lid se s-al,
aby ho ukamenovali. Br. — Kom., Flav. —
že. Smluvili se, že půjdou do Prahy. — se
kde: na popele = smířiti se po vojně, když
si popálili. Prov. Bl. S týmiž stavy v jistých
artikulích tak dobře o vyšší jako o nižší
kovy narovnati a smluviti se ráčil. N. o h.
a k. — se, co jak. S. se přátelským jed-
náním a s celou i dokonalou k sobě obojích
stran důvěrností. Václ. I. Různice skrze
poselství s. V. S. se po dobrotě. Dch. Již
jsme se s-li za jeden člověk. Bl. Gr. 245.
Aby se s-il jménem našim s kapléřem. Arch.
I. 32. Jednota s-vena byla pod pokutami
nemalými. Bart. 14. Můžeš podlé uznání
s tesařem smluviti. Žer. 310. Neviem, smlu-
vili-li se k zástavě čili ke kúpenie; S-li se
mezi sebú přátelsky; S-li se bez súduov;
A v tom jsú sě sami beze mne s-li s tiem
kovářem. NB. Tč. 164., 193., 235., 275.
Jestliže se nemohú s. dobrotivě; Chce se
s ním s. podlé jeho vóle; Aby se s-li beze
všech súduov. Půh. I. 170., II. 4., 564.
S nimiž úmysly vážnými smluvi to. Kat.
2519. Aby strany přátelským během s. mohl.
Nar. o h. a k. Jednostejně smluvili jsme se
za jeden člověk a slíbili jsme si tu jednotu