545

pura, jáhliny. Dítě má s-lu. Zlob. — d) S.,
die Röthein, papulae. V. — S., serpedo,
serpigo, herpes serpens, die fressenden
Flechten. — S., zánet, sněť rostlin, der
Sonnenbrand. Šk. S. lupení, der Laub-
rausch. Šk. Vz S. N. - S., černá skvrna
na břiše jelena v čas říjení, der Brand,
Brunstbrand; žlutohnědá skvrna, na černých
mysliveckých psech. Šp. — S., y, m., osob.
jm. Šd.

Spalanzanka, y, f., spalanzama, rostl,
růžovitá. Rostl.

Spalato, Spalatro, a, n., Split, Spljet,
mě. dalmatské.

Spalava, y, f., Spalawa, ves u Chotěboře.
Vz S. N.

Spalba, y, f., das Verbrennen. Sš. Snt. 23.

Spalda = rýž.

Spalebný, verbrennbar. Rk.

Spalec, lce, m., der Schläfer. Vký.

Spálené Poříčí, Brennporitschen, ves
u Přestic.

Spálení, n., das Verbrennen, die Ver-
brennung. Vz Spáliti. Půh. II. 223. S. papíru,
dříví atd. — S., ožáhnutí, die Versengung.
S. od ohně, Ras., od kopřivy. D.

Spálenina, y, f., něco spáleného, smáha,
etwas Verbranntes. S-nou smrděti. Zlob. — S.,
spálení i spálené místo na těle, pláma, der
Brandfleck, das Brandmal, der Brandschaden.
Puchýř od sny. Kom. Proti sně, polož na
s-nu. Jád. — S. studená, mrlina, der Brand.
Ja.

Spálenisko, a, n. = spáleniště. Bdl.

Spáleniště, ě, n., vz -iště. S., místo, kde
něco spáleno, die Brandstätte. V. — S., horká,
spálená rolí. Reš. — S., Spalenischt, ves
v Chrudimsku. — S. veliké, hořejní, do-
lejší, vsi u Dobrušky. PL.

Spálenka, y, f., mourka, jm. krav pří-
černalé hlavy. Us.

Spálený; spálen, a, o, verbrannt, brandig.
S. ulice v Praze, Brennte-G. Dch. A co já
dbám, galanů mám, a šak jim s-ných buch-
tiček dám. Sš. P. 667. S. prach (popel),
krev, V., vůně z masa (smáha). Kom. —
jak. Poleno na poly spálené. V. — čím:
ohněm. V.

Spalisko, a, spaliště, ě, n., die Brand-
stätte. Na Ostrav. Tč.

Spalitelnosť, i, f., die Verbrennbarkeit.
Pr. Chym. 115.

Spalitelný, verbrennlich, verbrennbar.
Síra jest hmota s-ná. Pr. Chym. 83.

Spáliti, spálím, spal, spále (íc), il, en, ení;
spalovati. S. = ohněm ztráviti, upáliti, ver-,
nieder-, wegbrennen, durchs Feuer vertilgen;
ohněm, horkostí uškoditi, ožehnouti, durch
Feuer, durch Hitze verletzen; ošiditi, be-
trügen ; se = shořeti, verbrennen; ohněm
sobě ránu, bolest učiniti, sich verbrennen.
Jg. — co, koho: člověka (upáliti). Boč.
A my máme oheň ten, který spálil kyják
ten; A kedy jich (buchty) pekla, spálila
ich a přiňda k muzice, chválila ich. Sš. P.
621., 677. Poklady svého domu s.; s. knihy
Viklefovy; Oheň zdejší všecky věci zemské
bude páliti a spálí. Hus I. 279., II. 59., III.
124. Mráz všecko spálil. Šd. S. dříví, Us.,
město. D. Slunce spaluje hory. Štelc. Jako

oheň spaluje les. V. Koho kaše spálila, ten
i na podmáslí fouká. Prov. Koho kaše spálí,
vždycky fouká. D. Mráz kopřivu nespálí.
Prov. Jg. Ten ho spálil (ošidil). Us. Spálil
boty = utekl. Bdl. — co jak: na prach,
Har. II. 126., V., Sych., u popel, Bj., na
popel. Jel. Ej lásko, lásko, lásko, jak hoříš
plamenem a spaluješ srdenko, spaluješ na
hlaveň. Sš. P. 349. S-li to do pracha. U Rychn.
Msk. S-il mi beze vší viny to vše, co sem
měla. Půh. I. 168. Bo moja dušička spasena,
tvoja je na věky spálena. Sš. P. 1. — co
čím: ohněm, V., látku barvou. Us. — co
kde: látku v barvě, D., chléb v peci. Spálil
jest po poli všecko openie. BO. Kdo se
jednou na vřelém spálil, i na studené dou-
chá. Lb. Mráz všechen květ na stromech sil.
Šd. S-il mi to na mém zboží. Půh. II. 286.

— co komu. S-il si hubu (neopatrnou řečí).
Us. Dch. S-il mi les. Půh. I. 354. Lovec
zajíci s-il kožich. Us. Bf. Sobě ruce, prsty,
D., někomu zrak s. (nabulíkovati něco). Us.

— se. Hleď, abys se nespálil (nezmýlil). Č.
Spálil se (sklaplo mu, chybilo mu). Ros.
Kdo se ohněm obírá, spálí se. Prov. Jg.
Už se jich několik spálilo (zčernilo, škodu
vzalo). Vz Škoda. Č. co, se oč. Spálil
se o něj (= nepřemohl ho, jak myslil; 2.
nenaklonil ho k své vůli). Mus , Č. S-la si
mezulánku o uhel. Er. P. 245.

1. Spalivosť, i, f., ospalost!, die Schläfrig-
keit. Jud. 4. ms.

2. Spalivosť, i, f., die Verbrennungskraft.
Jg.

1. Spalivý, ospalý, schlaftrunken, schläf-
rig. Ms. — k čemu. Jenž jest bdící k básněm
a s-vý k božiemu slovu. Hus III. 140.

2. Spalivý, verbrennend, zündend. Rostl.
Spalky, ův, m., pl. = výpalky, die Brannt-

weinträber. Míti voly na s-kách, krmiti je
s-k. Us. U Petrovic. Dch.

Spalna, y, f., spárna, das Schlafzimmer.
Vký.

Spalnička, y, f., vyraženina, die Röthein.
Vz Spála. Ja.

Spalnieř, spalníř, e, m., rytířské odění
na plece, lorecernium, náplecník, vl. spalliera,
fr. éspaliére, das Schulterblatt der Rüstung.
St. skl., Výb. I. 1114. 36.

Spalník, a, m., der Langschläfer. Rk.

Spalnosť, i, f., die Verbrennlichkeit.

Spalný, shořný, verbrennlich. S. teplo,
die Verbrennungstemperatur. Nz. Nespalná
zeď, D., železná pokladnice.

Spálov, u, m., na Mor. = lehárna, das
Schlafzimmer. D. — S., a, m., něm. Sponau,
mě. u Hranic na Mor., vz S. N. — S., něm.
Spalov, ves u Semil. PL.

Spalovací postup, der Verbrennungs-
process. Nz.

Spalovati, vz Spáliti.

Spálový, od spály. S. smět, der Purpur-
friesel. Ja.

Spaltmaschiue, něm., vz Rozštěpovací.
Skř.

Spalý = ospalý. U Přer. Kd.

Spamátniti, il, ěn, ění, verewigen. —
co. Shak. Makb. 3.

Spamatování, n., das Merken, Erinnern.
To vyřkl pro lepší jich s. Br. — S., spis.