493

Smýčenina, y, f. = mýtina. Sl.

Smýčiti, il, en, ení; smýčívati = smý-
kati, tahati, schleppen, ziehen; smýkáním
utírati, smetákem čistiti, kehren. — co,
koho: živého ho smýkali. V. Kocur liči
(počítá), už ostatní smyči (tahá). Sš. P. 743.
— kudy čím: koňmi po městě. Baba plače
a nařiče, že se smyči po blatě. S. P. 681. —
čím. Děvečky světnice smetákem smýčí.
Us. — kdy. Před poklízením musíme s.
Us. — odkud: dříví z lesa s. (smýkati).
Us. — co jak: za sebou něco s. (táhnouti).
Us. Šd.

Smyčka, vz Smečka, Oko.

Smyčkovitý, plný smyček, knotig. S.
příze. Us.

Smyčkovati, smyčky dělati, Knoten ma-
chen, knöteln. — se, smyčky dostávati, sich
knöteln. Jg. Příze se smyčkuje. Us. na
Mor. Niť navoskovati, aby se při šití ne-
smyčkovala. Dch. — S., psy na smečku dáti,
koppeln. Šp.

Smyčkovodný (o psech, kteří na smečce
dobře se dají voditi), koppelbändig. Šp.

Smyčkový chrt, který se v čas polování
nepouští se smyčky. Šp.

Smyčky, pl., f. = saňky, Schlitten. Kom.

Smyjky, ův, m., pl., pomyje, das Spü-
licht. Stelc.

1. Smyk, a, m., der Herumstreicher. Vz
Smykala. Na Ostrav. Tč. Co se dycky smy-
káš, ty smyku? Tč.

2. Smyk, u, m., smýkání, der Ruck. Udělá
s ním dva s-ky. Lom. — S., die Strichart,
der Bogenstrich. S. táhlý, vlečený, vyra-
žený n. odražený, skákavý; s-ky smíšené
(na houslích). Hd. — S., nástroj, jímž se
něco smýká n. vláčí, die Schleife; sáně, V.;
zadní díl sedlských saní, jenž se po zemi
smýká. Čert lichváře jako na s-ku do pekla
povleče. Kram. Na s-ku zboží voziti, dříví
voziti n. plaziti (když jeden konec dřeva
n. klády na dvou kolečkách leží a druhý
konec po zemi se vleče). Us. Vz Kláda. — S.,
sochor k vozu místo kola, der Hemmstock. —
S., místo, kde saně se smýkají, das Schlit-
tengleis; sráz, utřená cesta s hory dolů,
kterou se klády spouštějí, spúšť, hryzňa. Vz
KP. III. 321., 320. — S., splav, die Schleusse.
Us. u Pardub. Hk. — S., nástroj, jehož uží-
vají, když roj do úlu vpravují. Lš. — S.,
na Slov. brány trnové, die Dornegge a místy
smyčec. — S., nástroj, jímž starí obilí vy-
mýtali, die Schleife, Dreschmaschine. Br.
Ne cepů, nýbrž smyků kovaných, kteří voly
taháni bývali, k mlácení užívali. Kom. —
S., druh síti rybářské, das Wurfgarn. Kom.
J. 427.

Smykací, Streich-. S. nástroj (houslový).
Hd.

Smykač, e, smýkal, a, m., der Schlep-
per. — S. — smyk, a.

Smykačka, smýkalka, y, f., die Schlep-
perin. Jg.

Smýkal, smejkal, a, m., osob. jm. Šd. —
Vz Smykač.

Smykala, y, f., die Herumstreicherin. Na
Ostrav. Tč. Vz Smyk, 1.

Smýkání, n. vz Smýkati. S. kol hnacích
u lokomotívy. Vz KP. II. 374.

Smykati, vz Smeknouti, Smýkati.

Smýkati, smýkávati; smýknouti, knul a
kl, ut, utí = tahati, vláčiti, dráti, vléci,
schleppen, ziehen, zerren, schleifen; se —
tahati se, vléci se atd., sich schleppen, zie-
hen; toulati se, plahočiti se, umherschwei-
fen, um-, herumziehen. Jg. — koho za co:
za vlasy. Ros. — co, koho, se kudy, jak.
Po hodech a posvíceních se s. Reš. Smý-
kal syny své skrze oheň podlé obyčeje
pohanského. BO. S. po ulici. Ros. Smýkati
se po břiše na horu, dolů. Us. S. se po
světě, Zlob., po zemi. Troj. Vidíš, aniť po
sobě smýkají dlúhé podolky, hustým pra-
chem jako oblaky v povětří dělajíce. Hugo.
Na sedmeré saně sanuť nakládali, ješče se
jí nohy po zemi smýkaly; Budou mě vá-
zati, po zemi smýkati. Sš. P. 40., 75. Jakž
se ti Němci po zemi české smýkali. Let.
195. — čím, kým. Ros. S. něčím (odho-
diti). Us. S. něco koňmi, D., housle smyč-
cem, Kom., někoho ulicemi. — co: dříví,
Ros., zboží (na smyku voziti), D., klobouk
(smeknouti). S. kolí (ve vinohradě atd. ze
země vytahovati). Mor. Šd. — kým oč.
Smýkl jím o zem. Us. Smyk sebou. Vz Pác.
Brt. — se. Lepší blechy chytat nežli se
smýkat. Slez. Tč. — se kde: okolo jezer,
v lesích. Jel. Smýká mě ve skráni, v zubě,
v noze (trhá). Mor. Šd. — co odkud kam.
Pušku hbitě s paže smykne ve svalovitou
pěsť Kká. Š. 49. — se na koho = dotí-
rati se na koho, anfahren. Na Mor. Brt. —
se od čeho. Dům od domu se s. Reš. — se
komu. Noha se mu smýkla. Bern.

