510

Snuzník, a, m., der Plager, Plagegeist.
Snuzím s-ky tvé (sužující tebe). BO.

So, německé. Když bijí blázna, moudrý
se vtipuje. V. Když se možní množí, chu-
dých přibývá. Kom. Když mají spáti, tedy
chodí a bouří. Když se smířili, tehdy se
sem zase přistěhoval. Vz Tak. — So zu
sagen, vz Sagen.

Soave, z lat. suave = sladce, jemně, lí-
bezně. IM.

Sob, a, m., zvíře v severních krajinách
žijící, cervus tarandus, das Rennthier. Frč.
384., Schd. II. 422., S. N. Vz Sobě, 2.

Soba, y, f., zastar. = osoba.

Sobáčiti = sobášiti. Mor. Té.

Sobáčov, a, m., něm. Sobatsch, ves u Li-
tovle. PL.

Sobakov, a, m., něm. Sobaken, ves u Čes.
Dubu. PL.

Sobalík, a, m., osob. jm. Šd. Cf. Sobec.

Sobana, y, f., jm. kravské. Slov. Plk.

Sobáš, e, m., na Slov. a Mor. = oddavky,
svatba, die Trauung. Hdk., Tč., Vck. Už sme
ťa dovedli domů od s-ša; Juž jsi, Aničko,
juž si naša, juž tě vedeme ze s-ša; Keď si
vezneš pannu jinú, vezni si, a keď s ňu
půjdeš na sobáš, zpomeň si. Sš. P. 432.,
797.

Sobášiti, il, en, ení, osobášiti, na Slov.
a na Mor. = oddati, antrauen. = koho
(s kým). Ja, cože´s ty puakaua, dyž ťa
sobášili? bodajš ty myslena běžat za inými?
Sš. P. 432. Prečo si plakala, keď ťa sobášili?
Sl. pís. II. 5. — se = svatbu míti. Nčmc.

Sobášný věnec, der Brautkranz. Dbš.

Sobata, y, m., osob. jm. Cf. Sobec. Šd.,
Pal. Radh. II. 125.

Sobava, y, f., osob. jm. Cf. Sobka. Pal.

Sobčice, dle Budějovice, něm. Sobschitz,
ves u Jičína. Vz S. N.

1. Sobě = ěte, n., mladý sob.

2. Sobě, vz Se.

Soběbor, a, m., osobní jméno. Tk. I. 102.,
Pal. Rdh. 125.

Soběbylý = soběcí.

Sobec, bec, m., ne soběc; slov na -ěc
není. Vz Sobek. Bs. Strany pořekadel vz
Ceniti co, Hrob, Lavice, Síť, Žid.

Soběcí, sobě nahánějící, eigennützig, selbst
süchtig. D.

Sobeckosť, i, f. = sobectví. Sš. Sk. 241.

Sobecký (ne: soběcký), (sobícký, cf. So-
bík) = svého zisku žádostivý na ujmu cizí,
selbstsüchtig, eigennützig. S. srdce, Nej.,
mysl. Mus. Vz Sobec.

Sobectví, sobíctví, n., šp. soběctví, der
Egoismus, die Selbstsucht. Cf. Sobec. Jg.
Strany přísloví vz: Bůžek, Košile, Liška,
Měšec, Pták, Sebe, Troubiti v co.

Sobědraž, e, f., němec. Sobiedraž, ves
u Milevska. PL.

Sobědruhy, dle Dolany, něm. Soborten,
ves u Teplice. PL., Tk. I. 363.

Soběbrabný — zištný, sobecký, selbst-
süchtig, eigennützig. Exc. Č.

Soběhrad, a, m., osob. jméno.

Soběhrd, a, m., pyšně o sobě smýšlející,
ein stolzer Mensch. V.

Soběhrdě, stolz. S. kníry si hladil. Sml.
S. rozhlašuji, že . . . Světz. 1875.

Soběhrdství, n. = pýcha, nadutosť, der
Stolz, die Einbildung. Tatr. I. 42.

Soběhrdy, dle Dolany, Soběhrad, u, m,,
něm. Sobiehrad, ves u Benešova v Budě-
jovsku. PL., S. N.

Soběhrdý, stolz, aufgeblasen, anspruch-
voll, arrogant, selbstgefällig. Lidé s-dí. Sš.
L. 24.

Soběchlapy n. Soběchleby, dle Dolany,
něm. Sobochleben, ves u Bohusudova. PL.,
Tk. I. 624., III. 71., S. N.

Sobek, bka, sobík, a, sobíček, čka,
m. = sobec, kdo sobě nahání, lakomec, der
Egoist, ein Eigennütziger, Geiziger, Selbst-
süchtiger, der Selbstsüchtler. Lakotní sob-
kové. Ler. Sobíčkové toliko vlastního užitku
svého vyhledávají. V. Sobek sebe jen mi-
luje a sobě přeje. Kom. Neužilý s. Sych.
Tak oklamán bude, kdo svůj s. jest. Sš. L.
123. Napřed Sobkovi (sobě), potom Tobkovi
(tobě). Vz Narážka. Vz strany pořekadel:
Houser, Kaditi, Kaše, Klobása, Hruška, Lub,
Měšec, Ruka, Sak. — S., osob. jméno. Tk.
II. 174. S. N.

Soběkury, dle Dolany, něm. Sobiekur,
ves u Přeštic. PL.

Sobela, y, m., osob. jméno. Cf. Sobec.
Mor. Sd.

Sobělib, a, m., der Selbstgefällige. Rk.

Sobělibosť, i, f., sobectví, die Selbstge-
fälligkeit, (iihivrUi. Dch. S. je sobectví; S.
se z konců lásce křesťanské protiví; Pavel
dosavad proti židovské pýše, s-ti jednal. Sš.
II. 3G5., 366., I. 39. (Hý.).

Sobělibý, selbstgefällig. D.

Sobělice, dle Budějovice, něm. Sobielitz,
ves u Kroměříže. PL.

Soběmil, a, m., der Selbstgefällige. S. ni-
komu mil. C. M. 56.

Soběmoudrosť, i, f., die Selbstklugheit.

Jg.

Soběmoudrý; soběmudřec, drce, m.,
sebstklug. D.

Soběmyslnosť, i, f., svémyslnosť, der
Eigensinn. Jg.

Soběmyslný, svémyslný, eigensinnig. 1531.

Soběn, a, m., osob. jméno.

Soběna, y, f., osob. jm. ženské.

Soběnamítání, n., vz Occupatio.

Soběnec, sobinec, nce, m., der Herma-
phrodit. Rozk.

Sobení, n., vz Sobiti.

Soběnice, něm. Sobenitz, Sobenz, ves
u Ploškovic. PL., Tk. I. 348., IV. 280.

Soběnov, a, m., něm. Oemau, ves u Ka-
plice, b) něm. Sobinau, ves u Chotěboře. PL.

Soběodpovědění, n., vz Subjekce.

Soběprávnosť,i, f.,soběvolnosť, die Eigen
Berechtigung. J. tr.

Soběprávný, soběvolný, eigenberechtigt.
J. tr.

Soběrád, a, m. = sobek, L.

Soběraz, i, f., něm. Sobieras, ves u Ra-
dimi v Jičínsku. PL.

Soběrovnosť, i, f., entsprechende Gleich-
heit. S. údů, svalů. Krok II. 415.

1. Soběslav, a, m., osob jméno. Pal.
Rdh. II. 125.

2. Soběslav, i(ě, vz Boleslav), f., město
v Táborsku, Soběslau. Vz více v S. N., Tk.