497

Smyšlenina, y, f. = vymyšlenina, das
Hirngespinst. Šd.

Smyšlenka, smyšlínka, y, f. = smyšlení,
smyšlená věc, die Fiktion, Erdichtung, Dich-
tung. Nz., J. tr. Fenyx, noh, harpye s-ky
jsou. Kom. Křivá s., falsche Erdichtung.
Dch. Na s-ky slova lacino se koupí. Pk. —
V., Br., Sych., Apol., Bern.

Smyšlénkář, e, m. = smyslec, der Dichter.
Slov.

Srnyšlénkářka, y, f., die Erdichterin.
Slov. Bern.

Smyšlenkářský, básnířský, Dichter-.
Slov. Bern.

Smyšlénkářství, n., básnířství, die Dich-
terei, Dichtkunst. Slov.

Smyšlený; smyšlen, a, o = vymyšlený,
erdichtet, fingirt, ersonnen, erfunden, falsch.
S. věc (báseň, nepravda), příčina, řeč, no-
vinky, bohové. V. Když se věc stalá povídá,
historia jest: když smyšlená, bajka (báseň).
Kom. S. příhody vypravovati. Sych. Jakož
naň žaloval žalobu s-nú, té mi se žalobě
nezdá odpovídati, leč by mi právo rozkázalo.
NB. Tč. 41. S. (domnělý, slepý) účet, fin-
girte Rechnung. Nz.

Smýšleti, vz Smysliti.

Smýšlidlo, a, n., kdo má nové a nové
choutky. Na Policku. Kšá.

Srnytec, šmytec, vz Smyčec.

Smýti, smyji, smyj, yl, yt, ytí; smývati,
abwaschen, reinigen. Vz Zmýti. — co. Smyji
nečistotu hříchů tvých. Br. Zlou povesť
všecky dunajské vody nesmyjí. Syr. — co
komu odkud: špínu s těla, bláto s někoho.
Us., D. Nesmyjeť to s sebe, dokudž bude
živa, byť pak třebas všecky vody z Dunaje
na sebe vlila. Reš. Jakobys mi hlavu smyl.
Němc. Zdali by co na nás šeredného bylo,
abychom my to svým náboženstvím a skrú-
šením smyli s sebe. Hus III. 179. Krev se
s kosti s-la GR. — co, se čím. S. vinu
vodou. Kat. 850. Tvář jeho slzami smýval.
Kom. Jak se zhyzdíš jednou vadou, ne-
smyješ se žádnou vodou. Prov. Jg.

Smytí, n., die Abwaschung. Jg.

Smýtiti, il, cen, ení = les posekati, den
Wald abhauen. Jg. — co komu: lesy. Půli.
I. 308., II. 16., 284., 533.

Smytka, y, f, smet. Fil. zám. 45.

Smýto, a, n., obyč. pl. smýta = místo
nánosem zaplavené. U Bělohr. Bf.

Smyvačka, y, f., mycí lavice, die Wasch-
bank. Šp.

Smyvadlo, a, m., místo k mytí, lavacrum.
S. hřiechů. Modl. ms.

Smývání, n., das Abwaschen. — S., voda
hu smytí, das Waschwasser. Aesop.

Smývati, vz Smýti.

-sň (-snъ), přípona, píseň z pě-ti. Schl.
Vz Píseň, Báseň.

Snabdění, n., vz Snabděti. Lidského s.
rozšafná opatrnosť. Arch. III. 121.

Snabděti (zastr.), ěl, ěn, ění; snabditi,
il, ěn, ění; snabdívati — bedlivě šetřiti, sta-
rati se, pozorovati, hleděti, Acht haben,
aufmerken, sehen; shledati, bemerken, finden.
Jg. — co. Kovář sedí podlé nákovadlé snab-
děje dielo ot železa (Eccl. 38. 29.). BO. S.
písma. ZN. Snabdím poslední jich časy. BO.