Smýkavá, é, f. Na s-vou hráti, grübeln.
D.

Smýkavka, y, f. = klouzačka, die Gleit-
bahn. Slov.

Smýkavosť, i, f. = kluzkosť, die Schlüpf-
rigkeit. Slov.

Smýkavý, schlüpfrig. Na s -vou hráti.
Šm. Vz Smýkavá.

Smýknutí, n., das Rucken, Schleifen,
Ausgleiten.

Smyksovati == smýkati, mocí sníti, mit
Gewalt abreissen. Slov. Plk.

Smýliti = zmásti, zmýliti. Kat. 3105.

Smylstvo, a, n. Jezdí s-stvem (kdo má
koně s kravou zapřaženého). U Chocně.
Ktk.

Smyrna, y, f., město v Malé Asii. Vz
S. N. — Smyrňan, a, m., pl. -né. — Smyrn-
ský n. smyrenský. — S., petržel macedonská,
smyrnium, die welsche Petersilie. V.

Smysl, u (dříve -a), m., v již. Čech. smy-
sel. Kts. — S., myšlénka, sententia, der
Sinn, der Gedanke. V. Zuby máš tento s.
Ciceronův držeti: Hněv ať jest daleko. Jel.
Kniha hlubokých smyslův. Štelc. Vystříhá od
kacířů, ohavné jejich s-ly vyčítaje i skutky.
Br. — Kom. — S. = domnění, die Meinung,
der Gedanke. Neděliti se v s-lu (také tak
smýšleti). V. Jaký máš s. o trestání cizo-
ložníkův? Br. Obadva na svém s-lu stojí.
V. Kolik hlav, tolik smyslů, kolik děr, tolik
syslů (kolik hlav, tolik klobouků). V tom
smyslu shledav se s panem pjsařem nej-
vyšším od něho jsem stvrzen. Žer. Lepšího
s-u nabyti; Jaký jest s. váš ? Dch. (Svůj)



