Předchozí (538)  Strana:539  Další (540) |
|
|||
539
|
|||
|
|||
v s-u se snadně dělá, tak doktorové cierkve
sv. snadně slovo božie káží; Což se v s-hu dělá, netřeba k tomu pravidla. Hus III. 67., 82., 83. Nádoba na s-u dělaná. Kom. — S., práce soustružnická, Drechslerarbeit. Všecky stěny chrámové okolo skryl rozličným sytím a sústruhy. Bj. Na soustruh vytočiti, vy- točovati, dělati. Reš. On chce míti vše jako na soustruh (subtilně a dobře). Vz Důklad- nost', Uhlazený. Ros., Č. Nemůž všecko býti na s. Ros. Nožka jako na s-h. Us. Soustruhovati, vz Soustružiti.
Soustruhový, Drehbank-. Doktorové
světí jsú jako řepice s-vá; Ale řepice s-vá ta nikdy nepotřebuje nápojov. Hus III. 82., 83. Soustruní, n., die Saitenreihe.
Soustružení, n. Vz Soustružiti. S. mra-
moru, die Marmordreherei. Dch. Soustruženina, y, f., die Drechslerarbeit.
Jg.
Soustružírna, y, f., die Drechslerstube.
Sedl. Vz Soustružna. Soustružiti, il, en, ení, soustruhovati,
drechseln. — co. Us., kde čím. Us. Soustružna, y, f., dílna soustružníkova —
soustružírna. Soustružní, k soustruhu se vztahující,
Dreh-, Drehsler-. S. dláto n. želízko. V. Soustružnický, Drechsler-. S. tovaryš,
Us., železo. Ros., dílo. D. Soustružnictví, n., jest řemeslo, jímž se
ze dřeva, z rohu, z kostí atd. zdělávají rozličné věci otáčením hmoty na soustruhu a ořezáváním jich při tom zvláštními noži n. dláty (želízky soustrovacími), což sou- strováním nebo soustruhováním sluje, das Drechslerhandwerk. Vz S. N., Soustružník. Soustružník, a, m., der Dreher, Drechsler.
S. kouli kulatí; vykroužil s. kuličku ze slo- nové kosti. Sych. S. (soustrovník) soustruhuje (soustruje, soustruží, vykružuje) soustru- židlem (soustruhem, soustružním želízkem) na soustruhu (stroužníku) ze dříví a kostí všelijaké věci. Pt. Nádobí soustružníka: struh (anglický, německý, žlábkový, špi- čatý, hladicí), závitnice, výstrah, hladidlo, berlička, kolečko vroubkovací, řezák. Šp. S. má soustruh, třínožku, pilky, dláta, ne- bozezy, pilníky, kružidla. Hk. S. růženců, der Rosarmacher. Dch. Vz o s-cích v Tk. II. 374., 381., Soustružnictví. Soustružný, na soustruhu dělaný, ge-
drechselt. S. koflík. Plk. Soustuha, y, f., spěnadlo, die Spange.
Sousudečně = syllogisticky. S. mluviti.
Sš. II. 160. Sousudek, dku, m., skupenina úsudků
mezi sebou souvislých a to taková skupe- nina, z nížto ze dvou úsudků plyne třetí, čtvrtá atd. věta; někdy je s. i rozsudkem, vytříbí-li se jím záhadná nějaká záležitosť ku př. výrok poroty. Der Syllogismus. S. rohatý, Syllogismus cornutus, podjímací, der Subsumtionsschluss, sražený, epicheirema, syll. contractus (wo beide Prämissen man- geln und der Mittelbegriff nur kurz ange- geben ist). Nz. Hořejší článek, hořejšek s-u, der Obersatz, die obere Prämisse des Syllo- gismus, propositio major; nižší, dolejší článek, |
dolejšek s-dku, der Untersatz, die untere
Prämisse des Syllogismus, p. minor., zá- věrek sousudku, die Conclusio des Syllg. Veršem tím pronáší apoštol nižší článek či dolejšek s-dku svého; Slova činí hořejšek, slova Činí dolejšek s-dku, ale závěrek s-ku ode Pavla zamlčen jest a musí so primyslí ti. Sš. II. 37., I. 178., 184. (Hý.) Cf. Syllogismus. Sousudný, syllogistisch. Někteří berou
částici tu za vývodnou, výslednou, za s-nou či syllogistickou. Sš. II. 133. (Hý.). Sousvětlí, n. -= mrakosvit, šerosvit, der
Dämmerschein. Hý. S. ruměné. Sá. Souš, e, f. a m., souše, e, souška, y,
f., soušek, šku, m., souší, suší, n. = něco suchého. Souš, f. == suchá země (op. moře), trockenes Land. Obrátil moře v souš (al. suchosť). Bibl. S. dělí se dle rozlohy kolmé ve vysočiny, nižiny a sníženiny. Tl. Trup, členy, břeh soušeľ Tl. Po s-ši a po moři. Dch. — Souš, souše, soušek = uschlý, suchý strom, dürrer Baum; uschlé, se dřeva uťaté haluze, dürre Aeste; suché listí a tráva v lese, dürres Laub, Gras. Ros. Zahradník souší aby vysekával. V. Utni ten soušek. Us. u Poč., u Bechyně, u Žamb. Kš., Kf., Matoušek J. Súšie trnová. BO. — Souš, f. (m., Ros.) = buňka medem nevyplněná, bez medu a plodu, leere Wachszelle. Mand., ve vých. Cech. Všk. — S., plást, die Honig- scheibe, -tafel. Us. na Mor. Jg. Soušek, ška, m., osob. jm. Sd. — S., vz
Souš. Soušice, Sauschitz, ves u Vlašimi. PL.
Soušovitosť,i,f., schnutí stromu, die Darre
der Bäume. Soušovitý, v souš se obracející, dëürrend.
S. strom, dřevo. Us. Soutělesec, scc, m. = soupletec. Sš. J. 114.
Soutělesník, soutělník, a, m., k témuž
tělu (církve) přináležející. Ze jsou s-ky a součastníky přípovědi jeho v Kristu. Sš. II. 102. Soutělný, spolutělný, k témuž tělu při-
náležející (corporalis, vulg.). Sš. II. 104. (Pohané) s-ni jsou t. j. k témuž tělu církve svaté, jejíž hlavou je Kristus, co údové při- pojeni jsou. Ib. Souterrain (fr., suterren), u, m., přízemí
v domě, nadsklepí, das Erdgeschoss. Rk. Vz S. N. Soutěs, soutěska, soutka, vz Hora, Po-
hoří, Prohyb. Soutisky, i., pl.= úžina horní, klouza, prosmyk. Vz Soutka. Der Engpass, Gebirgspass. Nz., Čsk. Ze s-sek cilických. Sš. Sk. 188. S. řeky (úžina toku), die Strom- enge. Nz. S. kavkazské. Šf. Krajina sou- těskami ohrazená. Šf. — S , něm. Zautig, ves u Čes. Lípy. Soutěž, i, f., die Konkurrenz. Tpl.
Soutěžení, n., soutěh, soutěžba, die Kon-
kurrenz im Handel. Nz. Soutěžiti s kým, konkurriren. Dch., Nz.
Soutěžník, a, m., der Konkurrent. Tpl.
Souti, suji, suj, suje (íc), sul, ut, utí =
sypati, schütten. Strsl. suja, sovati, mittere, lit. šauti, šauju, schiessen, stind. śu, śu- vati. Mkl. aL. 175. — co kam: horúci uhlé pod lésu. Pass. — na koho = sočiti, ža- |
||
|
|||
Předchozí (538)  Strana:539  Další (540) |