Kto mú pokoru snabdí? BO. Nesnabděj
obličeje chudého (nehleď na osobu chudého).
BO. Hlubokosti řečné (říčné) snabděl jest
(scrutatus est). BO. — čeho čím. Abychom
této vojny našie netoliko snabdieli počátkův
svou opatrností, ale i středmostí i skonání.
Troj. S. žil i počátkov jich. Sal. S. ušima.
Bibl. Mých slov snabděj svým srdcem. BO.

— aby. Závisť snabdí, aby poskvrnu nalezla
i u výborných. Št. N. 153. Slyšte, synové,
kázeň otcovu a snabděte, abyste uměli
múdrosť. Výb. II. 177. — že. Nebos snabděl
(= pozoroval), že pyšně činiechu. BO. Snab-
děl jest David, že jest jeho Hospodin po-
tvrdil králem. Žer. exc. — Cf. Pobděti.

Snabzenství, n., snabdění, snažnosť, péče,
bedlivost, die Bemühung, Sorgfalt, Aufmerk-
samkeit, zastr. Ms. 14. stol. St. skl. I. 211.

Snáč, e, m. — snář, vykladač snův, der
Traumdeuter. Us. — S., kdo sny má, der
Träumer. Nej.

Snad, u, m., snadnost', die Leichtigkeit,
Fertigkeit. Na snadu, na snadě (na snad,
zastr.) něco míti (snadno to míti moci). Výb.
I. 254. Slova a obraty na snadě míti. Bs.
Mají vždycky vojsko na snadu. V. Protož
tiem s-dem a pochybováním jsú k hřešení
hotovejšie. Hus II. 50. Na s-u býti. Sych.
Není-li nic toho na s-du. V. Jinak: On to
má na snadu, jest mu to na s-du = on to
snadno dělá. — S., u, m., das Vielleicht. To
jsou samé s-dy, pane V., pro samé snady
umře člověk kolikrát hlady. Šml. v Osv.
1873. 146.

Sňad, u, m. Na víně propíjá, na žemlič-
kách projí (hospodyně), a nás nebožátka
hladem, sňadem moří. Sš. P. 559.

Snad, adv., může býti, dosti možno, möglich,
vielleicht, etwa, hoffentlich. Na Mor. snaď,
Kd., u Opav. něhdě. Klš. Kohúti nezpíváte,
snad už o mně nedbáte? Snaď si myslíš
své panenství se mnú zatajiti. Sš. P. 23.,
216., 322. Snad přijede nebo nepřijede;
A potom snad (= asi) 17 neděl živ byl;
Žalobník řekl, že tomu snad jest na pět
nebo na šest let. NB. Tč. 53., 108., 183.
Pros Boha, zdať snad odpuštěno bude tobě
to myslenie srdce tvého; Snad mu velí otec,
aby byl mnichem. Hus I. 342., II. 31. S.
někde, s. jeden. V. Aby se s. nemusil obá-
vati člověka nemocného. Br. Kdyby toho
s. potřebí bylo. D. Snad a nesnad je dvoje.
Prov. Snad s by, vz As. Snad by ho pře-
mohl. — Snad a bez snadu = zajisté, jistě,
bez pochyby, ohne Zweifel, ganz gewiss. Jg.
Z nichžto snad a bez snadu jeden ani druhý
nikdá v boji nebyl. V. — Suad-li, snadt.
Tvé líce jest bledé, snad-li leknutím. Sych.
Snadť Bóh ne tak toho pomstí. Hus. II. 50.

Snada, y, f., compada, nějaké domácí
nářadí, zastr. Rozk.

Snadečky, náhodou, nahodile, fortuitu,
zastr. Lex. vet.

Snaditi, il, zen, zení (na Slov. děn, dění);
snadívati = snadniti, ulehčovati, leicht ma-
chen, erleichtern. — co komu. Us. Snaditi
komu = pochlebovati. Us. u Jilemn., u Plaň.

— se = snadniti se, snažiti se, sich bemühen.
Ros.