556

proti Bohu v tom, že se protivili tomu. Sš.
J. 44., 121., Sk. 51. -kdy. Při smrti Páně
pohanstvo se židovstvem se spiklo a spo-
jilo. Sš. Sk. 51. — aby. Když sú sě byli
kněžie a zákonníci s-li, aby byl vyobcován,
ktožby, že on Kristus jest, vyznal. Hus II.
219. — se na koho (čím). V., J. tr. Trojí
vrah ten zase se na ni spiká. Sš. Snt. 54.
Havranů dvé do vnitř vniká, na zbojce se
vztekem spiká. Sš. Bs. 71. — se o koho.
O něj se spikli. Apol. — se k čemu. S-li
se k jeho zahubeni. Jel. Ať k útoku se
spiknou. Kka Š. 16.

Spiknutí, n., smluvení, smlouva proti
někomu, srocení, die Vereinigung, Zusam-
menrottung, Meuterei, Verschwörung, das
Komplot. V. Tajné s. V. S. rozsévati, Kom.,
stropiti, D., vyzraditi. Kram. Na s. účasten-
ství bráti. Sych. S. něčí proti někomu. Br.
Společníci s.; s toho s. sešlo. Sych. Třetie
ratolesť jich zlosti jest s. s pohany proti
spravedlivému. Hus II. 396. Lidské 8. horší
než boží dopuštění. Us. Vk. Původce s., der
Komplotstifter. J. tr.

Spiknutý, lépe: spiklý. Brs. 2. vd. 234.

Spikořiti se s kým. Vz Pikořiti se.
U 01om. Sd.

Spilá Tímto slovem volají na Slov. husy.
U nás: husy, husy! Ryb.

Spílací káď, der Füllbotich. Us. Sp.

Spilák, u, m. polévačka, lžíce k lití
svíček, die Gussschaufel. Us. Kk. — S., spí-
lací džber, der Ständer. Suk.

Spílání, n., nalévání, die Füllung; 2. na-
dávání, das Aufheissen. Vz Spílati.

Spílaný. S. pivo (do sudů slité), gefüllt.
Us.

Spilati, spílávati = do spily, t. do spilky
dávati = líti, nalévati, v hromadu slévati,
giessen, füllen; nadávati, přezdívati, schelten,
vorwerfen, aufheissen; žertovati, scherzen.
Jg. O původu vz Mz. 311. — co (nalévati):
pivo (sudy pivem ze stoku plniti), Us., Háj.,
mýdlo (ze spiláku do formy dávati). Am.
S. neštěstí (stropiti). D. — co kam: víno
v láhvice, ZN., Luc, do sudů. Proch. —
Rostl. — komu co, čeho (= nadávati, vz
toto). Sylvius Cechům často kacíře spílá. V.
Divná jména nám spílají; Bohu klamy s-lá.
Br. Pravdu někomu spílati (do očí metati).
Sych. — Lichevníkům lakomců, pijanům
ožralců spílají. Kom. S al mu lotrů, zrádců.
Ros. Vlastní svědomí jim hubenců s-lo. Jg.
I. 15. —jak: o všecko pryč s. Us. Dch. —
o kom (žertovati). Potajně a utrhačně o man-
želkách spílal. 1585.

Spíle, špíle, e, spilka, spilka, y, f.

(zastr.) — špičatá braň, spitziges Gewehr,
Spiess, Waffe. Nenie čísla tej všej spíle;
Dva udatna muže dobré s. (-dobré braně).
Výb. I. 146., 815. — Špilka na Moravě =
špendlík. — S., žert, hříčka, ze střhněmec.
spil, der Scherz, das Vergnügen. Gb. Tisí-
ceré větérky v hravé spili modré fábory
rozdouvaly. V Žamb. Dbv. Na spíli to obrá-
tícím. St. skl., Kat. 310., Výb. I. 209.

Spilečný, ého, m., tovaryš sladovnický
mající na starosti spilku, der Füllknecht.
Jg. — S., Füllkammer.

