549

komu ku s.; S. vaše nešlo vaší snahou, né-
brž božím darem a zhola nejde ze skutkův
a působkův a zásluh vašich; Nikdo nemůže
beze zvláštního zjevení božího jist a bez-
pečen býti svým s-ním. Sš. Bs. 63., J. 53.,
I. 107., II. 96., 176. (Hý.). Ježíš s nebes pro
všěch hřiešných s. k nám na svět přišel.
Pass. 1. Na mé s-nie; Buďme pilni pro své
s.; Protož ktož ne pro lidské s. a své, ale
pro své lakomství nájemníkem jest, zloděj
jest a lotr; Pravieše Jan Krstitel to, což
bylo k zákonu, co k spravedlnosti, co bieše
k s.; Neb když jsú spasitele čitedlně při
sobě měli, méně sú k neviděným daróm
s-nie svého mysli pozdvihli; Protož stalo
se jemu s.; Nižádný nemá pochybovati o
svém s. Hus I. 94., 307., 445., II. 15., 192.,
414., III. 156. (Tč.). Kdo dojde s., pohan
n. pohanka? Pohanka zajisté, poněvadž ji
dobytek spase. Mřk. — S., štěstí, das Heil,
die Glückseligkeit. Pravá moudrost jistými
kroky k s. kráčí. Jel. — S. věčné, život
věčný, blahoslavenství, die Seligkeit. Věčné
s. obdržeti; věčného s. účastnu býti, V., do-
jíti. Sych. Pro s.! Zlob. Málo pilni jsú věč-
ného s.; Z věčného zatracenie nemohu jíti
zlí u věčné s. ani z věčného s. mohú jíti
do věčného zatracenie; Z veliké milosti věčné
s., a z hřiechu nekánie věčné zatracenie. Hus

I. 58., II. 247., 154. — S. louky, die Ab-
weidung. Vz Spásti.

Spasěnka, y, f. S. žíla, plícnice, sleznice,
salvatella s. hepatica s. splenica. Vz Sal.
206., 34., 35., 37. Eine Ader.

Spasený; spasen, a, o, erlöst, errettet,
selig. Spasenu býti. V. Spasen učiň lid
svůj. S-na mě učiň; Duše chudých s-na
učiní. Ž. wit. 3. 7., 71. 13. Pro spasenou
dobu, co se to s námi děje? Č. exc. Ktož
ztratie život svój pro mě a pro čteni, spa-
sena jej učiním (Mark. 8.). Hus I. 455. —
S. louka od dobytka, abgeweidet. Us. — S.
oves = hostina při čepeni nevěsty. U Pří-
bora. Mtl.

Spasidlo, a, n., prostředek a nástroj spásy,
das Heilmittel. Není zajisté pouhá víra spa-
sidlem člověka. Sš. I. 25., Mt. 378. Jiní
o kříži co s-dlu lidském vykládají slova ta.
Sš. II. 108.

Spasilivý — spasivý, spasitelný. S. oběť
přijati. 14. stol. Židům mělo evangelium
před jinými s-vou mocí býti; Že skutek
dobr jest a s-liv; S. milosť. Sš. I. 25., 317.,

II. 216.

Spasitel, e, m., vysvoboditel, zachovatel,
der Erretter, Befreier, Erlöser. V., Ž. wit.
Isa. 2. Strsl. sъpasitelь salvator, od sъpas.
Vz Spas, 1. Mkl. B. 175., 176. Příp. -telь.
S. světa, der Heiland. Kom. Máme s-le
před sebú jako zrcadlo; Spasitel, aby tě
spasil, ne zatratil, budeš-li dobrý; Ve jméno
s-le prositi; Ježíš, t. j. s-tel všemohoucí;
S. plakal jest pro tě, plač ty sama na sě.
Hus I. 471., II. 125., 191., 423., III. 124.
Pán a s. náš Ježíš Kristus. V. S-le čekárny.
ZN.

Spasitelka, y, spasitelkyně, ě, f., die
Retterin. Smrž.

Spasitelník, a, m. = spasitel. Bibl.

Spasitelnosť, i, f., die Heilsamkeit. D.

