514

Sofista, y, m., dle Despota, mudrák, chy-
trák, der Sophist. Rk. Vz S. N.

Sofistika, y, f., obratnosť řečnická, mu-
dráctví, umění záludné, die Sophistik. Vz
S. N.

Sofokle-s, a, m., slav. tragický básník
řecký, umřel r. 405. př. Kr. Vz S. N.

Sohle, v hornictví, vz Zouk.

Sohnutý; -ut, a, o = sehnutý, gebückt,
gekrümmt. Chodí už celý s. Mor. Sd.

Sohoř, e, m., Žár, něm. Sohorsch, ves
u Kaplice. PL.

Sohustov, a, m., něm. Saustowa, ves
u Klatov. PL.

Socha, soška, y, f. S., hůl dvojrohatá
k rozpínání něčeho ku př. k rozpínání tenat
n. sítí, die Gabelstange, Forchel. Tenata
rozpínají se na soškách. Kom., V. — S.
u pluhu = kleče, tihle, nohy, die Handhabe,
die Rüster, der Sturz. Socha u rádla jest
rovná. — S., tyč, žerď, die Stange. Br. —
S., hlava na luku (kuši, lučišti), der Schaft,
die Säule an der Armbrust. V. — S., kůl,
der Pfahl. Kristus měl pověšen býti na
kříži, jako had byl pověšen na púšti na
soše. Hus II. 213. — St. skl.. Dal. — S., sošky,
podstavek ku př. u hnisu, při stavbách, das
Gestell z. B. beim Schleifstein usw. Na soš-
kách. Us. Dch. — S., prostřední a hlavní
částka sloupu, der Schaft, stilus. Us. — S.,
sloup zvláště s obrazem, ano i sám obraz
rytý n. litý, die Bildsäule, Statue, das Stand-
bild, die Statue. S. stojící, sedící, ležící,
jezdecká; sochy samostatné, jako dekorační
části stavení; socha přirozenou velikost' da-
leko převyšující: kolos, neb jí nedosahující:
soška; sochy jakožto částky architektonické:
karyatidy, sochy na sloupech. Vz S. N. S.
stojatá, seděcí, nákolesná (fahrend), jezdecká.
Nz. S. nadživotná. Dch. Žena Lothova v so-
chu se obrátila. Tkad. Tančící sošky (hračka).
Dch. S. Molochova byla doupna. Sš. Sk. 86.
Klaněli se zlaté soše. Hus I. 469. Sochu ne
podoba, ale čin muže ozdobuje. Lb. Veliká
modla, socha. V. Postaviti pamětní sochu.
Sych. Ani neckl (necekl) jako němá s. Ros.
Stojí jako s. za dědinou (opuštěný jako kůl
v plotě). V Bystersku. Sn.

Sochař, e, m., der Bildhauer. S , sošník,
obrazotesec (řezbář), tesá z kamene dlátem
sochy, poprsí atd. Pt.

Sochařka, y, f., die Bildhauerin. Jg.

Sochařský, Bildhauer-. S. díla. Krok.

Sochařství, n., sochařské umění, dělání
soch atd., die Bildhauerei, Bildhauerkunst.
Vz S. N.

Sochatě = rozsochatě, gabelig. Žíly toho
listu s. se rozvětvují. Rostl. III. 8.

Sochatka, y, f., lygia, kývoš. Krok. II.
246.

Sochato = sochatě. Listy sochatomnoho-
klané. Rostl.

Sochatosť, i, f., die Gabelförmigkeit. Jg.

Sochatý, vidličnatý, furcatus, bifurcus,
gabelig, gabelförmig. Slb., Rst. 494.

Sochokam, u, m., der Figurstein. Šm.

Socholej, e, m., der Bildgiesser. Techn.
I. 395. Vz Socholitec.

Socholitec, tce, m., obrazolitec, der Bild-
giesser. Nz.

Socholitectví, n., obrazolitectví, die Bild-
giesserkunst. Nz.

