494

s. držeti. Jel. En. m. 13. S. svůj proměniti.
Pulk. — S., ponětí, průpovědi, rozum, der
Sinn der Schrift, der Rede usw. S. opačný
mají ta slova. Br. Slova má v opačném smy-
slu béřete; Překladatel s. převrátil; Řeč
učinil v tento s. Sych. S. protivný, od-
porný, D., příkrý. Jel. Slovo to má dvoj-
násobný smysl. Slovům s. nějaký dáti. Br.
Resoluce přečtena na ten s. Apol. V užším,
širším s-u. Nz. V týž rozum a s. o čem
promluviti. Nz. S. doslovný, buchstäblicher
Sinn. Učiniti poručení v s. ten. Skl. I. 70.
Vyhlásiti něco v slôvích a v s-lu tomto.
Skl. 2. 90. A nemámeť slova z slova, ale
smysl z smysla vykládati. CJB. 365. Uvedl
jsem nadepsaná práva městská v kratičkou
summu, nic v nich strany titulů, artikulů,
s-lu jich neměně ani k nim co přidávaje.
Kol. Předml. Návrh na změnu volebního
řádu ve smyslu národní rovnoprávnosti,
lépe větou: návrh na znl. vol. řádu, tak
aby se vyhovělo nár. rovnoprávnosti. Vz
Brs. 2. vyd. 233. Ve s-slu zákona se naři-
zuje, lépe: po zákonu, podlé zákona se na-
řizuje. Jv. Kdyby udaje básnické ve smyslu
historických dat vzaty býti mohly šp. m.:
za data historická jmíny býti mohly. Km.
Odpověděl v tento s. Flav. Něco na dvojí
s. vzíti (zweideutig auslegen). Bs. V přene-
seném s-lu. Nz. Ten s. s sebou nésti; v týž
n. na týž s. o něčem promluviti. Kom. Na-
tahovati slova ku s-lu; převrátiti s. zákona.
Nz. Mnohé věci nad s. člověčí sú. BO. Stav
věcí vypsati v ten smysl; Zpráva v ten s.
zní; To ku s-lu věty se hodí. Dch. Kšaft
jeden s. a jednostejná slova v sobě obsa-
hující na několika exemplářích napsán býti
může. Kol. 57. (Slovo to) užívá se v písmč
sv. druhdy ve prostrannějším s-u; S. právní
(sensus forensis); S. je zračit a očividen;
Zdá se, že protiklad či antithesa předešlého
s-u vymáhá; s. ten nejlépe ku spojitosti při-
léhá ; Ten s. se nám nejlépe ke slovům apo-
štolovým příhoden býti zdál; Že ten a ne
jiný s. dotčená slova mají; Týž a nejiný
s. vynořují slova; S. lehko dostupen jest;
Na našem místě s. prvější jest dopadnější
a průvodnější; V naší kapitole slovo tělo
ve vlastním, nepřenesném s-u slyší; Přesný
a pravý s. výroku toho; Oboji čtení stejný
s. řine; S. výroků těch hlouběji proniknut
a na jisto téměř postaven, stanoven jest;
Rozdílem tím vazeb nemění se ani v nej-
menším s. věty hlavité; Nad to nesmí se
věc ta ve příkrém a přísném s-lu bráti;
Hlubší s. se pod rouškou litery v nich
skrývá; Ale přeslibné to slovo svoboda
lehko se na ten s. béře; Leč prvnější s.
více doléhati se zdá a obyčejný jest; Aniž
se tím v podstatě s. přeměňuje; Ve smyslu
dalejším, obvyšném a duchovním nastíněno
jest vítězné Kristovo na nebe vstoupení;
Ten s. na oce (lok. sl. oko) jest; Ač vlastně
s. odlišen není; S. vytáčeti; S. slov těch
přístupen, aniž potřeben je výkladu něja-
kého; S. ve slova ta vnesený; O tom ne-
jeden s. panuje; Ta slova ve s-u nejbližším
k Davidovi směřuji, ale pod stínem osoby
Davidovy jest s. vyšší zahalen, jenž se od-
nášel ku Kristu; S. náprostý, absolutný;

Úsečný s. slov; Říci co ke komu v jistém
s-lu mravném; Bráti slovo to ve s-u ži-
dovskomessiášském; Církev výrokem slav-
ným s. slov těch ustanovila; Právem v tom
skrytý s. nějaký hledali; S. tím rozličným
čtením se rozlikuje; Petr otevřel jim s.
