484

louč, pochodně (smolnice), D., plátno, Ros.,
oděv, odění, vz Smolník. Dal. Má s. ruce
(rádo mu na nich přilípá = krade). Ros. —
S., ze smoly, Pech-. S. olej. D. — S., ku smole
podobný, Pech-, pechig. S-ná barva, pech-
schwarz. V. — S. kniha = černá kniha,
Bücher des Kriminalgerichtes. Gl. 316.

Smoloroň, ě, f., silphium, die Silphie,
rostl. S. obecná, s. therebinthinaceum. Rostl.
879.

Smolotely, dle Dolany, ves u Milína.

Smolotrh, u, m., der Harzriss. Šm.

Smolov, a, m., ves u Domažlic. PL.

Šmolovatý, smolovitý, smůlovitý =
smolný, pechicht. D.

Smolovice, trusky ze stříbrných bání. Šm.

Smolovina, y, f. = smolina, das Kien-
holz. Slov. Bern.

Smolovisko, a, n. = smolinisko. Slov.
Bern.

Smolovitý = smolovatý. S. nebo černé
lesklé uhlí, die Glanz- o. Pechkohle. Dch.

Smolový = smolný, Pech-, S. páry, Koll.,
klej, olej. Bern.

Šmotati, aufwinden; zmásti, verwirren,
verfitzen. — co: niti, Jg., papirosku (ciga-
retto). Vik.

Smotek, tku, m., Büschel, Strähn. Přadza
se na s-tky dělí. Na Ostrav. Tč. Pod prah
kladou s. nití, když chtí někomu škoditi.
Dh. 102. — S., cigaro, doutník. Slov. Hdk.
Na Mor. Kd.

Smotlacha, smotlaka, y, f., směsice ně-
jakých pozadků jako koukole, plev, prachu.
Sr. motloch, Haufen schlechten Zeugs; koř.
met, jacere. Mkl. B. 289. Das Gemengsei.
Kdo nečisté obilí zasívá, zase smotlachu
sklidí. Kinský. Ten ječmen je samá s. Mor.
Šd. Vz Smatloch. — S., cokoli špatného,
etwas Schlechtes. Ctib. — S., člověk pro-
tivný, nestydatý, ein widriger, unverschämter
Mensch. Na mor. Zlínsku. Brt. Ty s-tlacho
smotlachovský. Mor. Šd. — S., ochlasta,
ein Saufbold. U Olom. Sd.

Smotřiti, il, en, ení, na Slov. — spatřiti,
besehen, erblicken.

Smoucení, n. Nosovky a a e vznikly
s-cením ze samohlásek plných a nosových
souhlásek m a n tam, kde by tyto buď na
konci slov aneb před jinými souhláskami
měly státi a to a z původní tvrdé samo-
hlásky a m nebo n, e z původní měkké
samohlásky a m n. n. Bž. 9. Vz Nosovka.

Smoucený; -en, a, o, vz Smoutiti.

Smoud, na Slov. smud, u, m., v obecné
mluvě čmoud = smáha. S. m.: svoud. Mkl.
L. 139. Smed, sved, die Senge. Ib. B. 37.,
38. Der Brandgeruch, Dunst, Rauch, Dampf.
S-em smrděti. S. z peci. Dusil nás smoud. L.

Smouditi (na Slov. smuditi), čmouditi
(vz Smoud), il, zen, zení, na Slov. děn, éni;
smoudívati = čaditi, brenzlichen Geruch
verursachen; kouř dělati, kouřiti, rauchen,
Rauch machen, räuchern, uditi, räuchern;
na ohni dusiti, dünsten; s malým třeskem
shořeti, verpuffen. Jg. — co: maso (uditi),
Us., tabák (kouřiti). Us. na Mor. — kde.
Prach na ohni smudí (s malým třeskem
hoří). Pr. Chym. Smoudí se (kouří se) v ku-
chyni, v peci. Bern. — Jg.

