Předchozí (527)  Strana:528  Další (529) |
|
|||
528
|
|||
|
|||
Soudcovství, n., úřad soudcův, das Richter-
amt. Us. Soudcový = soudcovský. Vstúpil na súd-
covú stolici. BO. Soudebný = soudný, richtend. Slov. S.
oko. Soudeček, vz Sud.
Šoudědic, e, m., obyč. spoludědic, der
Miterbe. Sš. II. 102., 104. Soudek, vz Sud.
Soudělba, y, f., soudělení (pobočné roz-
dělení n. rozvržení), condivisio, die Neben- eintheilung, Eintheilung desselben Begriffes nach einem anderen Gesichtspunkte. Nz. Soudělení, n., vz Soudělba. Nz.
Soudělí, n., dve děla pospolu, ein Zug.
Soudělka, y, f., polistes, hmyz. Krok.
Soudělný, theilverwandt. S. čísla. Stč.
Alg. 32. Soudíce, něm. Zauditz, mě. v Krnovsku.
Vz S. N. Soudil, a, sondílek, lka, m. = posuzovač,
der Kritiker. — S., pták sedmihlásek, der Sprachmeister. — Jg. Soudil, u, m., spoludíl, der Mittheil. Marek.
Soudilkování, n., mrvičkávství, das Split-
terrichten = nelaskavé přetřepávání malých chyb bližního. MP. 203. (Hý.). Soudiště, sudiště, č, n. — soudní stolice,
der Richterstuhl. Odehnal je od s. Sš. Sk. 217., I. 135. Souditelný, beurtheilbar. Vus.
1. Souditi, soudím (zastar. súzi), suď,
soudě (íc), il, zen, ení, na Slov. děn, ění; soudívati. S., strsl. saditi, judicare, wohl aus sq = cum und de, aind. dha, ponerc; ich denke an lit. samdīti dingen, eigent. verabreden, componere, lett. sods, Gericht. Vgl. mhd. zander Kreisgericht. Mkl. L. 99. — S., zdání své dávati, mysliti, domnívati se, über etwas urtheilen, etwas beurtheilen, seine Meinung äussern, denken, ermessen, erachten; posuzovati, beurtheilen; přesazo- vati, třepatí, přetřepávati, richten ; rozezná- vati právně, richten; se = hádati se, příti se, rechten; soud míti, při vésti, rechten, Process führen, processiren, Jg. — abs. Každý s. může (domysliti se). Kom. S ra- dostí nás přijali, jakž každý souditi může. Vrat. Mysl soudí, vůle volí, tělo poslouchá. Kmp. Tu se jemu má všechno státi podlé toho listu, suďte manové neb nesuďte. Půh. II. (30. Udá-liť se kdy souditi a vieš jednu stranu pravú, odsud inhed a nepuď na do- mněvače neb ubrmany. Hus III. 196. Když to zná na člověku, móž i má súditi, že člo- věk ty skutky veda zle činí. Hus II. 270. Mnozí lépe souditi mohou než jeden. Pr. — co, koho: zločince. Us. Bůh všecky bude s. Ros. S. při. Pr., Tov. 77. My pak to mi- lostivě znáti a s. ráčíme, že kverkové tím víceji se k tomu ponoukají obdarováním. Nor. o h. a k. Konšelé a všichni přísežní, kteříž jiné soudí, práva znáti mají. Kol. 6. S. lidi, beurtheilen, durchhecheln. Us. Co soudíte? Us. Dch. Což sú dříve zemané súdili a nalezli, to má tak ostati; Páni to súditi nechtěli, neb jest to věc zemská. Půh. I. 200., 205., II. 395. Neroďte súditi vedlé tváři, ale spravedlivý súd suďte. Hus I. 137. |
Súdijá synečka, že chodil k děvčině. Sš. P.
