526

girtes (x.), náležitý (kompetent), kárný (kor-
rektionel'l), nejvyšší, oberster Gerichtshof.
J. tr. S. duchovní, purkrabie pražského,
dvorský najvyšší, o tom vz Vš. 570. Soud
menší pražský slove menší, že v něm úřed-
níci menší sedajíce soudí pře menší totižto
o deset hřiven stříbra, o deset kop grošů,
o lidi, o čeleď sběhlou a více ani výše nic.
Vš. Soud zemský, ve kterémž sedají král,
nejvyšší purkrabě pražský, hofmistr zemský,
zemský maršálek, komorník zemský, nej-
vyšší sudí zemský, nejvyšší kancléř zemský,
12 osob z pánův a 8 z vládyk. Zříz.
Ferd. Jeho Milosť císařská ráčil jest panu
hejtmanu poručiti, aby osobú Vaší Milosti
s. zemský dosadil. Žer. Soud příslušný dle
bydliště, realní, kausalní. Pr. Přiznání kromě
s-du učiněné; Propadnouti náhlému soudu;
souzen býti od náhlého s-du; trest od ná-
hlého soudu vyměřený; odkázati někoho
k s-du přísežných, k s-du příslušnému ; oby-
čej při soudech; cvičiti se u soudu, Prax
nehmen; s. osaditi; rozvaha, vydání na s-dy;
nepříslušnost, nenáležitosť k soudu n. pod
soud; rada sondu; obvod soudu; rozsudek
vrchního s-du; přisedni s-du tržebního; pod
týž s. vespolek náležeti. J. tr. Zločin k ná-
hlému s-du patřící. J. tr. K vyššímu s-du
se odvolati. Bs. Ku kterému s-du sluší tato
pře ? Pr. Osoby, k soudu dosazovati ; úřed-
ník při s-du. Řd. Príslušnosť soudův ob-
chodních; peníze k s-du ke schování dané;
odkázati něco k s-du příslušnému. Šp. Zem-
skému s-du něco vyhraditi. Ml. S. na ně
usadil. Bl. S. manský držeti. Žer. 342. Dálo
se to s-dem tak řečeným horlivosti. Sš. Sk.
91. S. duchovní provoditi Sš. J. 213. Na
súdu má všeliká vážnosť a pravda držána
a zachována býti. Vš. II. 5. Titul zemského
s-du: vysoce slavný c. k. zem. soude! Sr.
Vz Titul. — Cf. Právo, Soudce, Rb. str.
272., S. N., Souditi vedlé čeho. — S.,
moc a právo souditi, pravomoc, pravomo-
cenství a p., die Befugniss zu richten, die
Gerichtsbarkeit. Kdyby chtěl někoho sou-
diti, který není z jeho soudu, unter seiner
Gerichtsbarkeit. Št., J. tr. S. koupiti, pro-
dati, pronajati. Jg. Pán s-du, Gerichtsherr.
J. tr. Otec veškeren s. dal synu. Sš. J. 85.
— S., místo, kde se soudí, der Gerichtsort.
Vš. — S., okolí, které k jednomu s-du ná-
leží, der Gerichtsbezirk. Oba z jednoho s-du
byli. Ms. pr. kut. — S., trest s-dem určený,
též následek hříchu, die Strafe, das Gericht.
Vyjdou těla z hrobu, aby přijala s. všeho,
čehož se dopustila. V. S. boží. Kárající s.
boží. D. Toť náš s. (osud,. Neujdeš s-du.
Us, To na nás boží s. seslal. Ml. S. smrti
vydati na lidi hříšné bez pokání. Chč. 383.
Ktož zabie. hoden bude s-du; Súdu věč-
ného zatracenie sě báti; Ten s. jest hrozný,
neb je páliti bude. Hus II. 281., 185., III.
124. Ještě strožší postihne je soud; S. věčné
smrti nad nimi vynesen bude. Sš. Ob.

2. Soud, u, m., nádoba, bečka, sud, das
Fass. Cf. Soudek. Bdl. Seděl na soudě =
opilec. Bdl. Vz Sud.

Souďasec, sce, m., sírnosiťaničan, der
Glanzkobalt, nerost. Miner. 18tí.