Spasitelný = spasující, prospešný tělu
n. duši, heilsam. S. učení. Jel. Věc lidem
s-ná. V. S. právo. V.- S. víra ve smyslu
činném šp. prý m.: spasný, neboť spasitelný
jest prý ten, kdo spasen býti může; ale to
mínění jest mylné, cf. předcházející a kromě
toho: S. víra, Us.; s. porod, léta, vtělení
boží, V., pro s-nou chvíli (pro spasení, pro
Boha). Us. S. napomínání. Dch. Mněli sú,
by modlitba hlasitá v sobě sama byla člo-
věku s-ná; S. přikázanie; Ale na tuto s-nů
radu hovadní lidé sě neobrátie; Ty lékař -
stvie s-né dáváš v té věci posvátné. Hus I.
290., 316., III. 210., 266. — S., mohoucí
spasen býti, errettbar, erlösbar. Ros.

Spasiti, spas, se (íc), il, sen (nikoli: -šen),
ení; spásati (zastr.), spasovati = od zahy-
nuti zachovati, erretten; od věčné smrti vy-
svoboditi, selig machen. Jg. — koho: člo-
věka. Spaste duše vaše (= své). BO. To
mě nespasí; Ten trochet jídla mne nespasí.
Us. Dch. Račiž spasiť, lásko pověká, jejž
učinil jsi, člověka; Nebo milosť jenom chtí-
cího spasuje. Sš. Hc. 42., I. 114. Co je mně
do tebe, do tvej pěknej krásy? Já se jí ne-
najím, ona mňa nespasí. Sš. P. 214. Spaste,
lidé, duši, která běží k rybníku (se utopit).
U Litomš. Dř. Pane, spas nás, hynemeť;
Aby nalezl a spasil to, co bylo zahynulo
t. j. člověka; Jdi, ženo! viera tvá tě s-la.
Hus II. 48., 415., III. 219. (Tč.). — koho od
čeho. Brs. 2. vyd. 234. Ktožby obrátil
hřiešného od bludu, spasí duši jeho od
smrti; Nazoveš jméno jeho Ježíš t. spasitel,
nebť on spasí lid svój od jich hřiechóv.
Hus I. 240., II. 24. Cf. Spásti, 2. — koho
skrze koho. Prosíme, spas ny skrze Syna
Davidova. Hus I. 129. Bůh nás s-il skrze
jednorozeného syna svého; Ješto Bůh skrze
potomka Abrahamova Krista věřící v něho
zaslíbil spasiti; Že v semeni Abrahamově
t. j. skrze jednoho potomka Abrahamova
spasí veškero lidstvo. Sš. I. 61., II. 34., Sk.
43. (Hý.). Buoh poslal syna svého na svět,
aby svět byl spasen skrze něho. Hus II. 7.
— v čem. Neb nenie jiného jména, ve kte-
rém bychom mohli spaseni býti, jedné to
jméno Ježíš. Hus II. 150. — proč. Darino,
no ze skutků spravedlnosti, ježto jsme či-
nili my, nýbrž podlé milosrdenství svého
spasil nás (Tit. 3. 5.). Sš. I. 47. — jak.
Spaseni jsou podlé vyvolení milosti; Ne-
jsme ještě dokonale a skutečně v celé míře
a v celém obsahu spaseni; Bůh spasuje lidi
podlé vlastního úlohu a dle milosti své;
Ze nikdo bez té svátosti nemůže spasen
býti. Sš. I. 114, 91., 100., Sk. 112. (Hý.). —
kdy. Tak tedy i za tohoto času ostatkové
podlé milosti spaseni jsou. Sš. 1. 112. —
kde. Požehnaný, jenž přijel jest ve jméno
božie, spas ny na výsosti. Hus II. 128. —
koho čeho: by je spásal sich Tatar zlo-
stivých (zprostil). Rkk. 49. — koho, se
čím: se uskokem, útěkem (zachrániti). Ni-
žádný svým zaslúženíni, ale z milosti bož-
ské móž spasen býti. Hus III. 53. — koho
z čeho. Sluhy své z rukou jejich spasil.
Pís. br. — koho před čím: tato vazba
má sice analogie: zachrániti koho před čím
atd., ale vazby předcházející jsou lepší.