495

Rozumu a s-lu chytrého, hlubokého, by-
strého, zdravého; nebyti při zdravém s-lu;
z rozumu, ze s-lu někoho vyraziti (zbláz-
niti); s-lu zbaviti, s-lu zbavený, pominulý
s-lem; tupý na s-lu, na s-ech; beze s-lu (blá-
zen) ; pominutí smyslem; ku předešlému s-lu
se zase navrátili (k rozumu opět přijíti). V.
Smyslem to skladše = důvtipně, chytře to
umluvivše. Kat. 2528. Z smysla vzatý =
smyslu, rozumu zbavený. Kat. 283., 1526.
Zdrávu i při s-le ji nalezechu. Pass. 737.
Tak v srdečnú radosť vstúpi, až jako z s-la
vystúpi. Výb. II. 7. 24. Chci psáti podlé
mého malého smysla. O. z D. Onen smy-
slem a snažností zíště a druhý nedomyslem
a leností ztratí. O. z D. Pokudž s. lidský
pochopiti může. Br. Co ze mne chceš s-ly
vláčiti (soukati. Když někdo na něco na-
vádí, čemu zdravý rozum odpírá. Vz Pře-
mlouvání). Č. Samým s-lem k nabytí zku-
šení vedenu býti. Kram. Nebyli dobře při
s-lech. Bern. Pominouti se s-lem. V. Po-
zbytí s-lů; s-lu pozbyti, z s-la vystoupiti.
Us. Jest obražen na s-lech. Boč. Někteří
se s-lu pomíjeli, Krab., Nz., se smyslem.
Biancof. Leknutím smyslem se pominouti.
Ml. Potracení s-lu, vystoupení ze s-lu. Us.
Té dlouhé řeči krátký s. jest; On k tomu
nemá s-u; S. nocí obestřený; Čilý s.; S-u
pozbyti. Dch. S. umělecký. Nz. Dosti let
má ale s-u málo. Ctib. Hd. Při dobrém s-u
nebyti. Smil v. 68. S. svój při sobě jmějte.
Dal. 174. S-a u mále míti. Alx. Kam ste
svój s. dali ubožátka? Št. Kn. š. 149. Vše-
cken s. na něco vzkládati. Kat. 2443. S.
člověčí svieti sě v jeho tváři. Bibl. Vedlé
svého s-u. Měl tehdy léta a s. dobrý. Půh.
I. 385. Vrtiž se, kam chceš, vždyť jest na-
plniti, cos Bohu s dobrým s-lem dobrého,
jež móžeš naplniti, slíbila, ač chceš býti
spasena; Kam sú s. děli? peci by nesměli
obořiti súsědu a pak chrám chtějí bez viny
bořiti Bohu!; Tehdy otevřel jim s., aby
rozuměli písmu (Luk. 24.); Na to slovo die
mistr hlubokých smyslóv, že tu zjevně se
ukazuje, že Bóh nenásleduje kněžského súdu;
Živému jest řečeno: Což móž ruka tvá, to
dělaj, nebo potom diela, ani s-a k dielu,
ani času nebude. Hus I. 269., 329., II. 144.,
159., III. 147. (Tč.). Bůh mu s. smátl. Pk.

V srdci múdrého přebývá s. (sapientia);

V tváři múdrého svieti sě smysl (sapien-
tia). BO. Nebožátka velmi hloupá, méně
s-lu mající, nežli plzeňský Halama. Prov.
Jg. Zlá moudrost svědčí, až Bůh s-ly zmate.
Č. — S., přítomnost ducha, das Bewusst-
sein, die Geistesgegenwart. Kat. 953. Po-
minouti se smyslem, smysla. S. ztratiti. S-lů
zbavený. Us. — S., nástroj duše, jehož po-
mocí cítí, vidí, slyší, čenichá i chutná, der
Sinn, sensus. S-vé tělesní: vidění, slyšení,
vonění, koštování, dotknutí, V.; vidění,
dotčení, slyšení, povonění, okušení. Br. Pět
jest s-lů ve člověku: zrak, sluch, okušenie,
povoněnie a dotknutie. Hus. Zrak, sluch,
čich, chuť, hmat, Mat. Ben. Zrak, sluch, čich
(vonění), košt (okus), tknutí. Kom. Hmat
(sídlo hlavně v prstou, dlani a rtech), čich
(sídlo v nose), chuť (sídlo v ústech, zvl. na
jazyku), sluch (sídlo v uších), zrak (sídlo

