521

Sosnan, u, in., sul z kyseliny sosnové a
jiné zásady, pininsaures Salz. Pr. Chym,
II. 209.

Sosnářka, y, f., větší podmáslník, houba.
Us.

Sosně, ě, f., framea, zastr. Rozk.

Sosní, sosnoví, n., der Kiefernwald,
Föhrenwald. Ros.

Sosnice, e, f., sosna, borovice, chvoj, pi-
nus silvestris, der Pechbaum. D.

Sosnička, y, f., malá sosna, kleine Fichte.
Us. Dch.

Sosníčko, sosnisko, a, n., sosnina, y,
f. = sosní. Us.

Sosnokaz, a, m., fomicus, eine Art Bor-
kenkäfer. Krok. IL 256. S. černý, hylesinus
piniperda, brouk. Frč. 184., Schd. II. 510.

Sosnolistý, fichtenblätterig. S. vřesovec,
philica pinifolia. Rostl. III. b. 503.

Sosnomil, a, m., pinophilus, hmyz. Krok.
II. 251.

Sosuotáhlý, schlank wie eine Fichte.
Šm.

Sosnová, é, f., Zosen, ves ve Slez. Šd.

Sosnovati = dohromady osnovati, sčiniti,
anlegen, anzetteln, anspinnen. Zlob. Vz
Osnovati.

Sosnoví, n., der Fichtenstand. Vz Sosní.

Sosnovina, y, f., kapanina z kafru vy-
loučená, Dadyle, f. Chym. II. 180.

Sosnovitý. S. neb jehličnaté rostliny,
coniferae, Zapfenbäume; borovice či sosna,
kleč, smrk, jedle, pinie, modřín, cedra liba-
nonská, jalovec, cypřiš, tis, žerav (thuja).
Vz Schd. II. 273., Kk. 99., Slb. 284., Rostl.
1431. Vz Sosna.

Sosnovka, y, f., jm. lesa u Hořína.

Sosnový, od n. ze sosny, Kiefer-, Föhren-.
S. dříví (borové), les, D., cukr.

Sosobášiti sa = sesobášiti se, oddati se,
sich verheirathen. Slov.

Sospiro, it., lkáni; oddech, přestávka
v hudbě. Šd.

Sospiroso, v hudbě == lkavě, žalobně.
S. N.

Sostennto, it., vydrženě, vytrvale, Rk.,
zdrželivě, aushaltend. Hd.

Sosuň, ě, m., ssající ssavec, i člověk, der
Säugling. Ssav.

Sosunství, n., der Zustand des Säuglings.
Ssav. 110.

Sošba, y, f. = sochařství. Květy. 1842.

Soška, vz Socha.

Soškový, od sošek, Spriet-, Rüster-, Ge-
stell-. S. uhlí (prostřední v milíři). Us. Jg.

Sošnéř, e, m., zbraň k bránění se, zastr.
Rozk.

Sošnický, Bildhauer-. S. dílo. Nz. S.
umělec. Mus. 10. 77.

Sošnictví, n. = sochařství. Krok. I. a. 11
Nz.

Sošník, a, m. = sochař. Mus. 10. 74., Nz.

Sot, a, m., pracovitý a snažný člověk, ein
strebsamer Mensch. Ros. — S., u, m., v tě-
locv. = útok, trčíme-li ze střehu paží na
protivníka a pohyb taký slove sotení. KP.
I. 529.

Soť — síti. Ostrav. Tč.
Sota, y, f., rána, uhození, der Stoss, Stich,
die Stoss-, Stichwunde. V MV. nepravá glossa.

Pta. Daj mu oštiepem malú s-u. Dal. 34.
Bolná b. Sš. Hc. 72.

Sotalice, ves u Chval. Tk. III. 78.

Soterek, rku, m., abrus, die Paternoster-
erbse. Rostl. 402.

Sotiti (zastr.), il, cen, ení, na Slov. těn,
ění; sáceti, el, en, ení; sotívati, na Slov. =
strkati, stossen. — čím odkud. Hněvivě
jím od sebe sotil. St. skl. Laje-li jeden
druhému neb jím sotí, neb jej raní. Pr. cís.

— co, koho kam: do bláta, do vody. Koll.
Sotil (strčil) do něho. Kda. Gajdy mu do
hrsti sotil. Slov. Dbš. — se s čím = pach-
titi se, sich abmühen. Ros. — Jg. Cf. Sot.

Sotka, y, f. = sota.

Sotna, y, f., zastr., poslední tažení umí-
rajícího, die letzten Züge, der Todeskampf.
Veleš. Služby kněžské vykonávaly se, ač
již na s-ách se povahujíce; Duše na s-nách
bývá, když do velikého padá pokušení. Sš.
Ž. 77., L. 91. Na s-ách se ocitnouti; do so-
ten padnouti; S-ny a úzkosti Páně dostihly
vrcholu; V těchto nevýslovných sotnách
přijal Pán posilu od anděla; Poněvadž na
něho s-ny dorývaly. Sš. L. 203., 204. (Hý.).

1. Sotně, ě, f. = sotna. Ms. lék.

2. Sotně (zastr.) = sotva, ledva, V., stěží,
kaum, schwer, mit Noth. Všecko kroupy
tak pobily, že se s. poznati mohlo, bylo-li
kde osito. V. Sám král s. utečením život
zachoval. V. S. řeku přes most přejel. V.
S. se hbe nohy vleka. Br. Ana s. vodami
se brojí. Sš. Snt, 27. Nebyloť mu do brání,
an jedva s. na jediném voze ujel. Let. 154.

— Dal. 77., 96., Žk. 295.

Sotnosť, i, f., těžkost, die Schwierigkeit.
Ros.

Sotný = těžký, nesnadný, schwer. Martim.,
Pulk. — S., pracovitý, arbeitsam. Ros. —
S., tesklivý, truchlivý, ängstlich. D. Sotnú
túhú to rektor universitatis uklidí pěknú
řečí. Štelc. 16.

Sotona, y, f., sužovatelka, die Quälerin.
Leg. Na Slov. Dbš.

Sotoniti, il, ěn, ění; usotoniti = soužiti,
quälen, plagen. — koho. Us., Rk.

Sotor, u, sotůrek, rku, sotoreček, čku,
m., na Mor. a na Slov. = mošna z rákosu
n. ze slámy upletená, die Mosche, der Zecker.
Bl., Živ. Aug. 28., Tč., Škd., Mtl., Sd., Kčr.,
Ehr. Ona do komůrky vešla, starý sotorek
přiněsla; dy němôžete dělati, jditě si chleba
žebrati. Sš. P. 119. — S., najedený žaludek.
Kost. (Zb. exc). — S., caryopsis, die Ka-
ryopse, plod anebo voreček jednosemenný,
nepukavý, povstalý z vaječníku prostého,
s kalichem nesrostlého. Jest trojí a) ho-
lénka, b) tvrdka, c) obilka. Rst. 494.

Sotorář, e, m., kdo sotory dělá neb pro-
dává, der Moschenmacher, -Verkäufer. Us.
na Mor. Jg.

Sotorářka, y, f., die Moschenmacherin,
-händlerin. Jg.

Sotorářský, Moschenmacher-. S. palach.
Jg.

Sototářství, n., sotorářská živnosť, die
Moschenmacherei, der Moschenhandel. Jg.

Sotorník, a, m. = sotorář. Mor, — S.,
osob. jm. Šd.