486

Smrdavý = smrdutý, stinkend. Pass., Jg.

Smrdeň, dně, m., serissa, die Serisse. S.
obecná, s. foetida. Rostl. 837.

Smrdění, n., das Stinken. D.

Smrděnka, y, f., beskolenec, molinia cae-
rulea, rostl. Slb. 162. — S., metla ze sítiny
s dlouhou rukověti dřevěnou, jíž se užívá
na mlatě, smetačka ve stodole ze smrdí, der
Schmielbesen. Mor. Mtl., Kčr., Vch. Na Mo-
ravě též smítěnka. Mřk. — S., smrďénka,
smítěnka = lopata, jíž se obilí shání, die
Schwinge, Windfege, Wedel. Mor. Brt., Šd.

— S., varená řípa. U Jižné. Vrú. — S. =
posránek. Když se matka s dítětem mazlí,
říká: Ty malá smrděnko. Ib. Vrů.

Smrděti, smrď, -dě (íc), ěl, ění; smrdí-
vati, stinken. S. od smrъd. Schl. Smrъděti,
foetere, koř. smerdêtъ. Mkl. aL. 30. —
abs. Smrdí jako tchoř, Us., jako dudek.
Pk. Lejnem čím více se hýbá, tím víc
smrdí (= o nemilých věcech lépe mlčeti).
Prov. Jg. Vlastní chvála smrdí (není li-
dem příjemna). Us. Čím se víc hovnem
mažeš, tím víc smrdí (s rozmarným člově-
kem opravdově zacházeti lépe). Smrdí jak
cap, Mor. Brt., jako brhel. Mor. Šd. Ty smr-
díš, pravil hnůj k bahnu. Hnš. Topí, až
kamna smrdí (i. e. mnoho). V Kunv. Msk.
Smrdí (= prohrál bulku)! Us. Smrdí jako
Lazar; Pane, jižť smrdí, neb již čtyřdný
jest. Hus 142., 356. Člověku prvé milému
nedadie do třetieho dne přebývati, neb viece
smrdí než hnoj neb lajno, a čím rozkošnějie
jest krmeno, tiem viece bude smrděti. Hus
III. 136. Smrdí jako bzdoch (jako tchoř,
kozel). Vz Smrdutý. Lb. Smrdí jako starý
(nečistý) nočník. Us. — čím: kozlovinou,
prkem, D., peklem, čertovinou, Sych., kozi-
nou, psinou, myšinou, volinou, kravinou,
koninou, zeminou, plesnivinou, sklepinou,
bahnem, cibulí, čmoudem, potem atd. Jg.
Ryba smrdí bahnem. D. Zdá se samou sva-
tostí býti a smrdí kozlem (smilstvím, ne-
pravostmi, ďáblem). Prov. Jg. Smrdí pýchou
jako tchoř. Pk. Smrdí grešli, trojníkem
(nemá peněz). Us. Ptř. S. čertem (=jako
čert). Us. Brt. Kdo hnojem nesmrdí, chle-
bem nevoní. V Kunv. Msk. Potok smrdí
sírou a bahnem. Pass. O tisíci mluví a gro-
šem smrdí. Sk. Ať smrdí hnojem halama.
Dh, 125. S. chlapem, pýchou. Chč. 447., 446.
Smrdí to hadem, čertem (o věci podezřelé).
Na mor. Zlínsku. Brt. Smrděli jsme hřbito-
vem, jak (jakmile) nám kartu podali (bylo
patrno, že prohrajeme). U Žerovn. Vlk. S.
peklem, co kopřiva plotem. Pk. Maž, ty se-
dláka pížmem, přec dehtem smrdí. Č. Víno
sudem smrdí. Žer. S. kozlem. Har. I. 205.
Vdovcovi starému smrdí brada vínem a
mladý šohajek voní rozmarynem. Sš. P. 198.

— komu. Smrdí mu učení (nerád se učí).
Us. Všk. Tomu práce smrdí (línému). Us.
Kf. Tobě smrdí česká duše. Dal. 123. Bohu
naj viece smrtedlný hřiech smrdí. Hus I. 363.

