539

v s-u se snadně dělá, tak doktorové cierkve
sv. snadně slovo božie káží; Což se v s-hu
dělá, netřeba k tomu pravidla. Hus III. 67.,
82., 83. Nádoba na s-u dělaná. Kom. — S.,
práce soustružnická, Drechslerarbeit. Všecky
stěny chrámové okolo skryl rozličným sytím
a sústruhy. Bj. Na soustruh vytočiti, vy-
točovati, dělati. Reš. On chce míti vše jako
na soustruh (subtilně a dobře). Vz Důklad-
nost', Uhlazený. Ros., Č. Nemůž všecko býti
na s. Ros. Nožka jako na s-h. Us.

Soustruhovati, vz Soustružiti.

Soustruhový, Drehbank-. Doktorové
světí jsú jako řepice s-vá; Ale řepice s-vá
ta nikdy nepotřebuje nápojov. Hus III. 82.,
83.

Soustruní, n., die Saitenreihe.

Soustružení, n. Vz Soustružiti. S. mra-
moru, die Marmordreherei. Dch.

Soustruženina, y, f., die Drechslerarbeit.

Jg.

Soustružírna, y, f., die Drechslerstube.
Sedl. Vz Soustružna.

Soustružiti, il, en, ení, soustruhovati,
drechseln. — co. Us., kde čím. Us.

Soustružna, y, f., dílna soustružníkova —
soustružírna.

Soustružní, k soustruhu se vztahující,
Dreh-, Drehsler-. S. dláto n. želízko. V.

Soustružnický, Drechsler-. S. tovaryš,
Us., železo. Ros., dílo. D.

Soustružnictví, n., jest řemeslo, jímž se
ze dřeva, z rohu, z kostí atd. zdělávají
rozličné věci otáčením hmoty na soustruhu
a ořezáváním jich při tom zvláštními noži
n. dláty (želízky soustrovacími), což sou-
strováním nebo soustruhováním sluje, das
Drechslerhandwerk. Vz S. N., Soustružník.

Soustružník, a, m., der Dreher, Drechsler.
S. kouli kulatí; vykroužil s. kuličku ze slo-
nové kosti. Sych. S. (soustrovník) soustruhuje
(soustruje, soustruží, vykružuje) soustru-
židlem (soustruhem, soustružním želízkem)
na soustruhu (stroužníku) ze dříví a kostí
všelijaké věci. Pt. Nádobí soustružníka:
struh (anglický, německý, žlábkový, špi-
čatý, hladicí), závitnice, výstrah, hladidlo,
berlička, kolečko vroubkovací, řezák. Šp.
S. má soustruh, třínožku, pilky, dláta, ne-
bozezy, pilníky, kružidla. Hk. S. růženců,
der Rosarmacher. Dch. Vz o s-cích v Tk.
II. 374., 381., Soustružnictví.

Soustružný, na soustruhu dělaný, ge-
drechselt. S. koflík. Plk.

Soustuha, y, f., spěnadlo, die Spange.

Sousudečně = syllogisticky. S. mluviti.
Sš. II. 160.

Sousudek, dku, m., skupenina úsudků
mezi sebou souvislých a to taková skupe-
nina, z nížto ze dvou úsudků plyne třetí,
čtvrtá atd. věta; někdy je s. i rozsudkem,
vytříbí-li se jím záhadná nějaká záležitosť
ku př. výrok poroty. Der Syllogismus. S.
rohatý, Syllogismus cornutus, podjímací, der
Subsumtionsschluss, sražený, epicheirema,
syll. contractus (wo beide Prämissen man-
geln und der Mittelbegriff nur kurz ange-
geben ist). Nz. Hořejší článek, hořejšek s-u,
der Obersatz, die obere Prämisse des Syllo-
gismus, propositio major; nižší, dolejší článek,

dolejšek s-dku, der Untersatz, die untere
Prämisse des Syllogismus, p. minor., zá-
věrek sousudku, die Conclusio des Syllg.
Veršem tím pronáší apoštol nižší článek či
dolejšek s-dku svého; Slova činí hořejšek,
slova Činí dolejšek s-dku, ale závěrek s-ku
ode Pavla zamlčen jest a musí so primyslí ti.
Sš. II. 37., I. 178., 184. (Hý.) Cf. Syllogismus.