Smoudle, smoudlina, smoudlosi, smoudlý,
vz Smudle atd.

Smoudnouti, smudnouti, dnul a dl, utí,
nach Rauch riechen. D.

Smoudný, plný smoudu, brenzlicht. S.
pivo.

Smoudřeti, el, ení, klug werden. — čím:
škodou jiných. Nej.

Smoura, čmoura, šmoura, y, f., chmour,
u, m. = záplava, blikava, der Lichtstreifen,
die Röthe am Himmel, der Schein. Všechna
tamto ráje zásoba v libé kvete krásot věč-
ných smouře. Sš. Bs. 183.

Smonšiti se, smušiti se, il, ení, sich be-
trüben. Ros. — se čím. Hanka Idyl. 233.

Smoutiti, smútiti, il, cen, ení; smucovati =
skoliti, mutným učiniti, trüben; smíchati,
mischen; zbouřiti, aufwiegeln; smutným uči-
niti, betrüben; se = nepokojným býti, un-
ruhig werden; zkaliii se, trüb werden;
smutným býti, sich betrüben, trauern. Jg.
Kat. 2491. — abs. Smútíš, lese. Hdk. —
co, koho: vodu, pivo, zrak (zkaliti). Us.
S. lid = 1. bouřiti, St. skl., 2. smutným či-
niti. Tkad. Smútil si zemju. Z. wit. 59. 4.
A vinného musi s. Dal. 9. — proč. S. se
pro něco. Alx. 1134. Ot toho času poče
králova s. za to. Kat. 359. — se. Smútili
sú sě velmě. Hus II. 388. — se komu.
Smútí se mi. Pokorný. — koho, se čím,
kde. Smutista sě zarmúcením velikým. BO.
S-til jsem Vás listem. ZN. Floribella se tím
velice smoutila. St. skl. Srdce jeho v něm
se smoutilo. V. S. se novinú. 1555. Na Ka-
lúpku země celé smutí černá stužka. Hdk.
C. 130.

Smouzenina, y, f. = smoud. Ros.

Smouzený, vz Smouditi.

Smrad, u, m., vz Smrděti. Mkl. aL. 30.
a také Mkl. B. 31. S., zlá vůně, puch, puch-
nutí, der Stank, Gestank. V. S. věci spá-
lené ; s. těžký, jedovatý; zlý s. od sebe
dávati; s. (vítr) ze sebe pustiti; s. pod paždí
n. pod paždím (prk). V. Z toho smradu až
těžko jim bylo. Vrat. Tehdy krása tělesná
bude smradem, libé tělo bude mrzké. Hus
III. 13G. (III. 85.). Táhne se jako smrad. Us.
Mrchový, mrší s. Us. Smrad, že by hůl státi
mohla (že by jej člověk nožem krájeti mohl).
Č. Kde husy, tu s. a štěbety, kde ženy, tu
svár a klevety. Prov. Jg. Zmizel (vytratil
se) jako s. (neví se kam.). Nezůstal po něm
ani s. (zmizel). Kf. Skrze latrochy s-dy na-
horu vyháněli (z dolů). Pam. kut. 246. S.
leze po koutech. Us. — S., smrduté věci,
die Fekalien. Mnoho suduov smradu z praků
tam metali. 1422. Gl. 316. Vynes ven ty
smrady. Mor. Šd. — S., a, m., člověk smrdící,
Stänker, m. Ty smrade! Rada od smrada
(špatná rada). Smrad smradlavá, líná. Vz
Rod. Prk. — S., a, m. = kozel, der Bock.
U Litovle. Kčr.— S., a, m. = žid, der
Jude. Us. Mtl., Šd. — S., něco drobného,
malého: děcko, kotě atd. Us. Šd. — S., pe-
trolej. U Jižné. Vrů.

Smrada, y, f. Má s-du = má zlou před-
tuchu (Ahnung), bojí se. U Olom. Sd.

Smradakov, a, m., Smrdak, Dörfel, ves
u Mimoně. PL.