522

1. Sotva, sotvy, sotvíčka, sotvíěko =

pracně, těžce, ledva, kaum, mit Noth. S. vi-
dím věž. S. ducha popadám, stačím. S. řeč
dokonal. Již dodělává a s. zívá. Sotvíčka
jsem jí dotočil. Dač. Jídla se s-a dotekl;
Je mu sotva 40 let. Us. Dch. Hladem s-va
očima blyštěli. Brt. 8. 48. Sotvá. Žer. 326.,
na mor. Zlínsku. Brt. Sotvy. Šf. Štr. 220.
Vichtorýnek z vojny jede, štyry koně sobě
vede, a ten pátý sotva leze, co na něm pe-
níze veze; Znova si ho míchá, až chlap
sotva dýchá. Sš. P. 131., 669. S. cknouti
smí. Kom. S. daněk potoka se doplazil, bylo
po něm. Sych. Sotva s očí, hned i z mysli.
Prov. Sotva že . . ., vz Věta času.

2. Sotva, y, f., sotna. Boč. exc.

1. Sou- (dříve na Mor. a na Slov. sú),
předpona značící smísení, společnost = s,
spolu: sou-sed, sou-mrak, sou-kup, sou-lož-
ník. D. Vz Pa S, Bž. 237.

2. Sou, zastr. akkus. a instr. zájmena =
tu, tou. Až po sou dobu. Jg., Hš. Tak po-
sud ku př. u Jičína.

3. Sou = jsou.

Souběh, u, rn., závod, die Konkurrenz.
Šm.

Souběr, u, m., der Syllogismus. Šm.

Soubezčasý. Duch sv. je odvěký a s.
s otcem i synem. Sš. J. 133.

Souběž, i, f., der Parallelzug. Sm.

Souběžně, parallel. Obojí s. se praví. Sš.
Sk. 24.

Souběžnice, e, f., souběžná čára, die
Parallellinie. Jg.

Souběžnosť, i, f., der Parallelismus. Dch.
Sr. Parallelismus (IL 494. b.).

Souběžný, parallel. S. cesta. Čsk. Jak
v řeckém textu dvakráte v s-ném místě
čteme. Sš. J. 101. Cf. Parallelní.

Soubidlí, n., das Gestänge (bei Pumpen).
Nz.

Soubohu = přisahám Bohu. Dh. 131.

Souboj, e, m., dvouboj, der Zweikampf,
das Duell. K s-ji, na s. koho vyzvati, Jg.;
na s. někoho vyvolati, J. tr., k s-ji vybíd-
nouti. Ml. Na s. jíti. Sych. S. přijati. Krok.
Zákon o s-jích; s. s někým míti. J. tr. V s-jí
padnouti, raněnu býti. Us. Vz S. N., Klamař.

Soubojce, e, m. == soubojník. Sš. Sk. 137.

Soubojní svědek, der Sekundant. J. tr.,
Čsk.

Soubojník, a, m., kdo v souboji bojuje,
der Zweikämpfer, Duellant. Víd. list.

Soubojný, duellirend. Šm.

Soubojovnictví, n., die Waffenbruder-
schaft. Us. Dch.

Soubojovník, a, m., der Waffenbruder.
Dch.

Soubojství, n., das Duellwesen. Šm.

Soubor, u, m., sbor, sebrání, skládání,
sebírání (opak: rozbor), synthesis, die Syn-
these. Nz. Jména hromadná, kterýmiž jme-
nujeme s. jednotlivých osob n. věcí rodem
stejných. Bž. 66.

Soubor, e, m., něm. Sauboř, ves u Ledče.
PL.

Souborný, sborný, syntheticus, synthe-
tisch; op. rozborný, analyticus. Pal. S. che-
mie. S. vydání spisů, die Gesammtausgabe.
Dch. — Vz S. N.

Soubrette (fr., subret), obyč. subretka =
komorná zvl. na divadle, das Kammermäd-
chen, schlaue Zofe, f.

Soubudný, Induktions-. S. přrístroj lékař-
ský, cívka. Ck.

Soubudovati — spolu budovati, spolu
stavěti, mitbauen. — se s kým. Soubudujte
se s jinými církvemi a vzájemně vespolek.
Sš. II. 101.

Soubyt, u, m., soubytí, n., soubytnosť,
i, f., die Wesensgleichheit, consubstantialitas.
S. Loga s otcem. Sš. J. 13. Kristus s otcem
v soubytí podstatném spojen jest. SŠ. J. 62.
V tétéž zůstává s otcem v soubytnosti. Sš.
J. 26. Cf. Spolubytnosť.

Soubytný, spolu byt mající. Měst. bož.
II. 277. — S., wesensgleich, consubstantialis.
Cf. Spolubytný.

Soucestitel, e, m., der Reisegesellschafter.
Koll. Zn. 563.

