555

Spěšnomluvný, balbus, der schnell redet.
Res.

Spěšnost', i, f., hbitost, rychlost, die Ge-
schwindigkeit, Schnelligkeit, Schleunigkeit,
Behendigkeit V., Aqu., Jel.

Spěšný = hbitý, čerstvý, chvátavý, rychlý,
bystrý, kvapný, náhlý, eilig, geschwind, hur-
tig, schnell, eilfertig. V. S. výmluvnosť, Jel.,
pomoc, opatření. Sych. S. pochod, der Eil-
marsch, práce, Postarbeit, f., malba, ein
Kitsch; s-ným krokem někam jíti. Us. Dch.
Protož, páni milí, prosíme vás za naučenie
s-né, kterak je o to máme rozděliti. NB.
Tč. 42. Spěšné dílo nebývá kalé, V., nerádo
bývá dobré. D. Spěšnýtě co medvěd za kře-
pelkou. Č. S. práce nad výdělkem spláče.
Lb. S. dílo z rukou padá. Č. Vz Spěch.

Spěšov, a, m., Speschau, ves u Blanska
na Mor. Tč.

Spět, lépe: zpet. Jg.

1. Spěti = vzpeti = odzpívati. — co.
A tu vieru každý, vstávaje, měl by spěti,
i také lehaje. Št. N. 184. Též spěje-li páteř
který věrný člověk neb což kolivěk do-
brého učiní; A já neviem ještě, spěl-li sem
jeden páteř Bohu vzácný, jak sem živ. Hus
I. 27., II. 40. — Hus I. 312., II. 106., III.
295. (Tč.). Vz Zpěti.

2. Spěti, spěji, 3. os. pl. spějí, spěj, spěje
(íc), spěl, ěn, ění = pospíchati, eilen. Jg.
Strsl. spêti, jacere, proficere, spêh festinatio.
Sr. litev. spêti, Müsse haben, spetas; lett.
spět, können; agls. spōvan, Erfolg haben,
spēd. Glück; starohornoněm. spuon, von
Statten gehen, staroind. spha, sphājati, ge-
deihen, řec. <pO-a ve (pO-ávo>. Mkl. aL. 59. —
abs. I brachu sě, kamo slunce spěje (na
západ). Rkk. 45. — odkud kam. Voják
z boje do tábora spěje. Nej. Když slunce
z hory (s hory) spěje (vychází). St. skl. —
kam, k čemu. Ež chám spěje na ludné
jich vlasti. Rkk. 46. Neroďte spěti v pa-
hubu. Rkk. 53. Věz, že v konce spěješ ne-
blahé a věci naší že již netuším. Kos. Ol.
I. 246. S. k nepříteli. St. skl. Ovoce spěje
k zralosti. Jg. S. v záhubu. Mus. — před
kým. Ande druh před druhem spějú (spějí).
Mus. (Alex.). — (jak) kam. Kterak ke mně
orlem spěje. Chmel. I. 40. Tudy spěj lisími
skoky. Rkk. 11. — kudy kam. Spěje (ju-
noše) lesem temným ku hradu. Rkk. 28. —
za čím. Za tvojím již křížem spěji. Sš. Bs.
63. — odkud komu nač. Andělé jí s nebe
spěli na úlevu. Sš. Bs. 69. S. někomu na
pomoc. Dch. — S., pomoci, helfen. Bóh mně
rač spieti. St. skl.

Spětí, n., sepnutí, die Zusammenfügung,
Bindung. S. vola, koně na pastvě, das Span-
nen, Seideln. Jg.

Spetice, Spitzhof, dvůr u mor. Budějovic.

1. Spěv, spiev, zastr. = spiav, n. p. ruce.
Troj. Vz Sepnouti.

2. Spěv, u, m., spěvák atd. vz Zpěv atd.

Spevniti, il, ěn, ění, spevňovati, befesti-
gen. Z., Dač. I. 183. — co čím: drva úžemi
(houžvemi). Rkk. 19. — se v čem: u víře.
Zalán. Kn. dv. o sk. Kr. II. 159. Vz Zpevniti.

