Předchozí (522)  Strana:523  Další (524) |
|
|||
523
|
|||
|
|||
Součastenství, n., die Partnerschaft. Šm.
Součastnec, ence, m. = součastný, der
Theilnehmer. Koll. Součastniti, vz Zúčastniti.
Součastník, a, m., der Partner. Dch.
Součastný, mittheihaftig. Jg.
Souček, vz Suk.
Součet, čtu, m., vhrn, die Summe. Nz.
S. hlavní, částečný, Partial-, svémístný, Stellen-. Cf. Součin. Nz. S. od 12 zl. šp. m.: s. 12 zl. Vk. Součetný, vz Součtový. Nz. S. (sčítací)
kniha, das Summatiousbuch. Nz. Součí, n. = suky, die Aeste. To poleno
je samé s. Us. Dch. Součin, u, m., násoba, das Produkt. Techn.
S. částečný n. počástný, das Theilprodukt, s. druhociferný, zweites Theilprodukt oder Produkt der zweiten Ziffer des Multiplika- tors mit dem ganzen Multiplikand, místný, das Stellenprodukt z. B. das Produkt des ganzen Multiplikand mit der Einheitenstelle des Multiplikators. Nz. Součinek, nku, m. = součin. Sm.
Součinitel, e, m. = spolučinitel, der Mit-
wirkende, Mitthäter. — S. v arithm., der Koëfficient. Stč. S. slove v počítání písmen- ném ten činitel, který se za množitele po- kládá. S. N. S. dvoučlenový, binomický, der Binominalkoefficient, Stč. Alg. 45., Nz.; s. patRný (sichtbar), výdatku, deR Ausflussk., s. (nebo podíl) lišný (rozčinkový), der Dif- ferential-K. S. tření, Reibungskoëfficient. Sedl. S. stálý, způsob součinitelů neurči- tých, s. staženosti. Nz. Součiniti, mitwirken. Šm.
Součinník, a, m., vz Součinitel.
Součinnosť, i, f., die Mitwirkung. Dch.
Součinný, mitwirkend. Vz Faktorialní.
Součkovatý, knorrig. S. kmen. Ler.
Součtovati, zusammenzählen, summiren.
Součtový toH. Vz KP. II. 291. S. vzorec
(součetný), die Summenformel, Nz., řada, die Summenreihe. Nz. 1. Soud (zastr. súd), u, m. S. = souzení,
rada, vyhledávání n. uvažování čeho, das Urtheilen, die Urtheilüng, judicatio, discep- tatio. Pilným s-dem něco rozvážiti. Reš. Se sebou samí v pilný a bedlivý s. vejděte. Br. Přísný s. milosrdnému člověku se od- hliví a zlahodí; Kdo utrhá, ten s. provodí. Sš. Ob. 154. Mnohý v súdě těžce blúdí. Smil v. G46. Čím Bóh lepší jest než člověk, tiem hlubší jsú boží sudové. Hus I. 244. Kaž- dému toho k soudu zanechávám. Ler. V té příčině byl-li Kročín dobrý hospodář a po- litický člověk, že takové město snížil, roz- umnému člověku k s-u podává se. Břez. 183. Súd sboru někdy po domnění jde, kte- rémuž sboru i zklamati i zklamánu býti se přiházie. Hus III. 228. Bodej byl ten rozum před soudem, který bývá po soudě. Č. M. 193. — S., moc duševní, kterou soudíme, rozum, uvážlivosť, soudná moc, die Urtheils- kraft, der Verstand, judicium. Dobrého soudu. V. Muž velikého soudu; soudu zdravého zbaven jest. Kom. Má zdravý soud; soudu ostrého a hlubokého. Br. S. všecken potratil ten člověk. Zdravým soudem na něco po- hlížeti. Plác. Jasným s-dem něco vyskou- |
mati. Měst. bož. Někoho s-dem převyšovati.
