Předchozí (554)  Strana:555  Další (556) |
|
|||
555
|
|||
|
|||
Spěšnomluvný, balbus, der schnell redet.
Res. Spěšnost', i, f., hbitost, rychlost, die Ge-
schwindigkeit, Schnelligkeit, Schleunigkeit, Behendigkeit V., Aqu., Jel. Spěšný = hbitý, čerstvý, chvátavý, rychlý,
bystrý, kvapný, náhlý, eilig, geschwind, hur- tig, schnell, eilfertig. V. S. výmluvnosť, Jel., pomoc, opatření. Sych. S. pochod, der Eil- marsch, práce, Postarbeit, f., malba, ein Kitsch; s-ným krokem někam jíti. Us. Dch. Protož, páni milí, prosíme vás za naučenie s-né, kterak je o to máme rozděliti. NB. Tč. 42. Spěšné dílo nebývá kalé, V., nerádo bývá dobré. D. Spěšnýtě co medvěd za kře- pelkou. Č. S. práce nad výdělkem spláče. Lb. S. dílo z rukou padá. Č. Vz Spěch. Spěšov, a, m., Speschau, ves u Blanska
na Mor. Tč. Spět, lépe: zpet. Jg.
1. Spěti = vzpeti = odzpívati. — co.
A tu vieru každý, vstávaje, měl by spěti, i také lehaje. Št. N. 184. Též spěje-li páteř který věrný člověk neb což kolivěk do- brého učiní; A já neviem ještě, spěl-li sem jeden páteř Bohu vzácný, jak sem živ. Hus I. 27., II. 40. — Hus I. 312., II. 106., III. 295. (Tč.). Vz Zpěti. 2. Spěti, spěji, 3. os. pl. spějí, spěj, spěje
(íc), spěl, ěn, ění = pospíchati, eilen. Jg. Strsl. spêti, jacere, proficere, spêh festinatio. Sr. litev. spêti, Müsse haben, spetas; lett. spět, können; agls. spōvan, Erfolg haben, spēd. Glück; starohornoněm. spuon, von Statten gehen, staroind. spha, sphājati, ge- deihen, řec. <pO-a ve (pO-ávo>. Mkl. aL. 59. — abs. I brachu sě, kamo slunce spěje (na západ). Rkk. 45. — odkud kam. Voják z boje do tábora spěje. Nej. Když slunce z hory (s hory) spěje (vychází). St. skl. — kam, k čemu. Ež chám spěje na ludné jich vlasti. Rkk. 46. Neroďte spěti v pa- hubu. Rkk. 53. Věz, že v konce spěješ ne- blahé a věci naší že již netuším. Kos. Ol. I. 246. S. k nepříteli. St. skl. Ovoce spěje k zralosti. Jg. S. v záhubu. Mus. — před kým. Ande druh před druhem spějú (spějí). Mus. (Alex.). — (jak) kam. Kterak ke mně orlem spěje. Chmel. I. 40. Tudy spěj lisími skoky. Rkk. 11. — kudy kam. Spěje (ju- noše) lesem temným ku hradu. Rkk. 28. — za čím. Za tvojím již křížem spěji. Sš. Bs. 63. — odkud komu nač. Andělé jí s nebe spěli na úlevu. Sš. Bs. 69. S. někomu na pomoc. Dch. — S., pomoci, helfen. Bóh mně rač spieti. St. skl. Spětí, n., sepnutí, die Zusammenfügung,
Bindung. S. vola, koně na pastvě, das Span- nen, Seideln. Jg. Spetice, Spitzhof, dvůr u mor. Budějovic.
1. Spěv, spiev, zastr. = spiav, n. p. ruce.
Troj. Vz Sepnouti. 2. Spěv, u, m., spěvák atd. vz Zpěv atd.
Spevniti, il, ěn, ění, spevňovati, befesti-
gen. Z., Dač. I. 183. — co čím: drva úžemi (houžvemi). Rkk. 19. — se v čem: u víře. Zalán. Kn. dv. o sk. Kr. II. 159. Vz Zpevniti. Spěvný, vz Zpěvný.
