515

našie (accusator fratrum nostrorum). ZN.
K sokom se nepřiěiňuj (cum detrectatoribus
ne commiscearis). BO. Pilat povolal Ježíše,
aby ho pokojně bez těch soků vyslyšel. Br.
Sočiti sokům a klevetníkům sluší. Kom. —
S., kdo o to samé stojí, oč druhý, zvl. kdo
koho u panny na freji sočí, soumil, der
Mit-, Nebenbuhler, Eiferer. Horlivý s.; soky
s cesty odkliditi. V. To je můj starý s. Ktk.
Věno a krása někdy soky vzbuzují. Kom.
Se sokem zápasiti. Sych. — S., v starosl.
právě ten, kdo věc ztracenou n. ukradenou
vlastníkovi za peněžní odměnu vystopoval
a zase zjednal. Vz S. N. Die Wurzel des
WoRtes ist sak, insequi, also sok = 1. der
Spürer, Sucher, da zueRst die Spur der ver-
lorenen Sache gesucht werden musste. 2.
Der Angeber, delator, da der sok, wenn er
das Ende der Spur gefunden, den, bei dem
die Spur aufhörte, angeben musste; da aber
die soci ihr Amt missbrauchten und öfter
Unschuldige angaben, so hat s. auch die
Bedeutung 3. Verleumder. Weil aber der
Angeber zugleich das Recht der Anzeige
vor Gericht hatte, heisst s. 4. der Ankläger,
accusator, und da er zum Gegner des Ge-
klagten wurde, bedeutet s. 5. der Gegner,
Feind, aemulus. Gl. 317. Cf. Sočiti.

2. Sok, a, m. Hory vysoké jielenóm, skála
útočišče sokóv. Žalt wit. 103. 18. Jg. myslí,
že tento překlad jest špatný a v Gb. vy-
dání čteme: Hori vysoke jielenom: opoka
(=. skála) vtocziscze jiezkom.

3. Sok, u, m., kus podšívky, ein Blatt
des Futters. Slov. Bern.

4. Sok, u, m, stáva, der Saft. L. Na
Ostravsku der Tabaksaft. Tč.

Soka, y, m., osob. jméno. Šd.

Sokač, e. m., strsl. sokačъ., coquus, příp.
-ačъ. Mkl. B. 332.

Sokati (lépe: sosati), saugen. Rk.

Sokl, u, m., z lat. socculus, zpodní, vy-
stupující časť budovy, sloupce, pilíře atd.,
podnož, shodec, der Sockel. Vz S. N.

Soknička, y, f. = suknička, vz Sukně.

Sokol, a, sokolík, a, sokolíček, čka,
sokolček,ečka, m.; sokole, ete, sokolátko,
a, n. V mluvě myslivců pochop. Šm. Strsl.
sokolъ, falco, přípona -olъ. Aind. cakuni,
y.ýy.voq; lit. sakalas ist entlehnt. Mkl. B. 110.
Sokolъ, litev. sakalas, lat. falco. Schl. Der
Falke. S. islandský n. lovecký, f. gyrfalca,
raroh veliký, f. sacer, raroh malý, f. lanarius,
obecný, f. peregrinus, ostříž, f. subbuteo,
ostříž jižní, f. Eleonorae Gene, dřemlík, f.
aesalon, poštolka obecná, f. tinnunculus, po-
štolka jižní, f. cenchris, poštolka rudonohá,
f. rufipes. Vz S. N. S-vé, falconidae: pilich,
moták, včelojed, káně lesní, luňák červený,
krahuj, jestřáb, sokol obecný, ostříž, po-
štolka, dřemlík, orel, hadilov písař. Frč.
362., Schd. II. 456., KP. III. 353. Lov, hon,
nosítka na s-la; s. zalétá; s-ly stříleti, cvi-
čiti, odstíniti (vzíti jim chocholku). Šp. S-em
honiti. D. Letěl s., zaletěl, třikrát Krakov
obletěl; Leť s-e do pole, nalítej se do vůle,
nazobej se kúkole; Zanechala sem já s-la
pro páva, včil bych ho šla hledat, nevím,
kde sedává; Všecko sme polovili jak zajíce
tak srnu, jak s-la tak pannu; Seděl s. na

