Předchozí (497)  Strana:498  Další (499) |
|
|||
498
|
|||
|
|||
Snadně, snadničce, komp. snadněji, sná-
zeji, snáze, snáz, v obec. mluvě snáz. S. = bez nesnáze, bez těžkosti, bez starosti a práce; lépe než: lehce, leicht, mit leichter Mühe, leichtlich. Vz Lehký. Snadně přetrpěti; Jeden každý snázeji to snášeti bude; Abych tím snázeji vítězství obdržel. V. S. se to praví. Ros. S. tomu věřím. Jel. Velebí tu ohavnosť, aby tím snáze mohli zklamati. Hus III. 314. S. na něčem se ustanoviti. Žer. 315. S. něco poskvrniti. Hus III. 39. Jide na pivo, klobúk má křivo, jak je mu to snadně; Zapomeneš snadně, má děvečko, na mě, tak jak to jablečko, dyž s jabloně spadne; Mám málo na dně, vypiju snadně, vypiju, dám nalit, půjdu dom bez galit (kalhot). Sš. P. 525., 588., 647. Třtina se s. zláme. Sych. Letního času snáze bývá o potravy. Br. Jako v sou- struhu se s. dělá, tak doktorové cierkve sv. s. slovo božie káží. Hus III. 82. Snáze jest v kalné vodě ryby loviti. Prov. Mus. III. Snáze je o společníka než o pomocníka. Č. M. 235. Snadničce, V., snadničko, vz Snadně,
Snadno. Snadničký, vz Snadný.
Snadniti, il, ěn, ční; snadnívati, leicht
machen. — co komu. Vz Snaditi. — se oč = snažili se, sich bemühen, befleissen. Ros. Nebo se byli o to nesnadnili (neshodli) a poprali. Dač. I. 45. Snadno (snadničko, snadňounko), neutrum
adj. snadný, vz toto. — S., adv., snadně. Strany kompar. vz Snadně. Leicht. Ty pří- činy dají se snadno poraziti. Sych. A bylo s. zabrániti příchozím. Br. Jemu jest se s. smáti. D. Jemu je s. mluvit'; To nejde tak s.; Mohlo by se s. státi; S. se to řekne, ale . . . Dch. Mám vtipu dosti, s. se tomu umění bez mistra, naučím. Žer. 11. Zem, vlasť, místo i krajinu premeniť je snadno, rod nezmeníš, i zlú zvyklosť premeniť ne- snadno. Slov. Tč. Holému s. se hlava oholí. Kdo lehce věří, snadno pochybí. Snadno tomu pískati, kdo rád tancuje. S. hůl na- jíti, kdo chce psa bíti. Kdo chce z kuchyně psa vyhnati, s. najde hůl. Horný. Není mu s. jim se zalíbiti. Br. Vz Přirozený. Snadnokol, u, m., prchnit, nerost. Miner.
427. Snadnoplavek, vku, m., Hydroboracit,
m., nerost. Min. 356. Snadnost', i, f., lehkost, die Leichtigkeit.
S. práce, umění, vyvedení něčeho. Jg. Strany přísloví a pořekadel vz Hora, Máslo, Mýdlo, Pas, Peří, Voda. — S., způsobnost, schop- nost, náchylnost, die Fertigkeit, Geneigtheit, Neigung, Anlago, Geschicklichkeit. S. člo- věka k neduhu, k nákaze, Jg., k učení, Jel., ku mluvení. — S., sklonnosť, vlídnost, ochot- nost, die Willfährigkeit, Gefälligkeit. 8. v rozmlouvání. Jel. Snadnota, y, f. = snadnost. Šd.
