509

koho. Když skrze apoštoly své budu sobě
snůbiti cierkev z pohanov, co učiníme? Hus
III. 99. — koho za koho. Za něho tě s-ím.
Výb. I. 290. — Let. 413. A za choť si s-bil
Pán mne nebeský. Sš. Bs. 33.

Snoubný, Verlobungs-. S. bohové. Měst.
bož. I. 235.

1. Snouti, snuji, ul, ut, uti; snovati =
svíjeti niti s klubka, den Faden abwickeln,
ziehen, winden, abwinden; osnovu dělati,
anzetteln, zetteln; něco jednati, strojiti (zvl.
se lstí), anzetteln, anspinnen, schmieden.
Jg. — co: Tkadlec osnovu snuje. Us. Červ
hedvábí snuje. Chraň se ho, neb tajné tůčky
s. zná. Sych. Dotud to snovali, až to otkali
(dotud poštívali, až oheň vzešel. Vz Poští-
vání). C. Když snovachu mě. Ezech. 12.
S. niti (na snovadlo převáděti). Nvk. Rady
plné cti snujíce. Kom. — co odkud: hed-
vábí s kotouče s. (svíjeti). Us. Pavouk svou
přízi z sebe snuje. L. A ty sněhy chováš
či z nich perly snováš?; A z nich (bludů)
snují berlu stanov světosprávných; Jež
(snuby) dle novomdních kadlubů ze spu-
chřelých pojmů matně snují. Sš. Bs. 28.,
58., 199. — s kým. Čert s tebou (tebou?)
snuje (hází). Us. — na čem: na něčí zá-
hubě s. Sych. — se kudy: po stromě (víti
se). Jg. — co komu čím: obelisky bobkem
(otáčeti). Jg. Zdroj ten v hrudi chovám,
chválu Pánu snovám; Volím v tíši blaho
jemu snovať; Jenž všem zlobám zkázu s-vá.
Sš. Bs. 37., 172., Hc. 41. — co k čemu.
Již jak chudá vdova šat si k smrti snová.
Sš. Bs. 49. K dobrému suknu aby snováno
bylo 40 chodův. Sedl. Rychn. 39. — se
komu kde. Snuje mi se před očima (v očích
mi stojí, snáší se). L.

2. Snouti, snu, ul, utí = v sen padati,
einschlafen. Cf. Usnouti. D.

Snov, u, m. = pásmo, der Faden, Zusam-
menhang, pol. Rým vděčným snovem tkaný.
L.

Snova, y, f. = osnova, die Weberfäden.
Slov. Bern.

Snovací, k snování náležející, Scher-,
Schweif-, S. prkno n. deska, špalek, vidle. Jg.

Snovač, e, m., kdo osnovu snová, der An-
zettler; něco zlého kuje. Jg. — S. pospolitý,
ploceus socius, pták. Vz Frč. 353.

Snovačka, y, f., die Anzettlerin. — S. =
snovadlo. Nvk. — Vz Tkadlcovstvi.

Snovadlo, a, n. Tkadlec osnovu snovadlem
snová. U tkadlců a soukeníků, der Scher-
rahmen, přístroj, na němž osnovu snují.
Hvl., Msk. — S., strojidlo, organon. Pouhá
mathematika s-dlem jest hvězdářství. Mark.

Snování, n., das Anzetteln. Jg.

Snovaný; -án, a, o, angezettelt. Jg.

Snovatel, e, m. = snovač. Jg.

Snovatelka, y, f. = snovačka. Jg.

Snovati, vz Snouti.

Snověštba, y, f. = snářství, 2. Šm.

Snovid, a, snovidec, dce, snověštec,
stce, m. = snář, der Traumdeuter. L.

Snovídek, dka, m., der Träumer. Jg.

Snovidění, n., videní ve snách, das Traum-
gesicht. Kamr.

Snovídky, pl, f., něm. Snowidek, ves
u Bučovic na Mor. PL.

Snový, Traum-. S. knihy (snář), vidění.
Us. S. marnosť. Troj. Vz Otrápení. Postava
s. (noční). Šm.

Snožiti, il, en, ení, reinigen. Na Ostrav.
Tč.

Snožný = snažný, rein. Na Ostrav. Tč.

Snub, u, m. = snoubení, zasnoubení, des-
ponsatio, die Verlobung, die Ehe, Verhei-
ratung. Kěj (kdy) přiňde ku s-u? Na Ostrav.
Tč. Později veškery s-by smíšené zapově-
děli. Sš. Sk. 189. Co sem udělala, že sem
svú dcerušku na ten s. nahnala (přinutila).
Sš. P. 150.

Snubce, vz Snoubce.

Snubič, e, m. = snoubce.

Snúbiti, vz Snoubiti. Kat. 136.

Snulný prsten, der Trauring. Orb. p.

Šnubování, n., das Freien, Verloben. S.
bez povolení rodičů nemá průchodu míti.
Br.

Snubovati, vz Snoubiti.

Snuknouti se = usnésti se, sich bereden.
Us. Dch.

Snura, y, f., die Schwiegertochter. Kom.
Vz Tchán.

Snuřín (snašín, dever), a, m., bratr man-
želčin, der Schwager, jeho choť snuřinová
(snašině) a její sestra svoječnice. Kom. Orb.

Snůška, y, f., snesení, něco sneseného,
die Sammlung. S-ku spisů bratrských činiti.
Br. — S., zvl. co tovaryšstvo na dobrou
vůli do spolku skládá, též sama dobrá vůle,
společnost, spolek, die Konkurrenz, Beisteuer,
Sammlung, Gilde, der Konkurrenzbeitrag.
Jg. S-ky a sbírky k něčemu; pokladnice
snůšek; záležitosti týkající se snůšek. J. tr.
S-ku učiniti na chudé. J. tr. Společnou s-u
(peněz, jídel atd.) učiniti. Kr. mosk. Že sám
osobně donese s-šku tu do Jerusalema, bu-
de-li hojna a štědře-li vypadne. Sš. I. 143.
— Reš., Kom. — S., přispění svým dílem
k čemukoliv, der Beitrag. S-šku na ples
učiniti. Sych. — S., pel včelami snesený.
Ktk.

Snutiti, il, cen, ení = nucením sehnati,
zusammenzwingen, auftreiben. — co v co.
Toms.

Snuzení, n. — psota, das Elend. Boč.
exc. Viděl jsem s. lidu a úpění jeho slyšel
jsem. BO. I co pýcháš, praše a země! které-
hožto početie jest v hřiechu, naroditi sě
muka, živu býti bieda, umřieti s-nie. Hus
III. 143.

Snuzený, elend. Když jsem tak s-zena
byla. Pass. 27. — čím: tolikým zlem snu-
zený. BO.

Snuziti, il, zen a žen, ení, snuzovati =
zhubiti, potlačiti, potříti, vertilgen, auf-
reiben, zu Grunde richten; přinutiti, zwingen,
drängen. Jg. — co, koho: hada hlavu s.
(potříti). Kanc. br. Chtěl s. otce mého (zhu-
biti). Br. Anděl s-zuje je (coarctat). Ž. brn.
34. 5. Hlad s-il město. BO. —jak. Odbojník,
ten buď snuzen mimo právo, neb jest ne-
přítel práva. O. z D. — koho k čemu =
přinutiti. Dal. — koho čím k čemu:
vojskem. Pulk. — co kam. Soudce má s.
moc pod rozumnosť. Ms. pr. hor. Neboť
sluší s. moc pod rozumnosť a v hněvě nic
nejednati. CJB. 277.