topole, přebíral si peří svoje; Vyhledni s-le,
vyhledni do pole, mnoholi to hostů nevída-
ných jede. Sš. P. 176., 466., 623., 696., 799.
Nestrílaj mia myslivečku, já mám mladých
sokolečků; Sokolátka moje děti, kam sa
mám s várna poděti? Sš. P. 696. S-lem lí-
tati (jako s.). Č. S. šibří (jako vrabec). Us.
S-lem honí (živí se, jak může). Mus. Vz Ho-
spodářství. Č. Sova nevysedí s-la. Vz Pota-
titi se. V. S. sovou vysezený (o nevděčném
synu, Jg.; o pyšném. Č.). Zhýral se sokolíček,
zbujněl milý. Vz Zhýralý. Mus., Č. Když s.
zahuben (oprší), bije (klove) ho i vrána (vz
Neštěstí). Č., Lb. Mrtvým sokolem ani vran
nelovívají. — S., česká tělocvičná jednota
v Praze, v Čechách, na Moravě a v jiných
slovanských zemích; také člen jednoty. Vz
S. N., KP. I. 413. - S., osob. jméno. Vz
S. N. — S., ves a) u Rychnova, b) u Olo-
mouce. PL.

Sokolář, e, m. = sokolník. — S., osob.
jm. Šd.

Sokolárna, sokolna, y, f., místo k cho-
vání sokolu, der Falkenhof. Šp.

Sokolček, vz Sokol.

Sokolčí = sokolí, Falken-. — S., ího,
m. = sokolník. Ms.

Sokolčina, y, f., druh chutných hroznů,
eine Art Trauben. Plk.

Sokole, ete, n., ein junger Falke. Jg.

Sokoleč, lče, m., Sokoletsch, ves u Po-
děbrad. PL.

Sokolí, Falken-. S. hnízdo, peří, bouda,
lov, pelech, rolnička. Šp. Má sokolí oči =
vše vidí. Vz Stěna, Sokolový. — S., ves
u Třebíče. Tč.

Sokolice, e, f., Falk (Weibchen). Šm.

Sokolík, a, m., malý sokol. — S., parvus
falco, falco minutus, der Zwergfalk. Bern. —
S., falco subbuteo, der Baumfalk. L.

Sokolka, y, f., die Turnerin. Dch. Vz
Sokol (konec).

Sokolna, y, f. = sokolárna. — S., tělo-
cvična, die Turnhalle. Vz Sokolovna. Prk.
Př. 25.

Sokolnice, e, f., dělo více než 5 liber
vyhazující, das Falkonet, zastr. Jg. — S.,
ves v Brnensku. S. N.

Sokolnický, Falkenier-.

Sokolnictví, n., honba ptáky dravými,
hl. sokoly, die Falknerei. Vz S. N.

Sokolnictvo, a, n., die zur Falkenjagd
gehörigen Personen, die Falknerei. Sm.

Sokolnicí = sokolnický.

Sokolník, a, m., který cvičí sokoly, aby
chytali ptáky, der Falkonier, Falkenmeister.
Šp.

Sokolom, a, m. S. dolní, něm. Salbnuss,
ves u Unčova; S. horní, něm. Aichen, ves
tamtéž. PL.

Sokolov, a, m., jm. místní. Mus. 4. 319.

Sokolovec, vce, m. S. horní a dolní, vsi
u Chotěboře.

Sokolovitý, falkenartig. S-tí ptáci, fal-
cones, accipitrinae, orlové, luňáci, káně, so-
kolové, jestřábové. Vz S. N., Sokol.

Sokolovka, y, f., čepice sokolů. Vz Sokol
(konec). — S., trubka laděná do F. KP. II.
318.