Snadný; snaden, dna, dno; kompar. snad-
nější, snazší, snadší; snadničký. Kdy lépe klademe snadný než lehký, vz Lehký. S., nevelikou prací učiniti se dující, lehký, leicht, nicht schwer. Tato úloha jest snadna. Us. S-dný porod. Byl. Pro snadší vyrozumění, ku snadnějšímu vyrozumění, Us. Dělá si to |
snadným, lépe: dělá, Činí si tu věc snadnou,
usnadňuje si to. S. pomoc; Snadným způ- sobem. Dch. Na první dotázku s-á odpověď se dáti může. Žer. 314. Snadný já, děvečko, snadný já počet dám, dojda k farářovi hned sa vyzpovídám. Sš. P. 343. Vz Trudný. — s inft. Ne tak snadno učiniti. V. Snaden odsúditi = může snadno odsúzen býti. Výb. I. 922. Nejisti sú kroci jejie ani snadni při- stihnúti. BO. Snadné jest zavříti. Ben. V. Snadno jest Bohu zavříti mnohé. Br. Bohu jest tato věc snadna učiniti. Pass. — Št. — k čemu: S. ku zlámání, ku snesení, k spo- kojení, k rozhněvání, V., k poznání. D. S-ni jsou k zlapání. Bl. — s co. Kterážto věc s pochop jest s. (snadna pochopiti). Ms. — S. = náchylný, způsobný, geneigt, Anlage habend, fertig, bereit, geschickt, geläufig. — k čemu: k neduhu, Plk., k poklésce, Br., k hněvu, Bern., k podezření, k zlému do- mnění. V. S-ný bývá k věření. V. K ne- moceru s. Ler. Krmě k zažití snadná. Ler. Havran s. k učení. Jel. Kdo k věření s-ný, snadný k oklamání. Č. Soudce buď snaden k rozmlouvání. Pr. — v čem. U vymyšlení a u vyvedení s. byl. Hlas. — S., prívetivý, dobrotivý, willfährig, bereitwillig, gefällig. S. člověk. Kom. Má matička dosť snadná, že ona mně tě nedá. Sš. P. 269. — k čemu: k rozmlouvání. Jel. Bůh jest s. k odpuštění. Br. S. k podpisování listův. V. Konšel buď volný a s-ný k rozmlouvání. Kol. 7. Moc- náři k odpuštění snadni. Sš. Mr. 48. — komu. Každému jest s. (přístupný). V. — v čem: v rozmlouvání (vlídný). S. v od- pověděch. Lom. Snaha, y, f. = usilování, síla, die Kraft,
Kraftanwendung, Mühe, das Bestreben. S., strsl. snaga, studium, příp. -ga; sr. let. sna contendere. Mkl. B. 280., 281. V MV. ne- pravá glossa. Pa. Vyhoň Dub tamo s niem snahú chváta se vsiú chasú svojú. Rkk. 30. Radou i snahou někomu pomáhati. Div. z ochot. Vší snahou se přičiniti. Řd. Odpor- nické s-hy; s-hy překaziti; s-hy jeho k tomu se nesly, aby . . . Dch. Ale snaha Pavlova veškera šla tam, aby ... Sš. II. 206. Přes vši svoji s-hu. Bž. Předrnl. Dar nejdražší jest naděje a s. Kká. M. ž. 15. Aby s-hu po cti v lidských myslech zarodilou vy- kořenili. Sš. II. 169. — S., snahota = Či- stota, die Reinheit, Reinlichkeit. U Opavy, Klš., Pk., na Ostrav. Šd. Snahota, y, f. = čistota. Vz Snaha. Ve
Slez. Tč. Snahový, Bestrebungs-. Své věty jsou
věty substantívni vyjadřující předmět snahy při slovesech: snažiti se, pokoušeti se, hle- děti, ustanoviti a p. Uvozují se spojkou aby. Dychtí po tom, aby úřadu dojíti mohli. Snažte se, abyste bez úhony před Bohem nalezeni byli. O to usiloval, aby léta v za- hálce zmařena nebyla. Vz Slovesa nahoře uvedená a: státi oč, nésti se, snésti se. — Pozn. Při stejných v obou větách podmě- tech bývá též při některých slovesech in- finitiv. Určuje-li však věta snahová náměstku ukazovací, infinitiv místa míti nemůže. — Brt. S. §. 494. Snách. Ve snách, vz Sen.
|
||
|
|||
Předchozí (497)  Strana:498  Další (499) |