528

Soudcovství, n., úřad soudcův, das Richter-
amt. Us.

Soudcový = soudcovský. Vstúpil na súd-
covú stolici. BO.

Soudebný = soudný, richtend. Slov. S.
oko.

Soudeček, vz Sud.

Šoudědic, e, m., obyč. spoludědic, der
Miterbe. Sš. II. 102., 104.

Soudek, vz Sud.

Soudělba, y, f., soudělení (pobočné roz-
dělení n. rozvržení), condivisio, die Neben-
eintheilung, Eintheilung desselben Begriffes
nach einem anderen Gesichtspunkte. Nz.

Soudělení, n., vz Soudělba. Nz.

Soudělí, n., dve děla pospolu, ein Zug.

Soudělka, y, f., polistes, hmyz. Krok.

Soudělný, theilverwandt. S. čísla. Stč.
Alg. 32.

Soudíce, něm. Zauditz, mě. v Krnovsku.
Vz S. N.

Soudil, a, sondílek, lka, m. = posuzovač,
der Kritiker. — S., pták sedmihlásek, der
Sprachmeister. — Jg.

Soudil, u, m., spoludíl, der Mittheil. Marek.

Soudilkování, n., mrvičkávství, das Split-
terrichten = nelaskavé přetřepávání malých
chyb bližního. MP. 203. (Hý.).

Soudiště, sudiště, č, n. — soudní stolice,
der Richterstuhl. Odehnal je od s. Sš. Sk.
217., I. 135.

Souditelný, beurtheilbar. Vus.

1. Souditi, soudím (zastar. súzi), suď,
soudě (íc), il, zen, ení, na Slov. děn, ění;
soudívati. S., strsl. saditi, judicare, wohl
aus sq = cum und de, aind. dha, ponerc;
ich denke an lit. samdīti dingen, eigent.
verabreden, componere, lett. sods, Gericht.
Vgl. mhd. zander Kreisgericht. Mkl. L. 99.
— S., zdání své dávati, mysliti, domnívati
se, über etwas urtheilen, etwas beurtheilen,
seine Meinung äussern, denken, ermessen,
erachten; posuzovati, beurtheilen; přesazo-
vati, třepatí, přetřepávati, richten ; rozezná-
vati právně, richten; se = hádati se, příti
se, rechten; soud míti, při vésti, rechten,
Process führen, processiren, Jg. — abs.
Každý s. může (domysliti se). Kom. S ra-
dostí nás přijali, jakž každý souditi může.
Vrat. Mysl soudí, vůle volí, tělo poslouchá.
Kmp. Tu se jemu má všechno státi podlé
toho listu, suďte manové neb nesuďte. Půh.
II. (30. Udá-liť se kdy souditi a vieš jednu
stranu pravú, odsud inhed a nepuď na do-
mněvače neb ubrmany. Hus III. 196. Když
to zná na člověku, móž i má súditi, že člo-
věk ty skutky veda zle činí. Hus II. 270.
Mnozí lépe souditi mohou než jeden. Pr. —
co, koho: zločince. Us. Bůh všecky bude
s. Ros. S. při. Pr., Tov. 77. My pak to mi-
lostivě znáti a s. ráčíme, že kverkové tím
víceji se k tomu ponoukají obdarováním.
Nor. o h. a k. Konšelé a všichni přísežní,
kteříž jiné soudí, práva znáti mají. Kol. 6.
S. lidi, beurtheilen, durchhecheln. Us. Co
soudíte? Us. Dch. Což sú dříve zemané
súdili a nalezli, to má tak ostati; Páni to
súditi nechtěli, neb jest to věc zemská. Půh.
I. 200., 205., II. 395. Neroďte súditi vedlé
tváři, ale spravedlivý súd suďte. Hus I. 137.