Boč. Rozum se v něm i soud věkem zostřil. Plk. Míti s. při volení příkladův (soudnosť). Nz. Ty jsi spravováním Noe, důstojností Aron, mocností Mojžíš, soudem Samuel. Štr. — S., zdání, úsudek, die Meinung, das Ur- theil, judicium, sententia, opinio. V. Podlé mého s-du, mým s-dem; lékařský s. V. Zma- tený o věcech s.; spěšný s. o něčem vynášeti. Kom. Choutka, cesty boží ke svým s-dům natahovati. Sš. I. 168. Že Římanům konečný soud tu příleží. Sš. Sk. 257. S. doskočný == opovážlivé posuzování, judicium temerarium. Dvojí chyby s-du doskočného Pán dotýká. Sš. iMt. 104. (Hý.). Že bych o věci té s-du si byl neupravil. Kos. 01. I. 113. Vím, že rozličné s-dy o mně budou. Žer. 1591. S. učiniti o všech lidech; Pravý s. o něčem učiniti. Chč. 298., 619. S. o něčem vydati. Bart. 4. 31. Nebo nejsou mi neznámí po- stranní a nepraví s-dové mnohých lidí, kteří cizí spisy a řeči rádi na jinou stranu vy- kládají nežli bylo míněno a ničehož za dobré a hodné nesoudí, cožby od nich samých ne- pošlo. V. v Úvodě ku kalend., histor. 1590. Já jsem toho s-du. Ros. Po lidských s-dech jíti. Záv. Podlé mého s-du jest ta kniha dobrá, Bern, má tento dub 8 sáhů dříví. Ml. Vášněmi nakvašen jsa s. vynášel. Sych. S. o něčem učiniti. Kom., Byl. To pravým s-dem za báseň odsoudili. Dal. S. podlé ně- čeho o někom činiti (souditi). Nz. Chvátání v soudu ničeho dobrého nepřináší; Kdo sou- dem příliš kvapí, ten ku pykání pospíchá; Pospíchá k želení, kdo pospíchá k ortelo- vání; Nemáme býti chvátavi k s-du, aby- chom bez rozvážení všetečně neortelovali. Pr. S. lživý položí. Hus I. 187. Nemáš srdce čistého, Čekej soudu přísného. Tě. Všetečně se o jiných s-dem pronášeti. Sš. Mt. — S. ve filosofii = úsudek, das Urtheil, judicium. S. = spojení n. rozloučení dvou ponětí pro shodnosť n. neshodnosť jich rozumem po- jatou. Mark. S. se stanoviska logického jest klad vztahu dvou pojmů; soud proslovený sluje výrok, věta, věsť. S. kategorický (S jest P), podmiňovací (je-li S, tedy jest P). S. částečný, kladný n. tvrdící, neplatný, ne- správný, obecný, obměněný, obměňovací, obrácený, obracovací, platný, podřaděný, rozborný, rozdělovací, rozlučovací, slučo- vací, souborný, souborný z přezvědu (a po- steriori), souborný z obzvědu (a priori), správný, výčetný, záporný, ze zkušenosti, změněný, změňovací, z možnosti, z nutnosti. Jd. S. se stanoviska psychologie jest osvo- jování představy nové se starší. Jd. — S., souzení činů mravných podlé práva, obyč. spojené s mocí k vyvedení toho, co za právo uznáno, das Richten, Gericht, das Gericht- halten, judicatio. S. držeti, činiti, konati, říditi (souditi); s. v soudnici držeti; den s-du a práva; na s-du seděti, V., Arch. I. 164., Dal. 102., neseděni na s-du; s. říditi; s někým na s-du státi; od někoho na s-du mluviti; před s-dem koho zastávati; na s-du ztratiti, s-dem přemoženu býti. V. V s-dč ně- koho souditi, Dal., rozsudky činiti. Jel. Král s pány v s. zasedl. Vš. Král každého dne na s-du sedal. Sych. Postaviti se na soudu. |
||
|
|||
Předchozí (522)  Strana:523  Další (524) |