Soucestní, -ný — téz cesty (jsoucí), glei-
ches Weges. S. oběh planety, synodicus.
Smet. Hvězd. 57. S-né spolupoutníky a prů-
vodčí Pavlovy uchopili. Sš. Sk. 228.

Soucestovatel, e, soucestovník, a, m.
= soucestitel. Šm.

Soucí = pořádný. Ja som chlapec súci.
Slov. SI. ps. 232.

Soucit, u, m., spolu cítění, das Mitgefühl.
Cf. Soustrastí. — S., Sympathie = souhlas
vnitřní s cizím blahem a zlem n. s cizí slastí
a strastí. Vz S. N. S. s někým míti. Dch.
Máme s. radosti, smutku. Jg. — S., sklon-
nosť k něčemu z příčin nepovědomých, die
Neigung. Jg. — S. u malířů, nová krásná
barva z jiných povstalá. Jg. — S., jakost
ústrojí, dle kteréhož činnost jednoho stroje
zvětšená n. zmenšená také druhého stroje
činnost zvětšuje aneb zmenšuje, die Mitleiden-
heit. Roste-li bujně nať bramborová, trpí
tím plod. Vz Rošti. I. a. 116.

Soucítiti, souciťtovati, mitfühlen, sympa-
thisiren. Nz. — s kým. Člověčenstvo, s nímž
Pavel srdečně soucituje. Sš. I. 81.

Soucitlivec,vce, m., der Sympathisirende.
Šm.

Soucitnosť, i, f., das Mitfühlen, Mitleiden,
Sympathisiren. Rostl. III. a. 32., Mus. IV.
b. 213.

Soucitný, spolu cítící, mitfühlend, sym-
pathetisch. S. nerv, krok, vzezření. Č.

Souč, na Slov. = suk. Bern.

Současí, n., die Gleichzeitigkeit. Kos. 01.

I. 167.

Současně, gleichzeitig. Stě. Alg. 169.

Současnictví, n., die Zeitgenossenschaft.

Současník, a, m., lépe: vrstevník, der
Zeitgenosse. Brs. 2. vd. 233.

Současnosť, i, f., die Gleichzeitigkeit.
S. děje. Nz.

Současný, gleichzeitig. S. děj. Dle Brs.

2. vd. 233. lépe: téhož času, též doby, teh-
dejší, nynější; ale jakožto terminu techni-
ckého zavrhovati nelze slov současný, sou-
dobý.

Současový = současný, synchronistisch.
Nz.

Součástice, e, f. = součástka. Dch.

Součástka, y, f., der Bestandtheil. Nz.,
Mus. I. a. 99.



