Předchozí (567)  Strana:568  Další (569) |
|
|||
568
|
|||
|
|||
Spojenoprašný. S. rostl., gamantherae.
Slb. XLVI. Spojenosť, i, f., spojení, die Verknüpfung,
der Zusammenhang. Kom. Železo a po něm měď mají největší s., nejmenší však tuhosť. Rostl. Metonymie jest tropus, jímž měníme slovo za slovo nebo věc za věc pro ze- vnitřní s. Kom. S. míti s něčím. J. tr. S. věcná, die Realunion, osobná, die Personal- union. Nz. Spojenství, n., der Aggregationszustand,
Verkehr, die Allianz. Šm., Dch. Spojený; spojen, a, o — sloučený, svá-
zaný, složený, vereinigt, verknüpft, zusam- mengefügt. Jg. Vz Spojiti. Více domů s-ch. V. Doufajíce ve s-nou sílu. Ráj. S-né údy (maličko srostlé). Rostl. S. díly neprostře- dečně n. pomocí jiného dílu sloučené ku př. pouzdra prašníková u lilije, tulipánu. Rst. 494. Spojené obce severoamerické. Vz více o nich v S. N. Kdož by z dvojí n. z trojí pře aneb i více (kteréžby nebyly spolu s-né a sebe se nedotýkaly) pohnal jedním pů- honem, ten půhon bude zdvižen. Zř. F. I. D. II. S-nými silami, mit vereinten Kräften, viribus unitis. J. tr. — čím: jhem, Reš.; přá- telé láskou spojení, Sych., přátelstvím. Já jemu s na budu pravým poslušenstvím. Hus III. 33. Jím jest s-no křesťanstvo. Hus I. 245. — jak. Tělo s. po všech klúbiech. ZN. —- s čím: Dřevo s dřevem s-né. Us. Vojska římská se syrskými spojená. Flav. Spojidlo, a, n., čím se něco spojuje, das
Band, Bindemittel, Konnektiv, die Nath. Nz., Jg., Sal., Krok., Ja., Kk. 49. S. v bot. (connectivum), čásť prášníku mezi oběma pytlíčky ležící, obyčejně uzounká, ale někdy silně do šířky a napříč vyvinutá, jako u šal- věje. Das Konnektiv. Čl. Kv. XXVII. Cf. Rst. 494. Spojily, dle Dolany, němec. Spojil, ves
u Pardubic. PL. Spojímati = spojiti, připustiti, zusam-
menlassen (zur Begattung). — koho: osly, Aesop, ženy. Br. — koho v co: koně v uzdu, fassen. Tur. kron. — se = v man- želství vstoupiti. Jg. Spojina, y, f., spojitá veličina, eine kon-
tinuirliche Grösse. Nz. Spojislovce, e, n. = spojka, das Binde-
wort. Šm. Spojiště, ě, n., místo, kde se více věcí
spojuje, der Vereinigungspunkt, Knoten- punkt, Verbindungspunkt, Nz., Dch, Čsk. S. železné dráhy. Dch. Ten spolek slouží za s. mužům učeným. Pal. Spojitel, e, m., der Einiger. Dch.
Spojitelka, y, f., die Ľinigerin. Us.
Spojitelnosť, i, i., die Vereinbarkeit. Ja
Spojitelný, vereinbar, vereinbarlich. Aqu.,
Ja., Dch. Spojiti, spoj, je (íc), il, en, ení; spojovati
(spojívati, Jg.) = v hromadu pojiti, sjedno- titi, svázati, sloučiti, spolčiti, vereinigen, zusammenlügen, binden, vereinen, knüpfen, anfügen, falzen. Jg. S. místo spoliti od spol, vz L. Ht. — co: nohy, Ros., barvy. D. S. vojsko. Dch. A co pán Bůh spojí, žádný nerozpojí. Sš. P. 787. Co Bůh spojil, toho člověk nerozlučuj. Us. Hý. Točenice vlasy |
spojuje. Hus III. 45. S. slova. Nz. Včely s-iti.
