560

Splatiti, tím, splať, tě (íc), cen, cení;
spláceti, el, en, ení; splacovati = odplatiti,
odměniti, abzahlen, heimzahlen, rückzahlen,
bezahlen. Jg. — co, koho: dluhy, Kom.,
Arch. I. 140., věno, Zříz. zem , Půb. II. 413.,
staré státní úpisy, Nz., dědice. — co komu.
Star. let. - co čím : úrok z domu G ko-
pami, Brike., něco pokutou, dobré zlým.
Us. Jde z deště pod okap, kdo dluh dluhem
splácí. Krop. Tak splatil Pavel milou pří-
mluvou onu krutosť. Sš. Sk. 197. — komu
čim. Mé lásce splácela jsi nevěrností. Er.
P. 150. — co s čeho. Všecky dluhy se
svého statku splatil. Ros. — koho pro co.
Pr. měst. — se vyplatiti se. Ros. — co
k čemu: k své ruce. J. tr. — jak: po
skrovných částkách. Bs. — co nač: na
dluh. Nz.

Splátka, y, f. — splácení, die Rückzah-
lung, Abschlagszahlung, Rate, Theilzahlung,
Abzahlung. Us. Dch., Jg.

Splátkový, Raten-. S. banka, die Raten-
bank. Rk.

Splatné, ého, n., das Zahlgeld. Šm.

Splatník, zplatník, a, m., kdo z platu
pracuje, der Lohnarbeiter. Us.

Splatnosť, i, f., die Rückzahlbarkeit. S.
směnky. Dch.

Splatný = výplatný, ku splácení, zahl-
bar, Zahl-. S. den, Nej., díl, částka, J. tr.,
lhůta, J. tr., .summa, Üs., kapitál, Stč. Alg.
97., směnka. — S., v platu pořádný, rich-
tig im Zahlen. Us.

Splátovati — pláty spojiti, flicken. Ros.

1. Splav, u, splávek, vku, spláveček, čku,
m. = co splove, was herabgeschwemmt wird,
der Schlamm usw. Us. — S., místo, kudy
voda splývá, ku př. z rybníka, splavidlo,
stav, svodnice, strž (e); u mlýna, jez, splav
v jezu nazývá se také vrata, na Slov. spust
(J. tr.), der Durchlass an der Wehr, Ablass,
Wehrdurchlass, die Schleusse, der Abzug,
das Wassergatter, Siel. Jg., Vys. Když se
lovili má, splavem odtok zbytečné vody se
děje. Us. Vodu splavem pustiti. Vys. Splav
vodu zastavuje a k jisté výši zdvíhá, od-
kudž mlýnskou strouhou k mlýnu se bere.
Mysliveček. Stál na splavě rybníka. BO.
Vylámal mi s. v rybníku v Ledcích; Ani
s-vuov výše ani hráze dělati; Kázal splav
zrúbati na našem dědictví. Půh. II. 299.,
449.. 568. (Tč.). — S. jalový, voda zby-
tečná v rybníce, která, přeplní-li rybník, se
splaví a přeteče. Us. — S., žíla prsní, do
které se žíly mléčné shromažďují, mlíčná
stoka prsní, ductus thoracius, Krok. II. 311;
žíla v mozku, jíž se krev odvádí do krev-
nic hrdelních. Ib. 394.

2. Splav, u, m., Flösse, osada u Kold-
Štýna na Mor. Tč.

Splavati, vz Splouti.

Splavec, vec, m., sekerka sladovnická a
mlynářská s dlouhým topůrkem, kterou ře-
meslo s sebou nosí, die Bräuer-, Mülleraxt.

Splávek, vku, m., malý splav. V mly-
nařovem splavku bila husa plyva, že z vel-
keho milovani malo kdy co byva. Sš. P.
180. — S., strouha, kterou se voda bud:
z polí odvádí n. na louky vodí, der Schlitz-
graben. Us.

Splavělý = vybledlý. Na Ostrav. Té.

Splavení, n. = stečení, der Abfluss, die
Abschwemmung. S. bláta. Aqu.

Splavený; -en, a, o = zaplavený, inun-
dirt, Dch., abgeschwemmt. S. dříví.

Splaví, n. = splavení. Us.

Splavidlo, a, n., štola, der Bergstollen.
— S., dno štoly, po kterém voda dolová
ven vytéká. Vys. — S., splav. Vz Splav.

Splavisko, a, n , Flössdorf, ves u By-
střice pod Hostýnem. PL.

Splaviště, ě, n. = místo, kam se co spla-
vuje, der Zusammeufluss. Vinař. Bohusl. 47.

Splaviti, il, el, ení; splavovati = dolů
neb v hromadu splaviti, schwemmen, herab-
schwemmen. — co: dříví, Us., rozdílné barvy,
zusammenfliessen lassen. Dch. S. tvrdosť
řeči, mildern. Sš. II. 245. — co, se odkud:
dříví s jezu (po vodě pustiti); vodu s ryb-
níka (spustiti, ablassen), Us., se s jezu, herab-
fahren. Ros. — co na čem: rudu na ne-
cičkách. Vys. — se. Svíce se splavila (stekla,
das Licht hat geschwemmt). Us.

Splavka, y, f., pantoflové dřevo na udič-
ném vlasu, kterým vlas splývá na vodě, das
Schwimmhölzchen an der Angelschnur. Us.
Dch. Vz Splavky.

Splavky, ův, pl., m., pomyje, das Spü-
licht. — S., co splyne, když se pšenice před
mletím pere. Us. S. v pivováre, die Schwemm-
gerste, Schwemmlinge, Abschöpfgerste. S.
sebrati, die Schw. abheben. Suk. — S., ná-
plav, bláto, bahno, aufgeschwemmtes Erd-
reich udg. Jg.

Splavnice, e, f., die Schlammgrube. D.

Splavmctví, n., das Gewerbe eines Flös-
sers. Č. exc.

Splavník, a, m., plavec na voru, der
Flösser. Mus. 1841. 190.

Splavnosť, i, f., plavnosť, die Schiffbar-
keit. S. řeky. Mus. II. 152. — S. Čtení, řeči,
slohu = plynnost. Sš. Vz Splavný.

Splavný, plavný, schiffbar, Fahr-. S.
řeka. Šf. S. štola, der Navigationsstollen,
navigabler Stollen. Hř. Upravení s-ného
úžlabí, die Fluthrinne. Dch. Mlýn na s-né
řece. Dch. Na pravém břehu splavné řeky
Kestru. Sš. Sk. 156. — S. = plynný. Latinské
čtem tu s-no jest. Sš. I. 352. Čímž řeč s-nější
(plynutější) se stává. Sš. II. 96.

Splaz, u, m., u pluhu čásť nejspodnější,
která po zemi se plazí (vleče), das Pflug-
haupt. Us. Mor. Pk., Kd.

Splaziti se = slézti, herabkriechen. —
s čeho. Ras.

Splaženka, y, f., das Wirrstroh. Šm.

Splažený. S. sláma = splaženka.

Splažiti se, il, ení, herabkriechen, sich
ablösen (o kůži). Šm.

Splažky, pl., m. = splaženka. Šm., Bž. 69.

Spleen (angl., splín), řec. 6nh']v, slezina
= nemoc sleziny a mrzutosť tím způsobená,
těžkomyslnosť, rozervaný stav duševní, je-
vící se podivínstvím. Vz S. N.

Splechovati = na plíšky rozkovati. —
co: zlato, měď. Vys.

Splenalgie, e, f., z řec, bolesť sleziny.
S. N.

Splendidní, z lat., stkvělý, okázalý, glän-
zend, prächtig. Rk.