570

činu, účel (s. účelné, c. finales), účinek a
podmínku (podmiňovací, c. conditionales):

ješto, jelikož, když, poněvadž, protože; ať,
ať ne, aby, by; že, až; -li, jestliže, kdy,
když, ač; a způsobu, c. modales (připou-
štívé n. připouštěcí, c. concessivae: ač,
ačkoli, jakkoli, ješto, budiž, tak že; srovná-
vací (c. comparativae): jako, jakož; po-
měrné : kolik — tolik, čím — tím, jak —
tak; obmezovací: pokud, jelikož, jakož;
vylučovací: leč, kromě že, tolikože atd. —
Dle Gb. v S. N. Vz tam více o původu spojek
a cf. jednotlivé spojky a Brt. S. §. 472.-483.,
Bž. 218., S. N. VIII. G73. Dle původu svého
jsou s-ky buď prvotné neb odvozené. Vz Bž.
219, S. stupňovací (c. gradativa), tázací, roz-
lučovaci n. rozlučivá. Nz. S. přechodná a pře-
vodná, vývodná. Sš. Sk. 276., 94.

Spojkování, n. = sestupování se dvou
n. více jednoduchých tvarů určitých řad
krystalových, též soustavy osní ve tvar
spojitý, jediný střed mající. Vz Bř. N. 8.

Spojkový. S. věty podstatné, vz Věta
podstatná spojková. S. hrany, vz Spoječný.
S. dráha, chodba, Verbindungs-. Dch.

Spojma, y, f. = zděř, kterou se vodní
trouby k sobě připojují, die Büchse. Us.
u Radimi. Nz.

Spojnice, e, f., čára spojovací, v matli.,
die Verbindungslinie, Apsidenlinie, velosa.
Nz. — S., spojovací tyč, die Verbindungs-
stange. Šp.

Spojník, u, m., na stavu tkadlcovském
částka přirážky čili bidla. Us. u Petrovic.
Dch.

Spojný, Verbindungs-. S. plocha. Bc. S.
(spojovací, sběrací) čočka, ve fysice, die
Sammellinse. Nz. Spojná samohláska jme-
novala se samohláska mezi kmenem a kon-
covkou osobní jsoucí: nes-e-me, nes-e-te;
nyní přirážejí e ku kmeni a nazývají je sa-
mohláskou thematickou: nese-me, nese-te;
legi-tnus. Der Bindevokal. V Ndr. 97. (pod
čarou) čteme: Toto o n. (ku př. v ßaoilev-o-
fier, ßaotkev-t-tt) béře se obyčejně za sponu
sloves na -», však náleží ku kmeni (ßaöi-

Xtvit-fitv, ßaöXevs-te; ßaöikujoo-f.ctv atd.) po-
dobně jako o (e) v i7T7Tu(;, 'lnut! — Kmen (n.
thema) přítomného času tvoříme přičiňujice
příznak -a (-e) ku kmeni tu prostému tu
rozšířenému, jako: vez -/- (vez 4- e-),
vi-n }- a- (vi-n |- e-). Příznak ten bývá
zván též sponou; slovesa dáti, jísti, věděti
a býti berou za thema času přítomného
pouhý kmen bez příznaku (čili beze spony),
odkudž zoveme je bezpříznakovými (čili
bezesponnými). Bž. 170. Cf. nahoře Ndr. 97.
a násl.

Spojovací způsob, vz Konditional. — S.
věta., vz Věta spojovací. — S., vz Spojnice,
Spojný. — S. samohláska, der Bindevokal.
Nz. Vz Spojný. — S. kusy (k rourám), Ver-
bindungs-. Us. Dch.

Spojovadlo, a, n., vz Spojovatel.

Spojování, n., die Verbindung, Fügung.
V. Dna s. údů týrá. Kom. S., spájení, co-
pulatio, die Koppelung, spojení nití po dvou
pomocí příčných trubiček n. kolínek (svůrek)
k nasazení výtrusův u rozdílných řasovitých
rostlin. Rst. 494,

Spojovatel, e, m., der Zusammenfüger. —

S. = znaménko spojovací, spojovadlo, das
Verbindungszeichen. Nz. — S. v mechan.,
die Zwischen- o. Verbindungsmaschine. Nz.,
Šp.

