487

Smřežovati, vergittern. Byl.

Smrk, u, m., smrha, y, f. = smrž. —
S., tuber nucipersicus, die Nusspfirsche.
Slov.

Smrhov, a, m., Smrhau, ves u Kaplice. PL.

Smříčí, n., něm. Mrzitsch, ves u Krum-
lova. PL.

Smříčno, Mříčno, a, n., něm. Wemritsch,
Wemerschitz, ves u Jilemnice.

1. Smrk, u, smrček, čku, m., smrč,
smrčka, na Slov. a Mor. smrek, smerek,
smreček, pinus abies, die Fichte. Schd. II.
273., Kk. 101., Čl. 161., FB. 5., S. N., Čl.

Smrkovec, vce, m., Smrkowetz, ves u Ho-
ražďovic. PL.

Smrkoví, n. = smrčí, der Fichtenwald.
Ros.

Smrkovice, dle Budějovice, Smrkowitz,
ves u Písku, b) u Nov. Bydžova. Tk. I.
437., Tf. 288., Dač. II. 93., S. N.

Smrkovina, y, f., vz Smrčí, Smrčina.

Smrkoviště, ě, f. = smrčiště.

Smrkovištní, Fichten-, ve smrkovišti
rostoucí. Rst. 493.

Smrkovnice, e, f., gastropacha pini, mo-
týl. Schd. II. 516.

Smrkovník, u, m., goodyera. S. plazivý,
g. repens. FB. 23., Čl. Kv. 137.

Smrkový, Fichten-. S. les, smola, dřevo,
jehličí, pryskyřice, prkno, háj, šiška (šůta,
smolka). Us., Šp.

Smrktavosť, i, f. = ozhřivka, die Rotz-
krankheit der Pferde. U Opavy. Klš.

Smrktavý = ozhnvý. U Opav. Klš.

Smrkyně, ě, f., oleum de myrtio. Sal.
225. 33.

Smrnkati se = loudavě pracovati. Sá.

Smrsk, u, m., tenká, ohebná čásť prutu
udičného, nástavek, die Schwippe. Jg. Vz
Zmrsk. — S., smrštění, v horn., die Verwer-
fung, der Sprung, Hř., Felsenkluft, f. Balbi.

Smrskati, vz Smrsknouti.

Smrsklý, scvrklý, eingeschrumpft. Jg.

Smrsknouti, knul a kl, ut, utí; smrštiti,
il, ěn, ění, smrskati = mrskáním dolů n.
do hromady sraziti, schwippend herab- o.
zusammenschlagen; mrskaje sbíti, abpeit-
schen; se = sraziti se, einschrumpfen, ein-
gehen, kleiner werden, zusammenschrumpfen.
Jg. — koko čím: bičem. Us. — koko jak:
bez vyslyšeni. Br. — co, koko čím od-
kud: hrušky bičem se stromu jednu po
druhé smrskal. Us. — koko jak odkud: po
hlavč se skály. Ráj. — co v co. Elektrická
jiskra na okamžení smrskne vodné páry
v kapky. Jg. — se. Kůže, sukno se smršti.
Us. — se kde. Smrští se kůže na hova-
dech. Kram. Svazy v přehbí se smrštily.
Sych. — se čím. Voda ochlazením smrštila
se. Pr. Chym. — co = něco řízně vykonati.
V Krkonoš. Kb. — Vz Zmrskati.

Smrsknutí, n., das Herabschlagen,-schwip-
pen. Jg.

Smrskovina, y, f., smrskové pohoří, v horn.,
das Sprunggebirge. Bc.

Smršček — smrštěk. Na Mor. u Bzence.
Sd.

Smršť, ě, m. a f., smrštěná voda v sloup
(větrem na moři), die Wasserhose. S. zem-
ská, die Land-, písková, die Sand-, mořská,
die Meer-, vodná, die Wasserhose. Nz. S.
větrná. Us. — S. ve fysice, die Trombe. Nz.

Smrštěk, šťku, smrstek, stku, m. = bi-
čiště (z mladého smrštného stromku), die
Schwippe, der Peitschenstiel. Us. Mor. —
S., junger Trieb. Na s. štěpovati, kopuliren.
Na Valašsku. Šd.

Smrštění, n., vz Smrsknouti, Smrsk,Smrsk-
nutí.

Smrštěný; -ěn, a, o, vz Smrsknouti. S.
(shozená) čásť sloje t. j. poměrně nižší, der
niedergeworfene oder gesunkene Theil des
Flötzes. Hř. Vz Zdvižený.

Kv. 82., Slb. 286., KP. III. 307. U Opav.
švrk. Klš. S. bez větví: holomče. Šp. Jedle
vysoce rostlá jest jako i smrk, modřín atd.
Kom. Jonák pěkný jako mladý s. Dch. —
S., modrín, pinus larix, der Lerchenbaum.
Bern. — S., myrtus. Sal. 228. 28.