Spěvokol, a, m. = zpěvácky spolek, sbor. Slov. Šd. |
Speyer, a, m., Špýr. Tk. II. 513., III. 561.
Spěž, e, f., die Bronze. Dch., Sš. Srn.
bs. 64. Spěžovec, vce, m. = ze spěze udělaný.
Zvonění zvoncov, s-cov. Slov. Spěžový, bronzen, von Bronce, Bronz-.
S. pás. Dch., Vc. Pr. 19. Sphaera, vz Sfera.
Sphinx, vz Sfinx.
Spiati, vz Sepnouti. - Spiatý, spiat, a,
o, gefesselt. — v co: v jarmo. Kká. S. 44. Spice, e, f. — špice, die Spitze, zastar.
Rozm. Fil. s Pravd. — S., špice, rovné šidlo ševcovské (Hý.), forale, instrum. sartoris. Žuk. Spící, vz Spáti.
Spíčiti, vz Zpíčiti, Spěčiti se.
Spíditi, il, ěn, ění = pídí směřiti, mit
der Hand abmessen. Ros. Spieše = spíše. Kat. Vz Spěš.
Spieti = sepnouti, spiati.
Spíchal, a, m., osob. jm. Sd.
Spíchati, vz Spěchati. — S., vz Spích-
nouti. Spíchnouti, chnul a chl, ut, utí; spíchati,
honem sešiti, schnell zusammenheften. — co. Jen to spíchni a pojď. U Bělohrad. Bf. — koho čím odkud: veverku tyčkou se stromu s. — koho jak: až do smrti. V. Vz Spíchati. Spik, u, m. = spiknutí. Ziak.
Spikaly, dle Dolany, něm. Spikal, ves
u Ml. Boleslavi. PL. Spikanard, u, m., z latin, spica nardi,
nardus, die Narde, rostl. Kom. J. 135. Spikati se, vz Spiknouti se.
Spikbl, klu, m. = spiknutí. Mach.
Spiklec, kelce, m. = spiklý, spiklenec.
Udali tam Iasoua co buřiče a s-ce. Sš. II. 235. Spiklenec, nce, m. = spiklý, der Ver-
schworene. Us. Vz -ec (dodat.) Spiklice, Spieglitz, ves u Šumberka na
Mor. Tě. Spiklik, a, m. = spiklenec. Srn.
Spikloun, a, m. = spiklenec. Ziak.
Spiklý, der Verschworene. Dch.
Spiknouti se, knul a kl, ut, utí; spikati
se, spikovati se = v hromadu se sraziti, za jedno býti, smluviti se zvláště proti někomu, sich zusammen schlagen, rotten, sich rot- tiren, vereinigen, sich verschwören. Jg. — abs. Kteříž se spikli. V. Ale když ho ruka světská popadla, tehdy sú sě ihned spikli umluvivše se, aby nebyl puščen. Hus TIL 286 — se s kým. Spikli se s Římany. Flav. S Římany pohany se spikli proti Kristu židé. Sš. Sk. 50. A ďábel nejviece doufá pomoci od těla, neb tělo s ďáblem proti mně sú sě spikli. Hus III. 119. — se proti komu. Kram., J. tr., Rváč. S. se proti králi. D. Proti něčímu životu se s. Ml. Avšak i se strany druhé odpůrci se proti cestě Páně spikli; Proti pravdě se spikajíce; Židé se byli všelijak proti němu (Pavlovi) spikli. Sš. II. 76., Sk. 164., 236. (Hý.). - se proti čemu čím, jak, v čem. Patrno učeníkům bylo také již tenkráte ono záští, jakým se proti pánu jeho nepřátelé spikli; Neměli ani tušení té zášti, kterou se vrahové Páně proti němu spikli; Veškeři s-nuli se |
||
|
|||
Předchozí (554)  Strana:555  Další (556) |