Spojovati, vz Spojiti.

Spojovka, y, f. = spojka, das Bindewort.
Ros.

Spojovník, u, m., znaménko spojovací,
das Bindungszeichen. Nz. Vz Spojovatel.

Spoj sloví, n. = skladba, die Syntax. D.

Spojujicnosť, i, f., die Wahlverwandt-
schaft der Körper, šp. m. příbuznosť. Techn.
I. 3.

Spók, spák, a, m. = spáč, der Schläfer,
Siebenschläfer. Na Ostrav. Tč.

Spokojem, adv. = spokojen, a, o, zu-
frieden. Byla spokojem, byli spokojem.
U Opavy. Klš.

Spokojení, n. = smíření, srovnání, po-
rovnání, smlouva, die Vergleichung, Be-
friedigung, Beruhigung, Stillung. V. S-jení
mysli; s. na mysli míti. Kram. S. se. Bibl.
Snadný ku s. V. Kde peníze ku s-jení jich
vzíti? Žer. 332.

Spokojenosť, i, f. S. = stav mysli, jaký
jest následkem vyplnění žádostí našich; pře-
stávání na tom, co máme, die Zufriedenheit.
S. N. Spravovati úřad k obecné s-ti. S-osť
s sebou samým; s. svědomí, D., mysli (spo-
kojnosť, die Fassung des Gemüthes). Nz.
Strany přísloví vz Osud, Spokojený s má-
lem, Stav, Zisk.

Spokojený; spokojen, a, o = k pokoji
přivedený, utišený, beruhigt. Bouřka jest
s-na. V. — S., pokojný, utěšené mysli, pře-
stávající na tom, co má, zufrieden, genüg-
sam. S-nu, s-ným býti; s-né mysli býti. V.
— s čím. S tím, což kdo má, s-nu býti.
V. S málem jsem s-en. D. Já jsem se vším
s-jen. Se stavem svým s-jen býti. D. Zle
s tím s-na byla. Dač. I. 229. Spokojen byl
s tím, co mu dala. Us. Tč. S čímž bych
s-jen byl. Žer. 312. Byl tehdáž zle s-kojen
s císařem. Sl. Uh. I. 47. Ale stavové nebyli
s tím s-ni; Byli s ní na ten čas dobře s-ni.
Skl. I. 224., II. 494. S. s málem, vz pří-
sloví: Jísti co, Prase, Přestati na čem,
Spokojenost', Talíř, Truhlice, Vůle. — čím.
Kdo není málem spokojen, ten není mnoha
hoden. Prov. Jg., Č. Češi byli kompaktaty
s-ni. Pal. I musili tím býti s-ni. Skl. 243.
Vz Spokojiti.

Spokojitelný — spokojen býti mohoucí,
der sich befriedigen lässt.

Spokojiti, il, en, ení; spokojovati = smí-
řiti, utišiti, srovnati, uchlácholiti, ukrotiti,
smluviti, stillen, ruhig machen, versöhnen,
beruhigen, befriedigen, zufrieden stellen.
Jg. — abs. Dá se s. V. — co, koho: ně-
koho, hlad, věřitele (dluh zaplatiti), V., Nz.,
J. tr., svou žádost'. D., Kom. Když já budu
v černé zemi, rač s. mé svědomí. Sš. P. 58.
Chtěl-liby mne kdo poháněti, abyste to ně-
jak s. ráčili. Žer. 1591. Zbouření s. Dač. 1.
269. — čím. Hladové břicho nedá se slovy
ani pěknou řečí s-iti.V. Věřitele hotovými
penězi s. Pr. měst. Žižka spokojiv se tím,
pustil se dále. Pal. Cf. Spokojený, Zlý. —
se čím, s čím. Jak by se mínili s týmž