	522

	1. Sotva, sotvy, sotvíčka, sotvíěko = pracně, těžce, ledva, kaum, mit Noth. S. vi- dím věž. S. ducha popadám, stačím. S. řeč dokonal. Již dodělává a s. zívá. Sotvíčka jsem jí dotočil. Dač. Jídla se s-a dotekl; Je mu sotva 40 let. Us. Dch. Hladem s-va očima blyštěli. Brt. 8. 48. Sotvá. Žer. 326., na mor. Zlínsku. Brt. Sotvy. Šf. Štr. 220. Vichtorýnek z vojny jede, štyry koně sobě vede, a ten pátý sotva leze, co na něm pe- níze veze; Znova si ho míchá, až chlap sotva dýchá. Sš. P. 131., 669. S. cknouti smí. Kom. S. daněk potoka se doplazil, bylo po něm. Sych. Sotva s očí, hned i z mysli. Prov. Sotva že . . ., vz Věta času. 2. Sotva, y, f., sotna. Boč. exc. 1. Sou- (dříve na Mor. a na Slov. sú), předpona značící smísení, společnost = s, spolu: sou-sed, sou-mrak, sou-kup, sou-lož- ník. D. Vz Pa S, Bž. 237. 2. Sou, zastr. akkus. a instr. zájmena = tu, tou. Až po sou dobu. Jg., Hš. Tak po- sud ku př. u Jičína. 3. Sou = jsou. Souběh, u, rn., závod, die Konkurrenz. Šm. Souběr, u, m., der Syllogismus. Šm. Soubezčasý. Duch sv. je odvěký a s. s otcem i synem. Sš. J. 133. Souběž, i, f., der Parallelzug. Sm. Souběžně, parallel. Obojí s. se praví. Sš. Sk. 24. Souběžnice, e, f., souběžná čára, die Parallellinie. Jg. Souběžnosť, i, f., der Parallelismus. Dch. Sr. Parallelismus (IL 494. b.). Souběžný, parallel. S. cesta. Čsk. Jak v řeckém textu dvakráte v s-ném místě čteme. Sš. J. 101. Cf. Parallelní. Soubidlí, n., das Gestänge (bei Pumpen). Nz. Soubohu = přisahám Bohu. Dh. 131. Souboj, e, m., dvouboj, der Zweikampf, das Duell. K s-ji, na s. koho vyzvati, Jg.; na s. někoho vyvolati, J. tr., k s-ji vybíd- nouti. Ml. Na s. jíti. Sych. S. přijati. Krok. Zákon o s-jích; s. s někým míti. J. tr. V s-jí padnouti, raněnu býti. Us. Vz S. N., Klamař. Soubojce, e, m. == soubojník. Sš. Sk. 137. Soubojní svědek, der Sekundant. J. tr., Čsk. Soubojník, a, m., kdo v souboji bojuje, der Zweikämpfer, Duellant. Víd. list. Soubojný, duellirend. Šm. Soubojovnictví, n., die Waffenbruder- schaft. Us. Dch. Soubojovník, a, m., der Waffenbruder. Dch. Soubojství, n., das Duellwesen. Šm. Soubor, u, m., sbor, sebrání, skládání, sebírání (opak: rozbor), synthesis, die Syn- these. Nz. Jména hromadná, kterýmiž jme- nujeme s. jednotlivých osob n. věcí rodem stejných. Bž. 66. Soubor, e, m., něm. Sauboř, ves u Ledče. PL. Souborný, sborný, syntheticus, synthe- tisch; op. rozborný, analyticus. Pal. S. che- mie. S. vydání spisů, die Gesammtausgabe. Dch. — Vz S. N.	Soubrette (fr., subret), obyč. subretka = komorná zvl. na divadle, das Kammermäd- chen, schlaue Zofe, f. Soubudný, Induktions-. S. přrístroj lékař- ský, cívka. Ck. Soubudovati — spolu budovati, spolu stavěti, mitbauen. — se s kým. Soubudujte se s jinými církvemi a vzájemně vespolek. Sš. II. 101. Soubyt, u, m., soubytí, n., soubytnosť, i, f., die Wesensgleichheit, consubstantialitas. S. Loga s otcem. Sš. J. 13. Kristus s otcem v soubytí podstatném spojen jest. SŠ. J. 62. V tétéž zůstává s otcem v soubytnosti. Sš. J. 26. Cf. Spolubytnosť. Soubytný, spolu byt mající. Měst. bož. II. 277. — S., wesensgleich, consubstantialis. Cf. Spolubytný. Soucestitel, e, m., der Reisegesellschafter. Koll. Zn. 563. Soucestní, -ný — téz cesty (jsoucí), glei- ches Weges. S. oběh planety, synodicus. Smet. Hvězd. 57. S-né spolupoutníky a prů- vodčí Pavlovy uchopili. Sš. Sk. 228. Soucestovatel, e, soucestovník, a, m. = soucestitel. Šm. Soucí = pořádný. Ja som chlapec súci. Slov. SI. ps. 232. Soucit, u, m., spolu cítění, das Mitgefühl. Cf. Soustrastí. — S., Sympathie = souhlas vnitřní s cizím blahem a zlem n. s cizí slastí a strastí. Vz S. N. S. s někým míti. Dch. Máme s. radosti, smutku. Jg. — S., sklon- nosť k něčemu z příčin nepovědomých, die Neigung. Jg. — S. u malířů, nová krásná barva z jiných povstalá. Jg. — S., jakost ústrojí, dle kteréhož činnost jednoho stroje zvětšená n. zmenšená také druhého stroje činnost zvětšuje aneb zmenšuje, die Mitleiden- heit. Roste-li bujně nať bramborová, trpí tím plod. Vz Rošti. I. a. 116. Soucítiti, souciťtovati, mitfühlen, sympa- thisiren. Nz. — s kým. Člověčenstvo, s nímž Pavel srdečně soucituje. Sš. I. 81. Soucitlivec,vce, m., der Sympathisirende. Šm. Soucitnosť, i, f., das Mitfühlen, Mitleiden, Sympathisiren. Rostl. III. a. 32., Mus. IV. b. 213. Soucitný, spolu cítící, mitfühlend, sym- pathetisch. S. nerv, krok, vzezření. Č. Souč, na Slov. = suk. Bern. Současí, n., die Gleichzeitigkeit. Kos. 01. I. 167. Současně, gleichzeitig. Stě. Alg. 169. Současnictví, n., die Zeitgenossenschaft. Současník, a, m., lépe: vrstevník, der Zeitgenosse. Brs. 2. vd. 233. Současnosť, i, f., die Gleichzeitigkeit. S. děje. Nz. Současný, gleichzeitig. S. děj. Dle Brs. 2. vd. 233. lépe: téhož času, též doby, teh- dejší, nynější; ale jakožto terminu techni- ckého zavrhovati nelze slov současný, sou- dobý. Současový = současný, synchronistisch. Nz. Součástice, e, f. = součástka. Dch. Součástka, y, f., der Bestandtheil. Nz., Mus. I. a. 99.