512

Sobojusky, dle Dolany, něm. Sobolusk,
ve« u Čáslavi. PL.

Sobolusy, dle Dolany, Zobeles, ves u Bo-
chova.

Sobona, y, f., kráva telící se v sobotu.
Koll.

Sobota, y, f., z hebr. šabbat (odtud naše
šábes) = odpočinutí, sabbath, sabbathum,
řec. öaßßarov, der Samstag, Sonnabend
(Sabbat). V., Vz S. N. Židé s-tu světí. Kom.
V tu sobotu první po svátosti; Od té s-ty
ve dvú nedělí. Půh. I. 308., II. 601. A velmě
ráno jeden den po s-tě přišli sú k hrobu,
když vzešlo slunce. Hus II. 133. V sobotu
pérečko, v nedělu zavrť sa děvečko; V s-tu
perko dáš, v nedělu půjdeme na sobáš;
A v pátek, v sobotu, porachuj se moja ženko
robotu; Ve štvrtek sa vyspat, v pátek sa
prochodit, v sobotu sa pytat, co budeme
robit. Sš. P. 654., 655. Kdo nemiluje robotu
(= práci), vždycky světí sobotu. Vz Lenost
Lb. Bůh nevyplácí každou s-tu. Sobota ro-
bota. Dch. Sobota, ženská robota (v s-tu
mají ženy mnoho práce). Sk., Lb. Sobotěnky,
neděle može pro mě nebyt, a já nemám
milého, nemá k nám kdo chodit. Sš. P. 333.
Sobota, kněžská robota (protože kněží na
kázání se připravují). Prov. Delší sobota
nežli neděle (cf. Delší košile než kabát. Vz
Pátek. Říkají, když přesahuje košile sukni.
Hsp.). — S. bílá {veliká, svatá), před veli-
konocí, der Charsamstag. Jehněd, oheň,
ješto u velikú sobotu světí. Št. Kn. š. 307.
Vz, S. N. S. zlatá (před slavností jména
panny Marie). U Žarošic. Jsk. U Rožnova
na bílou s-tu, jak se zvony rozvážou, třá-
sávají lidé stromy, aby bylo hojně ovoce.
Kda. — S. = spodnička, der Unterrock.
Kouká jí sobota. Na Policku. Kšá , Kch. —
S., mě. v Uhřích, Steinamanger; mě. v Slez-
sku, Zobten. Jg. — Sobotan, a, m. — So-
botský. Bern.

Sobotáles, sobotáres, u, místy sobotárec,
rce, m. z lat. sabbathalis, školní plat na
obecných nižších školách, poněvadž se v so-
botu učitelům přinášel, das Sabbat-, Schul-
geld. S. dáti, platiti. Us. Já ze s-u nevyjdu
(pořád jej platím maje mnoho dětí). Us. Dv.
— S., co se v sobotu ve škole vyslýchalo,
samstägige Lection. S. říkati. Zlob.

Sobotár, a, m. = sobotník. Slov.

Sobotárka, y, f. = sobotnice. Slov.

Sobotík, a, m., osob. jm. Šd.

Sobotín, a, m., Zöptau, v Olomoucku. PL.

Sobotiti, il, ění, sobotovati — sobotu svě-
titi, den Samstag feiern. Bern.

Sobotka, y, f. = sobota. — S., oheň sva-
tojanský, das Johannis-, Sonnenwendefeuer.
S-ku páliti. Slavnosť sobotek (slavnosť vel-
kých ohňů v době letního rovnodenní u po-
hanských Čechů). Ehr. — S., město v Ce-
chách v Jičínsku. Vz více v S. N., Tk. I.
289. — S., kráva v sobotu zrosená. Na vých.
Mor. — S., y, m. a f., osob. jméno muž. a
žen. — S., hora a hrad ve Slezsku, Zöpten-
berg. Vz Tk. IV. 403., 404., 406., 408., 593.,
Krč. 335. — Sobotčan, a, m., pl., -né. —
Sobotecký.

Sobotní, -ný, samstägig. Strsl. sabotъnъ,
příp. -ъnъ,. Mkl. B. 155. S. den, BO., Hus

III. 313., milostivé léto. D. Jest to sobotním
stehem uděláno (leda bylo, na spěch, na od-
byt). Č. S. cesta (vyměřená, až kam židé
v sobotu směli vycházeti). Šd.

Sobotnice, e, sobotnička, y, f. = žena
sobotu světící. Bern.

Sobotník, a, sobotníček, čka, m., der
den Sabbat feiert. Bern.

Sobotování, n., svěcení soboty jako svátku,
die Heiligung des Sabbaths. S. židů. Sš. Oa-
162. Potřeba s. Sš. II. 9.

Sobotovati — sobotu jako svátek slaviti,
den Sabbath feiern. Sš. Oa. 77., J. 85. Vz
Sobotiti.

Sobotovice, dle Budějovice, něm. Sobo-
towitz, ves u Rejhradu. PL., Tk. I. 421.,
III. 95.

Sobotský = sobotní. Býval častěji na
Hradišti v s-ký den. Pč. 45. ■— S., ze So-
boty, uher. města. Bern.

Sobový, Rennthier-. S. syreček. Vz Sob.

Sobrání sa na vieru, wilde Ehe. Slov.
Dbš. Cf. Sobrati se.

Sobrať sa = sebrati se, vsíti se. heiraten.
Keď se sobrať nesmíme. Sl. ps. 50.

Sobručkovati = spojiti, durch Ringe ver-
einigen, verloben. Slov. Plk.

Sobství, n. = sobectví. Plk.

Sobú, zastr. = sebou.

Sobuch, zastr. = sopouch.

Sobůlek, lka, m. = mladý sobol. Rk.

Sobulky, dle Dolany, něm. Sobulek, ves
u Kyjova. Pl.

Sobušice. Dač. I. 93., 364.

Soc, u, m., šp. z něm. Satz — skok. Byl
tam jedním socem (skokem). — S., co se na
dně usadí, šp. z něm. der Satz, m.: ssedlina
(kávová), kal. — S., šp. z něm. = sázka
(peníze do výhry). Sr.

Socení, socený, vz Sotiti.

Socialism-us, u, m., lat., učení o spo-
lečném rozdělení práce a statků mezi lid,
der S-mus.

Socialista, y, m., dle Despota, přívrženec
socialismu, der Socialist.

Socialistický, socialistisch. S. strana.
Us. Nl.

Socialní, sociální, společenský, social, ge-
sellig, gesellschaftlich. Rk. Vz S. N.

Sociativ, u, m., der Sociativ. Nz. Ozna-
čuje-li instrumental společnost, jejíž pomocí
n. za jejíž přítomnosti něco se koná n. děje,
zoveme jej sociativem; ten jest vždy spojen
s předložkou s (se) a klademe jej po otázce:
s kým? s čím? Bž. 63. Vz Instrumental,
S. N.

Sociniani, sekta křesťanská, založená
v 16. stol. Socinem. Vz S. N.

Soč, i, Soča, Sočava, y, f., řeka Isonzo,
tekoucí podlé Gorice do jaderského moře.

Sočba, y, f., sočení, útržka, die Verleum-
dung. Leg. Strsl. sočъba, mala opinio; příp.
-ba. Mkl. B. 214. Proti knězi sočby nepři-
jímej. ZN.

Sočení, n., vz Sočiti.

Sočevník, u, m., phacidium, der Klap-
penschorf. S. borový, p. pini; věnčený, p.
coronatum. Rostl. 1950.

Sočitelstvo, a, m. = strana sočící. Pl.