v očích). Pž. S. zevnitřní (vněšný), vnitřní,
Marek, obecný, Krok, pospolitý. Orb. p.
Všecka myšlení svá i vnitřní s-ly k něčemu
oddati; tupé s-ly míti. V. Vnitřní s-lové
(citové) dáni jsou tři, kteříž v mozku sídlo
mají. Kom. Člověk úplných s-ů. Dch. S.
okoušecí. Nz. Věcmi vidomými rozumí to,
co pod s-y naše podpadá; S. tělesný, pleť-
ský, zemský, věcí nebeských neschopný;
Nevěra nevidí, leč co pod holé s-y padá.
Sš. II. 199., J. 52., 118. Skrze pět čichóv
neb pět tělestných s-óv, jako skrze nějaká
okna, hřiechóm vchodiště v duši jest; K bla-
hoslavenstvie máme táhnouti všemi s-y. Hus
I. 114., II. 328. S-vé míjejí. Ler. Padati do
s-lů, Bern., pod s-ly. Jg. S. tělesný (ze-
vnitřní) a duchovní (vnitřní). Har. S. hu-
dební; s-lu, s-lům něco představiti; nasky-
tovati se s-lům. Nz. Vz S. N. — S., cit,
náklonnost, srdce, vůle. V., Kat, 259. Zlý s.
míti. Výb. II. 8. 3. On v svém s-lu stoje.
Ep. Pog. 29. Zavázavši na svém s-u jiného
vzíti nežli Vlacha. Břez. 232. Na svůj s.
jiného naraziti, napraviti. Dal. Protiviti se
s-em i úmyslem. Koule. Jednostejným s-lem
a láskou nadšení. Br. Přijíti ku prvnějším
smyslům. V. Někomu přes s. přejíti, se pře-
vézti. Na Slov.

Smyslec, slce, m., der Erfinder, Dichter.
Slov. Bern.

Smyslecký = básnický, dichterisch. Slov.

Smyslectví, n., básnictví, die Dichtkunst.
Slov. Bern.

Smyslek, slku, m., smyšlénka, die Er-
dichtung; báseň, Gedicht, n. Slov.

Smysleti, vz Smysliti.

Smyslík, u, m., prasius, kámen, zastar.
Rozk.

Smyslitelnosť, i,- f., die Erdenklichkeit;
Einbildungskraft. Jg.

Smyslitelný, co smyšleno býti může, er-
denklich, ersinnlich; kdo smysliti může, er-
finderisch. Plk.

Smysliti, il, šlen, ení; smysleti, smýšleti,
en, šlen, ení; smyslívati, smýšlívati, smyšlo-
vati = myslí nalézti, vymysliti, erdenken,
ersinnen, ausfindig machen; smysleti, smý-
šleti = v mysli míti, myslí hledati, zamýšleti,
in Gedanken o. m Sinne haben, damit um-
gehen, nachdenken; smysliti, smysleti, smý-
šleti = souditi, mysliti, zdání míti, urtheilen,
denken, meinen, davon halten ; domnívati se,
dünken, vermuthen, glauben; erdichten, er-
finden ; gesinnt sein, denken. Jg., Ž. wit.
40. 2., 130. 2. — abs. Aby smyslil, kterak
by to předejíti mohl. V. Jakž já smýšlím
(se domnívám). V. Za mnú, kdo tak smýšle!
Rkk. 53, Ó by smysleli a rozuměli a naj-
poslednější věci patřili; Protož, milý, smysl
a rozuměj, komu paseš tělo; By smysleli
chytrci, tohoto světa lakomci; Smyslmy,
kterací smy byli. Hus III. 132., 135., 137.,
138. — co. Totéž s. (souditi). V. Kdo smyslí
něco lstivého. Aqu. S. novinu, nepravdu
(lež), Us., nemoc (dělati se nemocným). Ráj.
Avšak jiní opak toho smyslí. Sš. II. 68.
Nesmysliš těch věcí, které božské jsú, ale
ty, kteréž jsú lidské; Ó by božské věci
smyslili a světa tohoto věci srozuměli; Již
ste slyšeli, co máme smysliti a rozuměti.