500

O dobré věci se snažte; Jenom o záhubu
jeho se snažili. Sš. II. 32., 49.,Mr. 53. Sluší
se Vám o to velice snažiti. Žal. 128. O to
se má s pilností snažiti, aby ... — na co,
na koho (jak). Snažte se na to, abyste ...
Ben. V. Vší pilností snažme se na ně a
zbíme (sbijme) je všechny. Háj. — Výb. L,
Troj., Br., Jel. Ktož se na to snaží. Smil
v. 1321. Na to se snažil (ďábel), kterakby.
Pass. 27. Chci se na to s. Výb. II. 48. Vše-
lijak sem se na to snažoval, abych se Vás
doptati mohl. Žer. 346. Podlé tvoru (forma)
nám daného na krotkosť se snažiece. BO.
— k čemu, K tomu se snažme . . . Rváč.
K tomu se vší pilností snažíce. Sněm. 1515.
Tím více se k svému jazyku snažili. Dal.
2. — s adv.: poctivě o něco se s., Us.,
opravdově. — aby. Snažte se, aby byl za-
placen. D. Snažte se, abyste čisti byli na-
lezeni. Br. — V. Chci se s., abych tvé milosti
mohl se odsloužiti. Žer. 351. — se kam:
ku předu, lépe: o dokonalosť, přednosť,
pokrok.

Snaživosť, i, f. = snažnost, die Bestreb-
samkeit. Krok.

Snaživý; snaživ, a, o = snažný, snažící
se, strebend. S. působnost mysli. Pal. Mus.
I. b. 10.

Snažlivý, strebsam. S. přání. Dch.

Snažně, komp. snažněji. S., se snahou,
pilně, bedlivě, opravdově, eifrig, kräftig,
emsig, angelegentlich. S. prositi; o něco
státi, starati se; pečovati o něco; s něčím
se obírati, něco konati. V. Sv. Ondřej božie
slovo s. kázaše. Pass. 19. Snažněje klekají
před svými pány nežli před tělem božím;
Snažnějé sú sě káli; Modliti se pánu Bohu
s.; S. hřiechu se brániti; (Milovníci světa)
velmě žádostivě, pilně a s. jdú okolo s ob-
chody svými a ne tak duchovní s obchody
svými; Čím více na koho tesknost spadne,
tím snažněji má se modliti. Hus I. 74., 85.,
460., II. 229., 304., III. 184. (Tč.). Velmi s.
děkoval. GR. S. ke všemu se míti. BN. S.
rady něčí následovati. Pulk. S. čítati, činiti,
běhati, Reš., někomu sloužiti. Dal. S. po-
vinnosti konati. Dal. S. pracovati, D., nač
naléhati. Sych. — S. = pěkně, čistě, do
cista, rein. Shrabte to s. Ve Slez. Tč.

Snažnice, e, f. = snažná ženština, ein
fleissiges Frauenzimmer. Slov. Bern.

Snažník, a, m., snažný člověk, ein fleis-
siger Mensch. Slov. Bern.

Snažno. To na s. nevím, das weiss ich
nicht genau. Opav. Klš.

Snažnost, i, f., snažení-se, bedlivost, pil-
nosť, die Anstrengung, Mühsamkeit, Mühe,
Bemühung, der Fleiss, Ernst. Se vší s-stí,
s velikou s-stí a prací; vší s-tí pracovati,
s nejvyšší s-tí; myšlením a s-tí k něčemu
mířiti, směřovati; s. na něco vynaložiti;
žádné s-ti nelitovati; s. v něčem; s. v něčem
přiložiti; bez zvláštní s-ti a pilnosti. V. Se
vší s-tí na něco se oddati. Smrž. Pro kte-
rážto věc hodně dlužni jsú poddaní s. při-
dati svému knížeti k vyvedení vší sprave-
dlnosti. CJB. 395. Vší s-tí vešken dóm byl
čištěn, aby nic nebylo, což by jeho očima
sě nelíbilo; S velikú s-stí sú jeho hledali;
Vší s-stí stojí o to, aby jeho prikázánie

plnil. Hus II. 209., III. 35., III. 128. Utvrdi
města pilnů s-stí. BO. Se vší s-tí někoho
prositi. Ojíř. S. svou na něco obrátiti. Jel.
Okazuje svou s. k centru. Toms. — Š.,
snadnost, die Leichtigkeit. S. něco učiniti.
Troj.