Všk. — čím: jhem, D., krví a přátelstvím. Hlas. Ozubem trámy s-iti (kampovati). Nz. Tovaryšstvím si koho s. Žer. 30. S-ti něco vápnem. Hus III. 100. — koho komu čím: manželstvím. Troj. — se, koho v čem, jak. Budoucích věci připomínání v dobrém nás s-je. V. Duch sv. se bytelně s lidstvem s. Sš. Sk. 19. V jedno se s. Kom. V jeden duch s. Chč. 300. S. se za jeden člověk. Bž. 80. S Jesu Kristem v najvěčšie lásce spojeni jsúce. Hus III. 202. Skrze šíji neb hrdlo hlava s jinými údy jest s-na. Hus II. 46. Že se ovšem s římským státem s. žádá ve vsí poslušnosti. Sš. I. 128. Věrú a mi- lováním s tobú se spojil. Hus III. 9. — se s kým, s čím. Čechy s Uhry se spojily. D. Pěkná věc jest živobytí s mluvením spo- jovať. Slov. Té. S tebou se mé srdce žádá spojiti, bez tebe nemůže dél živo býti. Sš. P. 57. Vyhostěnci oni docela s pohanokře- sťany v jedno tělo s-li se; Druhá božská osoba se byla s člověčenstvím Kristovým bytelně spojila; Dar ten (jazyků) vždy byl spojen s nějakým horováním, roznícením, nadšením, opojením a vytržením. Sš. I. 14., L. 21., Sk. 19. (Hý.). Když Buoh sě s člo- věkem s-jil. Hus III. 41., 267. — co v co (kdy). Rozličné národy v jednotu spojil; Potom za dob pozdějších po zajetí baby- lonském (starší či náčelníci rodin) v ně- jakou družinu se spojili. Sš. Sk. 19., 139. — co k čemu. Přilněte k němu (dobru) jako kov ke kovu spájen bývá. Sš. Sk. 125. —- se s kým proč. Avšak v této věci rádi pro zvětšení síly a moci svojí s úhlavními nepřátely Kristovými tím spíše se s-li. Sš. Sk. 61. — se proti komu. Mezi tím ony dvě strany ve velradě proti společnému nepříteli společnou rukou se s-ly. Sš. Sk. 265. — se s kým kde. V odpovědi té spo- jeno jest vědomí o vyšší moci Kristově s nějakou vzdorou; Spojuje se člověk s Kri- stem ve svátosti netoliko mravně láskou a vůli, nýbrž bytelně a podstatně; Ješto v Kristu dvě přírody v jedné osobě se spo- jují; Matka a otec spojili v apoštolu svou lásku a svou prítulnosť; V Kristu se božská i lidská bytnost' spojují. Sš. J. 84., 114., Sk. 239., II. 50., 134. (Hý.). — se, také = tělesně obcovati, sich gatten. D. Spojitosť, i, f., der Zusammenhang.
S. v henneneutice = svazek n. vazba slov (Sš. J. 219.) či souvis, souvislost, contextus. S-tí (či svazkem částí řeči nějaké předchá- zejících s následujícími) slyší se v herme- neutice zvláštní srovnalosť, v níž části ty vespol se povahují, tak že jediný toliko celek stanoví. Ana pak srovnalosť tato ve- spolná díl na zákonech rozumových po výtce (= logických) díl na zákonech družení se idejí (psychologického) se osnuje, části pak řeči samy majíc zření díl ku času, v němž právě věci v nich dotčené se sběhly, díl k účelu, k němuž zaměřují, díl ku předsta- vování, jež sobě mluvící o jich posloupnosti byl utvořil, aspoň poněkud spojeny jsou, tudíž rozeznávají patero druhů s-ti, totiž: 1. s. myslovědnou či logickou, contextus lo- gicus, jež místo má tehdy, spoléhá-li vazba |
||
|
|||
Předchozí (567)  Strana:568  Další (569) |