Předchozí (510)  Strana:511  Další (512) |
|
|||
511
|
|||
|
|||
IV. 741. — Soběslavem, a, m., pl. -né. —
Soběslavský, Soběslauer. Soběslava, y, f., šp. m. Soběslav. Brs. 2.
vd. 6., 8. Vz Boleslav. Soběstačný, selbstgenügend. Dch. Každá
uměna jest bohyně svobodná a s-ná. Dch. Soběstoj, e, m., osob. jméno. Pal.
Soběsuky, dle Dolany, něm. Sobiesuk,
ves a) u Nepomuka, b) u Zdounek, c) u Plum- lova; něm. Sobiesak, ves u Žatče. PL., Tf. 286., S. N. Soběšice, dle Budějovice, něm. Sobieschitz,
ves a) u Písku, b) u Kašperských hor, c) u Brna. PL. Soběšín, a, m., osob. jméno. Pal. — S.,
ves u Uhlíř. Janovic. PL., Tk. III. 659., IV. 741., S. N. Soběšovice, dle Budějovice, něm. Sobi-
schowitz, ves u Neveklova. PL. Sobětěch, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. II.
125. Soběti, ěl, ění, eigennützig werden. Ne-
rozumný člověk sobí. Kom. Pr. p. 84. Sobětice, dle Budějovice, něm. Sobietitz,
ves a) u Bukovska, b) u Klatov; něm. So- wietitz, ves u Nechanic; němec. Zobietitz, ves v Kadaňsku. PL., Tk. III. 659., Tf. 301., S. N. Sobětlivý = sobětný.
Sobětník, a, m. = sobec.
Sobětnosť, i, f. = sobectví. S. N., Sš.
Sk. 240., Mt. 69., II. 366. Sobětný = sobeelcý. Zlob., Sš. Sk. 280.
Ale i při posluchačech splynula příčina ná- boženská se s-tnou. Sš. Sk. 228. Sobětuch, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 125.
Sobětuchy, dle Dolany, něm. Sobictuch,
ves u Benátek, b) u Chrudimi. S. N., PL., Tf. 289. Sobětuš, něm. Sobietusch, ves u Ne-
chanic. Soběvolně, selbstwillig. Že mi jest lámal
do mých pokojů s. dělaje mi kvalt a moc; S. křivdu dělati; Kvaltu s. se dopustil; Tu truhličku bez jich vedomie s. z komory vy- nesl. NB. Tč. 77., 78., 104., 198. Soběvolnice, e, f., eine Zügellose. Ctib.
Soběvolník, a, m., ein Zügelloser. Jg.
Soběvolnosť, i, f., nezávisnost, die Un-
abhängigkeit, Willkühr. Sych. — S., roz- pustilost, svévolnost, die Ausgelassenheit, der Muthwille. Ctib. Soběvolný = svobodný, nezávisný, sebe
mocný, frei, unabhängig. V. S. člověk. Troj. S. předsevzetí. NB. Tč. 127. Sluha i s-ný (servus et liber). ZN. —■ S., rozpustilý, své- volný, ausgelassen, muthwillig. S. dítě. Bibl. Syna soběvolného, kterýž neslyšal otcova hlasu. Ctib. Sobězištný, egoistisch. Pal. Rdh. I. 274.
Soběžil, a, m., der Egoist. Šb.
Sobí, Rennthier-. S. mléko. Vz Sob,
Sobica, e, m., osob. jm. Mor. Šd.
Sobícký, vz Sobecký. Cf. Sobík.
Sobíček, čka, m., vz Sobek.
Sobík, a, m., osob. jméno. Tk. I. 61., II.
111. — S. = sobec. Sobin, a, m., osob. jméno. — S, ves
u Dušník. PL., Tk. I. 315., II. 549., 111. 659. |
Sobina, y, f., ves u Rychnova v Jičínsku.
PL. Sobinec = soběnec.
Sobíš, e, m., osob. jméno. Pal.
Sobíšky, dle Dolany, ves u Přerova, So-
bischek. Tč. Sobiti, il, en, ení; sobívati = osobití, při-
vlastniti, zueignen, anmassen; se = zásobo- vati se, místo si strojiti, sich versehen, er- werben, sich einrichten, fest, sicher stellen; chlubiti se, pochen, prahlen, trotzen. Jg. — co komu: neštěstí (na jiného strojiti). Ctib. Každý sobě, což může, sobí (přivlastňuje). Št. Každá si prsten sobila. Kda. Aby sobe nesobil ani zvláštil, což samému Bohu jest zvláštie; Neroďte s. sobě striebra a zlata; Židé sú řekli: Kdo jest tento, jenž hřiechy odpuštie? smie sobě to sobiti člověk? Hus I. 214., 473., II. 160. (Tč.). — se. Kom., Br. — se kde. Kdo se nejvíc na světě sobí. Us. Sobě žíti je v sobě se sobiti. Sš. I. 134. — Br. — se čím. Bytností svou se s. (mocnosti nabývati). Mand. — se s ně- čím = chlubiti se. Žalanský. — se na co: na řeč (chystati se, sich bereiten). L. Sobka, y, f., osob. jm. ženské. — S., eine
Egoistin. Cf. Sobek. Puch. Sobkovice, dle Budějovice, Sobkowitz,
ves u Ústí nad Orl. PL. Sobnosť, i, f., osobnost, die Selbsthcit,
Selbstsucht. Víd. list, Pal. — S., zámožnost, die Wohlhabenheit, das Vermögen. Na Mor. Sobný, na Mor. = zámožný, wohlhabend.
— S., dle Č. = zvláštní. A sobný zvěř spa- stvil ji. Ž. wit. 79. 14. Ale dle Gb. vydání čteme: A wlassczy zwierz spasl jest ju. Vz Vláščí. Dále se dí: Z zaslúžení sobných neb zvláštních . . .; Ten živé naděje nemá, pro- tože nemá v tu dobu sobného zaslúženie k blahoslavenstvie, jehož má sobě zasl úžiti dobrými skutky. Hus III. 158. Sobočice, dle Budějovice, něm. Sobot-
schitz, ves u Kouřimi. PL. Sobojkovati, psu lovčímu obojek sundati,
abhalsen. Us. Dch. Sobol, a, sobolek, lká, sobolík, a, so-
Boleček, sobolček, ečka, sobolíček, čka, m., der Zobel, mustela zibellina. Frč. 390., Schd. II. 399., KP. III. 351., S. N. Sobolem vlka krýti (své smýšlení skrývati). Vz Lstivý. Prov. Jg., Šm., Lb. — S., kožišina sobolí, das Zobelfell, der Zobelpelz, der Kragen. Hlaď sobol po srsti i proti srsti, vždy se hladí. Č. M. 113., Lb. Ctib., Šp. — S., so- bolík, pták, chochološ, ampelis garrulus, na Mor. zimostrád, der Seidenschwanz. — S., osob. jm. Sš. P. 136., 135. Sobolí, Zobel-. S. kožešina, sobolina. Vz
Sobol. Sobolík = brJcoslav. Vz Sobol.
Sobolka, y, f., Boa (Halspelz). Rk.
Sobolkař, e, sobolník, a, m., Zobelfän-
ger, m. Rk. Sobolovice, e, f., sobolová čepice, die
Zobelmütze. Šd. Sobolovina, y, f., Zobclpelzwerk, n. Šm.
Sobolový — sobolí. S. kožich, Ros., Půh.
I. 373., II. 80., Hus II. 240., kožešina, čuba. Us. S. čepice. Vz Sobolovice. Sš. P. 746. |
||
|
|||
Předchozí (510)  Strana:511  Další (512) |