Soudce (sudce, zastr.), e, m. a f. a sklo-

ňovalo se takto. Sg. 1., 2., 5. soudce, 3., 4.
a tí. soudci, 7. soudci a soudcem; pl. 1. a

4. soudce, 2. soudci, 3. soudcí m, 7. soud-
cemi. Nyní sg. 1., 2., 4., 5. soudce, 3., 6.
soudci (-ovi), 7. soudcem; pl. 1., 5. soudcové,
2. soudců, soudcův, 3. soudcům, 4. soudce,
6. soudcích, 7. soudci ale také soudcemi, vz
-ce. Strany rodu vz -ce. S., na Mor. zhusta
soudci, ího, m. Spravedlivý, křivý soudci;
dostali se až k soudcím. Us. Hý. Však on
dostal od pana soudcího. Us. u Dobrušky.
Vk. S. slul jindy v Čechách kmet, na Mor.
zemský hospodář. Vz o nich Pr. 1869. str.
596. — S., kdo soudí buď o věcech rozumu
a poznání, bud o činech dle zákona a práva,
der Richter, die Richterin. Súdce. MV., Jg.

S. zemský, komorní, lenní, dvorský, zem-
ského soudu, práva komorního, Jg., poru-
šený (vz Porušený), od stran volený nebo
obraný, domácí, krevní, pří útrpných a hlav-
ních, V., vrchní, D., příslušný (judex com-
petens), nepříslušný (j. incompetens), naří-
zený (j. delegatus), nižší n. podřízený (j.
inferior), vyšší (j. superior), Rk., vyšetřo-
vací, náhradní (Ergänzungs-), zamítnutý (ab-
gelehnt). J. tr. Buď toho súdce. BO. Sbor,
výrok, náměstek soudcův. J. tr. Před s-cem
s někým míti činiti; před s. někoho obe-
slati; soudcem býti; stolice s-cň; s. nad
sebou míti. V. Kdo protivníku půhon klade,
obesýlá ho před s. Kom. Něco na s. vznésti.
Na s. odsýlati, odkazovati. D. A súdcí jdí
(dí): Dáváte-li komu vinu? NB. Tč. 118.
Chce to dovésti tím súdcí Janem Tasem.
Půh. II. 34. Že před pohanskými s-ci pře
svoje vedli; Málo něco o chrámu doteknuv
přímo na nepřátelské s-e dorývá; S. přísný,
neoblomný, jenž přímo a příkře všady za-
sahuje. Sš. I. 155., Sk. 75., Ob. 154. Lidský,
věčný s.; Když ten bude súdcě, jenžto sě
nižádného nebojí. Pass. 20., 17. (Hý.). Protož
súdce buď opatren a odstup od tvého srdce,
by chtěl vědomě nevinného pro množstvie
křivých svědkuov člověka odsúditi; S. má
súditi člověka na smrť a to vedlé dóvodu
a svědectvie hodného; Dávají lidi nevinné
k smrti súdcem (soudcům); Kohož Buoh
vidí bez viny, jako spravedlivý s. nikoli ho
nezatratí; Ty knihy ukazují, kto sú byli
súdcie lidu a obránce, když jest králóv ne-
bylo; S. křivého nic nemluví; S., křivě od-
suzuje, súzen bude každý v súdný den vedlé
své zlé vóle; S. těžce hřešie, daduce řeči
honiti řečnikóm; Kto mne ustavil súdcí nad
vámi'?; S. nemá pravdě násilé učiniti; Při-
jeli sme, aby před spravedlivým súdcí nás
naše mlčenie neodsúdilo; Říci s súdcí: Jděte
zlořečení do věčného ohně; To věděti má
každý s., aby nic křivého nečinil; I kterakž
tehdy nehřešie súdcie nynější, jenž mordéře
zle propouštějí na penězích neb pro přiezeň;
Odvolati se, jest od věčšieho súdce pomoci
žádati. Hus I. 187., 188., 352., 361., 381.,
405., 471., II. 2., 13., 273., 284., III. 252.
Skrze s-cův uvážení byl na svobodu dán.
Sych. S-cové dle přísné spravedlnosti po-
kračovali. Sych. Samostatné postavení, sa-
mostatnosť, nepoddanosť, nezávislosť, nessa-
ditelnosť, nepodjatosť soudce (soudcová). J.
tr. S-ci řízení zákonem přikázáno jest. Řd.