Spěvný, vz Zpěvný.
Spěvokol, a, m. = zpěvácky spolek, sbor.
Slov. Šd.

Speyer, a, m., Špýr. Tk. II. 513., III. 561.

Spěž, e, f., die Bronze. Dch., Sš. Srn.
bs. 64.

Spěžovec, vce, m. = ze spěze udělaný.
Zvonění zvoncov, s-cov. Slov.

Spěžový, bronzen, von Bronce, Bronz-.
S. pás. Dch., Vc. Pr. 19.

Sphaera, vz Sfera.

Sphinx, vz Sfinx.

Spiati, vz Sepnouti. - Spiatý, spiat, a,
o, gefesselt. — v co: v jarmo. Kká. S. 44.

Spice, e, f. — špice, die Spitze, zastar.
Rozm. Fil. s Pravd. — S., špice, rovné šidlo
ševcovské (Hý.), forale, instrum. sartoris. Žuk.

Spící, vz Spáti.

Spíčiti, vz Zpíčiti, Spěčiti se.

Spíditi, il, ěn, ění = pídí směřiti, mit
der Hand abmessen. Ros.

Spieše = spíše. Kat. Vz Spěš.

Spieti = sepnouti, spiati.

Spíchal, a, m., osob. jm. Sd.

Spíchati, vz Spěchati. — S., vz Spích-
nouti.

Spíchnouti, chnul a chl, ut, utí; spíchati,
honem sešiti, schnell zusammenheften. — co.
Jen to spíchni a pojď. U Bělohrad. Bf. —
koho čím odkud: veverku tyčkou se
stromu s. — koho jak: až do smrti. V.
Vz Spíchati.

Spik, u, m. = spiknutí. Ziak.

Spikaly, dle Dolany, něm. Spikal, ves
u Ml. Boleslavi. PL.

Spikanard, u, m., z latin, spica nardi,
nardus, die Narde, rostl. Kom. J. 135.

Spikati se, vz Spiknouti se.

Spikbl, klu, m. = spiknutí. Mach.

Spiklec, kelce, m. = spiklý, spiklenec.
Udali tam Iasoua co buřiče a s-ce. Sš. II.
235.

Spiklenec, nce, m. = spiklý, der Ver-
schworene. Us. Vz -ec (dodat.)

Spiklice, Spieglitz, ves u Šumberka na
Mor. Tě.

Spiklik, a, m. = spiklenec. Srn.

Spikloun, a, m. = spiklenec. Ziak.

Spiklý, der Verschworene. Dch.

Spiknouti se, knul a kl, ut, utí; spikati
se, spikovati se = v hromadu se sraziti, za
jedno býti, smluviti se zvláště proti někomu,
sich zusammen schlagen, rotten, sich rot-
tiren, vereinigen, sich verschwören. Jg. —
abs. Kteříž se spikli. V. Ale když ho ruka
světská popadla, tehdy sú sě ihned spikli
umluvivše se, aby nebyl puščen. Hus TIL
286 — se s kým. Spikli se s Římany. Flav.
S Římany pohany se spikli proti Kristu
židé. Sš. Sk. 50. A ďábel nejviece doufá
pomoci od těla, neb tělo s ďáblem proti
mně sú sě spikli. Hus III. 119. — se proti
komu. Kram., J. tr., Rváč. S. se proti králi.
D. Proti něčímu životu se s. Ml. Avšak i se
strany druhé odpůrci se proti cestě Páně
spikli; Proti pravdě se spikajíce; Židé se
byli všelijak proti němu (Pavlovi) spikli.
Sš. II. 76., Sk. 164., 236. (Hý.). - se proti
čemu čím, jak, v čem. Patrno učeníkům
bylo také již tenkráte ono záští, jakým se
proti pánu jeho nepřátelé spikli; Neměli
ani tušení té zášti, kterou se vrahové
Páně proti němu spikli; Veškeři s-nuli se