Spilek, lka, m., opilec, der Trunkenbold.

Spílení, n., das Scherzen, der Scherz.
St. skl. IV. 16. — S., das Zusammensägen.
Slov. Bern.

Spíleti, el, en, ení, zastr. = žertovati,
posmívati se, obelhávati, přelstíti, belügen,
betrügen, verhöhnen. Ze střhněmec. spiln,
Scherz treiben. Gb. — abs. Ty jsi pravda,
jež s. a Istíti nemuožeš. Orlog. Který kupec
móž býti, by ne-lel neb druhého neoklamal.
Št. — kým. Bohem a svatými spílejí. Výb.
I. 259. Svět všemi ludí a spílé. Št. N. 213.
- St. skl., Dal.

Spíliti, il, en, ení, spilovati, zusammen-
sägen ; zusammenfeilen, überfeilen. Berg. exc.

Spilka, y, f., podzemní jáma u koželuhův,
die Höhle. — S. u sladovníků místnosť a)
kde pivo kyše (s. mladá), die Füllkammer, b)
kde pivo k výstavu leží (s. stará), die Vor-
rathskammer. Us. — S., spílání piva, vlé-
vání do sudů, das Bierfüllen. Us. — S., vz
Spíle. — S., y, m., osob. jm. Šd.

Spilný, zastr., plný spíle, žertovný, scherz-
haft; 2. nadávačný, posměvačný, Läster-. S.
jazyk. Tkad. — Jg. Vz Spíle.

Spilosť, i, f. = opilosť, podpilosť, pod-
napilosť, die Betrunkenheit, der Rausch. An
jich duši pýchy zmohla s. Sš. Bs. 175. (Hý.).

Spilovati. V. — co čím: pilou (sřezati)
n. pilníkem (sestrouhati), absägen; abfeilen,
verputzen. Us. Sp.

Spilý = opilý, trunken, berauscht. Br.,
V. — čím: včely sirkou s. Rozm. o vč.

Spím, vz Spáti.

Spína, y, f., spínka = sponka. Sd. — S.,
y, m., osob. jm. Šd.

Spínací, vz Spěnací.

Spínač, spinatel, e, m., der Zusammen-
hefter.

Spináč, e, m., mikrommata, pavouk. Krok.

Spinačka, y, f., die Hefterin. — S., řemen
n. provaz ku spínání, die Gurte. Vrat.

Spinadlo, spinadelko, spinátko a, n. =
náčiní ku spínání něčeho, spona, sponka,
das Hefteisen, -blech, die Spange. Jg., BO.,
Čsk., Nz. Peníze nám vzali, zlatý a 7 gr.
a tři groše široký, s-dla stříbrná s měšcem
velikým. NB. Tč. 125. (Ib. 273.).

Spínák, u, m., vz Spěnák.

Spínání, n., die Zusammenknüpfung,
Koppelung.

Spinar, a, m., kdo dělá spínky, der Haftel-
macher. Mor. Šd. — S., osob. jm. Šd.

Spinat, špinát, špenát, u, m., rostlina,
spínacia oloracea, der Spinat. Kk. 151., 153.,
Rostl. 1286.

Spínati, vz Sepnouti.

Spinátko, a, n., vz Spinadlo.

Špinavý = sepiatými rukama, ruce spí-
naje. Volal a prosil s-vě. 15. stol. S. hledá
města. Bech. — S., který spíná, heftend. —
S. nohy, pedes adhamantes, když buď všecky
4 prsty ku předu n. zadní větší a zvrátivé
jsou. Krok. I. c. 117.

Spínek, nku, m, die Klausur. Mor. Šm.

Spinel, u, m., nerost, der Spinell. S. ob-
sahuje kysličník hlinitý a hořečnatý; jemu
se podobá: hernicit. Spinel černý, červený,
tmavě zelený. Vz Drahokam. Bř. Vz Bř. N.
188., Schd. II. 41., KP. III. 188.