511

IV. 741. — Soběslavem, a, m., pl. -né. —
Soběslavský, Soběslauer.

Soběslava, y, f., šp. m. Soběslav. Brs. 2.
vd. 6., 8. Vz Boleslav.

Soběstačný, selbstgenügend. Dch. Každá
uměna jest bohyně svobodná a s-ná. Dch.

Soběstoj, e, m., osob. jméno. Pal.

Soběsuky, dle Dolany, něm. Sobiesuk,
ves a) u Nepomuka, b) u Zdounek, c) u Plum-
lova; něm. Sobiesak, ves u Žatče. PL., Tf.
286., S. N.

Soběšice, dle Budějovice, něm. Sobieschitz,
ves a) u Písku, b) u Kašperských hor, c)
u Brna. PL.

Soběšín, a, m., osob. jméno. Pal. — S.,
ves u Uhlíř. Janovic. PL., Tk. III. 659., IV.
741., S. N.

Soběšovice, dle Budějovice, něm. Sobi-
schowitz, ves u Neveklova. PL.

Sobětěch, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. II.
125.

Soběti, ěl, ění, eigennützig werden. Ne-
rozumný člověk sobí. Kom. Pr. p. 84.

Sobětice, dle Budějovice, něm. Sobietitz,
ves a) u Bukovska, b) u Klatov; něm. So-
wietitz, ves u Nechanic; němec. Zobietitz,
ves v Kadaňsku. PL., Tk. III. 659., Tf. 301.,
S. N.

Sobětlivý = sobětný.

Sobětník, a, m. = sobec.

Sobětnosť, i, f. = sobectví. S. N., Sš.
Sk. 240., Mt. 69., II. 366.

Sobětný = sobeelcý. Zlob., Sš. Sk. 280.
Ale i při posluchačech splynula příčina ná-
boženská se s-tnou. Sš. Sk. 228.

Sobětuch, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 125.

Sobětuchy, dle Dolany, něm. Sobictuch,
ves u Benátek, b) u Chrudimi. S. N., PL.,
Tf. 289.

Sobětuš, něm. Sobietusch, ves u Ne-
chanic.

Soběvolně, selbstwillig. Že mi jest lámal
do mých pokojů s. dělaje mi kvalt a moc;
S. křivdu dělati; Kvaltu s. se dopustil; Tu
truhličku bez jich vedomie s. z komory vy-
nesl. NB. Tč. 77., 78., 104., 198.

Soběvolnice, e, f., eine Zügellose. Ctib.

Soběvolník, a, m., ein Zügelloser. Jg.

Soběvolnosť, i, f., nezávisnost, die Un-
abhängigkeit, Willkühr. Sych. — S., roz-
pustilost, svévolnost, die Ausgelassenheit,
der Muthwille. Ctib.

Soběvolný = svobodný, nezávisný, sebe
mocný, frei, unabhängig. V. S. člověk. Troj.
S. předsevzetí. NB. Tč. 127. Sluha i s-ný
(servus et liber). ZN. —■ S., rozpustilý, své-
volný, ausgelassen, muthwillig. S. dítě. Bibl.
Syna soběvolného, kterýž neslyšal otcova
hlasu. Ctib.

Sobězištný, egoistisch. Pal. Rdh. I. 274.

Soběžil, a, m., der Egoist. Šb.

Sobí, Rennthier-. S. mléko. Vz Sob,

Sobica, e, m., osob. jm. Mor. Šd.

Sobícký, vz Sobecký. Cf. Sobík.

Sobíček, čka, m., vz Sobek.

Sobík, a, m., osob. jméno. Tk. I. 61., II.
111. — S. = sobec.

Sobin, a, m., osob. jméno. — S, ves
u Dušník. PL., Tk. I. 315., II. 549., 111. 659.

Sobina, y, f., ves u Rychnova v Jičínsku.
PL.

Sobinec = soběnec.

