529

cové ani vedlé vidění, ani vedlé zdání
svého, ani vedlé přízně nebo nepřízně ne-
suďtež, nýbrž vedlé slyšení a pře líčení a
průvodův. Pr. Tu při aby vedlé pořádku
zřízení zemského soudili. Zř. F. I. A. VII.
J. tr. — z čeho (nač, obycejnéji: o čem).
Ni z toho na platnosť země se souditi může.
Zer. A my podlé toho o přirození a složení
jich souditi obyčej máme. Byl. Co o tom
soudíš? Us. Z tono měli o hodnotě a dů-
stojenství starého zákona s-iti. Sš. II. 215.
Žádný kněz ani mnich ani jeptiška z jiných
věcí než o dědiny nemají býti s-ni zemským
soudem. Ktož chce koho jiného z hřiechu
súditi, má sám prve na sobě hřiechu nemíti.
Hus II. 204. Soudě poněkud z toho, co pře-
dešlo, co také následovati za tím může, toto
mi se dále vidí. Žer. 324., 312. V čem za-
stižen, z toho souzen. Č. Z toho o onom
soudili. Har. Z toho každý soudil, že . . .
Har. Z mých bíd, že bych bezbožný byl,
soudíte. Br. Z něčeho o boží moci s. Br.
Řeči ne z obšírnosti, nýbrž z dobroty se
soudívají. Pr. Z domnění nesuď. Rb. S. koho
z milosti (když soud ho souditi nemusí),
z práva (kde musí, poněvadž někdo někoho
žaloval. (Vš.). Pr. — J. tr., Bs. — co za
co. Soudí to za bezpečnější. Kom. Někoho
za hrdinu s. Kram. Předjíti soudí za lepší
než dáti se předjíti. Kom. Soudí ho za mou-
drého. Br. S. někoho za zlého nájemníka.
Chč. 304. Dvéře ku pecím za nejlepší s-ím,
aby dřevěný byly; Soudil jsem' za dobré,
abych . . . Žer. 313., 346. A tak súdě mě
za kletého sám se odsuzuješ. Hus III. 247.
Tmu za světlo s. Br. Já jsem mu rozuměl
jináč a pána ne za nejvyššího komorníka,
než za místodržícího nejvyššího komornictví
soudil. Žer. fol. 14. b. Nesuď za dary, pomni
na máry. Č., Rb. — mezi kým: mezi přes-
polními s. Har. Sudiž pán Bůh mezi mnou
a vámi. Sych. — koho, se o co: něhoho
o hrdlo, o hlavu s.. V., o česť a hrdlo. Er.
Ktoby se soudil koli o dědiny. Vl. zř. 17.,
Zř. F. I. C. XVII. Má on (pohnaný) k tomu
půhonu stávati a o tu při se súditi. Zř. F.
I. C. XXII. Bračislav sě o zemiu súdi. Dal.
91. O málo se soudíš, mnoho tratíš. Č M.
348. O poctivosť na soudě souditi. Žer.
Kněží spudili se o ceremonii církevní. Dač.

I. 83. Že se o ty věci súdil jako dobrý
člověk, neb chtěl práv zuostati. NB. Tč.
287. Súdili svět o peníze. Hus I. 406. Kteří
se o ně (o dóstojenstvie) vadie a súdie. Hus

II. 364. O násilé s. Půh. II. 324. Páni o krá-
lové odmrti nechtí zde s.; Nemá práva s.
se o mé dědictví. Půh. II. 549., 603. —
komu. Bylo mu to souzeno. D. Aby bo-
hatým právě soudili. Št. Jednomu každému
s. chtějí spravedlivě. Brt. S. 41. Co nám
souzeno, nás nemine. Prov. Lb. My jsme
tomu výletu soudili, ale co tomu jiný soudí
(my jsme mu,přáli, schvalovali jme jej)?
Us. u Rychn. Crk. Co mně pán Bůh soudil,
šak mne to nemine. Sš. P. 328. S. živým
i mrtvým. Vz Dativ. Jir. exc. Co komu
souzeno, koněm neobjede. Pk. — se s kým
oč. Sudiju se Kopřivjane s panem o tu luku
pod zelenym hajem. Sš. P. 336. Že v tom
listu hlavniem, o kterýž se s Davidovú sudí.