Súdijá synečka, že chodil k děvčině. Sš. P.
385. Tehdy nám nepříleží to souditi, což
sěv jiné zemi stalo. NB. Tč. 281. S. práva,
Půh. brn. 1459, služebné věci, ib., sváry.
Pulk. Súdili výpisky z desk. Drn. LIII. S.
pohony, Tov. 214., listy. Půh. III. 384. S.
próvody, dóvody, obrany, vývody. Vš. II.
18. Nebudu vám s. sváry. LS. v. 112. Vz
Mus. 1878. 145. Hodného s., dignari. V. Živé
i mrtvé souditi. Syr. Odtud přijde súdit
živých a mrtvých (lépe než: živé a mrtvé;
gt. visí na supině soudit). Hus II. 4. Suďte
nás kdo suďte. Sych. Tak suď každého, ať
jest vlk syt a koza celá (Cf. Nemohou býti
vlci syti a kozy cely. Všem se těžko za-
chovati). Č. Tak jiné suď, jakby (= jakbys)
sám chtěl, aby tě jiní soudili. Pr. S.koho
v Krkonš. = něco po někom dělati. Šb. —
co jak (o kom, po čem, v čem, podlé
nebo dle n. vedlé čeho, čím, k čemu,
proti čemu, v co, na co, skrze co,
mimo co). S. po své sprostnosti o jiných.
V. Suďte sami po zákonu pravdu (= právo).
LS. v. 102. S. bratrům po zákonu. Ib. v.
29. Jehož chtěli po zákonu našem souditi.
Sš. Sk. 2G4. Vz Po. Toho se táhnu na ty
jisté hadčí, ježto sú mě súdili s ním podlé
těch listóv; Podlé spravedlnosti s. Půh. II.
309., 225. Není podlé čeho souditi, aby tak
k němu (k pokoji) přijíti mělo. Žer. 16.
O mrtvých suď dobře, však též dle pravdy.
Dch. Podlé sebe soudím tebe. Prov. Šd.,
Vrů. Co on podlé svého přesvědčení v Pánu
s. musí. Sš. J. 163. Lidí nesuď jen podlé řeči,
ale také podlé činů. Kmp. Pravidlo, podlé
něhož o čistotě a přesnosti nauky s. přijde.
Sš. II. 11. Nesuďte podlé tvárnosti, nébrž
spravedlivý soud suďte. Sš. J. 123. Ješto
dle zákonů římských římský měštěnín od
krajinských soudů mimo vůli svou souzen
býti nesměl. Sš. Sk. 272. (Hý.). S-iti podlé
pravdy, Chč. 622., podlé starého práva.
Arch. I. 57. Proč ty přestupuješ starších
ustanovenie, že nesúdíš vedlé svědkóv?;
Buoh soudí vedlé pravdy, vedlé skutkuov,
vedlé milosrdenstvie. Hus I. 188., III. 255.,
338. Těch súditi nebude k věčnému zatra-
cenie; Nižádný nebude súzen k spasení n.
k zatracení, jedné z dobré aneb zlé vóle ;
Súditi k potupeni vědomě nevinného nemá
súdce pro mnoho křivé svědky. Hus II. 7..
195., 191., 381. S. k smrti, k mučení. Chč.
383. Páni proti knihám nechtí súditi; Páni
nechtí druhé (po druhé) súditi. Půh II. 60.,
I. 217. Nesuďte mi to v lehkosť. Us. Črk.
S. někoho náhlým soudem. J. tr. I súdili
jej skroz ten purkrecht. NB. Tč. 168. S.
někoho právem městským; Právo nesoudí
na oznámení než na žalobu a odpor. NB.
Tč. 53., 38. Lidé nezřídka na licho soudí,
Sš. I. 51., L. 175. S. soudem upřímým. Št.
Všecko bude na nich s-zeno krví Kristovou.
Chč. 444. Kterým soudem soudíte, souzeni
budete. Sš. Mt. 103. Čo súdí podla svědomí
dobrého, to činí. Na Slovácku. Tč. Po ovoci
strom se soudí. Br. Podlé sebe o jiných s.
D. (Byl, J. tr.) U pravdě a rovnosti súdil.
Jir. exc. Kdož ji k horšímu soudí, než jest
vinna, wer sie schlimmer beurtheilt. Št.
Soudce k jeho straně nesoudil. Cyr. Soud-