Předchozí (544)  Strana:545  Další (546) |
|
|||
545
|
|||
|
|||
pura, jáhliny. Dítě má s-lu. Zlob. — d) S.,
die Röthein, papulae. V. — S., serpedo, serpigo, herpes serpens, die fressenden Flechten. — S., zánet, sněť rostlin, der Sonnenbrand. Šk. S. lupení, der Laub- rausch. Šk. Vz S. N. - S., černá skvrna na břiše jelena v čas říjení, der Brand, Brunstbrand; žlutohnědá skvrna, na černých mysliveckých psech. Šp. — S., y, m., osob. jm. Šd. Spalanzanka, y, f., spalanzama, rostl,
růžovitá. Rostl. Spalato, Spalatro, a, n., Split, Spljet,
mě. dalmatské. Spalava, y, f., Spalawa, ves u Chotěboře.
Vz S. N. Spalba, y, f., das Verbrennen. Sš. Snt. 23.
Spalda = rýž.
Spalebný, verbrennbar. Rk.
Spalec, lce, m., der Schläfer. Vký.
Spálené Poříčí, Brennporitschen, ves
u Přestic. Spálení, n., das Verbrennen, die Ver-
brennung. Vz Spáliti. Půh. II. 223. S. papíru, dříví atd. — S., ožáhnutí, die Versengung. S. od ohně, Ras., od kopřivy. D. Spálenina, y, f., něco spáleného, smáha,
etwas Verbranntes. S-nou smrděti. Zlob. — S., spálení i spálené místo na těle, pláma, der Brandfleck, das Brandmal, der Brandschaden. Puchýř od sny. Kom. Proti sně, polož na s-nu. Jád. — S. studená, mrlina, der Brand. Ja. Spálenisko, a, n. = spáleniště. Bdl.
Spáleniště, ě, n., vz -iště. S., místo, kde
něco spáleno, die Brandstätte. V. — S., horká, spálená rolí. Reš. — S., Spalenischt, ves v Chrudimsku. — S. veliké, hořejní, do- lejší, vsi u Dobrušky. PL. Spálenka, y, f., mourka, jm. krav pří-
černalé hlavy. Us. Spálený; spálen, a, o, verbrannt, brandig.
S. ulice v Praze, Brennte-G. Dch. A co já dbám, galanů mám, a šak jim s-ných buch- tiček dám. Sš. P. 667. S. prach (popel), krev, V., vůně z masa (smáha). Kom. — jak. Poleno na poly spálené. V. — čím: ohněm. V. Spalisko, a, spaliště, ě, n., die Brand-
stätte. Na Ostrav. Tč. Spalitelnosť, i, f., die Verbrennbarkeit.
Pr. Chym. 115. Spalitelný, verbrennlich, verbrennbar.
Síra jest hmota s-ná. Pr. Chym. 83. Spáliti, spálím, spal, spále (íc), il, en, ení;
spalovati. S. = ohněm ztráviti, upáliti, ver-, nieder-, wegbrennen, durchs Feuer vertilgen; ohněm, horkostí uškoditi, ožehnouti, durch Feuer, durch Hitze verletzen; ošiditi, be- trügen ; se = shořeti, verbrennen; ohněm sobě ránu, bolest učiniti, sich verbrennen. Jg. — co, koho: člověka (upáliti). Boč. A my máme oheň ten, který spálil kyják ten; A kedy jich (buchty) pekla, spálila ich a přiňda k muzice, chválila ich. Sš. P. 621., 677. Poklady svého domu s.; s. knihy Viklefovy; Oheň zdejší všecky věci zemské bude páliti a spálí. Hus I. 279., II. 59., III. 124. Mráz všecko spálil. Šd. S. dříví, Us., město. D. Slunce spaluje hory. Štelc. Jako |
oheň spaluje les. V. Koho kaše spálila, ten
i na podmáslí fouká. Prov. Koho kaše spálí, vždycky fouká. D. Mráz kopřivu nespálí. Prov. Jg. Ten ho spálil (ošidil). Us. Spálil boty = utekl. Bdl. — co jak: na prach, Har. II. 126., V., Sych., u popel, Bj., na popel. Jel. Ej lásko, lásko, lásko, jak hoříš plamenem a spaluješ srdenko, spaluješ na hlaveň. Sš. P. 349. S-li to do pracha. U Rychn. Msk. S-il mi beze vší viny to vše, co sem měla. Půh. I. 168. Bo moja dušička spasena, tvoja je na věky spálena. Sš. P. 1. — co čím: ohněm, V., látku barvou. Us. — co kde: látku v barvě, D., chléb v peci. Spálil jest po poli všecko openie. BO. Kdo se jednou na vřelém spálil, i na studené dou- chá. Lb. Mráz všechen květ na stromech sil. Šd. S-il mi to na mém zboží. Půh. II. 286. — co komu. S-il si hubu (neopatrnou řečí).
Us. Dch. S-il mi les. Půh. I. 354. Lovec zajíci s-il kožich. Us. Bf. Sobě ruce, prsty, D., někomu zrak s. (nabulíkovati něco). Us. — se. Hleď, abys se nespálil (nezmýlil). Č.
Spálil se (sklaplo mu, chybilo mu). Ros. Kdo se ohněm obírá, spálí se. Prov. Jg. Už se jich několik spálilo (zčernilo, škodu vzalo). Vz Škoda. Č. co, se oč. Spálil se o něj (= nepřemohl ho, jak myslil; 2. nenaklonil ho k své vůli). Mus , Č. S-la si mezulánku o uhel. Er. P. 245. 1. Spalivosť, i, f., ospalost!, die Schläfrig-
keit. Jud. 4. ms. 2. Spalivosť, i, f., die Verbrennungskraft.
Jg. 1. Spalivý, ospalý, schlaftrunken, schläf-
rig. Ms. — k čemu. Jenž jest bdící k básněm a s-vý k božiemu slovu. Hus III. 140. 2. Spalivý, verbrennend, zündend. Rostl.
Spalky, ův, m., pl. = výpalky, die Brannt- weinträber. Míti voly na s-kách, krmiti je
s-k. Us. U Petrovic. Dch. Spalna, y, f., spárna, das Schlafzimmer.
Vký. Spalnička, y, f., vyraženina, die Röthein.
Vz Spála. Ja. Spalnieř, spalníř, e, m., rytířské odění
na plece, lorecernium, náplecník, vl. spalliera, fr. éspaliére, das Schulterblatt der Rüstung. St. skl., Výb. I. 1114. 36. Spalník, a, m., der Langschläfer. Rk.
Spalnosť, i, f., die Verbrennlichkeit.
Spalný, shořný, verbrennlich. S. teplo,
die Verbrennungstemperatur. Nz. Nespalná zeď, D., železná pokladnice. Spálov, u, m., na Mor. = lehárna, das
Schlafzimmer. D. — S., a, m., něm. Sponau, mě. u Hranic na Mor., vz S. N. — S., něm. Spalov, ves u Semil. PL. Spalovací postup, der Verbrennungs-
process. Nz. Spalovati, vz Spáliti.
Spálový, od spály. S. smět, der Purpur-
friesel. Ja. Spaltmaschiue, něm., vz Rozštěpovací.
Skř. Spalý = ospalý. U Přer. Kd.
Spamátniti, il, ěn, ění, verewigen. —
co. Shak. Makb. 3. Spamatování, n., das Merken, Erinnern.
To vyřkl pro lepší jich s. Br. — S., spis. |
||
|
|||
Předchozí (544)  Strana:545  Další (546) |