523

Součastenství, n., die Partnerschaft. Šm.

Součastnec, ence, m. = součastný, der
Theilnehmer. Koll.

Součastniti, vz Zúčastniti.

Součastník, a, m., der Partner. Dch.

Součastný, mittheihaftig. Jg.

Souček, vz Suk.

Součet, čtu, m., vhrn, die Summe. Nz.
S. hlavní, částečný, Partial-, svémístný,
Stellen-. Cf. Součin. Nz. S. od 12 zl. šp.
m.: s. 12 zl. Vk.

Součetný, vz Součtový. Nz. S. (sčítací)
kniha, das Summatiousbuch. Nz.

Součí, n. = suky, die Aeste. To poleno
je samé s. Us. Dch.

Součin, u, m., násoba, das Produkt. Techn.
S. částečný n. počástný, das Theilprodukt,
s. druhociferný, zweites Theilprodukt oder
Produkt der zweiten Ziffer des Multiplika-
tors mit dem ganzen Multiplikand, místný,
das Stellenprodukt z. B. das Produkt des
ganzen Multiplikand mit der Einheitenstelle
des Multiplikators. Nz.

Součinek, nku, m. = součin. Sm.

Součinitel, e, m. = spolučinitel, der Mit-
wirkende, Mitthäter. — S. v arithm., der
Koëfficient. Stč. S. slove v počítání písmen-
ném ten činitel, který se za množitele po-
kládá. S. N. S. dvoučlenový, binomický,
der Binominalkoefficient, Stč. Alg. 45., Nz.;
s. patRný (sichtbar), výdatku, deR Ausflussk.,
s. (nebo podíl) lišný (rozčinkový), der Dif-
ferential-K. S. tření, Reibungskoëfficient.
Sedl. S. stálý, způsob součinitelů neurči-
tých, s. staženosti. Nz.

Součiniti, mitwirken. Šm.

Součinník, a, m., vz Součinitel.

Součinnosť, i, f., die Mitwirkung. Dch.

Součinný, mitwirkend. Vz Faktorialní.

Součkovatý, knorrig. S. kmen. Ler.

Součtovati, zusammenzählen, summiren.

Součtový toH. Vz KP. II. 291. S. vzorec
(součetný), die Summenformel, Nz., řada, die
Summenreihe. Nz.

1. Soud (zastr. súd), u, m. S. = souzení,
rada, vyhledávání n. uvažování čeho, das
Urtheilen, die Urtheilüng, judicatio, discep-
tatio. Pilným s-dem něco rozvážiti. Reš.
Se sebou samí v pilný a bedlivý s. vejděte.
Br. Přísný s. milosrdnému člověku se od-
hliví a zlahodí; Kdo utrhá, ten s. provodí.
Sš. Ob. 154. Mnohý v súdě těžce blúdí. Smil
v. G46. Čím Bóh lepší jest než člověk, tiem
hlubší jsú boží sudové. Hus I. 244. Kaž-
dému toho k soudu zanechávám. Ler. V té
příčině byl-li Kročín dobrý hospodář a po-
litický člověk, že takové město snížil, roz-
umnému člověku k s-u podává se. Břez.
183. Súd sboru někdy po domnění jde, kte-
rémuž sboru i zklamati i zklamánu býti se
přiházie. Hus III. 228. Bodej byl ten rozum
před soudem, který bývá po soudě. Č. M.
193. — S., moc duševní, kterou soudíme,
rozum, uvážlivosť, soudná moc, die Urtheils-
kraft, der Verstand, judicium. Dobrého soudu.
V. Muž velikého soudu; soudu zdravého
zbaven jest. Kom. Má zdravý soud; soudu
ostrého a hlubokého. Br. S. všecken potratil
ten člověk. Zdravým soudem na něco po-
hlížeti. Plác. Jasným s-dem něco vyskou-