2. Smrk, u, smrček, čku, m., hlahol
chřípí, když se jimi ozher potahuje n. vy-
mítá, der Schall des Schnäuzens. Ros. —
S., ozher, sopel, der Rotz. — S., na Slov.
štipec tabáku, die Prise. To nestojí ani za
s. tabáku. Plk.

3. Smrk, u, m., ves a) u Uhlíř. Janovic,
b) u Třebíče. PL.

Smrka, y, f. = smrk, mirtus, zastr. Ms.

Smrkací, Schnäuz-, Schnupf-. S. šátek.
Us. — S. tabák = šňupavý. Na Slov.

Smrkač, smrkáč, e, m., kdo smrká, der
Schnäuzer. — S., šňupák, der Schnupfer. —
S., na Slov. usmrkanec, der Rotzbube. Slez.
Klš., Šd. Sáhni pěkně dvorsky před své
místo a nevztahuj ruky naschvál k nejlep-
šímu kousku, aby tebe za mlsného s-če ne-
měli. Reš. — S., smrkací šátek. Jg.

Smrkačka, y, f., která smrká, die Schnäu-
zerin; šňupačka, die Schnupferin. — S.,
rýma, nátcha, der Schnupfen. V. — S., ti-
pec slepičí, der Pips. — S., rostlina, Schwarz-
kümmel, nigellastrum. S. růžkovitá, brvitá,
tenkolistá. Rostl. — Jg.

Smrkalka, y, f., řezačka, die Futterbank.
D.

Smrkatel, e, m., der Schnäuzer, Schnup-
fer.

Smrkati, smrknouti, knul a kl, ut, utí;
smrkávati, schnauzen. — abs. Smrká = ne-
čistotu z nosu pudí. Us.; na Slov. také —
šňupá, Plk. a = žere, chlastá. Bern. — co:
nos. V., Šf. — se. Smrkati se, smrknouti
se, smrkávati se = tmíti se, svečeřívati se,
dämmern. Jak se smrklo. Us.

Smrkavice, e, f., die Tabaksdose. Slov.

Smrkavka, y, f., coryza, der Schnupfen.

Smrkavý, kdo často smrká, der oft sich
schnäuzt. — S., na Slov. šňupavý, Schnupf-.
S. tabák. Bern.

Smrknutí, n., das (einmalige Schnäuzen).
— S., der Schnupfen. Slov. — S., setmění,
die Abenddämmerung. D.

Smrkokubič, a, m., dermestes piniperda,
der Fichtenzerstörer. Um. les. II. 234.

Smrkoň, ě, m. = usmrkanec, der Schnäuz-
ler. Prk. Př. 28.

Smrkoš, e, m. = smrkoň. S-ši, tahej ty
svíčky. U Poličan.

Smrkov, a, m., něm. Smrkow, ves v Mi-
levsku.



