568

Spojenoprašný. S. rostl., gamantherae.
Slb. XLVI.

Spojenosť, i, f., spojení, die Verknüpfung,
der Zusammenhang. Kom. Železo a po něm
měď mají největší s., nejmenší však tuhosť.
Rostl. Metonymie jest tropus, jímž měníme
slovo za slovo nebo věc za věc pro ze-
vnitřní s. Kom. S. míti s něčím. J. tr. S.
věcná, die Realunion, osobná, die Personal-
union. Nz.

Spojenství, n., der Aggregationszustand,
Verkehr, die Allianz. Šm., Dch.

Spojený; spojen, a, o — sloučený, svá-
zaný, složený, vereinigt, verknüpft, zusam-
mengefügt. Jg. Vz Spojiti. Více domů s-ch.
V. Doufajíce ve s-nou sílu. Ráj. S-né údy
(maličko srostlé). Rostl. S. díly neprostře-
dečně n. pomocí jiného dílu sloučené ku př.
pouzdra prašníková u lilije, tulipánu. Rst.
494. Spojené obce severoamerické. Vz více
o nich v S. N. Kdož by z dvojí n. z trojí
pře aneb i více (kteréžby nebyly spolu s-né
a sebe se nedotýkaly) pohnal jedním pů-
honem, ten půhon bude zdvižen. Zř. F. I.
D. II. S-nými silami, mit vereinten Kräften,
viribus unitis. J. tr. — čím: jhem, Reš.; přá-
telé láskou spojení, Sych., přátelstvím. Já
jemu s na budu pravým poslušenstvím. Hus
III. 33. Jím jest s-no křesťanstvo. Hus I. 245.
— jak. Tělo s. po všech klúbiech. ZN. —-
s čím: Dřevo s dřevem s-né. Us. Vojska
římská se syrskými spojená. Flav.

Spojidlo, a, n., čím se něco spojuje, das
Band, Bindemittel, Konnektiv, die Nath.
Nz., Jg., Sal., Krok., Ja., Kk. 49. S. v bot.
(connectivum), čásť prášníku mezi oběma
pytlíčky ležící, obyčejně uzounká, ale někdy
silně do šířky a napříč vyvinutá, jako u šal-
věje. Das Konnektiv. Čl. Kv. XXVII. Cf.
Rst. 494.

Spojily, dle Dolany, němec. Spojil, ves
u Pardubic. PL.

Spojímati = spojiti, připustiti, zusam-
menlassen (zur Begattung). — koho: osly,
Aesop, ženy. Br. — koho v co: koně
v uzdu, fassen. Tur. kron. — se = v man-
želství vstoupiti. Jg.

Spojina, y, f., spojitá veličina, eine kon-
tinuirliche Grösse. Nz.

Spojislovce, e, n. = spojka, das Binde-
wort. Šm.

Spojiště, ě, n., místo, kde se více věcí
spojuje, der Vereinigungspunkt, Knoten-
punkt, Verbindungspunkt, Nz., Dch, Čsk.
S. železné dráhy. Dch. Ten spolek slouží
za s. mužům učeným. Pal.

Spojitel, e, m., der Einiger. Dch.

Spojitelka, y, f., die Ľinigerin. Us.

Spojitelnosť, i, i., die Vereinbarkeit. Ja

Spojitelný, vereinbar, vereinbarlich. Aqu.,
Ja., Dch.

Spojiti, spoj, je (íc), il, en, ení; spojovati
(spojívati, Jg.) = v hromadu pojiti, sjedno-
titi, svázati, sloučiti, spolčiti, vereinigen,
zusammenlügen, binden, vereinen, knüpfen,
anfügen, falzen. Jg. S. místo spoliti od spol,
vz L. Ht. — co: nohy, Ros., barvy. D. S.
vojsko. Dch. A co pán Bůh spojí, žádný
nerozpojí. Sš. P. 787. Co Bůh spojil, toho
člověk nerozlučuj. Us. Hý. Točenice vlasy