nedostatky jsú; Jáť se s ním o to súditi
nechci ani mám oč. NB. Tč. 70., 150. O to
jsem sě mosila s ním súditi; O to jsem
s ním súzen hadčími. Půh. I. 224., 309. —
Solf., Zříz. Ferd., Bibl., Půh. I. 343. — se.
Spolu se suďme, spolu dobře buďme. Pr.
Poručníci na místě sirotků let nedošlých s.
se mohou. Kol. 14. Suď se, suď, ale k smí-
ření ochoten buď. Pk. S. sě kněžím bez
hřiechu nepřihodí. Hus I. 381. Kdo mnoho
žita má, ať si myši nasadí, kdo mnoho peněz,
ať se soudí. Pk. — se jak: na zisk a ztrátu.
Er. Poručníci na zisk a na ztrátu sirotkům
se suďte. Pr. — se, koho kde. Páni a vlá-
dyky žádného, kdož se před soudem zem-
ským soudí, na přátely podávati nemají. Zř.
F. I. A. XVIII. Před právem městským vi-
něni i souzeni býti mají o dluhy. Václ. II.
Vražedník z hlavy na svém právě souzen
buď. Pr. M. Rád se soudí po všech peklích.
Dch. Sódijó (soudí) synečka v Kyjově na
právě, že zabil panenko na zelené trávě.
Sš. P. 149. S. se u rychtáře. Er. P. 290.
A to že jest vědomá věc, že sě jest i přede
pány o to soudil. NB. Tč. 154. Poněvadž
se frejunku a svády krčemné dotýče, že
páni toho při tomto právě nesoudí. Kn.
drn. LXXIII. Vz Bdl. Obr. LS. 150. S. se
oč před kým. Arch. I. 163. Zde v Olomouci
před úřadem se súdil. Půh. II. 554. V súdě
muže s. Dal. 9. — akkus. a inft. Smáli
se tomu soudíce ho býti nesmělého. Flav.
Lepší nad sebe je býti soudí. Sych. Ne-
přátelské moci rovným býti se soudí. Kom.
Za nejlepší ovoce je býti soudím. Ler. Tu
věc za zbytečnou býti soudí. Us. Blázen,
ktož cizozemce dobrým soudí. Dal. 39. —
kdy. Uložil den, ve kterém s. bude obor
ve spravedlnosti skrze muže, jejž usta-
novil; Areopagité s-li, šlo li o hrdlo, za
čiré noci; Tak s-li pohané při nevědomosti
své. Sš. Sk. 203., 205., 210. Nemá po ne-
spoře súditi. Půh. II. 604. Nechtejte před
časem s. Chč. 383. — (se) jak dlouho.
Lépe jest se tři léta súditi a sněmovati než
jeden rok váleti (válčiti). Vš. Předml. V ten
způsob souzeno po mnohé doby o účelu
našeho listu. Sš. I. 15. — v čem. Mají moc
měšťany brněnské s. ve všech věcech. NB.
Tč. 2. V tom sěm sě s ním mosila súditi.
Půh. I. 182. Ó člověče! ty každý, jenž s-íš,
jistě v čem jiného súdíš, sám se odsuzuješ.
Hus III. 247. — proč. Jeho kázáním i jeho
návodem súdil jsem v Olomúci o některé
věnné právo. Půh. II. 306. — aby. Neroďte
súditi, aby nebyli súzeni. Br. Luk. 6., Hus
II. 267. Nemám súditi, by o zlé mluvili. Hus
II. 270. — že. Nechci souditi, že bys toho
schopen byl. Dch. Než počneta sě súditi, že
má každá (strana) spravedlivú při. Hus I.
100. A soudě, že i vy také jakožto jeden
z předních pánů soudců tam budete, na-
schvále vám toto psaní činím. Žer. 342.
Z toho každý soudil, že umře. Us. — Ros.
atd. — nad kým. Rk. — s adv.: sprave-
dlivě. Háj., právě, V., křivě, zle, všetečně,
ukrutně. Hus I. 187., II. 270., 271., III. 111.

2. Souditi, fluchen, klíti. U Příbora na
Mor. Mtl.

Soudka, vz Soutka. Šm.