— kdy. Host a ryba třetího dne smrdí.
Prov. Jg., Č., Sd. — po čem, german. a
šp. místo: čím. Brt. od čeho. Ryba od
hlavy smrdí. Koll. Čít. — komu odkud:
z úst mu smrdí (mluví hanebně n. sviňsky).
Us. Smrdí mu z hrdla (z huby i ze srdce.

Vz Nečistý). Vlastní chvála z hrdla smrdí.

Smrdí, n., druh trávy, z níž dělají smr-
děnky. Vz Smrděnka. Mor. Sd., Mtl.

Smrdík, u, m., der Stinkstein. Čas. duch.
V. 3. Vz Smrďák.

Smrdlavosť, i, f. = smradlavost, die Stm-
kigkeit.

Smrdlavý, smradlavý, stinkend. S. po-
větří. Háj. 1099.

Smrdo, a, n. = smrděnka, der Schmiel-
besen. Dch.

Smrdoch, smrďoch, a, m., kdo smrdí,
poprda, smraďoch, smrdoň, bzďoch, der Stän-
ker. Příp. -ochъ. Mkl. B. 289. Potupně také
o jirchářích, koželuzích, kožišnících. — S.,
skupec, Stuchlík, der Filz, Knauser. Jg.

Smrdokeř, kře, m., ropala. Rostl. I. a. 235.

Smrdolist, u, m., ozophyllum. Rostl. I.
b. 219.

Smrdoš, e, m., mephitis, das Stinkthier.
Krok. — S. = smrdoch.

Smrdov, a, m., něm. Smedrow, ves u Blo-
vic. PL. — S., něm. Smrdov, vsi a) u Haber,
b) u Křelovic, c) u Čechtic. S. N.

Smrdovka, y, f., eine Art Fischreusen.
Puch.

Smrdovník, u, m., ploštičník, cimifuga,
das Wanzenkraut.

Smrdule, e, f., osmilus, hmyz. Krok. II.
259.

Smrdutě, stinkend. Nenie-li sv. myšlenie,
jenž modlitbu jasní a k tomu náboženstvie,
tehdy modlitba s. sě kúří. Hus I. 292.

Smrdutka, y, f., stapelia, die Stapelie.
S. srstnatá, s. hirsuta; pleťová, s. incarnata;
kloubnatá, s. articulata. Rostl. 1041.

Smrdutosť, i, f. = smradlavost, die Stin-
kigkeit. Jg.

Smrdutý = smradlavý, na mor. Zlínsku
smraďutý (Brt.), stinkend, stinkig. S. tělo,
žalář, vřed v nose, V., dým, Mand., záchod,
Krab., voda, Us., planina, dýchání, Kom.,
kozel, Lom., hnis. Ja. Dětelová voda uži-
tečná jest těm, kteříž mají smrdutý duch.
Čern. Moře se zbúří a s-té vypustí pěny.
Št. N. 197. S. líh, olej. Dch. Dotýká sě
svého údu a piple kurvu; sě biedného,
smrdutého a ji biednú biednici a smrdutú;
Bohu nenie nic ohavnějšieho, nic smrdutěj-
šieho (nad hřích); Tu poznáme, kto jest
kozel s-tý a kto nevinná ovce; Jakož smrad
hyzdí věc s-tú a oznamuje ji, tak hřiech
hyzdi a oznamuje člověka hřiešného; Ně-
kteří mohou pláčem mocí boží z toho s-tého
obyčeje vstáti; Ó chlevníci, hnojikydové,
bohdaj sami z sebe hnis s-tých hřiechóv
vykydali!; Člověk strany těla jest nečistá a
s-tá věc, pytel lajnuov, pokrm červuov, po
člověku črv a po črvu smrad a ohavnosť.
Hus I. 205., 232., II. 205., 299., 356., 433.
(Tč.). S. oděvec. Hus. Strany pořekadel vz:
Datel, Duch, Kaditi bez čeho, Smrděti. —
V bot., rostlina. S. rmen, anthemis cotula,
die Hundskamille; strom, anagyris foetida. Jg.

Smrečí, n., der Fichtenwald. Vz Smrčí.
Na Ostrav. Tč.

Smrečina == smrčina. Na Ostrav. Tč.

Smrek, smreček, smrekovina, na Slov.
= smrk, smrček atd.