541

tam, kde se až do konce dojížděti nemůže,
die Pflugwende, Pflugkehre, der Anwand,
Voracker, das Gewande. D., MV., Kál.,
Ktk. S. naposled a to na příč se oře. Us.
Hk. Sil jsem proso na s-ti, nebudu ho žíti.
Nár. pís. — S., v stilistice conversio, epi-
phora, opakování na konci průpovědí. Nz.
Cf. Complexio.

Souvraty, dle Dolany, Anseith, ves u Ho-
stinného. PL.

Souvrstník, a, m., der Zeitgenosse.

Souvrství, n. Schichtengruppe, f. Bř. N.
235., 237.

Souvstupný děj = dej s dějem hlavním
v jedno spadající. Ndr. 346.

Souvýznamný, synonym. Dch.

Souvztažnost, i, f., die Korrelativität.
Nz.

Souvztažný, korrelativ. Nz Zásluha a
mzda jsou ponětí s-ná; Oltář, oběť, kněž-
ství tři věci tyto s-ny jsou; Ostatně ně-
kteří slova zjevení a sláva za s-ná berou.
Sš. I. 181., 235., L. 40.

Souzbrojnictvo, a, n., die Waffenbruder-
schaft. Dch.

Souzemí, n., der Länderbestand. Nz.

Souzemní, landesgenössisch. Šm.

Souzenec, nce, m. = souzený. Pk.

Souzení, n., die Beurtheilung. Vz Souditi.

— S., das Richten, Entscheiden. Skutek,
kterýžby k rozvažování a s. soudům zem-
ským náležel. Václ. XX. S. bude těžké,
odsúzenie těžšie a ohně trpěnie najtěžšie.
Hus II. 286.

Souzený; -en, a, o, gerichtet, (vom Ge-
schick) bestimmt. Jest to s-ná věc. Půh. I.
343. — kým. Věc Bohem s-ná nemíjí. Č.

— kde oč. Pakli sem súzen na té dědině
o tu věc, ať okazují. NB. Tč. 92. — komu.
Co komu s-no, koněm neobjede. Pk. Dyž
(když) jsi mně nebyla soudéná, zvol sobě
jiného. Sš. P. 323. — od koho. Šak jsi mně
nebyla od Boha s-na; Můj milý, ale nevím
kerý, ja kerý mně bude od Boha súzený.
Sš. P. 576., 277. — Vz Souditi.

Souzenosť, i, f., der Fatalismus. Šm.

Souzkosť, zastr. = úzkosť. Šml.

Souznačka, y, f. = souznačnosť, syno-
nymum. Us. Šd.

Souznačnosť, i, f., synonymia, die Syno-
nymie, Sinnverwandtschaft.

Souznačný, totéž znamenající, synony-
mický, synonymisch. S. slovo (souslov, sy-
nonymum); sbírka slov s-ých (synonymika);
nauka o slovech s-ných. Nz. S. člen, věta.
Sš. L. 123., 128., I. 52. — čemu. S-no jest
slovu (duchovně) neduživí slovo bezbožní.
Sš. I. 60. (Hý.).

Souznak, u, m., spoluznak, obapolné zna-
mení, umluvená známka, das verabredete
Zeichen, óvóóť]/.i,ov. Sš. Mr. 65.

Souznělka, y, f., píšťala ve varhanách,
der Konsonant. Vaněk.

Souznění, vz Assonance. S. zvuků. Kos.
Ol. I. 167.

Souzorce, e, m., synoptik. Viděti, že s.
evangelisty předpokládá (Jan); S-ci či sy-
noptikové Matouš, Marek a Lukáš. Sš. J.
294., 210. Vz Synoptik.

Souzorný, synoptisch. Jak k evangeliím
s-ným či synoptickým hledí. Sš. J. 281.
(Hý.). Cf. Synoptik.

Souzpěv, u, m., symphonischer Gesang,
concentus. Dch., Hd.

Souzpěvec, vce, m., der Mitsänger. Kamar.

Souzpěvní mše, die Vokalmusikmesse.
Šm.

Souzvěna, y, f., die Harmonie. Šm.

Souzvučení, n., das Zusammentönen. Vz
KP. IL 291., Ros.

Souzvučenka, y, f., die Harmonika. Šm.

Souzvučiti, il, ení, harmonisiren. Šm.

Souzvučka, y, f. = souhláska. Ros.

Souzvučnice, e, f. = souzvučenka.

Souzvuěnosť, i, f., die Zusammenlantung,
Einhelligkeit, Harmonie. Ros.

Souzvučný, spolu zvučící, harmonisch.
Slova podobná, s-ná a názvučná. Sš. Sk. 241.

Souzvuk, u. m. = spolu zvučení, die Kon-
sonanz, der Mitklang. — S., souhláska. —
S., srovnání zvuků hudebních, der Akkord,
die Harmonie. Ráj. Vz KP. IL 286.
Souzvukoměr, u, m., der Akkordoraeter.
Šrn.

Soužel, u, m., das Beileid. Šm.

Souželecí = litovací. S. list = souželný.
Nz.

Souželný list psáti, das Beileidsschrei-
ben. Jg.

Souženě, verengt; geplagt. Us.

Souženec, nce, m., člověk soužený, der
Geplagte, von Leiden Heimgesuchte. Po-
máhati s-cům. Sš. Mt. 69.

Soužení, n. = protivenství, trápení, sta-
rosť, těžkosť, die Angst, Bekümmerniss, Pein,
Plage, Trübsal, Qual, Bedrängniss, Aengsti-
gung, der Kummer, das Leiden. Jg. S. tr-
pěti. S. někomu způsobiti; všeho s. prost
býti. D. S. s-ním nerozmnožuj. Kom. Ptali
se ho, žiznilo-liby aneb jedlo-liby a trpělo-
liby jaké s. od zimy a sněhu. Štlc. To je
s.! To je s tím s.!; Je to s. na tom světě!;
Toužení a s. Dch. Je to súžení, kto sa zle
ožení. Sl. ps. 18. S. jest jako ustavičná ora-
telka a vzdělavatelkyně. Sš. I. 59. Já se
probudím, nic není, jen mého srdce sou-
žení ; Co je za súžení, dyž se chlap ožení,
mladá ženka, starý muž; Vy o tom nevíte,
jaké mám súžení, súží mě chudoba, nemám
místa svého; První je s., dyž rodičů není.
Sš. P. 187., 494, 495., 504. (Tč.). — S., vz
Zúžení.

Souženosť, i, f. = trápení, die Plage.
V. — S., vz Zúženosť.

Soužený; -en, a, o, geplagt. S-ným po
máhati máme. Us. Utrpení s-ných a zbitých.
Hus III. 309. — S., vz Zúžený.

1. Soužiti, suž, souže (íc), il, en, ení; sužo-
vati. — S., sklíčiti, trápiti, trýzniti, mučiti,
úzkosť, starosť činiti, ängstigen, beängstigen,
drängen, bedrängen, kränken, plagen. Jg. —
abs. Péče mnohá sužuje. V. — co. Zda ste
již všichni zemřeli, že dáte bludy vésti a
božie slovo súžiti. Hus III. 274. S. své srdce.
Us. — koho čím: neposlušností. —- kde.
Na mysli se soužil. Sš. Ps. 89. A ač po dvě
létě v Římě v žaláři soužil se. Sš. Sk. 238.

2. Soužiti, vz Súžiti, Zúžiti.
Souživý, bedrängend. Šm.