Sobíš, e, m., osob. jméno. Pal.

Sobíšky, dle Dolany, ves u Přerova, So-
bischek. Tč.

Sobiti, il, en, ení; sobívati = osobití, při-
vlastniti, zueignen, anmassen; se = zásobo-
vati se, místo si strojiti, sich versehen, er-
werben, sich einrichten, fest, sicher stellen;
chlubiti se, pochen, prahlen, trotzen. Jg. —
co komu: neštěstí (na jiného strojiti). Ctib.
Každý sobě, což může, sobí (přivlastňuje).
Št. Každá si prsten sobila. Kda. Aby sobe
nesobil ani zvláštil, což samému Bohu jest
zvláštie; Neroďte s. sobě striebra a zlata;
Židé sú řekli: Kdo jest tento, jenž hřiechy
odpuštie? smie sobě to sobiti člověk? Hus
I. 214., 473., II. 160. (Tč.). — se. Kom.,
Br. — se kde. Kdo se nejvíc na světě
sobí. Us. Sobě žíti je v sobě se sobiti. Sš.
I. 134. — Br. — se čím. Bytností svou se
s. (mocnosti nabývati). Mand. — se s ně-
čím = chlubiti se. Žalanský. — se na co:
na řeč (chystati se, sich bereiten). L.

Sobka, y, f., osob. jm. ženské. — S., eine
Egoistin. Cf. Sobek. Puch.

Sobkovice, dle Budějovice, Sobkowitz,
ves u Ústí nad Orl. PL.

Sobnosť, i, f., osobnost, die Selbsthcit,
Selbstsucht. Víd. list, Pal. — S., zámožnost,
die Wohlhabenheit, das Vermögen. Na Mor.

Sobný, na Mor. = zámožný, wohlhabend.
— S., dle Č. = zvláštní. A sobný zvěř spa-
stvil ji. Ž. wit. 79. 14. Ale dle Gb. vydání
čteme: A wlassczy zwierz spasl jest ju. Vz
Vláščí. Dále se dí: Z zaslúžení sobných neb
zvláštních . . .; Ten živé naděje nemá, pro-
tože nemá v tu dobu sobného zaslúženie
k blahoslavenstvie, jehož má sobě zasl úžiti
dobrými skutky. Hus III. 158.

Sobočice, dle Budějovice, něm. Sobot-
schitz, ves u Kouřimi. PL.

Sobojkovati, psu lovčímu obojek sundati,
abhalsen. Us. Dch.

Sobol, a, sobolek, lká, sobolík, a, so-
Boleček, sobolček, ečka, sobolíček, čka,
m., der Zobel, mustela zibellina. Frč. 390.,
Schd. II. 399., KP. III. 351., S. N. Sobolem
vlka krýti (své smýšlení skrývati). Vz Lstivý.
Prov. Jg., Šm., Lb. — S., kožišina sobolí,
das Zobelfell, der Zobelpelz, der Kragen.
Hlaď sobol po srsti i proti srsti, vždy se
hladí. Č. M. 113., Lb. Ctib., Šp. — S., so-
bolík, pták, chochološ, ampelis garrulus, na
Mor. zimostrád, der Seidenschwanz. — S.,
osob. jm. Sš. P. 136., 135.

Sobolí, Zobel-. S. kožešina, sobolina. Vz
Sobol.

Sobolík = brJcoslav. Vz Sobol.

Sobolka, y, f., Boa (Halspelz). Rk.

Sobolkař, e, sobolník, a, m., Zobelfän-
ger, m. Rk.

Sobolovice, e, f., sobolová čepice, die
Zobelmütze. Šd.

Sobolovina, y, f., Zobclpelzwerk, n. Šm.

Sobolový — sobolí. S. kožich, Ros., Půh.
I. 373., II. 80., Hus II. 240., kožešina, čuba.
Us. S. čepice. Vz Sobolovice. Sš. P. 746.