spojuje. Hus III. 45. S. slova. Nz. Včely s-iti.
Všk. — čím: jhem, D., krví a přátelstvím.
Hlas. Ozubem trámy s-iti (kampovati). Nz.
Tovaryšstvím si koho s. Žer. 30. S-ti něco
vápnem. Hus III. 100. — koho komu čím:
manželstvím. Troj. — se, koho v čem,
jak. Budoucích věci připomínání v dobrém
nás s-je. V. Duch sv. se bytelně s lidstvem
s. Sš. Sk. 19. V jedno se s. Kom. V jeden
duch s. Chč. 300. S. se za jeden člověk.
Bž. 80. S Jesu Kristem v najvěčšie lásce
spojeni jsúce. Hus III. 202. Skrze šíji neb
hrdlo hlava s jinými údy jest s-na. Hus II.
46. Že se ovšem s římským státem s. žádá
ve vsí poslušnosti. Sš. I. 128. Věrú a mi-
lováním s tobú se spojil. Hus III. 9. — se
s kým, s čím. Čechy s Uhry se spojily. D.
Pěkná věc jest živobytí s mluvením spo-
jovať. Slov. Té. S tebou se mé srdce žádá
spojiti, bez tebe nemůže dél živo býti. Sš.
P. 57. Vyhostěnci oni docela s pohanokře-
sťany v jedno tělo s-li se; Druhá božská
osoba se byla s člověčenstvím Kristovým
bytelně spojila; Dar ten (jazyků) vždy byl
spojen s nějakým horováním, roznícením,
nadšením, opojením a vytržením. Sš. I. 14.,
L. 21., Sk. 19. (Hý.). Když Buoh sě s člo-
věkem s-jil. Hus III. 41., 267. — co v co
(kdy). Rozličné národy v jednotu spojil;
Potom za dob pozdějších po zajetí baby-
lonském (starší či náčelníci rodin) v ně-
jakou družinu se spojili. Sš. Sk. 19., 139. —
co k čemu. Přilněte k němu (dobru) jako
kov ke kovu spájen bývá. Sš. Sk. 125. —-
se s kým proč. Avšak v této věci rádi
pro zvětšení síly a moci svojí s úhlavními
nepřátely Kristovými tím spíše se s-li. Sš.
Sk. 61. — se proti komu. Mezi tím ony
dvě strany ve velradě proti společnému
nepříteli společnou rukou se s-ly. Sš. Sk.
265. — se s kým kde. V odpovědi té spo-
jeno jest vědomí o vyšší moci Kristově
s nějakou vzdorou; Spojuje se člověk s Kri-
stem ve svátosti netoliko mravně láskou a
vůli, nýbrž bytelně a podstatně; Ješto
v Kristu dvě přírody v jedné osobě se spo-
jují; Matka a otec spojili v apoštolu svou
lásku a svou prítulnosť; V Kristu se božská
i lidská bytnost' spojují. Sš. J. 84., 114.,
Sk. 239., II. 50., 134. (Hý.). — se, také =
tělesně obcovati, sich gatten. D.

Spojitosť, i, f., der Zusammenhang.
S. v henneneutice = svazek n. vazba slov
(Sš. J. 219.) či souvis, souvislost, contextus.
S-tí (či svazkem částí řeči nějaké předchá-
zejících s následujícími) slyší se v herme-
neutice zvláštní srovnalosť, v níž části ty
vespol se povahují, tak že jediný toliko
celek stanoví. Ana pak srovnalosť tato ve-
spolná díl na zákonech rozumových po výtce
(= logických) díl na zákonech družení se
idejí (psychologického) se osnuje, části pak
řeči samy majíc zření díl ku času, v němž
právě věci v nich dotčené se sběhly, díl
k účelu, k němuž zaměřují, díl ku předsta-
vování, jež sobě mluvící o jich posloupnosti
byl utvořil, aspoň poněkud spojeny jsou,
tudíž rozeznávají patero druhů s-ti, totiž:
1. s. myslovědnou či logickou, contextus lo-
gicus, jež místo má tehdy, spoléhá-li vazba