532

ck, sk, zh, sl, st, zd: řecký — řečtina, Polska

— v Polsce — Polština, rozha — rozze —
roždí, posel — pošlu, mysliti — přemýšleti,
pustiti - pouštěti, jezditi — vyjížděti. — 2.
Proměny soulilásek přetvor ováním skupenin
neoblíbených v oblíbené a jiné jim podobné
proměny eufonické. Které skupeniny s-ek
ve slovanštině oblíbeny jsou, vyložil Ht.
v díle: De contiguarum consonantium ran-
tatione in unguis slavicis. Pragae 1865. (Vz
také oznámení tohoto díla a výpisky z něho
od Gb. podané v Musejníku r. 1867. na str.
262.- 273.), Gb. v Hl. 39. a násl., 88., Ht.
Brs. 45., Kt. 3. vyd. 20. Když při tvoření
n. ohýbání slov s-ky tak se sběhnou, že činí
skupeními slovanským mluvidlům nemilou
nebo naprosto nepohodlnou, přetvořují se
zákony zvukoslovnými tak, aby z nich sku-
penina pohodlnější a oblíbenější se stala.
Těch pak proměn jest několik způsobův:
spodobování, přesmykování, odsouvání, při-
souvání, vysouvání, střídání a rozlišování.
Vz tato slova. Dle Gb. Vz více v S. N. VIII.
652.- 656., 804 — 805., Brs. 2. vyd. 233.,
v Gb. Hl. 130., 154., 93., 111., 118., Bž. 12.
násl., Gb. Ův. 19. a cf. jednotlivé souhlásky
(jak se mění), Samohláska. — Pozn. Žádné
slovo nekončilo se kdysi souhláskou. Vz
Jer (I. 621. a.). Po, souhláskách stojících na
konci slov v již. Čechách slyšeti jest posud
jakýsi temný zvuk, as takový, jakým bylo
dle domnění strbul. ъ:zubъ, krevъ., proudъ,
mužъ; mnohem slaběji po temných sou-
hláskách: mučeníkъ., světъ, stropъ.. Ná-
sledkem toho temné s-ky na konci slov od
jasných velmi rázně a jistě se rozeznávají:
dub a dup (dupl), med a met (metl), vez a
ves, věž a věš (věšeti), praž a praš. Kts.

— Následuje-li po předložkách zavřených
slovo s touž náslovnou s-kou, kterou před-
ložka je zavřena, nebo s neoblíbenou sku-
peninou souhlásek, nastupuje plné e: se sou-
sedem m.: s sousedem. Bž. 8. Vz Předložka.

Souhláskový, Konsonanten-. S. kmen.
Vz Kmen, Bž. 223.

Souhlasně, gleichlautend, konform, kon-
son. Nz., Stč. Alg. 62.

Souhlasnost, i, f., spoluzvučnosť, der Zu-
sammenklang, die Harmonie. S. v hudbě.
Mark.

Souhlasný, souhlasý, srovnávající se hla-
sem n. něčím jiným, shodný, svorný, über-
einstimmend, harmonisch. S. zvuky. Hank.
S. uložení. Krč. 189. — v čem. V čemž
i ostatní spisovatelé souhlasní jsou. Měst.
bož. — čemu. Tuto jen k té povaze stránky
vyšší hledí, jež zákonu božímu s-na jest.
Sš. I. 80.

Souhlasověda, y, f., die Harmonielehre.
Sm.

Souhluk, u, m., das Getöse von vielen
zusammen. Sm.

Souhoří n., die Gebirgsgruppe. Balbi.
zem., Nz., Csk., Dch. Vz Skupina.

Souhra, y, f., souhrání, n., das Zusam-
menspiel. Sm.

Souhraď, ě, f. S-dě = v plotu latě, skrze
které hrázky proplítají, die Latten im ge-
flochtenen Zaun. Us.

