Předchozí (486)  Strana:487  Další (488) |
|
|||
487
|
|||
|
|||
Smřežovati, vergittern. Byl.
Smrk, u, m., smrha, y, f. = smrž. —
S., tuber nucipersicus, die Nusspfirsche. Slov. Smrhov, a, m., Smrhau, ves u Kaplice. PL.
Smříčí, n., něm. Mrzitsch, ves u Krum-
lova. PL. Smříčno, Mříčno, a, n., něm. Wemritsch,
Wemerschitz, ves u Jilemnice. 1. Smrk, u, smrček, čku, m., smrč,
smrčka, na Slov. a Mor. smrek, smerek, smreček, pinus abies, die Fichte. Schd. II. 273., Kk. 101., Čl. 161., FB. 5., S. N., Čl. |
Smrkovec, vce, m., Smrkowetz, ves u Ho-
ražďovic. PL. Smrkoví, n. = smrčí, der Fichtenwald.
Ros. Smrkovice, dle Budějovice, Smrkowitz,
ves u Písku, b) u Nov. Bydžova. Tk. I. 437., Tf. 288., Dač. II. 93., S. N. Smrkovina, y, f., vz Smrčí, Smrčina.
Smrkoviště, ě, f. = smrčiště.
Smrkovištní, Fichten-, ve smrkovišti
rostoucí. Rst. 493. Smrkovnice, e, f., gastropacha pini, mo-
týl. Schd. II. 516. Smrkovník, u, m., goodyera. S. plazivý,
g. repens. FB. 23., Čl. Kv. 137. Smrkový, Fichten-. S. les, smola, dřevo,
jehličí, pryskyřice, prkno, háj, šiška (šůta, smolka). Us., Šp. Smrktavosť, i, f. = ozhřivka, die Rotz-
krankheit der Pferde. U Opavy. Klš. Smrktavý = ozhnvý. U Opav. Klš.
Smrkyně, ě, f., oleum de myrtio. Sal.
225. 33. Smrnkati se = loudavě pracovati. Sá.
Smrsk, u, m., tenká, ohebná čásť prutu
udičného, nástavek, die Schwippe. Jg. Vz Zmrsk. — S., smrštění, v horn., die Verwer- fung, der Sprung, Hř., Felsenkluft, f. Balbi. Smrskati, vz Smrsknouti.
Smrsklý, scvrklý, eingeschrumpft. Jg.
Smrsknouti, knul a kl, ut, utí; smrštiti,
il, ěn, ění, smrskati = mrskáním dolů n. do hromady sraziti, schwippend herab- o. zusammenschlagen; mrskaje sbíti, abpeit- schen; se = sraziti se, einschrumpfen, ein- gehen, kleiner werden, zusammenschrumpfen. Jg. — koko čím: bičem. Us. — koko jak: bez vyslyšeni. Br. — co, koko čím od- kud: hrušky bičem se stromu jednu po druhé smrskal. Us. — koko jak odkud: po hlavč se skály. Ráj. — co v co. Elektrická jiskra na okamžení smrskne vodné páry v kapky. Jg. — se. Kůže, sukno se smršti. Us. — se kde. Smrští se kůže na hova- dech. Kram. Svazy v přehbí se smrštily. Sych. — se čím. Voda ochlazením smrštila se. Pr. Chym. — co = něco řízně vykonati. V Krkonoš. Kb. — Vz Zmrskati. Smrsknutí, n., das Herabschlagen,-schwip-
pen. Jg. Smrskovina, y, f., smrskové pohoří, v horn.,
das Sprunggebirge. Bc. Smršček — smrštěk. Na Mor. u Bzence.
Sd. Smršť, ě, m. a f., smrštěná voda v sloup
(větrem na moři), die Wasserhose. S. zem- ská, die Land-, písková, die Sand-, mořská, die Meer-, vodná, die Wasserhose. Nz. S. větrná. Us. — S. ve fysice, die Trombe. Nz. Smrštěk, šťku, smrstek, stku, m. = bi-
čiště (z mladého smrštného stromku), die Schwippe, der Peitschenstiel. Us. Mor. — S., junger Trieb. Na s. štěpovati, kopuliren. Na Valašsku. Šd. Smrštění, n., vz Smrsknouti, Smrsk,Smrsk-
nutí. Smrštěný; -ěn, a, o, vz Smrsknouti. S.
(shozená) čásť sloje t. j. poměrně nižší, der niedergeworfene oder gesunkene Theil des Flötzes. Hř. Vz Zdvižený. |
||
Kv. 82., Slb. 286., KP. III. 307. U Opav.
švrk. Klš. S. bez větví: holomče. Šp. Jedle vysoce rostlá jest jako i smrk, modřín atd. Kom. Jonák pěkný jako mladý s. Dch. — S., modrín, pinus larix, der Lerchenbaum. Bern. — S., myrtus. Sal. 228. 28. 2. Smrk, u, smrček, čku, m., hlahol
chřípí, když se jimi ozher potahuje n. vy- mítá, der Schall des Schnäuzens. Ros. — S., ozher, sopel, der Rotz. — S., na Slov. štipec tabáku, die Prise. To nestojí ani za s. tabáku. Plk. 3. Smrk, u, m., ves a) u Uhlíř. Janovic,
b) u Třebíče. PL. Smrka, y, f. = smrk, mirtus, zastr. Ms.
Smrkací, Schnäuz-, Schnupf-. S. šátek.
Us. — S. tabák = šňupavý. Na Slov. Smrkač, smrkáč, e, m., kdo smrká, der
Schnäuzer. — S., šňupák, der Schnupfer. — S., na Slov. usmrkanec, der Rotzbube. Slez. Klš., Šd. Sáhni pěkně dvorsky před své místo a nevztahuj ruky naschvál k nejlep- šímu kousku, aby tebe za mlsného s-če ne- měli. Reš. — S., smrkací šátek. Jg. Smrkačka, y, f., která smrká, die Schnäu-
zerin; šňupačka, die Schnupferin. — S., rýma, nátcha, der Schnupfen. V. — S., ti- pec slepičí, der Pips. — S., rostlina, Schwarz- kümmel, nigellastrum. S. růžkovitá, brvitá, tenkolistá. Rostl. — Jg. Smrkalka, y, f., řezačka, die Futterbank.
D. Smrkatel, e, m., der Schnäuzer, Schnup-
fer. Smrkati, smrknouti, knul a kl, ut, utí;
smrkávati, schnauzen. — abs. Smrká = ne- čistotu z nosu pudí. Us.; na Slov. také — šňupá, Plk. a = žere, chlastá. Bern. — co: nos. V., Šf. — se. Smrkati se, smrknouti se, smrkávati se = tmíti se, svečeřívati se, dämmern. Jak se smrklo. Us. Smrkavice, e, f., die Tabaksdose. Slov.
Smrkavka, y, f., coryza, der Schnupfen.
Smrkavý, kdo často smrká, der oft sich
schnäuzt. — S., na Slov. šňupavý, Schnupf-. S. tabák. Bern. Smrknutí, n., das (einmalige Schnäuzen).
— S., der Schnupfen. Slov. — S., setmění, die Abenddämmerung. D. Smrkokubič, a, m., dermestes piniperda,
der Fichtenzerstörer. Um. les. II. 234. Smrkoň, ě, m. = usmrkanec, der Schnäuz-
ler. Prk. Př. 28. Smrkoš, e, m. = smrkoň. S-ši, tahej ty
svíčky. U Poličan. Smrkov, a, m., něm. Smrkow, ves v Mi-
levsku. |
|||
|
|||
Předchozí (486)  Strana:487  Další (488) |