508

Snižně = poníženě, pokorně, demüthig.
S. žádati. Schön, exc.

Snižování, n., das Senken, Herablassen;
die Erniedrigung, Demüthigung. Jg.

Snižovati, vz Snížiti.

Snižovka, y, f., v hudbě, das Erniedri-
gungszeichen. Rk.

Snobdění, n., das Traumwachen. Šm.

Snoci (zastr.), té noci, Nachts. Pass. 336.

Snoční m. sienoční = této noci se týka-
jící, was diese Nacht vorging. Ktož by byl
neehuten pro nezespánie neb pro přemoženie
silného pitie snočnieho. Št.

Snodáraý, schlaf bringend. S. mák, pa-
paver somniferum, der Mohn, Rostl.; Her-
mesův prut. Ráj.

Snohojný, traumertüllt. Šm.

Snokov, a, m., Schneckendorf, ves u Bře-
zové na Mor. Tč.

Snokrádný, schlafraubend. S. Milek. Koll.

Snop, u, snopek, pku, snopeček a
snopček, ečku, m., snůpek. S., strsl. snopъ,
fasciculus. Mkl. L. 70., B. 27. S. = několik
hrstí požatého obilí, které povříslem v jedno
jsou svázány, kdežto sláma vymlácená do
otepí se váže, der Bund, die Garbe. Vz S.
N. S. omlácený: oklep, oklepek. oklepka;
s-py roubíkem vázati; vazač s-pů n. snop-
kář; z hrstí s-py vázati. Šp. Spodní částka
s-pu naproti klasům slove: pýření, řítol,
řítoví, řítí. Vz Řiť. Us. Obilí sbírají v s-py
a svazují povřísly. Kom. S-py skládati. D.
Snopy do mandelů klásti. Šp. Žádný nemá
roli své žádnému pronajímati buď z polo-
vice neb z třetího snopu. Gl. 317. Vytrhajte
najprve kúkol a sviežte jej v snopky k pá-
lení, ale pšenici sbeřte (skliďte) do stodoly
mé. Hus II. 54. Na pravej straně viděl s.
na s-ě státi, na levici devět ženců a to byly
smrti; Pacholek má v sobě tolej falšivosći,
jak v ječmenném s-pě bývá mnoho osći;
Kolik je klásečků v ječmenném snopečku,
tolik falešnosti při každém synečku; Ženci
žali po snope, můj nejmilejší po kopě;
Baran skáče, snopy na vóz hádže (hází).
Sš. P. 45., 307., 554., 742. (Tč.). Spí jako
s. (Vz Spáni); Lépe státi za svým s-em než
za cizím mandelem; Všecky v jeden snopek
svážeš (Vz Stejnosť). Č. Všecko v jeden
snopek váže. Vz Ztřeštěný. Lb. Leží jako
s. bez seba. Mt. S. Lepší vlastní s., nežli
cizí mandel. Hrš. Ten je jako s. (= těžký).
Us. Dhn. Je zpitý jako s. (notně). Us. Brt.
Jako s. opilý. Bern. Vz Opilý. — S., svazek
čehokoli jiného. S-pky = došky. V. Písek
v s-py vázati (něco marného, nesmyslného
dělati). Ros., Bdl. Vítr ve snopy vázati.
U Jižné. Vrů.

Snopel, plu, m. = sopel, der Rotz. S. mu
z nosa visí. Na Mor. a ve Slez. Tč., Klš.,
Škd. — S-, rampouch, der Eiszapfen.

Snopice, e, f., vázací stolice na snopy,
die Wurstbank. Bur.

Snopkář, e, m., kdo snopy váže, der
Garbenbinder. Na Slov.

Snopkářka, y, f., die Garbenbinderin.
Slov.

Snopkovati = do snopků skládati, in
Garben legen. — co: len. U Vys. Mýta.
Hrp.

Snopkový, Garben-, Büschel-. S. břidlice.
Krč. 264.

Snoplák, a, m., usmrkanec, der Rotzbube.
Opav. Klš.

Snoplivec, vce, m.= snoplák. Us. u Místka.
Škd.

Snopné, ého, n., das Rauh-, Garbenzehend.
Gl. 317. Vz Snopový.

Snopní, -ný = snopový. Vz Snopné.

Snopoušov, a, m., něm. Schnapautzen,
ves u Přestic. PL., S. N.

Snopovitý, garbenartig. Miner. 18.

Snopovka, y, f., das Garbenfeuer. Sm.

Snopový = snopní, Garben-. S. desátek,
der Garbenzehend. 1617. Boč., J. tr.

Snoprava, y, f. = snářství, 2.

Snopravce, e, m. = snář.

Snos, u, m., jm. pasek u Vsetína na Mor.
Tč.

Snosek, sku, m., der Beitrag. Jel. Vz
Snošky.

Snositelný = snesitelný. Ždk.

Snositi, vz Snésti.

Snoslivosť, i, f., die Tragfähigkeit. Dch.

Snoslivý, tragfähig. Dch.

Snosné, ého, n., v řemeslnických pořád -
cích, das Auflagegeld. Dch.

Snosný, vz Snesný.

Snošky, pl., f., bývalá zábava o přást-
kách, ku kteréž dívky přadleny potravy
snášely a s pozvanými ehasníky tancujíce se
bavily. Ve Slez. Klš., Šd.

Snošovati, vz Snésti.

Snoubce (zastr. snúbce), e, m., snoubící
manžely, družba, námluvce, der Ehestifter,
Werber, Freiwerber. Poslal k ní snúbce, ji
za manželku míti žádaje. Háj. S. manželství
vašeho jsou lakomství a chlípnosti. Jel. S-e
zaslal. Výb. II. 19. 10. Syn krále jerusa-
lemského zasnúbil sobě dceru krále baby-
lonského a to skrze snúbce. Hus III. 7. — V.
S., kdo sobě zasnubuje manželku, der Freier.
Mnoho knížat snúbcí měla. Ms. Mand. —

Jg-

Snoubenec, nce, m., der Verlobte. Us.
Šd.

Snoubenka, y, f., die Verlobte. Us. Sd.

Snoubený; -en a, o, verlobt. Kristu snú-
bená. Dr. v. 8.

Snoubiti (zastar. snúbiti), snub, snoubě
(íc), il, en, ení; snubovati = k stavu man-
želskému namlouvati, freien, werben. Jg.
S., strsl. snubiti appetere; snubiti devojku,
um ein Mädchen werben. Mkl. L. 174. —-
koho (komu): někomu pannu. Bibl. Stojí
lipka pochyla snubi lilijum. Sš. P. 739. Ro-
diče dívku s-li. Us. Dch. Mnozí k ní jezdili
a ji snúbili. GR. — Ctib., V., Ráj, Jel.,
Dal. — koho, se kde. Snubili se v kostele
před knězem. Na Ostrav. Tč. Vz S-biti se
s kým. Že byla krásna sv. Kristina, mnozí
jie u otce snubiechu. Pass. 553. — koho,
se s kým. Tak i v církvi neustále časné
věci s věčnými se s-ly. Sš. II. 134. V čaro-
krásy osnovu slunko v pouti k domovu na
samé již hloubi s nim se svatě snoubí. Sš.
Bs. 55. Neměli s lidem božím se snubovati
(== spojovati se) a přáteliti. Br. - koho
proč. A pro krásu snoubili ji mnozí muži
(ucházeli se o ni). Výb. I. — koho skrze