540

lovati, hassen, verfolgen. Žena často na toho
suje, kohož muž miluje. St. skl. III. 189. —
co čím. Třepotem svých křídel suje zkázu.
Hdk. Lum. V. 241. — se - řítiti se, sypati
se, padati, einfallen, zusammenstürzen. Zdi
se suly a bořily. — odkud. Jaká se to sují
krásná slova z úst tvých! Sš. Bs. 177. —
se s kým kam. Ruku lapám, chtěje ska-
lami vzhůru, anť se v propasť se mnou sují.
Koll. Sl. dc. 97.

Soutice, ves ve Vlašimsku. Vz S. N.

Soutka, y, f. — úzká ulice, eine enge
Gasse, úzká chodba mezi dvěma domy, mezi
dvěma selskými statky, mezi stěnami, mezi
zdmi, mezi plotem, otvor mezi vysokým obilím
atd., zahata, die Fluchte. Us. v již. Čech.
Jg., Ndk, Vrů., L. Šbk., Zkr., Ptů. — S.,
hluboký a úzký prohyb hřbetu v pohoří. Cf.
Soutěs. Blř., Ktk.

Soutmívá se, lépe: setmím se.

Soutrpitel, e, m., der Leidensgenosse.
Dch.

Soutrpnosť, i, f., das Mitleiden. Rostl.

Soutrpný, spolu trpící, mitfühlend, mit-
leidend. S. neduh. Ja.

Soutvar, u, m., die Konfiguration. Dch.

Soutvarec, rce, m., der Zinkenit, nerost.

Soutvarel, u, m., nerost křeman. Min.
426.

Soutvarnosť, i, f., der Isomorphismus.
Vz Bř. N. 96., 97.

Soutvarý, gleichgestaltet. Vz Rst. 489.

Soutvor, u, m., das Mitgeschöpf. Šm.

Soutyčí, n., vrtací tahadla, das Bohrge-
stänge, v horn. Bc.

Souvačka, y, f., pravítko k rovnání ho-
řejších cihel. Techn. II. 334.

Souvar, u, na., eine nasse Stelle im Felde
o. auf der Wiese. Us. — S., země jílovatá,
lettiger (nasser) Boden. Us.

Souvarný, co k souvaru náleží. S. role.
Kanc. sv. Štěp. Vz Souvar.

Souvati, vz Souti.

Souvaz, u, m., u mysl., das Hängeseil. Rk.

Souvěčný; souvěčen, čna, o, zugleich
ewig. — s kým. Mar.

Souvědomec, rnce, m., der Mitwisser. Us.
Dch.

Souvědomý, mitwissend, mitbewusst. Us.

Souvěk, u, m., die Mitwelt. Us. Dch.

Souvěkosť, i, f., die Gleichzeitigkeit. Jg.

Souvěkovec, vce, souvěkovník, a, m.,
der Zeit-, Altersgenosse. Šm.

Souvěký, gleichzeitig, synchronistisch.
Souvěcí svědkové. Mark.

Souvenir (fr., suvnýr), památka, dar na
památku, das Andenken, Erinnerungsge-
schenk ; kniha památní, das Denkbuch.

1. Souverain (fr., suvren), nejvyšší, svr-
chovaný, zvl. panovník, vládce, unumschränk-
ter Herrscher.

2. Souverain d´or, u, m., zlatá mince
v Belgii = zl. 14.048. Balcar Vš. počt.

Souverainita, y, f., fr., svrchovanost, die
Unbeschränktheit, Unabhängigkeit.

Souvěrec, rce, m., der Glaubensgenosse.

Souvěřící = souvěrec. Dch.

Souvěřilý, zouvěřilý = zborcený, gewor-
fen, windschief. D. Vz Spručený.

Souvěřiti se, souvěřovati se, sraziti se,
sich werfen. Mokré prkno se souvěřuje. Koll.

Souvěrnice, e, f., die Vertraute. Hanka.