Snažný; snažen, žna, o = snažící se, bed-
livý, pilný, pracovitý, eifrig, emsig, fleissig,
ernstlich. Jg. S. a pilný; s. žádosť, práce,
V., Žer. 1591., prosba, Us., služebník. Zák.
sv. Ben. Kdo mnoho vyhledává, jest snažný.
Kom. — v čem. S. v božiem zřízení. Št.
Třebať v tom paměti s-né. Smil v. 1012. S.
v dobývání statku. Ros. — Troj. — čeho.
Toho úřadu snažen byl. Leg. S. spasení.
Št. Mám toho snažen býti, abych . . . Pass.
V otrapě svého milováni tak byl snažen, že
ji uloudi. Troj. 28. Hospodin snažen jest
mne, sollicitus est mei. Ž. wit. 39. 18. Nebť
jejie (kroniky) vši písaři ne velmi sú snažni
byli. Dal. 2. Ktož snažen jest toho, což . . .
Št. Kn. š. 68. — Dal. — k čemu. K do-
brým skutkům snažen jest. Ctib. — S. =
snadný, hotový, křepký, bereit, fertig, schnell,
behend. Víno duši snažnou činí. Krab. —
s inft. Lid bieše snažen jeho poslúchati.
ZN. — k čemu. K jídlu snažný, Aqu.,
k bojování. Pulk. — S., snožný = čistý,
rein. S. rež. Ve Slez. a na Mor. Pk., TČ.,
Klš., Mtl.

Snažovati se, vz Snažiti se.

Sněd, u, m., na Slov. a Mor. = snět, der
Brand. Bern.

Sněď, i, f., esca, jídlo. Vký. Strsl. sъnêdь,
cibus. Mkl. B. 54. Cf. Snědek, 2.

Snědák, a, m., podvodník. Toho s-ka ani
cítiti nemohu. Ve vých. Čech. Všk.

Snědavý, smědavý, braunschwärzlieh.
Zlob.

1. Snědek, dka, m., jedlík, der Esser,
Nimmersatt. Plk.

2. Snědek, dku, m., jedení; jídlo, pokrm,
das Essen, die Speise, Nahrung. To psům
k s-dku vyvrhl. Troj. Zhola nic k snědku
nezůstalo. Sych. Súsedé jim snosie veveřice
a jiné věci k s-dku. Pč. 35. Nemáte něco
k s-ku? Brt. S. 67. Hledá, kde by našel co
k s-ku. Us. Šd. Dostali sme samé snědky
(zbytky). Us. Tč. Dědku, dej oříšek k s-u.
Pk. — S., co se snědlo a v žaludku ležeti
zůstalo nezažité, unverdaute Speise; též ne-
moc odtud povstalá, die Fresskrankheit, das
Fressfieber. D., Jg. Synon.: nezažitosť, nezá-
živnosť. čern. Zůstal mi s. v žaludku. Us.
Žloutenice se stává ze s-ku. Lék. kn. Ne-
zralá jablka žaludek studí, sliny množí a s.
přivozuje. V. — S., na Slov., lépe: snětěk,
vz Sněť, srostlé maso v životě ženském,
das Mondkalb. Bern. — S., rostlina, kři-
vatec, snědkové koření, ornithogalum, die
Vogelmilch. Schd. IL 269., Čl. 149., FB.
19., Čl. Kv. 122., Slb. 203., Rostl. 1590.,
1591. S. vrcholičnatý, odvislý. Presl.

S neděle. Vz Neděle.

Snedělek, lka, m. — s neděle. Již tu zů-
stanu až do snedělka. U Dobrušky, na Mor.
Hý., Vk.

Snědení, n., das Zusammenessen, Auf-
essen, die Verzehrung.