mati. Měst. bož. Někoho s-dem převyšovati.
Boč. Rozum se v něm i soud věkem zostřil.
Plk. Míti s. při volení příkladův (soudnosť).
Nz. Ty jsi spravováním Noe, důstojností
Aron, mocností Mojžíš, soudem Samuel. Štr.
— S., zdání, úsudek, die Meinung, das Ur-
theil, judicium, sententia, opinio. V. Podlé
mého s-du, mým s-dem; lékařský s. V. Zma-
tený o věcech s.; spěšný s. o něčem vynášeti.
Kom. Choutka, cesty boží ke svým s-dům
natahovati. Sš. I. 168. Že Římanům konečný
soud tu příleží. Sš. Sk. 257. S. doskočný ==
opovážlivé posuzování, judicium temerarium.
Dvojí chyby s-du doskočného Pán dotýká.
Sš. iMt. 104. (Hý.). Že bych o věci té s-du
si byl neupravil. Kos. 01. I. 113. Vím, že
rozličné s-dy o mně budou. Žer. 1591. S.
učiniti o všech lidech; Pravý s. o něčem
učiniti. Chč. 298., 619. S. o něčem vydati.
Bart. 4. 31. Nebo nejsou mi neznámí po-
stranní a nepraví s-dové mnohých lidí, kteří
cizí spisy a řeči rádi na jinou stranu vy-
kládají nežli bylo míněno a ničehož za dobré
a hodné nesoudí, cožby od nich samých ne-
pošlo. V. v Úvodě ku kalend., histor. 1590.
Já jsem toho s-du. Ros. Po lidských s-dech
jíti. Záv. Podlé mého s-du jest ta kniha
dobrá, Bern, má tento dub 8 sáhů dříví.
Ml. Vášněmi nakvašen jsa s. vynášel. Sych.
S. o něčem učiniti. Kom., Byl. To pravým
s-dem za báseň odsoudili. Dal. S. podlé ně-
čeho o někom činiti (souditi). Nz. Chvátání
v soudu ničeho dobrého nepřináší; Kdo sou-
dem příliš kvapí, ten ku pykání pospíchá;
Pospíchá k želení, kdo pospíchá k ortelo-
vání; Nemáme býti chvátavi k s-du, aby-
chom bez rozvážení všetečně neortelovali.
Pr. S. lživý položí. Hus I. 187. Nemáš srdce
čistého, Čekej soudu přísného. Tě. Všetečně
se o jiných s-dem pronášeti. Sš. Mt. — S.
ve filosofii = úsudek, das Urtheil, judicium.
S. = spojení n. rozloučení dvou ponětí pro
shodnosť n. neshodnosť jich rozumem po-
jatou. Mark. S. se stanoviska logického jest
klad vztahu dvou pojmů; soud proslovený
sluje výrok, věta, věsť. S. kategorický (S jest
P), podmiňovací (je-li S, tedy jest P). S.
částečný, kladný n. tvrdící, neplatný, ne-
správný, obecný, obměněný, obměňovací,
obrácený, obracovací, platný, podřaděný,
rozborný, rozdělovací, rozlučovací, slučo-
vací, souborný, souborný z přezvědu (a po-
steriori), souborný z obzvědu (a priori),
správný, výčetný, záporný, ze zkušenosti,
změněný, změňovací, z možnosti, z nutnosti.
Jd. S. se stanoviska psychologie jest osvo-
jování představy nové se starší. Jd. — S.,
souzení činů mravných podlé práva, obyč.
spojené s mocí k vyvedení toho, co za právo
uznáno, das Richten, Gericht, das Gericht-
halten, judicatio. S. držeti, činiti, konati,
říditi (souditi); s. v soudnici držeti; den
s-du a práva; na s-du seděti, V., Arch. I.
164., Dal. 102., neseděni na s-du; s. říditi;
s někým na s-du státi; od někoho na s-du
mluviti; před s-dem koho zastávati; na s-du
ztratiti, s-dem přemoženu býti. V. V s-dč ně-
koho souditi, Dal., rozsudky činiti. Jel. Král
s pány v s. zasedl. Vš. Král každého dne
na s-du sedal. Sych. Postaviti se na soudu.