Souvětí, n. S. souřadné jest spojení vět
hlavních v jednotný celek. Vám Bůh dal a
nám slíbil. Bůh vysoko, ale vidí daleko.
Spojení věty hlavní a věty vedlejší v celek
jednotný slove s-tím podřadným. Kdo roz-
sívá nepravosť, žíti bude trápení. Kde ryb
není, i rak za rybu. Vz Brt. S. §. 469. Vz
Parataxe.

Souvětnice, e, f., Rathsstube. Johant. 64.

Souvis, u, m. = souvislost, spojitost, der
Zusammenhang. S. řeči, der Kontext. Jak
ze souvisu s následujícími slovy patrno. Sš.
J. 13., 309. (Hý.). Nos samostojící bez sou-
visu s něčím lépe: nos o sobě stojící nejsa
nijak souvislý (nesouvislý) s. . . . Km.

Souvisek, sku, m. = souvis. S. s dějem
hlavním. Km. 1878. 190.

Souviseti, el, ení, ve spojení býti, vzta-
hovati se, spojenu býti, zusammenhängen.
Vz Souvislý. — s čím. To s tím souvisí.
Šp. — čím. A opět samo to hřešení jiných
lidí svazkem příčiny souviseti učí. Sš. I. 63.

Souvislost', i, f. = souvis. S. logická;
Jiní jinak s. dotčenou strojí; Potřeba s-ti
šetřiti; To samozřejmo ze s-sti vyniká; Uči-
nili to proti všeliké tuto docela dovidné
s-ti; Veškeru s ním s. potrácejí; Jak ze
s-sti patrno jest; Činí to s násilím proti
všemu právu s-sti; Jak tomu s. chce; Celý
rozdíl jenom logické s-ti myšlének se týká;
Jak se to nejlépe k s-ti hodí; Což s-ti se
protiví; To jest ta s. vespolná těch páně
výrokův; Ale v jiné s-ti sv. Matouš a v jiné
sv. Lukáš mluví; Tím jen logická povaha
s-sti mění se. Sš. J. 24., 53., 94., 96., 203.,
I. 53., II. 15., 18., 19., 20., 40., L. 75., 102.,
135. (Hý.). S. tonická, tonischer Zusammen-
hang. Hd.

Souvislý — spojitý, nepřetržitý, zusam-
menhängend, kontinuirlich. Země ty nebyly
nikdy v jeden s-lý stát spojeny. Šf. S-lou
řadu hlásek pronésti. Bž. 15. Poslední čá-
steční věta . .. úzce s předešlými slovy s-lá.
Sš. J. 14. Dle Brs. 2. vyd. 234. slovo dobré.

Souvisnosť, i, f., der Zusammenhang. S.
hmoty. Mus.

Souvlastenství, n., společné vlastenství,
der Mitbesitz. Zlob.

Souvlastní, něm. Saufloss, ves u Ry-
chnova. PL. — S., mitgehörig. Zlob.

Souvlastník, a, m., der Miteigenthümer,
Mitbesitzer.

Souvodeň, dně, f. — ústí otevřené.

Souvole, e, f. = svévole. Zříz. těš. art. 20.

Souvoz, u, m. = úvoz, eine enge Strasse,
der Hohlweg. Aqu.

Souvozí, n., der Wagenpark. Dch. S. ar-
madní, der Armeetrain, skládá se z povozů
vojenským oddílům náležejících (Truppen-
fuhrwerke) ; 2. ze zemských povozů, Landes-
fuhren; 3. z doprav po železnicích atd. S.
a) bojovné, Gefechtstrain, b) zavazadelní,
Bagagetrain, c) opatřovací, Verpflegstrain.
Csk. I. 5. 71.

Souvrah, a, m., der Mordgeselle. Dch.

Souvrať, i, f., souvratí, n. = úvrat =
záhon po koncích pole přes příč oraný hlavně