Předchozí (548)  Strana:549  Další (550) |
|
|||
549
|
|||
|
|||
komu ku s.; S. vaše nešlo vaší snahou, né-
brž božím darem a zhola nejde ze skutkův a působkův a zásluh vašich; Nikdo nemůže beze zvláštního zjevení božího jist a bez- pečen býti svým s-ním. Sš. Bs. 63., J. 53., I. 107., II. 96., 176. (Hý.). Ježíš s nebes pro všěch hřiešných s. k nám na svět přišel. Pass. 1. Na mé s-nie; Buďme pilni pro své s.; Protož ktož ne pro lidské s. a své, ale pro své lakomství nájemníkem jest, zloděj jest a lotr; Pravieše Jan Krstitel to, což bylo k zákonu, co k spravedlnosti, co bieše k s.; Neb když jsú spasitele čitedlně při sobě měli, méně sú k neviděným daróm s-nie svého mysli pozdvihli; Protož stalo se jemu s.; Nižádný nemá pochybovati o svém s. Hus I. 94., 307., 445., II. 15., 192., 414., III. 156. (Tč.). Kdo dojde s., pohan n. pohanka? Pohanka zajisté, poněvadž ji dobytek spase. Mřk. — S., štěstí, das Heil, die Glückseligkeit. Pravá moudrost jistými kroky k s. kráčí. Jel. — S. věčné, život věčný, blahoslavenství, die Seligkeit. Věčné s. obdržeti; věčného s. účastnu býti, V., do- jíti. Sych. Pro s.! Zlob. Málo pilni jsú věč- ného s.; Z věčného zatracenie nemohu jíti zlí u věčné s. ani z věčného s. mohú jíti do věčného zatracenie; Z veliké milosti věčné s., a z hřiechu nekánie věčné zatracenie. Hus I. 58., II. 247., 154. — S. louky, die Ab-
weidung. Vz Spásti. Spasěnka, y, f. S. žíla, plícnice, sleznice,
salvatella s. hepatica s. splenica. Vz Sal. 206., 34., 35., 37. Eine Ader. Spasený; spasen, a, o, erlöst, errettet,
selig. Spasenu býti. V. Spasen učiň lid svůj. S-na mě učiň; Duše chudých s-na učiní. Ž. wit. 3. 7., 71. 13. Pro spasenou dobu, co se to s námi děje? Č. exc. Ktož ztratie život svój pro mě a pro čteni, spa- sena jej učiním (Mark. 8.). Hus I. 455. — S. louka od dobytka, abgeweidet. Us. — S. oves = hostina při čepeni nevěsty. U Pří- bora. Mtl. Spasidlo, a, n., prostředek a nástroj spásy,
das Heilmittel. Není zajisté pouhá víra spa- sidlem člověka. Sš. I. 25., Mt. 378. Jiní o kříži co s-dlu lidském vykládají slova ta. Sš. II. 108. Spasilivý — spasivý, spasitelný. S. oběť
přijati. 14. stol. Židům mělo evangelium před jinými s-vou mocí býti; Že skutek dobr jest a s-liv; S. milosť. Sš. I. 25., 317., II. 216.
Spasitel, e, m., vysvoboditel, zachovatel,
der Erretter, Befreier, Erlöser. V., Ž. wit. Isa. 2. Strsl. sъpasitelь salvator, od sъpas. Vz Spas, 1. Mkl. B. 175., 176. Příp. -telь. S. světa, der Heiland. Kom. Máme s-le před sebú jako zrcadlo; Spasitel, aby tě spasil, ne zatratil, budeš-li dobrý; Ve jméno s-le prositi; Ježíš, t. j. s-tel všemohoucí; S. plakal jest pro tě, plač ty sama na sě. Hus I. 471., II. 125., 191., 423., III. 124. Pán a s. náš Ježíš Kristus. V. S-le čekárny. ZN. Spasitelka, y, spasitelkyně, ě, f., die
Retterin. Smrž. Spasitelník, a, m. = spasitel. Bibl.