385. Tehdy nám nepříleží to souditi, což sěv jiné zemi stalo. NB. Tč. 281. S. práva, Půh. brn. 1459, služebné věci, ib., sváry. Pulk. Súdili výpisky z desk. Drn. LIII. S. pohony, Tov. 214., listy. Půh. III. 384. S. próvody, dóvody, obrany, vývody. Vš. II. 18. Nebudu vám s. sváry. LS. v. 112. Vz Mus. 1878. 145. Hodného s., dignari. V. Živé i mrtvé souditi. Syr. Odtud přijde súdit živých a mrtvých (lépe než: živé a mrtvé; gt. visí na supině soudit). Hus II. 4. Suďte nás kdo suďte. Sych. Tak suď každého, ať jest vlk syt a koza celá (Cf. Nemohou býti vlci syti a kozy cely. Všem se těžko za- chovati). Č. Tak jiné suď, jakby (= jakbys) sám chtěl, aby tě jiní soudili. Pr. S.koho v Krkonš. = něco po někom dělati. Šb. — co jak (o kom, po čem, v čem, podlé nebo dle n. vedlé čeho, čím, k čemu, proti čemu, v co, na co, skrze co, mimo co). S. po své sprostnosti o jiných. V. Suďte sami po zákonu pravdu (= právo). LS. v. 102. S. bratrům po zákonu. Ib. v. 29. Jehož chtěli po zákonu našem souditi. Sš. Sk. 2G4. Vz Po. Toho se táhnu na ty jisté hadčí, ježto sú mě súdili s ním podlé těch listóv; Podlé spravedlnosti s. Půh. II. 309., 225. Není podlé čeho souditi, aby tak k němu (k pokoji) přijíti mělo. Žer. 16. O mrtvých suď dobře, však též dle pravdy. Dch. Podlé sebe soudím tebe. Prov. Šd., Vrů. Co on podlé svého přesvědčení v Pánu s. musí. Sš. J. 163. Lidí nesuď jen podlé řeči, ale také podlé činů. Kmp. Pravidlo, podlé něhož o čistotě a přesnosti nauky s. přijde. Sš. II. 11. Nesuďte podlé tvárnosti, nébrž spravedlivý soud suďte. Sš. J. 123. Ješto dle zákonů římských římský měštěnín od krajinských soudů mimo vůli svou souzen býti nesměl. Sš. Sk. 272. (Hý.). S-iti podlé pravdy, Chč. 622., podlé starého práva. Arch. I. 57. Proč ty přestupuješ starších ustanovenie, že nesúdíš vedlé svědkóv?; Buoh soudí vedlé pravdy, vedlé skutkuov, vedlé milosrdenstvie. Hus I. 188., III. 255., 338. Těch súditi nebude k věčnému zatra- cenie; Nižádný nebude súzen k spasení n. k zatracení, jedné z dobré aneb zlé vóle ; Súditi k potupeni vědomě nevinného nemá súdce pro mnoho křivé svědky. Hus II. 7.. 195., 191., 381. S. k smrti, k mučení. Chč. 383. Páni proti knihám nechtí súditi; Páni nechtí druhé (po druhé) súditi. Půh II. 60., I. 217. Nesuďte mi to v lehkosť. Us. Črk. S. někoho náhlým soudem. J. tr. I súdili jej skroz ten purkrecht. NB. Tč. 168. S. někoho právem městským; Právo nesoudí na oznámení než na žalobu a odpor. NB. Tč. 53., 38. Lidé nezřídka na licho soudí, Sš. I. 51., L. 175. S. soudem upřímým. Št. Všecko bude na nich s-zeno krví Kristovou. Chč. 444. Kterým soudem soudíte, souzeni budete. Sš. Mt. 103. Čo súdí podla svědomí dobrého, to činí. Na Slovácku. Tč. Po ovoci strom se soudí. Br. Podlé sebe o jiných s. D. (Byl, J. tr.) U pravdě a rovnosti súdil. Jir. exc. Kdož ji k horšímu soudí, než jest vinna, wer sie schlimmer beurtheilt. Št. Soudce k jeho straně nesoudil. Cyr. Soud- |
||
|
|||
Předchozí (527)  Strana:528  Další (529) |