Sousudný, syllogistisch. Někteří berou
částici tu za vývodnou, výslednou, za s-nou
či syllogistickou. Sš. II. 133. (Hý.).

Sousvětlí, n. -= mrakosvit, šerosvit, der
Dämmerschein. Hý. S. ruměné. Sá.

Souš, e, f. a m., souše, e, souška, y,
f., soušek, šku, m., souší, suší, n. = něco
suchého. Souš, f. == suchá země (op. moře),
trockenes Land. Obrátil moře v souš (al.
suchosť). Bibl. S. dělí se dle rozlohy kolmé
ve vysočiny, nižiny a sníženiny. Tl. Trup,
členy, břeh soušeľ Tl. Po s-ši a po moři.
Dch. — Souš, souše, soušek = uschlý, suchý
strom, dürrer Baum; uschlé, se dřeva uťaté
haluze, dürre Aeste; suché listí a tráva
v lese, dürres Laub, Gras. Ros. Zahradník
souší aby vysekával. V. Utni ten soušek.
Us. u Poč., u Bechyně, u Žamb. Kš., Kf.,
Matoušek J. Súšie trnová. BO. — Souš, f.
(m., Ros.) = buňka medem nevyplněná, bez
medu a plodu, leere Wachszelle. Mand., ve
vých. Cech. Všk. — S., plást, die Honig-
scheibe, -tafel. Us. na Mor. Jg.

Soušek, ška, m., osob. jm. Sd. — S., vz
Souš.

Soušice, Sauschitz, ves u Vlašimi. PL.

Soušovitosť,i,f., schnutí stromu, die Darre
der Bäume.

Soušovitý, v souš se obracející, dëürrend.
S. strom, dřevo. Us.

Soutělesec, scc, m. = soupletec. Sš. J. 114.

Soutělesník, soutělník, a, m., k témuž
tělu (církve) přináležející. Ze jsou s-ky a
součastníky přípovědi jeho v Kristu. Sš.
II. 102.

Soutělný, spolutělný, k témuž tělu při-
náležející (corporalis, vulg.). Sš. II. 104.
(Pohané) s-ni jsou t. j. k témuž tělu církve
svaté, jejíž hlavou je Kristus, co údové při-
pojeni jsou. Ib.

Souterrain (fr., suterren), u, m., přízemí
v domě, nadsklepí, das Erdgeschoss. Rk.
Vz S. N.

Soutěs, soutěska, soutka, vz Hora, Po-
hoří, Prohyb. Soutisky, i., pl.= úžina horní,
klouza, prosmyk. Vz Soutka. Der Engpass,
Gebirgspass. Nz., Čsk. Ze s-sek cilických.
Sš. Sk. 188. S. řeky (úžina toku), die Strom-
enge. Nz. S. kavkazské. Šf. Krajina sou-
těskami ohrazená. Šf. — S , něm. Zautig,
ves u Čes. Lípy.

Soutěž, i, f., die Konkurrenz. Tpl.

Soutěžení, n., soutěh, soutěžba, die Kon-
kurrenz im Handel. Nz.

Soutěžiti s kým, konkurriren. Dch., Nz.

Soutěžník, a, m., der Konkurrent. Tpl.

Souti, suji, suj, suje (íc), sul, ut, utí =
sypati, schütten. Strsl. suja, sovati, mittere,
lit. šauti, šauju, schiessen, stind. śu, śu-
vati. Mkl. aL. 175. — co kam: horúci uhlé
pod lésu. Pass. — na koho = sočiti, ža-