Spasitelnosť, i, f., die Heilsamkeit. D.
|
Spasitelný = spasující, prospešný tělu
n. duši, heilsam. S. učení. Jel. Věc lidem s-ná. V. S. právo. V.- S. víra ve smyslu činném šp. prý m.: spasný, neboť spasitelný jest prý ten, kdo spasen býti může; ale to mínění jest mylné, cf. předcházející a kromě toho: S. víra, Us.; s. porod, léta, vtělení boží, V., pro s-nou chvíli (pro spasení, pro Boha). Us. S. napomínání. Dch. Mněli sú, by modlitba hlasitá v sobě sama byla člo- věku s-ná; S. přikázanie; Ale na tuto s-nů radu hovadní lidé sě neobrátie; Ty lékař - stvie s-né dáváš v té věci posvátné. Hus I. 290., 316., III. 210., 266. — S., mohoucí spasen býti, errettbar, erlösbar. Ros. Spasiti, spas, se (íc), il, sen (nikoli: -šen),
ení; spásati (zastr.), spasovati = od zahy- nuti zachovati, erretten; od věčné smrti vy- svoboditi, selig machen. Jg. — koho: člo- věka. Spaste duše vaše (= své). BO. To mě nespasí; Ten trochet jídla mne nespasí. Us. Dch. Račiž spasiť, lásko pověká, jejž učinil jsi, člověka; Nebo milosť jenom chtí- cího spasuje. Sš. Hc. 42., I. 114. Co je mně do tebe, do tvej pěknej krásy? Já se jí ne- najím, ona mňa nespasí. Sš. P. 214. Spaste, lidé, duši, která běží k rybníku (se utopit). U Litomš. Dř. Pane, spas nás, hynemeť; Aby nalezl a spasil to, co bylo zahynulo t. j. člověka; Jdi, ženo! viera tvá tě s-la. Hus II. 48., 415., III. 219. (Tč.). — koho od čeho. Brs. 2. vyd. 234. Ktožby obrátil hřiešného od bludu, spasí duši jeho od smrti; Nazoveš jméno jeho Ježíš t. spasitel, nebť on spasí lid svój od jich hřiechóv. Hus I. 240., II. 24. Cf. Spásti, 2. — koho skrze koho. Prosíme, spas ny skrze Syna Davidova. Hus I. 129. Bůh nás s-il skrze jednorozeného syna svého; Ješto Bůh skrze potomka Abrahamova Krista věřící v něho zaslíbil spasiti; Že v semeni Abrahamově t. j. skrze jednoho potomka Abrahamova spasí veškero lidstvo. Sš. I. 61., II. 34., Sk. 43. (Hý.). Buoh poslal syna svého na svět, aby svět byl spasen skrze něho. Hus II. 7. — v čem. Neb nenie jiného jména, ve kte- rém bychom mohli spaseni býti, jedné to jméno Ježíš. Hus II. 150. — proč. Darino, no ze skutků spravedlnosti, ježto jsme či- nili my, nýbrž podlé milosrdenství svého spasil nás (Tit. 3. 5.). Sš. I. 47. — jak. Spaseni jsou podlé vyvolení milosti; Ne- jsme ještě dokonale a skutečně v celé míře a v celém obsahu spaseni; Bůh spasuje lidi podlé vlastního úlohu a dle milosti své; Ze nikdo bez té svátosti nemůže spasen býti. Sš. I. 114, 91., 100., Sk. 112. (Hý.). — kdy. Tak tedy i za tohoto času ostatkové podlé milosti spaseni jsou. Sš. 1. 112. — kde. Požehnaný, jenž přijel jest ve jméno božie, spas ny na výsosti. Hus II. 128. — koho čeho: by je spásal sich Tatar zlo- stivých (zprostil). Rkk. 49. — koho, se čím: se uskokem, útěkem (zachrániti). Ni- žádný svým zaslúženíni, ale z milosti bož- ské móž spasen býti. Hus III. 53. — koho z čeho. Sluhy své z rukou jejich spasil. Pís. br. — koho před čím: tato vazba má sice analogie: zachrániti koho před čím atd., ale vazby předcházející jsou lepší. |
||
|
|||
Předchozí (548)  Strana:549  Další (550) |