	487

	Smřežovati, vergittern. Byl. Smrk, u, m., smrha, y, f. = smrž. — S., tuber nucipersicus, die Nusspfirsche. Slov. Smrhov, a, m., Smrhau, ves u Kaplice. PL. Smříčí, n., něm. Mrzitsch, ves u Krum- lova. PL. Smříčno, Mříčno, a, n., něm. Wemritsch, Wemerschitz, ves u Jilemnice. 1. Smrk, u, smrček, čku, m., smrč, smrčka, na Slov. a Mor. smrek, smerek, smreček, pinus abies, die Fichte. Schd. II. 273., Kk. 101., Čl. 161., FB. 5., S. N., Čl.	Smrkovec, vce, m., Smrkowetz, ves u Ho- ražďovic. PL. Smrkoví, n. = smrčí, der Fichtenwald. Ros. Smrkovice, dle Budějovice, Smrkowitz, ves u Písku, b) u Nov. Bydžova. Tk. I. 437., Tf. 288., Dač. II. 93., S. N. Smrkovina, y, f., vz Smrčí, Smrčina. Smrkoviště, ě, f. = smrčiště. Smrkovištní, Fichten-, ve smrkovišti rostoucí. Rst. 493. Smrkovnice, e, f., gastropacha pini, mo- týl. Schd. II. 516. Smrkovník, u, m., goodyera. S. plazivý, g. repens. FB. 23., Čl. Kv. 137. Smrkový, Fichten-. S. les, smola, dřevo, jehličí, pryskyřice, prkno, háj, šiška (šůta, smolka). Us., Šp. Smrktavosť, i, f. = ozhřivka, die Rotz- krankheit der Pferde. U Opavy. Klš. Smrktavý = ozhnvý. U Opav. Klš. Smrkyně, ě, f., oleum de myrtio. Sal. 225. 33. Smrnkati se = loudavě pracovati. Sá. Smrsk, u, m., tenká, ohebná čásť prutu udičného, nástavek, die Schwippe. Jg. Vz Zmrsk. — S., smrštění, v horn., die Verwer- fung, der Sprung, Hř., Felsenkluft, f. Balbi. Smrskati, vz Smrsknouti. Smrsklý, scvrklý, eingeschrumpft. Jg. Smrsknouti, knul a kl, ut, utí; smrštiti, il, ěn, ění, smrskati = mrskáním dolů n. do hromady sraziti, schwippend herab- o. zusammenschlagen; mrskaje sbíti, abpeit- schen; se = sraziti se, einschrumpfen, ein- gehen, kleiner werden, zusammenschrumpfen. Jg. — koko čím: bičem. Us. — koko jak: bez vyslyšeni. Br. — co, koko čím od- kud: hrušky bičem se stromu jednu po druhé smrskal. Us. — koko jak odkud: po hlavč se skály. Ráj. — co v co. Elektrická jiskra na okamžení smrskne vodné páry v kapky. Jg. — se. Kůže, sukno se smršti. Us. — se kde. Smrští se kůže na hova- dech. Kram. Svazy v přehbí se smrštily. Sych. — se čím. Voda ochlazením smrštila se. Pr. Chym. — co = něco řízně vykonati. V Krkonoš. Kb. — Vz Zmrskati. Smrsknutí, n., das Herabschlagen,-schwip- pen. Jg. Smrskovina, y, f., smrskové pohoří, v horn., das Sprunggebirge. Bc. Smršček — smrštěk. Na Mor. u Bzence. Sd. Smršť, ě, m. a f., smrštěná voda v sloup (větrem na moři), die Wasserhose. S. zem- ská, die Land-, písková, die Sand-, mořská, die Meer-, vodná, die Wasserhose. Nz. S. větrná. Us. — S. ve fysice, die Trombe. Nz. Smrštěk, šťku, smrstek, stku, m. = bi- čiště (z mladého smrštného stromku), die Schwippe, der Peitschenstiel. Us. Mor. — S., junger Trieb. Na s. štěpovati, kopuliren. Na Valašsku. Šd. Smrštění, n., vz Smrsknouti, Smrsk,Smrsk- nutí. Smrštěný; -ěn, a, o, vz Smrsknouti. S. (shozená) čásť sloje t. j. poměrně nižší, der niedergeworfene oder gesunkene Theil des Flötzes. Hř. Vz Zdvižený.
	Kv. 82., Slb. 286., KP. III. 307. U Opav. švrk. Klš. S. bez větví: holomče. Šp. Jedle vysoce rostlá jest jako i smrk, modřín atd. Kom. Jonák pěkný jako mladý s. Dch. — S., modrín, pinus larix, der Lerchenbaum. Bern. — S., myrtus. Sal. 228. 28. 2. Smrk, u, smrček, čku, m., hlahol chřípí, když se jimi ozher potahuje n. vy- mítá, der Schall des Schnäuzens. Ros. — S., ozher, sopel, der Rotz. — S., na Slov. štipec tabáku, die Prise. To nestojí ani za s. tabáku. Plk. 3. Smrk, u, m., ves a) u Uhlíř. Janovic, b) u Třebíče. PL. Smrka, y, f. = smrk, mirtus, zastr. Ms. Smrkací, Schnäuz-, Schnupf-. S. šátek. Us. — S. tabák = šňupavý. Na Slov. Smrkač, smrkáč, e, m., kdo smrká, der Schnäuzer. — S., šňupák, der Schnupfer. — S., na Slov. usmrkanec, der Rotzbube. Slez. Klš., Šd. Sáhni pěkně dvorsky před své místo a nevztahuj ruky naschvál k nejlep- šímu kousku, aby tebe za mlsného s-če ne- měli. Reš. — S., smrkací šátek. Jg. Smrkačka, y, f., která smrká, die Schnäu- zerin; šňupačka, die Schnupferin. — S., rýma, nátcha, der Schnupfen. V. — S., ti- pec slepičí, der Pips. — S., rostlina, Schwarz- kümmel, nigellastrum. S. růžkovitá, brvitá, tenkolistá. Rostl. — Jg. Smrkalka, y, f., řezačka, die Futterbank. D. Smrkatel, e, m., der Schnäuzer, Schnup- fer. Smrkati, smrknouti, knul a kl, ut, utí; smrkávati, schnauzen. — abs. Smrká = ne- čistotu z nosu pudí. Us.; na Slov. také — šňupá, Plk. a = žere, chlastá. Bern. — co: nos. V., Šf. — se. Smrkati se, smrknouti se, smrkávati se = tmíti se, svečeřívati se, dämmern. Jak se smrklo. Us. Smrkavice, e, f., die Tabaksdose. Slov. Smrkavka, y, f., coryza, der Schnupfen. Smrkavý, kdo často smrká, der oft sich schnäuzt. — S., na Slov. šňupavý, Schnupf-. S. tabák. Bern. Smrknutí, n., das (einmalige Schnäuzen). — S., der Schnupfen. Slov. — S., setmění, die Abenddämmerung. D. Smrkokubič, a, m., dermestes piniperda, der Fichtenzerstörer. Um. les. II. 234. Smrkoň, ě, m. = usmrkanec, der Schnäuz- ler. Prk. Př. 28. Smrkoš, e, m. = smrkoň. S-ši, tahej ty svíčky. U Poličan. Smrkov, a, m., něm. Smrkow, ves v Mi- levsku.