Souhrada, y, f. = rozcestí, ulice mezi
zahradami. Jděte na s-dy a kteréhožkoli
naleznete, pozvete. Živ. Jež. 14. stol.

Souhradí, n., maceria. Bhmr. 48.

Souhraní, n., ein Punkt, wo mehrere
Gränzen zusammenstossen. Sm.

Souhrání, n., vz Souhra.

Souhřebí, n. = březí (klisna), trächtig.
Ms. pr. kut. 102.

Souhvězdí, n., das Sternzeichen, -bild.
S. jest skupení stálic na obloze nebeské
v jediný obraz pojatých: Skopec, Býk s Ple-
jadami a Hyadami, Blíženci, Rak, Lev, Panna,
Váhy, Štír, Střelec, Kozorožec, Vodnář,
Ryby, Malý vůz či Medvědice, Medvěd či
vůz Davidův atd. Vz S. N. Také Shvězdění.

Soucha, y, f., hromádka sena na louce.
Us. Kalló.

Souchotění, n., schwindsüchtiges Ein-
gehen. Šm.

Souchotina, souchota, y, f., a soucho-
tiny, souchoty, pl., f., souchotí, n., sou-
chotě = nemoc, při které tělo schne, chřadne,
suchá nemoc, tlení, chřadnutí, úbyt, úbytě,
mze, tuberkolusa akutní a chronická; tuber-
kule od toho, že se na těch kterých ústrojích
uzlíčky utvoří (tuber = uzel). Die Schwind-
sucht, Abzehrung, Auszehrung, Darre, Darr-
sucht. V. Vz více v S. N. S-nami vysušený.
Tkad. Chytají se ho s-ny = 1. schne, 2.
žertovně: tloustne. D. Ze souchotí někoho
vyhojiti. Rostl. Na s-ny umřel. V. S-na sliz-
natá (kašel lepkovlhký), vředovitá, boulo-
vatá (plíce boulovaté), kvetoucí n. květná. Ja.
Lázeň dětem od s-tin, vyměřování s-tin. Vz
Mtc. 1879. 36. Kdo shltne kočičí chlup, do-
stane souchotě. Us. na Mor. Sk. Když matka
dítě větvičkou ze starého chvoště švihne,
dostane dítě souchotě. Na Mor. Sk. Blízek
jest s-tin. Žer. 318. — S. u dobytka a) hno-
jení plic, das Zehrfieber, b) s. pod jazykem
koňským = nádorky velikosti bobu, jež hý-
bání jazykem obtěžují, Hungerzitzen. — Sou-
chotí, vředování chřtánu, Luftröhrenschwind-
sucht. Ja. — Měšec můj má s-ny (je v něm
málo peněz). Us. Mám v kapse s-ny. Us. Jg.

— Cf. Mkl. B. 139.

Souchotinář, e, m., ein Schwind-, Lun-
gensüchtiger.

Souchotinářka, y, f., eine Schwind-,
Lungensüchtige.

Souchotinářský = souchotinný.

Souchotinka, y, f. — malá souchotina.

— S., y, m. = souchotinář.
Souchotinný, souchotinovatý, soucho-

tinovitý, souchotivý = souchotiny mající
n. k souchotinám náležející, schwind-, lun-
gensüchtig, Schwindsucht-, Lungensucht-.
Ros. S. nemoc, lidé, Ms. bib., zimnice, V.;
vředování s. břišní, ohryzku; s. kašel, kůň,
pod jazykem (vz Souchotina, ku konci). Ja.

Souchrámoví, n., eine Tempelgruppe.
Osv. 1878. 883.

Soujem, jmu, m., obstih, der Inbegriff, die
Complexion, Gruppe. S. dobře spořádaný,
věcně jednaký, věcně rozdílný, dobně roz-
dílný; jednostejné soujmy. Nz. S. (skupina)
domů. Dch. S. veškerých vlastností v Bohu;
Rozumí s. veškerých darův a milostí. Sš.
II. 107., 105.