místa onoho prorockého; S. ten vyniká
z následujícího dílu; Ještě jiní jinak ta
slova slyší se s-em pravým se nepotkáva-
jíce; Avšak haeretici ku protivným dokona
s-ům výrok ten natahovali; Žádal, aby mu
s. slov těch přepodivný otevřen byl; Nad
to se slovům jiný s. při takovém výkladu
podsunuje; Slova ta hlubší smysl nejen při-
pouštějí než i v sobě chovají; A slovům
těm dle svého náhledu s. pravý podčínělí;
Slovo syn dí tuto v jediném a výlučném
smyslu; Tudy nemůže se slovo to jinak
bráti, leč ve smyslu vůbec užívaném; Aneb
v obšírnějším smyslu; Ač lidé nebyli s-u
oněch slov došli; S. utajený; Mluví k učed-
níkům v těsnějším a užším s-lu; I my se
s-u slov těch nyní jestě pracně dobíráme;
Což ovšem na týž s. vychází; S. tento nej-
běžnější a nejbližší jest; To jest hlavitý s.
obou podobenství oněch; Ve strohém s-u;
S. ten samoplynně vyniká hned při prvním
čtení slov; Dalejší slova prostrannější a
všeobecný s. řinou; Tomu s-u přírodnému
a samým sebou zřejmému nepovolujíce ně-
kteří vykladači na různá bezcestí zašli; S.
ten nedopadá ani k významu analogie slova
řeckého ani ku spojitosti místa našeho; Čteni,
co zde přicházejí, na týž s. vedou; Leč
rozdíl do s-u není zhola žádný. Sš. I. 19.,
37., 40., 4L, 48., 52., 60., 69., 70., 74., 79.,
82., 83., II., 21., 51., 60., 66., 69., 113., 114.,
156., 171., 187., J. 15., 226., 246., 252., 256.,
266., 280., 300., 304., 308., Sk. 24., 40., 4L,
70., 103., 127., 130., 160., 161., 182., 191.,
L. 21., 108., 125., 202., 138., 142., 145., 146.,
Mr. 21., 34., 50; I. 124., 130., 149. (Hý.). Co
učitelé v jednom a jednostejném smyslu často,
světle, ustavičně a trvanlivě drželi, psali,
učili, tvrdili a zastávali, toho jistý a ne-
pochybný důvod se béře. Štr. Modlitba ta:
Otče náš ... v krátkých slovách viece za-
vierá s-u neb pravdy, než která jiná tak
krátká neb delšie; Ač toto sv. čtenie má
mnoho s-óv velikých, avšak móž kusy třmi
zavřieno býti; Jiných s-óv duchovních jest
mnoho v tomto čtenie; Divně táhnú s. písma
sv. k svým rozumuom. Hus I. 312., II. 328.,
387., III. 308. — Konstrukce (vazba) po
s-u (ad intellectum, xatä ovveóiv). Sš. J. 199.
O vazbě dle smyslu budiž poznamenáno: a)
jména hromadná pojí stará čeština pravi-
delně s výrokem v plur. Obec volili si úřed-
níky. Let. Chasa naše běhati začnou. Kom.
Vidouce to lid, táhli na nepřátely. Každý
podlé svého jednali. — b) Výrok váze se
druhdy k podmětu ne dle rodu gramma-
tického, nýbrž dle rodu přirozeného. Vojsko
se rozjeli na svá obyvadla. Let. Města se
branili. Let. Znamenitější osoby z Peršanů
k tomu byli vystrojeni. Let. Knížata nám
psali. Vz Shoda a více v Mtc. 1870. seš. III.
str. 121.— 122. (Brt.). — S., moc smyslící,
rozum, dovtip, soudnost, vtip, der Verstand,
die Vernunft, der Sinn. Kat. 504., 1514., 1583.