	493

	Smýčenina, y, f. = mýtina. Sl. Smýčiti, il, en, ení; smýčívati = smý- kati, tahati, schleppen, ziehen; smýkáním utírati, smetákem čistiti, kehren. — co, koho: živého ho smýkali. V. Kocur liči (počítá), už ostatní smyči (tahá). Sš. P. 743. — kudy čím: koňmi po městě. Baba plače a nařiče, že se smyči po blatě. S. P. 681. — čím. Děvečky světnice smetákem smýčí. Us. — kdy. Před poklízením musíme s. Us. — odkud: dříví z lesa s. (smýkati). Us. — co jak: za sebou něco s. (táhnouti). Us. Šd. Smyčka, vz Smečka, Oko. Smyčkovitý, plný smyček, knotig. S. příze. Us. Smyčkovati, smyčky dělati, Knoten ma- chen, knöteln. — se, smyčky dostávati, sich knöteln. Jg. Příze se smyčkuje. Us. na Mor. Niť navoskovati, aby se při šití ne- smyčkovala. Dch. — S., psy na smečku dáti, koppeln. Šp. Smyčkovodný (o psech, kteří na smečce dobře se dají voditi), koppelbändig. Šp. Smyčkový chrt, který se v čas polování nepouští se smyčky. Šp. Smyčky, pl., f. = saňky, Schlitten. Kom. Smyjky, ův, m., pl., pomyje, das Spü- licht. Stelc. 1. Smyk, a, m., der Herumstreicher. Vz Smykala. Na Ostrav. Tč. Co se dycky smy- káš, ty smyku? Tč. 2. Smyk, u, m., smýkání, der Ruck. Udělá s ním dva s-ky. Lom. — S., die Strichart, der Bogenstrich. S. táhlý, vlečený, vyra- žený n. odražený, skákavý; s-ky smíšené (na houslích). Hd. — S., nástroj, jímž se něco smýká n. vláčí, die Schleife; sáně, V.; zadní díl sedlských saní, jenž se po zemi smýká. Čert lichváře jako na s-ku do pekla povleče. Kram. Na s-ku zboží voziti, dříví voziti n. plaziti (když jeden konec dřeva n. klády na dvou kolečkách leží a druhý konec po zemi se vleče). Us. Vz Kláda. — S., sochor k vozu místo kola, der Hemmstock. — S., místo, kde saně se smýkají, das Schlit- tengleis; sráz, utřená cesta s hory dolů, kterou se klády spouštějí, spúšť, hryzňa. Vz KP. III. 321., 320. — S., splav, die Schleusse. Us. u Pardub. Hk. — S., nástroj, jehož uží- vají, když roj do úlu vpravují. Lš. — S., na Slov. brány trnové, die Dornegge a místy smyčec. — S., nástroj, jímž starí obilí vy- mýtali, die Schleife, Dreschmaschine. Br. Ne cepů, nýbrž smyků kovaných, kteří voly taháni bývali, k mlácení užívali. Kom. — S., druh síti rybářské, das Wurfgarn. Kom. J. 427. Smykací, Streich-. S. nástroj (houslový). Hd. Smykač, e, smýkal, a, m., der Schlep- per. — S. — smyk, a. Smykačka, smýkalka, y, f., die Schlep- perin. Jg. Smýkal, smejkal, a, m., osob. jm. Šd. — Vz Smykač. Smykala, y, f., die Herumstreicherin. Na Ostrav. Tč. Vz Smyk, 1. Smýkání, n. vz Smýkati. S. kol hnacích u lokomotívy. Vz KP. II. 374.	Smykati, vz Smeknouti, Smýkati. Smýkati, smýkávati; smýknouti, knul a kl, ut, utí = tahati, vláčiti, dráti, vléci, schleppen, ziehen, zerren, schleifen; se — tahati se, vléci se atd., sich schleppen, zie- hen; toulati se, plahočiti se, umherschwei- fen, um-, herumziehen. Jg. — koho za co: za vlasy. Ros. — co, koho, se kudy, jak. Po hodech a posvíceních se s. Reš. Smý- kal syny své skrze oheň podlé obyčeje pohanského. BO. S. po ulici. Ros. Smýkati se po břiše na horu, dolů. Us. S. se po světě, Zlob., po zemi. Troj. Vidíš, aniť po sobě smýkají dlúhé podolky, hustým pra- chem jako oblaky v povětří dělajíce. Hugo. Na sedmeré saně sanuť nakládali, ješče se jí nohy po zemi smýkaly; Budou mě vá- zati, po zemi smýkati. Sš. P. 40., 75. Jakž se ti Němci po zemi české smýkali. Let. 195. — čím, kým. Ros. S. něčím (odho- diti). Us. S. něco koňmi, D., housle smyč- cem, Kom., někoho ulicemi. — co: dříví, Ros., zboží (na smyku voziti), D., klobouk (smeknouti). S. kolí (ve vinohradě atd. ze země vytahovati). Mor. Šd. — kým oč. Smýkl jím o zem. Us. Smyk sebou. Vz Pác. Brt. — se. Lepší blechy chytat nežli se smýkat. Slez. Tč. — se kde: okolo jezer, v lesích. Jel. Smýká mě ve skráni, v zubě, v noze (trhá). Mor. Šd. — co odkud kam. Pušku hbitě s paže smykne ve svalovitou pěsť Kká. Š. 49. — se na koho = dotí- rati se na koho, anfahren. Na Mor. Brt. — se od čeho. Dům od domu se s. Reš. — se komu. Noha se mu smýkla. Bern. Smýkavá, é, f. Na s-vou hráti, grübeln. D. Smýkavka, y, f. = klouzačka, die Gleit- bahn. Slov. Smýkavosť, i, f. = kluzkosť, die Schlüpf- rigkeit. Slov. Smýkavý, schlüpfrig. Na s -vou hráti. Šm. Vz Smýkavá. Smýknutí, n., das Rucken, Schleifen, Ausgleiten. Smyksovati == smýkati, mocí sníti, mit Gewalt abreissen. Slov. Plk. Smýliti = zmásti, zmýliti. Kat. 3105. Smylstvo, a, n. Jezdí s-stvem (kdo má koně s kravou zapřaženého). U Chocně. Ktk. Smyrna, y, f., město v Malé Asii. Vz S. N. — Smyrňan, a, m., pl. -né. — Smyrn- ský n. smyrenský. — S., petržel macedonská, smyrnium, die welsche Petersilie. V. Smysl, u (dříve -a), m., v již. Čech. smy- sel. Kts. — S., myšlénka, sententia, der Sinn, der Gedanke. V. Zuby máš tento s. Ciceronův držeti: Hněv ať jest daleko. Jel. Kniha hlubokých smyslův. Štelc. Vystříhá od kacířů, ohavné jejich s-ly vyčítaje i skutky. Br. — Kom. — S. = domnění, die Meinung, der Gedanke. Neděliti se v s-lu (také tak smýšleti). V. Jaký máš s. o trestání cizo- ložníkův? Br. Obadva na svém s-lu stojí. V. Kolik hlav, tolik smyslů, kolik děr, tolik syslů (kolik hlav, tolik klobouků). V tom smyslu shledav se s panem pjsařem nej- vyšším od něho jsem stvrzen. Žer. Lepšího s-u nabyti; Jaký jest s. váš ? Dch. (Svůj)