Sochor, u, sochorec, rce, soehůrek,
rku, sochoreček, čka, m. S., strsl. sochor,
příp. -orъ. Mkl. B. 92. — S., dřevce, drouh,
kyj, der Knüttel. V., BO. Sochorem někoho
vychladiti (sbíti. Vz Trest). V., Č. Pokynutí
sochorem. Dch. On odpověděl, že ta žena
ho mťštila sochorem. Svěd. 1569. Nohy jak
s-ry. Sš. P. 685. S-rem se podpasuješ a
měchem (= měšcem) se podpíráš. Sš. P.
684. Jest čerstev (obratný, obrací se) jako
s. v pytli (lenoch). Č. V M V. nepravá glossa.
Pta. — S., zvl. tlustší dřevo k zdvíhání ně-
čeho nebo nošení, der Hebel. V. S-ry něco
zdvíhati. Kom. Čtyři to nesli na s-ru a pátý
jim ukazoval cestu (říkají tomu, kdo něco
hledá, co má před očima). V Žamber. Dv. —
S. plavecký = bidlo přívoznické, Ruderstange,
f. V. — S. železný ve mlýně k zdvíhání sta-
vidla, kamene, das Hebeeisen, die Brech-
stange. — S., a, m., surový člověk, der
Knüttel, Bengel. Reš.

Sochorec, vz Sochor. — S., léčka na je-
zevce n. tchoře, sklopec, die Dachsfalle. Us.
Dch.

Sochořisko, a, n., veliký sochor, ein
grosser Knüttel. Koll.

Sochorník, a, m., der mit Hebeln um-
geht. Ros.

Sochorovatý, knüttelförmig; unbeholfen,
plump. Rk.

Sochovati, modelliren. Šm.

Sochovice, Sochowitz, ves u Mirovic. PL.

Sochovník, a, m. — sochař. Sych.

Sochůrek, vz Sochor.

Soirée (fr., soaré), večerní beseda n- zá-
bava, die Abendgesellschaft. Rk.

Soja, e, f., die Sojabohne, rostl, fasolo-
vitá. Vz S. N.

Soják, a, m., samec sojčí, der Holzhäher
(das Männchen). Vz Sojka. — S., a, m.,
osob. jméno. Us. Šd.

Sojče, ete, n., ein junger Holzhäher. Jg.

Sojčí, sojkový, Holzhäher-. S. peří. Jg.

Soje, vz Sojka.

Sojka, y, na Mor. soje, e, f., der Holz-,
Waldhäher, garrulus glandarius. Frč. 356.,
Schd. II. 447. Na mor. Zlínsku: jatel. Brt.
Der Nusshäher lépe: ořešník. D. S. skrčí.
Pt. S. a ježek bydliti budú. BO. Skřeklavý
jako s. Bern. Dostaneš, dám ti s-u, pečenou
s-ku, máš s-ku (= nic, odbytí prosícího).
Lb , Jg., Vrů. Má sojky v hlavě (kočky,
mouchy, sršně = nevrlý, mrzutý jest, Č.;
fučí mu v kotrbě, blázní). Us. Vz S. N —
S., y, m., osobní jméno. Vz S. N. — S.
teplá = prd. U Jižné. Vrů.

Sojkový, vz Sojčí.

1. Sok, a, m. = nepřítel, protivník, der
Feind, Gegner, Hasser. O Radislavovi soku
knížete Václava hrdém. Dal. Ukáže-li na
české raddy, jsou fedrovníci protivníků
našich, sokové země naší, odpůrcové nábo-
ženství našeho. Žer. (Bdl. III. 15.) Mámť na
sebe rozličné soky, lišky, káně, psy i vlky.
Rad. zv. — S., hánce, žalobník, der Schmäher,
Verleumder, Ohrenbläser. S. ctných lidí. V.
Okolo sebe se ohlédali, jest-li kde zrádný
s. neb žalobník. Bart. Svržen jest sok bratří